OTÁZKA: Pracuji v supermarketu, kde se prodává také alkohol, loterijní lístky a vepřové maso. Občas jsem nucen prodávat či manipulovat s položkami zboží, které jsou podle islámu zakázané. Ruší toto můj půst? Jak mám postupovat? Je můj výdělek podle islámu čistý, když jsem placen i z prodeje takových věcí?
ODPOVĚĎ:
Je bezpochyby jasné každému muslimovi, že alkohol a vepřové maso jsou věci jasně zakázané v náboženství islámu. Proto nebudu uvádět důkazy potvrzující toto islámské pravidlo.
Dále s ohledem na skutečnost, že konzumace alkoholu či vepřového je v islámu brána za veliký hřích, je nám muslimům zapovězena účast v jakémkoli zaměstnání spojeném s alkoholem či vepřovým masem, dokonce i kdybychom ho sami nekonzumovali a své služby poskytovali nemuslimům, podle jejichž víry o nic zakázaného nejde.
To by bylo porušením koránského principu ve slovech Božích:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ ۚ
“Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.” (Máida: 2)
Obecné pravidlo tedy zní, že muslimovi je za všech podmínek zakázáno obchodovat s čímkoli zakázaným či se jakkoli přímo podílet na obchodu s tímto druhem zboží. Kdo tento zákaz nerespektuje, přivolává na sebe Boží hněv, protože svou činností podporuje a účastní se jednání, které Alláh označuje za hříšné, škodlivé a odporné. Dokonce i kdyby dotyčné zboží prodával či nabízel nemuslimům, jejichž náboženství konzumaci takových výrobků povoluje, protože tím podporuje hřích proti Alláhu a porušování Jeho příkazů.
Nemyslím si, že by jakýkoli muslim hrdý na své náboženství a silný ve své víře rád prodával něco, co považuje za hřích a zlo, které působí zkázu ve světě, nečistotu a útlak. Alkohol je matkou všech neřestí, loterie znamená bezprávné pohlcování cizího majetku a zákaz vepřového je s islámem spojen natolik, že se jedná o jeho symbol. Muslim se tedy nesmí účastnit žádného obchodování či transakce, ve které se přímo podílí na prodeji zakázaných položek zboží.
Preventivním opatřením jdoucím ruku v ruce s tímto zákazem je skutečnost, že Vznešený Alláh zakázal nejen samo takové zboží, ale také veškerý výdělek pramenící z jeho přímého prodeje, distribuce, propagace či reklamy.
Důkazem tohoto principu je hadís od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم stanovuje:
وَإِنَّ اللَّهَ إِذَا حَرَّمَ عَلَى قَوْمٍ أَكْلَ شَىْءٍ حَرَّمَ عَلَيْهِمْ ثَمَنَهُ
“…a věru když Alláh zakáže některému lidu konzumaci nějaké věci, zakáže jim také její cenu.“1
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v den osvobození Mekky řekl:
إِنَّ اللَّهَ وَرَسُولَهُ حَرَّمَ بَيْعَ الْخَمْرِ وَالْمَيْتَةِ وَالْخِنْزِيرِ وَالْأَصْنَامِ
“Věru Alláh a Jeho Posel zakázal prodej alkoholu, masa uhynulých zvířat, vepřového a prodej model.“
Kdosi namítl: “Posle Boží, co myslíš o tuku uhynulých zvířat, na mazání lodí potažených usněmi, které se tímto tukem vyčiní a změknou, či pro lidi do lamp, aby jimi mohli svítit?”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
لاَ، هُوَ حَرَامٌ
“Ne, to je též zakázáno.“
A potom Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:
قَاتَلَ اللَّهُ الْيَهُودَ، إِنَّ اللَّهَ لَمَّا حَرَّمَ شُحُومَهَا جَمَلُوهُ ثُمَّ بَاعُوهُ فَأَكَلُوا ثَمَنَهُ
“Alláh ať dá zhynout židům, protože když jim Alláh zakázal zvířecí tuk, vyškvařili ho, potom ho prodávali a konzumovali zisk z něho.” 2
Jahjá ibn Šeref an-Newewí poskytl toto objasnění:
“Na zákazu prodeje masa mršin, alkoholu a vepřového se jednomyslně shodují všichni muslimové. Al-Kádí Ijjád praví, že hadís jasně dokazuje, že je nám zakázáno tyto věci jíst či je jinak využívat a je nám též zakázáno prodávat je či se živit ziskem z jejich prodeje, jako je uvedeno v tomto hadíse na příkladu zakázaného tuku.” 3
Ibn Redžeb al-Hanbelí poté, co citoval tyto a jim významově podobné hadísy dokazující, že cokoli je zakázáno jíst, je zakázáno i prodávat a živit se ziskem z jeho prodeje či tyto věci jakkoli jinak využívat, napsal:
“To, co je zakázáno konzumovat, je zakázáno i prodávat. To je jasně vyjádřené obecné pravidlo vztahující se na vše, co je zamýšleno používat zakázaným způsobem. Takové věci mohou být dvojího druhu:
-
- Věci, které je zakázáno používat, dokud jsou ve formě takové, v jaké jsou, tedy například modly. Jejich způsob použití je modloslužebnictví, přidružování jiných k Alláhu, vzývání falešných božstev. A to je ten vůbec největší ze všech hříchů. K tomu můžeme dodat knihy modloslužebných učení, magie, inovace a bludu, zakázané svaté obrázky, zakázané prostředky zábavy, nebo třeba i prodej otrokyň sloužících jako zpěvačky.
- Věci, které jsou samy o sobě surovinami k dalšímu využití. Ve velké většině případů jsou tyto věci využívány k účelům, jež islám zakazuje. V takových případech je zakázáno takové suroviny prodávat. Je proto zakázáno prodávat vepřové, maso zdechlin apod., byť ve vzácných případech může být využito způsobem, který zakázán není – třeba konzumací někým, kdo se ocitl v krajní nouzi, nebo použití alkoholu, aby se někdo přestal dusit, nebo aby se uhasil oheň, nebo použití vepřových štětin na výrobu ozdobných lemování, či využívání vepřových štětin či vepřovice u těch, kteří to dovolují. Nicméně proto, že se nejedná o hlavní důvody, proč se s těmito položkami obchoduje a proč se vyrábí, proto, že běžným účelem produkce vepřového a alkoholu je konzumace, k těmto výjimkám se nepřihlíží. Proto je zakázáno takové zboží prodávat.” 4
Stálá komise pro fetwy v KSA také vyjádřila stanovisko, že cokoli je zakázáno konzumovat, to je zakázáno i prodávat a čerpat z toho zisk, dokonce i kdyby se to prodávalo nemuslimům, kteří věří, že něco takového je dovoleno a že není hříchem takto činit. 5
Jsme si však vědomi každodenní reality dnešní doby. Vyřčený předpis lze zcela úplně dodržet jen v případě, že je muslim sám vedoucím takové prodejny potravin a nikdo mu nemluví do toho, co nakupuje a co prodává svým zákazníkům. Pokud je však muslim pouhým zaměstnancem např. na pobočce velkého obchodního řetězce, přičemž je řadový pracovník a prodejna mu nepatří, má jen omezené možnosti výběru, obzvláště pak v nemuslimské zemi a v nemuslimském prostředí. V takovém případě je pracovník povinen vyhýbat se zakázaným položkám nakolik je toho schopen, shodně slovům Božím:
فَاتَّقُوا اللَّهَ مَا اسْتَطَعْتُمْ
“Buďte bohabojní, jak jen můžete!” (Teghábun: 16)
Toto platí pro případ, kdy lze od sebe jasně odlišit zboží, které je dovoleno a zboží, které je zakázáno prodávat, jak uvádí ve své fetwě i Stálá komise. 6
Skutečnost, že je zaměstnanec supermarketu je ve své výplatně následně odměňován ze společného zisku tržby celé prodejny, tedy i z peněz utržených z obchodování se šarí’ou zakázanými a tudíž neobchodovatelnými položkami, nečiní výdělek takového pracovníka sám o sobě zakázaným, dokud se on osobně a přímo nepodílí na prodeji zakázaných položek (např. pracuje v jiném oddělení prodejny). Toto byla pozice Abú Hanífy, na rozdíl od jeho studentů Abú Júsufa a Muhammeda aš-Šejbáního. Má v naší dnešní realitě smysl a lze ji použít i na tuto situaci. Podobná by mohla být situace zaměstnance personálu restaurace či pracovníka služby rozvážející jídlo. Takoví pracovníci jsou jen zprostředkovatelé jednající v zájmu jejich nadřízených a nemají sami o sobě ani pravomoce, ani možnost rozhodovat o tom, co se balí, skladuje, vykládá do regálů, kupuje, prodává a účtuje. Hřích tím padá až na konečného vlastníka obchodu, který zboží nabízí a na zákazníka, konečného spotřebitele, který ho nakupuje. 7
Abú Hanífovým důkazem je svědectví Abú ‘Ubejda, že Omar danil zisky nemuslimských prodejců alkoholu a vepřového masa pro potřeby pokladnice islámského státu, z důvodu toho, že alkohol a vepřové, jakož i zisk z něj, byly nedílnou součástí zdanitelného majetku těchto nemuslimských poddaných chalífátu. Ze zisku z těchto daní stát dále financoval své vnitřní potřeby a sociální péči o znevýhodněné.8
Nicméně podle Abú Júsufa, aš-Šejbáního a ostatních učenců je i toto formou spolupráce na zakázaném jednání v míře shodně míře zapojení pracovníka. Pak záleží na proporci zakázaného oproti povolenému. Důvodem je, že základním předpisem pro obchodování a investování je, že je dovolené. Soudobí islámští učenci v moderních ekonomických otázkách obchodu a investic stanovují jako tolerovatelnou míru zisku ze zakázaných transakcí (jako je obchod s alkoholem, vepřovým, tabákem, hazardem apod.) mez nepřekračující 5% celkového příjmu dané společnosti (např. supermarketu).9
Pokud muslim shledá, že jeho zaměstnání nevyhovuje výše uvedeným kritériím a jeho příjem je tvořen příjmem ze zakázaného z větší části, je jeho náboženskou povinností hledat si co nejdříve jinou pracovní pozici. Pokud muslim zatím takovou pozici nenachází, je mu prozatím dovoleno zůstávat v takovéto pracovní pozici za podmínky, že se sám osobně nezapojuje do prodeje zakázaného zboží. 10
Mou radou je, aby se takový muslim spolehl skutečným způsobem na svého Pána a snažil se co možná nejdřív nalézt si zcela čisté zaměstnání, o jehož dovolenosti není nejmenších pochyb. Bratře či sestro, buďte si jisti a buďte pevně přesvědčeni, že pokud se upřímně kvůli Alláhu něčeho zřeknete, Alláh vám to vynahradí něčím, co je mnohem, mnohem lepší.
Vznešený Alláh praví:
وَلَوْ أَنَّ أَهْلَ الْقُرَىٰ آمَنُوا وَاتَّقَوْا لَفَتَحْنَا عَلَيْهِم بَرَكَاتٍ مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ
“Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli.” (A’ráf: 96)
A také říká:
وَمَن يَتَّقِ اللَّهَ يَجْعَل لَّهُ مَخْرَجًا ﴿٢﴾ وَيَرْزُقْهُ مِنْ حَيْثُ لَا يَحْتَسِبُ
“A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal.” (Talák: 2–3)
Abú Bekr al-Ádžurrí pravil: “Skutečně výjimečný věřící se netrápí tím, že dojde ztráty v pohledu svého vezdejšího zisku, protože svou víru učinil svým nejcennějším jměním. Právě o její ztrátu se obává ze všeho nejvíce.” 11
A nakonec, co se týče samotného půstu muslima, který v některém takovém zaměstání, kde je nucen prodávat zakázané, pracuje, lze říci, že postící se muslim, který se proviní hříchem prodeje islámem zakázaného zboží, ve fyzickém smyslu slova svůj půst ničím neporušuje. Nemusí ho tedy nikterak nahrazovat. Půst je samostatný způsob uctívání a není jeho nevyhnutelnou podmínkou nespáchat absolutně žádný hřích.
Je ovšem pravda, že odměna půstu takového člověka u Alláha může být v duchovní rovině jistým způsobem narušena, kvůli slovům Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
مَنْ لَمْ يَدَعْ قَوْلَ الزُّورِ وَالْعَمَلَ بِهِ فَلَيْسَ لِلَّهِ حَاجَةٌ فِي أَنْ يَدَعَ طَعَامَهُ وَشَرَابَهُ
“Kdo nezanechá falešných řečí a činů podle nich, Alláh nemá potřebu, aby se takový člověk zdržoval svého jídla a pití.” 12
a jeho slovům:
إِنَّ الصِّيَامَ لَيْسَ مِنَ الأَكْلِ وَالشُّرْبِ فَقَطْ إِنَّمَا الصِّيَامُ مِنَ اللَّغُوِ وَالرَّفَثِ فَإِنْ سَابَّكَ أَحَدٌ أَوْ جَهِلَ عَلَيْكَ فَقُلْ إِنِّي صَائِمٌ
“Věru půst není jen od jídla a pití, věru půst je i od prázdného jednání a obscénnosti. Pokud tě někdo i přesto bude urážet, anebo se vůči tobě chovat neomaleně, ty mu řekni: Já se věru postím!” 13
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3488; jako sahíh ho doložil al-Albání v Ghájetu l-merám, 318.
- Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2236; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1581.
- Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 11/8.
- Viz Džámi’u l-‘ulúmi wel-hikem, 1/415-416
- Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 13/49.
- Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 13/290.
- Viz Chalíl ibn ‘Abdulkádir an-Nihláwí v ad-Dureru l-mubáha fi l-hazari wel-ibáha, 6/391-392.
- Toto uvádí i Ibnu l-Kajjim v Ahkámu ahli z-zimma, 1/184.
- Tzv. “pravidlo pěti procent” se užívá po celém světě v moderním islámském finančnictví pro posuzování portfolia společnosti, do níž se má investovat. Toto pravidlo je používáno velkou většinou indexů soudobého islámského finančnictví, jako jsou indexy DJIMI, KLSI, FTSE, S&P, MCSI, Thompson Reuters Ideal Ratings Islamic a STOXX Europe Islamic. Více viz Ayedh, Abdullah Mohammed; Kamaruddin, Muhammad Iqmal Hisham; Shaharuddin, Amir. 2019. “Shari’ah Screening Methodology – Does It ‘Really’ Shari’ah Compliance?” in IQTISHADIA Jurnal Kajian Ekonomi dan Bisnis Islam 12(2):144-172.
- Viz Medžme’u l-fikhi l-islámí, str. 45.
- Viz al-Ghurabá, str. 12.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1903.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3479. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5376.