OTÁZKA: Je při výzvě k Alláhu dovoleno lhát? Dá se rčení „účel světí prostředky“ vměstnat pod veřejný prospěch tak, jak ho definuje šarí’a?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Je při výzvě k Alláhu dovoleno lhát? Dá se rčení „účel světí prostředky“ vměstnat pod veřejný prospěch tak, jak ho definuje šarí’a?
ODPOVĚĎ:
Ne, nikoli. Něco takového není přípustné v žádném případě a nikdy to nemůže být bráno jako veřejný prospěch. Šejch Sálih al-Fewzán na tuto otázku odpověděl následovně:
„Lež je nepřípustná. Je velehříchem mezi velkými hříchy a není přípustná, kromě ve třech situacích, které za výjimky označil samotný Posel Boží صلى الله عليه و سلم: taktická lest při vedení bitvy během války, pokus o usmíření mezi znesvářenými lidmi a lichotka v manželství za účelem posílení vazeb mezi manžely a upevnění rodinného soužití mezi manželem a manželkou. Jen tyto tři záležitosti jde vměstnat pod klauzuli o veřejném prospěchu, kdy se upřednostňuje menší zlo před větším a lze proto neříci celou pravdu.
Co se týče výzvy k Alláhu, ta musí být prováděna výhradně s použitím pravdy a není dovoleno při ní využívat nepravdy. Vyzývat k Alláhu lze pouze s pravdou, podle Knihy Boží a Sunny, krásných slov a přesvědčivé argumentace, nikoli šířením dobromyslných lží.“ [1]
Na jiném místě pravil:
„Dvojtvářný člověk je jedincem ve svém styku s ostatními lidmi podobným chameleonovi. Na jednom sezení řekne to, co potěší přítomné lidi, potom jde na jiné setkání s odlišnými lidmi a potěší svým slovem i je, řekne to, co je uspokojí a hovoří zle o těch prvních.
Ukazuje jedné skupině lidí jednu svou tvář a jiné skupině lidí tu druhou. Toto je pokrytectví a my prosíme Alláha o ochranu před ním. Je to nepřijatelná licoměrnost. Takový člověk přichází za zlo konajícími lidmi a dává jim znát, že je s nimi spokojen. Prokazuje jim odpouštějící, spokojenou tvář. A to samé potom dělá i vůči lidem, kteří následují pravdu.
Právě z tohoto důvodu takový člověk podléhá vážné hrozbě. Alláh Vznešený popsal tyto lidi takto:
وَإِذَا لَقُوا الَّذِينَ آمَنُوا قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا إِلَىٰ شَيَاطِينِهِمْ قَالُوا إِنَّا مَعَكُمْ إِنَّمَا نَحْنُ مُسْتَهْزِئُونَ
Když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami se svými satany, hovoří: „Jsme s vámi a tamtěm se jen posmíváme.“ (Bekara: 14)
V jiném verši řekl:
فَلَا تَتَّبِعُوا الْهَوَىٰ أَن تَعْدِلُوا ۚ وَإِن تَلْوُوا أَوْ تُعْرِضُوا فَإِنَّ اللَّـهَ كَانَ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرًا
Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (Nisá´: 135)
Co se opravdového muslima týče, ten se zasazuje o pravdu vždy, nikdy neprokazuje chameleonské chování a nekoná různé věci proto, získal oblibu lidí. Ke každému přistupuje tak, jak mu velí islám.
Obává se Alláha a drží se pravdymilovnosti a spravedlivosti, ve všech situacích zůstává objektivním. Jeho cílem je Alláh, snaží se získat jen Jeho spokojenost a nesnaží se o to, aby byl oblíbený u lidí.“ [2]
A Alláh Vznešený ví nejlépe.
_____________________________________________________________
[1] Viz al-Idžábetu l-muhimmetu fí mešákili l-mulíma, str. 271-272.
[2] Viz Šerhu l-Kebáiri li Muhammed ibn ‘Abdulwehháb, str. 392