‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم prosil Alláha slovy:
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم prosil Alláha slovy:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَسأَلُكَ الهُدَى وَ التُّقَى وَ العَفَافَ وَ الغِنَى
„Alláhumme inní as´eluke l-hudá we t-tuká we l-‘afáfe we l-ghiná,“
tj. „Ó Alláhu, prosím Tě věru o správné vedení, o záštitu, o bezpečí a o dostatek.“1
Imám ‘Abdurrahmán as-Sa‘dí (zemřel r. 1376 hidžry), nechť je mu Alláh milostiv, pravil:
„Tato prosba je jednou z nejsrozumitelnějších a nejužitečnějších proseb k Alláhu, neboť zahrnuje prosbu o blahobyt z hlediska náboženského i světského.
Protože الهُدَى al-hudá znamená užitečnou znalost a التُّقَى at-tuká bohabojnost, či zbožnost, tedy správné a dobré skutky, včetně zanechání toho, co Všemohoucí Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم zakázal. Je to prosba o správnost, celistvost a úplnost víry a náboženství daného jedince. Neboť náboženství se věru sestává ze znalosti a z uznávání pravdy, která jest vedením, z činu neochvějnosti na ní a poslušnosti vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم. A toto je ryzí zbožnost.
Dále العَفَافُ al-’afáf znamená blahobyt a bezpečí a الغِنَى al-ghiná znamená dostatek a spokojenost. Tedy tímto prosíme o bezpečí před zlem všeho, co Alláh stvořil a o nezávislost srdce na tom. Abychom byli spokojeni s Alláhem a tím, co nám poskytuje a abychom hledali vše, co způsobí, že naše srdce s tímto bude spokojeno. Tímto je dosaženo štěstí na tomto světě a srdce zajisté okusí opravdovou sladkost a potěšení. A toto je dobrý život.
Tedy, komukoli je zaručen jeho příděl správného vedení, zbožnosti, blahobytu a spokojenosti, ten zajisté dosáhl opravdového štěstí, získal vše, po čem mohl toužit a byl zachráněn před vším děsivým a strašlivým.“2
1 Zazanamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2721.
2 Viz Behdžetu l-kulúbi l-abrár, str. 198.