‘Abdulláh ibn Sámit řekl, že Vznešený Prorokův صلى الله عليه و سلم společník Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl:
أمرني خليلي صلى الله عليه وسلم بسبع: أمرني بحب المساكين والدنو منهم، وأمرني أن أنظر إلى من هو دوني ولا أنظر إلى من هو فوقي، وأمرني أن أصل الرحم وإن أدبرت، وأمرني أن لا أسأل أحدا شيئا، وأمرني أن أقول بالحق وإن كان مرا، وأمرني أن لا أخاف في الله لومة لائم،وأمرني أن أكثر من قول: “لا حول ولا قوة إلا بالله “، فإنهن من كنز تحت العرش.
‘Abdulláh ibn Sámit řekl, že Vznešený Prorokův صلى الله عليه و سلم společník Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl:
أمرني خليلي صلى الله عليه وسلم بسبع: أمرني بحب المساكين والدنو منهم، وأمرني أن أنظر إلى من هو دوني ولا أنظر إلى من هو فوقي، وأمرني أن أصل الرحم وإن أدبرت، وأمرني أن لا أسأل أحدا شيئا، وأمرني أن أقول بالحق وإن كان مرا، وأمرني أن لا أخاف في الله لومة لائم،وأمرني أن أكثر من قول: “لا حول ولا قوة إلا بالله “، فإنهن من كنز تحت العرش.
„Můj blízký přítel (tj. Posel Boží) صلى الله عليه وسلم mi odkázal sedmero: Přikázal mi milovat chudobné, nepovyšovat se nad nimi a snažit se jim být nablízku. Přikázal mi dívat se na ty, kterým bylo hmotných statků dáno méně a nikoli na ty, kterým bylo dáno více, než mně. Přikázal mi zachovávat dobré vztahy mezi příbuznými a to i s těmi, kteří je se mnou zpřetrhali a obrátili se ke mně zády. Přikázal mi nikoho o nic nežádat. Přikázal mi hovořit pravdu, byť je pro mne, či pro toho, kdo ji slyší, hořká. Přikázal mi nikdy se nebát výčitek těch, kteří ostatním vyčítají, pokud jde o nároky Alláha. A přikázal mi neustále opakovat: „Není moci ani síly, kromě u Alláha, neboť se jedná o poklad pod Trůnem Všemohoucího.“ [1]
či dle jiného podání:
فإنها كنز من كنوز الجنة.
„jeden poklad z pokladů rajských.“ [2]
Abú Zerr رضي الله عنه také v podobném kontextu vypráví, že Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم přísahal, že dodrží pět věcí, odkázal mu sedm a dosvědčil devět, mezi nimi jednou bylo právě to, že se nebude v ohledu poslušnosti vůči Alláhu bát výčitek ostatních lidí. Abu l-Musenná, jeden z vypravěčů hadísu dodává, že se Abú Zerra Prorok صلى الله عليه وسلم otázal:
هَلْ لَكَ إِلَى بَيْعَةٍ، وَلَكَ الْجَنَّةُ؟
„Budeš mi přísahat na věrnost, abys tím získal Ráj?“
„Ano, budu,“ odpověděl Abú Zerr a napřáhl svou ruku k přísaze, Posel Božíصلى الله عليه وسلم ji přijal a dodal:
أَنْ لَا تَسْأَلَ النَّاسَ شَيْئًا.
„Že si nebudeš od lidí nic vyprošovat.“
„Ano, přísahám,“ řekl Abú Zerr … [3]
‘Alí ibn Sultán Muhammed al-Kárí poskytl toto vysvětlení našeho předmětného hadísu:
„Můj blízký přítel“ tj. milovaný Boží Posel صلى الله عليه وسلم „mi přikázal sedmero“ tj. sedmero věcí. „Přikázal mi lásku k chudobným, nepovyšovat se nad nimi a být jim nablízku,“ tj. snažit se k nim přiblížit, žít tak, jako žijí oni co do majetkových poměrů. „Přikázal mi dívat se na ty, komu bylo hmotných statků dáno méně,“ tj. na ty, kterým bylo na tomto světě dáno méně majetku a „nedívat se na ty, kterým bylo dáno více,“ tj. více majetku, avšak snažit se překonat ostatní ve věcech víry. „Přikázal mi zachovávat dobré vztahy mezi příbuznými a to i těmi, kteří je se mnou zpřetrhali,“ tj. zpřetrhali kvůli dlouhé nepřítomnosti anebo kvůli tomu, že na mně zanevřeli. Myslí se na vztahy v rodině. Toto podporuje také hadís ve znění:
صِلُوا أرحامَكم ولَو بالسلامِ!
„Udržujte rodinné vztahy, byť třeba i jen pozdravem!“ [4]
At-Tíbí říká: „I když by oni zpřetrhali to, co ses ty zavázal udržovat,” jako se uvádí:
صِلْ مَنْ قَطَعَكَ!
„Navaž vztahy i s tím, kdo je s tebou zpřetrhal!“ [5]
Obrácení se zády je pak metaforou odvrácení se a zavržení.
Příkaz „nikoho o nic nežádat“ znamená nic si od nikoho nevyprošovat. Uvádí se, že jednou z proseb imáma Ahmeda bylo: „Ó Bože, tak jako jsem se rozhodl nikdy nepadnout na tvář před nikým jiným, nežli před Tebou, Ty nedovol, abych musel o cokoli žádat kohokoli jiného, nežli Tebe.“
Je také možné, že jde o všeobecnější význam, jak uvádějí někteří další vykladači hadísů, ve smyslu, že tak jako ti znalost pravé skutečnosti a správný vhled do věcí brání v tom, abys planě hovořil, nechť ti i tvá důstojnost brání v tom, abys o cokoli žebral u ostatních lidí. Toto je vznešená vlastnost, kterou se vyznačoval také al-Chalíl, Ibráhím/Abrahám, mír s ním. Když se ho Džibríl/Gabriel tázal, zda něco potřebuje, odpověděl mu: „Co se mne týče, nic nepotřebuji.“ „Pros svého Pána,“ řekl Džibríl. On odpověděl: „Jako prosba mi stačí už jen to, že právě On nejlépe pozná mé záležitosti.“ A toto je i významem slov حسبنا الله ونعم الوكيل hasbija lláhu we ni’me l-wekíl, tj. „postačí mi Alláh, jak výtečná je On opora.“ Ibn ‘Attá v al-Hukm uvádí, že „kdo dosáhne skutečného poznání, může pocítit stud prosit svého Pána, protože neví, zda to, oč žádá, není proti Jeho vůli a proti předurčení, které mu dal do vínku. Jak by se potom neměl stydět prosit od stvoření?“
„Přikázal mi hovořit pravdu,“ tj. vždy říkat jen pravdu, „byť je hořká“ tj. představuje těžkost „pro mne, či pro toho, kdo ji uslyší.“
„Přikázal mi nikdy se nebát“ tj. ani navenek, ani uvnitř, „pokud jde o nároky Alláha“ tj. Jeho práva, či při úsilí na cestě Boží, nebo při čemkoli, co věřící člověk kvůli Alláhu podniká, „výčitek těch, kteří ostatním vyčítají,“ tj. že mne za mou poslušnost vůči Alláhu budou napadat někteří z Jeho stvoření.
„Přikázal mi neustále opakovat slova لا حول ولا قوة إلا بالله „lá hawle we lá kúwete illá bi-lláh“ tj. „není moci ani síly, kromě u Alláha,“ neboť ony pomáhají vydržet v poslušnosti vůči Alláhu a zvládat životní pohromy a rány osudu. Obzvláště dobrou podporu pak poskytují při zásahu pohromou zahleděnosti do sebe či opojení tímto světem a fantazírování o něm, „neboť se jedná“ tj. tato slova jsou, „o poklad pod Trůnem Všemohoucího“ tj. jsou jednou z pokladnic uložených pod Trůnem Milostiplného, ke kterým se nedostane nikdo, kromě těch, kterým je to z Moci Boží dovoleno a skrze Jeho Sílu umožněno. Také je řečeno, že jsou jedním z pokladů rajských, neboť Boží Trůn je na samém vrcholu Ráje a zastřešuje ho. Také se uvádí, že patří k sedmi druhům pokladů pod Trůnem Milostiplného. Mnoha cestami se dochovalo od šestice autorů hadíských zbírek na autoritu Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه, od Ahmeda a al-Bezzára na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه, od at-Taberáního na autoritu Mu’áze رضي الله عنه, od an-Nesáího na autoritu Abú Hurejry a Abú Zerra رضي الله عنهما, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
قُلْ لاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ. فَإِنَّهَا كَنْزٌ مِنْ كُنُوزِ الْجَنَّةِ.
„Řekni, že není moci ani síly kromě u Alláha, neboť toto je věru poklad z rajských pokladů.“ [6]
Učenci se neshodují v tom, co to přesně znamená. Někteří vysvětlili, že tato slova byla nazvána pokladem, protože přinášejí takové vnitřní bohatství, jako přináší v očích lidí poklad, anebo že přivádějí do Ráje, anebo že jsou častými slovy jeho obyvatel. Podle an-Newewího jde o vznešená a čistá slova, která toho, kdo je bude říkat, přivedou do Ráje. Také se říká, že tato slova jsou rajským pokladem už na tomto světě. Kdokoli je bude odříkávat a obsáhne jejich význam, ten sobě vystaví Ráj a získá poklad nesmírné hodnoty, které se nic nevyrovná a která není na tomto světě známa, která předčí hodnotu pokladnic drahých kovů a kamení na tomto světě.
Al-Bezzár uvádí od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, že byl u Božího Posla صلى الله عليه و سلم a tato slova pronesl. Posel Boží صلى الله تعالى عليه se ho otázal:
تدري ما تفسيرها ؟
„Víš, jaký je jejich význam?”
„Alláh i Jeho Posel vědí nejlépe,“ odpověděl Ibn Mes’úd.
Posel Boží صلى الله تعالى عليه pravil:
لا حَولَ عن مَعصيةِ اللَّهِ، إلَّا بعصمةِ اللَّهِ، ولا قوَّةَ على طاعةِ اللَّهِ إلَّا بعونِ اللَّهِ .
„Není moci se Alláhu vzepřít, leda s jeho dovolením a není síly Mu být poslušen, leda s jeho podporou.“ [7]
Podle an-Newewího se jedná o slova, jimiž se člověk podřizuje běhu osudu a zdůrazňuje, že coby služebník není schopen ničeho a není s to od sebe cokoli zlého odrazit a ani nic dobrého získat, kromě s dovolením Božím.
Koho se tato slova stanou věrným druhem, ten získá nesmírné království a ohromné poklady, ten bude přítomen na tomto světě, ale jeho srdce už bude dosvědčovat velikost svého Pána činem jazyka, jako memento pro všechna ostatní stvoření. Jak správně poznamenali někteří z těch, jimž se dostalo pravého poznání, že Boží slova:
وَلِمَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِۦ جَنَّتَانِ
A kdo se postavení Pána svého obával, ten dvě zahrady dostane (Rahmán: 46)
odkazují na zahradu vnitřního bohatství na tomto a zahradu rajské odměny na onom světě.
Jak někteří správně poznamenali, prosba o odpuštění sama vyžaduje další prosby o odpuštění, pakliže nevede k zanechání hříchů a k nápravě, ke skutečně upřímnému činu, k prosbě o sílu vydržet a být soběstačný a na nikom kromě Alláha nezáviset.“ [8]
Vypravěčem tohoto hadísu, který tato slova také naplnil ve svém životě, je Abú Zerr al-Ghifárí, významný společník a nerozlučný přítel Božího Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم, o němž měl ‘Alí ibn Abí Tálib říci: „Nezůstal mezi námi dnes nikdo, komu by byly tak jako Abú Zerrovi natolik lhostejné výčitky vyčítajících za to, že poslouchá příkazy Boží.“ [9] Rovněž od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه se uvádí, že Abú Zerr oplýval tak velkou znalostí náboženství, že ho ostatní Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci považovali za svého učitele, radili se s ním a předkládali mu k řešení své otázky. [10] Az-Zehebí uvádí, že svým životem představoval Abú Zerr samotný vrchol pravdymilovnosti, odříkání se tohoto světa, znalosti i činu podle ní. Vždy byl první, kdo stanul na obranu pravdy a nebál se ničích výčitek kvůli tomu. [11] Podle Ibn ‘Abdilberra nebyl Abú Zerrovi „v jeho odříkání a uctívání nikdo roven.“ [12]
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že o Abú Zerrovi Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَا أَقَلَّتِ الْغَبْرَاءُ، وَلَا أَظَلَّتِ الْخَضْرَاءُ، مِنْ رَجُلٍ أَصْدَقَ لَهْجَةً مِنْ أَبِي ذَرٍّ.
„Nenesla zem či nepřikryla nebeská klenba nikoho, kdo by hovořil upřímněji, nežli Abú Zerr.“ [13]
As-Sindí poznamenal, že „tento hadís připisuje Abú Zerrovi maximální úroveň pravdymilovnosti, čestnosti a důvěryhodnosti.“ [14]
Ahnef ibn Kajs uvádí, že když přišel do Medíny, byl doprovázen nejvznešenějšími Kurejšovci, mezi nimi byl i urostlý muž urozené tváře, oblečený do nejlepších šatů. Abú Zerr se postavil se před ostatní a řekl: „Oznamte radostnou zvěst všem, kteří hromadí poklady tohoto světa a drahé kamení, že jejich drahokamy budou rozpáleny pekelným ohněm a položeny na jejich hruď. Propálí je skrz naskrz až vyjdou přes jejich lopatky. Potom budou položeny na jejich lopatky a propálí je skrz naskrz, až vyjdou přes jejich hruď. A tak pořád dokola.“ Lidé na to chytili své hlavy do svých rukou a nikdo ani nehlesl. Abú Zerr se potom zvedl a Ahnef ibnu l-Kajs ho následoval, až si sedli u nedalekého sloupu. Ahnef řekl: „Myslím, že se těm lidem nelíbilo, cos říkal a že vůbec nic z toho nechápou.“ Abú Zerr odvětil: „Můj přítel Abu l-Kásim (tj. Muhammedصلى الله عليه و سلم) si mne zavolal, já jsem mu odpověděl a on mi řekl:
أَتَرَى أُحُدًا؟
„Zdaž nevidíš Uhud?“
Já jsem se podíval přes sluneční jas směrem k tomu kopci a myslel jsem si, že mě tam chce kvůli nějaké své potřebě poslat. Řekl jsem tedy: „Vidím ho.“
Na to mi on řekl:
مَا يَسُرُّنِي أَنَّ لِي مِثْلَهُ ذَهَبًا أُنْفِقُهُ كُلَّهُ إِلَّا ثَلَاثَةَ دَنَانِيرَ.
„Nic by mne nepotěšilo více, nežli mít zlata tolik, jako je tato hora, abych ho mohl všechno rozdat, kromě tří zlaťáků.“
Abú Zerr k těmto slovům dodal: „Ale oni i přesto hromadí vezdejší bohatství a nic nechápou.“
Ahnef se zeptal: „Ale co ty a tví bratři mezi Kurejšovci? Ani k nim nechodíš, nikdy se jim se žádnými starostmi nesvěřuješ a nikdy od nich nic nepřijímáš.“
Abú Zerr odpověděl: „Při Alláhu, já od nich ani nic nežebrám, ani se jich ohledně své víry na nic nedotazuji, dokud se nesetkám s Alláhem a Jeho Poslem.“ [15]
Abú Zerr při jiné příležitosti řekl: „Při Alláhu, kdybyste věděli, co vím já, už byste nenapřáhli své ruce ke svým ženám, ani byste už neosedlali své klisny. Při Alláhu, kdyby v den, kdy mne Alláh Vznešený stvořil, mne stvořil jako strom, seschl bych a opadaly by mé plody z posvátné bázně před Ním.“ [16]
Ibn Sírín uvádí od Abú Zerrovy neteře, že veškeré dědictví, které po sobě zanechal, představovaly pouhé dvě oslice a jeden osel, několik koz a pár jízdních zvířat. [17]
_______________________________________________________________
[1] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 5/159, hadís č. 21410; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2041. Další jeho isnád uvádí s vypuštěním jména jednoho z vypravěčů al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 3309. Jako sahíh ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v ‘Umdetu t-tefsír, 1/700; a al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 811. Jako hasan jej doložil al-Wádi’í v Sahíhu l-Musned, hadís č. 277. Al-Hajsemí uvádí, že jsou známy dva isnády a jeden z nich obsahuje samé spolehlivé vypravěče, viz Medžme’u z-zewáid, 10/266.
[2] Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, str. 1/157; al-Charáití v Mekárimu l-achlák, str. 25; al-Bejhejí v Sunenu, 10/91; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/357; a al-Chatíb v Táríchu Baghdád, 5/245. Jeho isnád jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2166. Jako hasan ho uvádí al-Arnáút v Tachrídžu Sijeri a’lámi n-nubelá´, 2/64.
[3] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 21509. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 810. Následují jmenované i další věci, jako v našem předmětném hadísu.
[4] Od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه tento hadís zaznamenali Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 6/158 a 7/348; a Ibnu l-Kajsarání v Zechíretu l-huffáz, 3/1524 jako slabý kvůli odvrženému vypravěči Muhammedu al-Ansárímu. Al-Hajsemí uvádí, že v jeho isnádu se nachází Jezíd ibn ‘Abdulláh al-Ghanewí, který je slabý, viz Medžme’u z-zewáid, 8/155.
[5] Odkazuje na hadís ‘Ukby ibn ‘Ámira رضي الله عنه, jenž zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 17452; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 6/2750; al-Hajsemí uvádí, že jeho isnád obsahuje samé spolehlivé vypravěče, viz Medžme’u z-zewáid, 7/191; a jako sahíh li-ghajrihi ho ocenil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 2536.
[6] Toto je podání al-Buchárího v Sahíhu, hadís č. 7386.
[7] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 665, v jeho isnádu se s tímto podáním od všech odlišuje nesilný vypravěč Sálih ibn Beján as-Sejrefí. Jako slabý ho proto uvádí al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 3355.
[8] Viz Mirkátu l-mefátíhi Šerhu Miškáti l-masábíh, 8/3292-3293, hadís č. 5259. Redakčně upravováno.
[9] Zaznamenal Ibn Sa’d v at-Tabekát al-Kubrá, 4/231.
[10] Uvádí ad-Dijáu l-Makdisí v al-Muchtára, 2/123.
[11] Viz Sijeru a’lámi n-nubelá´, 3/ 368.
[12] Viz al-Istizkár, 4/ 409.
[13] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 4171 jako hasan; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 161. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíh Suneni Ibni Mádža, hadís č. 127.
[14] Viz Hášijetu s-Sindí ‘alá Suneni Ibni Mádža, 1/ 68.
[15] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1407; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 992 a toto je jeho znění.
[16] Uvádí Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 7/123; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 1/164.
[17] Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 3/ 374.