Šejch Abú ‘Abdurrahmán Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:
Šejch Abú ‘Abdurrahmán Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:
i. Věříme v Alláha i v Jeho jména a vlastnosti tak, jak jsou uvedeny v Knize Boží a v Sunně Jeho Posla صلى الله عليه و سلم, aniž bychom je pokřivovali, křivě a obrazně vykládali, nebo je připodobňovali ke stvořenému, nebo uváděli jejich příklad, nebo je popírali jako takové.
ii. Milujeme společníky Božího Posla صلى الله عليه و سلم a nenávidíme ty, kteří je ve svých slovech napadají. Věříme, že hovořit o nich je jako hovořit o Náboženství, protože oni jsou právě těmi, kteří Náboženství předali i nám. A milujeme též rodinu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم láskou, která nepřekračuje meze toho, co dovoluje Šarí’a.
iii. Milujeme Lid hasísu a všechny ze Selef této ummy, všechny z Ahlu s-Sunna.
iv. Neoblibujeme spekulativní teologickou rétoriku (arab. ‘ilmu l-kelám) a považujeme ji za jednu z největších příčin nejhorších rozdělení ummy.
v. Nepřijímáme nic z knih fikhu (tj. islámské právní vědy), ani z knih tefsíru (tj. výkladu Koránu), ani ze starých vyprávění, ani ze Síry (životopisu) Prorokova صلى الله عليه و سلم, kromě toho, co je potvrzeno od Alláha, nebo od Jeho Posla صلى الله عليه و سلم. To neznamená, že bychom cokoli odvrhovali a ani netvrdíme, že tyto věci nejsou potřeba. Spíše hledáme užitek v tom, co odkryli naši učenci, právní odborníci a další mimo ně. Tedy, neakceptujeme pravidlo, aniž bychom pro něj znali i důkaz, na kterém staví.
vi. V našich knihách nepíšeme, v našich přednáškách neuvádíme a v našich kázáních nezmiňujeme nic, kromě Koránu, nebo autentických a závazných hadísů. Neoblibujeme to, co se v mnoha jiných knihách hojně objevuje, jako lživá vyprávění, nebo slabé a vymyšlené hadísy.
vii. Nevynášíme soud o něčí nevíře (arab. tekfír), tj. neprohlašujeme někoho nemuslimem, pouze na základě jeho hříchu, ať by byl jakýkoli, kromě přidružování k Alláhu (arab. širk), nebo zavržení modlitby, nebo odpadlictví. A prosíme Alláha, aby nás před tímto vším ochránil.
viii. Věříme, že Korán je přímá Řeč Alláha a že není stvořen.
ix. Držíme za povinnost spolupracovat s dalšími skupinami, i když tyto v něčem překročily správnou metodologii Boží Knihy a Sunny Jeho Posla صلى الله عليه و سلم a to, na čem se shodovali zbožní předkové této Ummy, co se týče výzvy k Alláhu Vznešenému, co se týče upřímnosti úmyslu vůči Němu v uctívání, co se týče varování před modloslužebnictvím, inovacemi v náboženství a před neposlušností. Všem dalším uskupením radíme to, co je v opozici k modloslužebnictví, inovacím a neposlušnosti. Spolupráce na správném činu a v bohabojnosti (arab. takwá) a vzájemná upřímná rada si vyžaduje varovat před zlem a zastavení spolupráce se zkaženými.
x. Nemyslíme, že je správné a že je pravidlem vést ozbrojenou vzpouru vůči muslimským vládcům, dokud jsou muslimy. Ani si nemyslíme, že toto přinese zadostiučinění. Spíše to společnost ještě více zkazí.
xi. Domníváme se, že početná plejáda dnešních roztodivných uskupení a stran v rámci islámské osvěty je jedním z hlavních důvodů nynějšího rozdělení muslimů a jejich slabosti všeobecně. Proto vyzýváme k osvobození mysli od škatulkování a slepého následování, od temnoty sektářství a ducha partajničení.
xii. Své porozumění náboženství omezujeme jen na Knihu Boží a Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم, způsobem pochopení zbožných předků této Ummy z řad učenců hadísu. Zavrhujeme slepé následování jedinců a namísto toho raději hledáme pravdu, lhostejno odkud by k nám tato přicházela. Jsme si vědomi, že existují tací, kteří se připisují „selefíjji,“ ale sama selefíjja se jich zříká, neboť do společnosti vnášejí něco, co z ní Alláh vykázal. Věříme v kultivaci mladých pokolení v duchu islámské výchovy již od začátku, bez jakéhokoli vlivu nevěrecké výchovy Západu.
xiii. Věříme, že politika je nedílnou částí Náboženství. Ti, kteří se snaží oddělit politiku od Náboženství se jen pokoušejí zničit Náboženství a šířit chaos.
xiv. Věříme, že muslimové mohou dosáhnout vítězství a znovu nabýt ztracenou čest jedině tehdy, pokud se navrátí ke Knize Alláha a k Sunně Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.
xv. Oponujeme těm, kteří Náboženství rozdělují na věci důležité a nedůležité. Víme, že taková výzva je destruktivní.
xvi. Oponujeme těm, kteří odsouvají do pozadí znalost Sunny s tím, že pro ni nyní není správný čas. Podobně oponujeme také těm, kteří odsouvají do pozadí následování Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم a jednání podle ní.
xvii. Naši věrouku, osvětu a výzvu milujeme omnoho více, nežli sebe sami, naše bohatství a naše potomstvo. Proto nejsme s to ji prodat za zlato ani za stříbro. Toto říkáme, aby ztratili naději všichni ti, kteří si myslí, že nás lze v naší osvětě uplatit, nebo že můžeme za zlaťák či stříbrňák uplatit někoho my sami.
xviii. Milujeme soudobé učence Sunny a vítáme přínos mnoha z nich, jakož i litujeme ztrátu mnoha z nich, když odejdou na věčnost.
xix. Neakceptujeme fetwu (tj. náboženský výnos), kromě té, jež je podložena důkazem z Koránu a Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
Toto jsou v krátkosti body naší výzvy a naší věrouky. Pokud proti nim někdo něco namítá, pak jsme ochotni naslouchat jeho výtkám a radám, jsme připraveni jeho radu přijmout, pokud je založena na pravdě, nebo odmítnout, pakliže je chybná, nebo se jí zcela vyhnout, je-li podnícena tvrdohlavým a zatvrzelým odmítáním.
A Alláh ví nejlépe.
Zdroj: Tyto body byly převzaty ze slov šejcha Mukbila, který je rozpracoval a různým způsobem vyložil na několika místech:
V díle Terdžuma, str. 135-142; v časopise al-Furkán, č. 14, str.15.
Zmínil je i šejch Muhammed Násiruddín al-Albání ve svém díle Fikhu l-Wáki‘, str. 49-51.