Šest vět nejmoudřejšího učitele

Abú Zerr رضي الله عنه řekl: “Posle Boží, poraď mi v pár větách.”

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

أَوْصَيْكَ بِتَقْوَى اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ فَإِنَّهُ أَزْيَنُ لأَمْرِكَ كُلِّهِ

“Radím ti bdělost vůči Vznešenému Alláhu, protože bohabojnost ozdobí všechny tvé záležitosti.“

“Poraď mi ještě,” zopakoval svou prosbu Abú Zerr.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

 عَلَيْكَ بِتِلاوَةِ الْقُرْآنِ وَذِكْرِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ فَإِنَّهُ ذِكْرٌ لَكَ فِي السَّمَاءِ وَنُورٌ لَكَ فِي الأَرْضِ

“Máš recitovat Korán a připomínat si Alláha Vznešeného, neboť toto je zároveň i vzpomínáním tebe na nebesích a světlem pro tebe na zemi.“

“Poraď mi ještě,” žádal dále Abú Zerr.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu tedy poskytl svou třetí radu:

عَلَيْكَ بِطُولِ الصَّمْتِ فَإِنَّهُ مَطْرَدَةٌ لِلشَّيْطَانِ وَعَوْنٌ لَكَ عَلَى أَمْرِ دِينِكَ

“Máš dlouze mlčet, protože to od tebe odežene šejtána a pomůže ti to ve věcech tvého náboženství.“

“Poraď mi ještě!” naléhal dál Abú Zerr.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu počtvrté poradil toto:

إِيَّاكَ وَكَثْرَةَ الضَّحِكِ فَإِنَّهُ يُمِيتُ الْقَلْبَ وَيَذْهَبُ بِنُورِ الْوَجْهِ

“Vyvaruj se přílišného smíchu, protože ten věru umrtvuje srdce a zbavuje tvář jejího světla.“

“A ještě mi poraď,” snažil se pokračovat ve výjimečném rozhovoru Abú Zerr.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu tedy poradil ještě jednou:

 قُلِ الْحَقَّ وَإِنْ كَانَ مُرًّا

“Říkej pravdu, byť by i byla hořkou.“

“A ještě naposledy mi poraď,” řekl Abú Zerr, který tak velmi toužil po moudrém slovu z úst Posla Božího صلى الله عليه وسلم.

Ten mu proto poskytl navíc i tuto radu:

 لا تَخَفْ فِي اللَّهِ لَوْمَةَ لائِمٍ

“Ohledem toho, co je pro Alláha, se neboj ničích výčitek!“¹

Tyto moudré životní rady se zachovaly i v mnoha dalších podáních našich zbožných předků.

Být bohabojný

Rabí’ řekl: “Slyšel jsem aš-Šáfi’ího říci: “Víra (arab. الإيمان al-ímán) je pronesené slovo, vykonaný čin a přesvědčení ukryté v srdci. Roste i klesá.“²

Ahmed ibn Hanbel mu odpověděl: “Synku, vždy ať bude tvým úmyslem vykonat nějaký dobrý skutek. Věru budeš neustále na cestě dobra, dokud tvůj úmysl zůstane dobrý.“⁴

‘Abdulláh ibn Mubárek řekl: “Věru k těm největším pohromám, jež mohou člověka postihnout, je, že si je vědom své lhostejnosti vůči věcem náboženským, ale nevadí mu to a netrápí se tím.“⁵

Ibnu l-Kajjim pravil:

“Nejpevnější obrannou linií od Alláha je tewhíd – nevzít si za božstvo nic a nikoho jiného, nežli Alláha Jediného. Kdokoli do něj vstoupí, ten bude mezi těmi, kdož budou v bezpečí.“⁶

V jiném díle také vyjmenoval sedm údů, kterým bohabojný musí zabránit ve hřešení:

“Sedmero částmi těla jsou: oči, uši, ústa, jazyk, pohlavní orgány, ruce a nohy. Ony jsou prostředky jak pro zkázu, tak i pro spásu. Pokud je ochráníš před hřešením, položil jsi základy veškeré dobroty. A pokud jejich ochranu před hřešením zanedbáš, položil jsi základy pro veškeré zlo!“⁷

Poté, co jsou položeny základy víry a bohabojnosti v srdci člověka, přichází vše ostatní.

Číst Korán bedlivě a vzpomínat Alláha

Vznešený Alláh řekl:

إِنَّ الَّذِينَ قَالُوا رَبُّنَا اللَّهُ ثُمَّ اسْتَقَامُوا تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ الْمَلَائِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَبْشِرُوا بِالْجَنَّةِ الَّتِي كُنتُمْ تُوعَدُونَ

“K těm pak, kdož říkali: “Pánem naším je Bůh,” a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: “Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!” (Fussilet: 30)

Ibn Redžeb k tomuto verši poznamenal:

“Těch, kteří řekli: “Pánem naším je Bůh” je velmi mnoho. Ale jen velmi málo je těch, kteří se pak přímo ubírali a na tomto vytrvali.“⁸

‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما uvádí, že k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم přišel nějaký muž a řekl mu: “Posle Boží, recituji Korán, ale cítím, že mé srdce ho nechápe.”

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

إِنَّ قَلْبَكَ حُشِيَ الْإِيمَانَ وَإِنَّ الْإِيمَانَ يُعْطَى الْعَبْدَ قَبْلَ الْقُرْآنِ

“Věru tvé srdce se nejprve zaplní vírou. A ta je služebníkovi dána ještě před Koránem.“⁹

Poté, co člověk získal ve svém srdci základ víry, posiluje a rozvíjí svou víru recitací a poslechem Koránu a rozjímáním o něm.

Ibn Tejmíja řekl:

“Poslechem Koránu člověk získává odměnu také toho, kdo ho recituje. A věru ten, kdo recitaci Koránu naslouchá, má stejnou odměnu, jako i ten, kdo ho recituje.“¹⁰

Ibnu l-Kajjim pravil:

“Nic není srdci tolik prospěšné, jako Korán, když je recitován s plným pohroužením a hloubáním o něm. Korán probouzí lásku, vůli, strach, naději, pokání, spoléhání se na Alláha, spokojenost, potěšení, autoritu, vděčnost, trpělivost a všechny další potřebné podmínky skutečného života srdce a zdokonalují je. A zároveň Korán zahání všechny špatné vlastnosti a ohavné skutky, působící zkaženost a zkázu srdce.” ¹¹

Dlouze mlčet

Další rada se týká zodpovědného využívání lidské schopnosti mluvit. Praví, že mluviti je stříbro a mlčeti zlato. Je to, co chceme říci, dobro? Má cenu to říkat? A stejně tak – má cenu mlčet? Člověk, co říká zlo, je mluvící šejtán. A ten, kdo o zlu mlčí, je šejtán mlčící.

Omar ibn ‘Abdil’azíz pravil: “Kdokoli uzná, že cokoli řekne, má následky v podobě odměny a trestu, ten bude hovořit jen málo a jen ohledně toho, co se ho týká.“¹²

‘Awn ibn ‘Abdilláh se zeptal Ummu d-Derdá, manželky slavného Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka Abu d-Derdá رضي الله عنه, který skutek uctívání Abu d-Derdá prováděl nejčastěji. Odpověděla mu: “Hloubal a rozjímal.“¹³

Munzir vyprávěl, že Wehb ibn Munebbih, jeden z učedníků Abú Hurejrových رضي الله عنه, pravil: “Pravil šejtán prokletý: “Číháme věru na zbrklé a unáhlené zuřivce a potom si s nimi pohráváme tak, jako si děti hrají s míčem.“¹⁴

Sufján uvádí, že Wehb ibn Munebbih řekl: “Věru v moudrosti domu Dáwúdova/Davidova bylo psáno i to, že povinností každého mudrce je nezanedbat čtyři okamžiky: čas, když osamotě rozmlouváš se svým Pánem Všemohoucím, čas, když zpytuješ své vlastní svědomí, čas, kdy přijdeš ke svému bratru, který tě napomíná za tvé vlastní chyby a potvrdíš mu pravdu o sobě a čas, který je určen pro tebe, aby sis odpočinul tak, jak je dovoleno a jak se sluší.“¹⁵

Neoddávat se světským pozlátkům

Abú Humejd as-Sa’ídí رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

 أَجْمِلُوا فِي طَلَبِ الدُّنْيَا فَإِنَّ كُلًّا مُيَسَّرٌ لِمَا كُتِبَ لَهُ مِنْهَا

“Znejte míru, když usilujete o tento svět, protože každému bude ulehčeno jen to, kolik z něj mu už bylo přisouzeno.” ¹⁶

Jahjá ibn Me’ín řekl: “Tento svět je jako spánek. Sám jsem před padesáti lety vykonal pouť do Mekky a to pěšky z Baghdádu. A jakoby to bylo včera!“¹⁷

At-Tíbí řekl: “Čas je tím, co je jmění pro úspěšného obchodníka. Měl by se investovat tak, aby vytvářel další a další zisk. Čím větší jmění a investice je, tím větší má přinést i zisk. Kdokoli chce mít z tohoto svého života užitek v podobě dobrých skutků, ten bude triumfovat a vzkvétat. A kdokoli promrhá své bohatství, ten bude chátrat a zažije nesmírnou ztrátu!“¹⁸

Vždy říkat pravdu

‘Áiša رضي الله عنها řekla: “Posel Boží صلى الله عليه وسلم žádným jiným chováním neopovrhoval víc, než nepoctivostí. Pokud někdo v Prorokově صلى الله عليه وسلم přítomnosti zalhal, už s ním nechtěl sedět, dokud si nebyl jist jeho pokáním.” Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1973, sahíh dle al-Albáního.

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: “Jazyku můj! Hovoř jen to, co je dobré, tak budeš triumfovat. Anebo se zdrž zlého, tak zůstaneš v bezpečí.“¹⁹

Fudajl ibn Ijjád řekl: “Lidstvo není zkrášleno ničím více hodnotným, nežli pravdymilovností a tím, že se snaží poctivě a povoleným způsobem zajistit si své živobytí.”²⁰

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja řekl:

“Již dávno bylo řečeno, že ten, komu bude předložena pravda a on ji odmítne, bude potrestán rozvratností srdce, rozumu i názoru.“²¹

Nebát se ničích výčitek

Všemohoucí Alláh říká:

فَلَا تَخْشَوُا النَّاسَ وَاخْشَوْنِ وَلَا تَشْتَرُوا بِآيَاتِي ثَمَنًا قَلِيلًا

“Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení věci ceny nicotné!” (Máida: 44)

Vznešený Alláh také praví:

وَمَا أَكْثَرُ النَّاسِ وَلَوْ حَرَصْتَ بِمُؤْمِنِينَ

“Však většina lidí, i kdybys sebevíce toužil, nebude věřit!” (Júsuf: 103)

Aš-Šátibí k tomuto verši uvedl:

“Boží zvyklostí na zemi je, že nositelé pravdy tvoří oproti zbytku lidí vždy menšinu.“²²

Ibn Abí Hátim uvádí, že jeden slepec pravidelně navštěvoval učené přednášky Sufjána as-Sewrího. Když nadešel Ramadán, tento slepý muž vedl lidi v jejich modlitbách. Tímto způsobem si chudý slepec vydělával na své živobytí.

Jednou mu Sufján z tohoto důvodu řekl: “V Soudný den  háfizové, ti, kteří znali Korán nazpaměť, budou odměněni za svou recitaci Koránu, ale lidem jako ty bude řečeno: “Vy jste si svou odměnu uspěchali a vzali jste si ji už na tomto světě!“

“Abú ‘Abdulláhu,” řekl slepec dojatě, “to se ke mně s takovou obracíš? Vždyť jsem tvůj věrný učedník!”

“Bojím se,” řekl Sufján, “aby se mi v Soudný den neřeklo: “Toto byl tvůj přítel, proč jsi mu neporadil?” ²³

Ibnu l-Kajjim řekl:

“Následovníci Sunny opouštějí slova lidí, aby následovali Sunnu, zatímco novotáři opouštějí Sunnu proto, aby následovali slova lidí.“²⁴

Také řekl:

“Nejponíženějšími lidmi jsou ti, kteří se vážou k jiným, vedle Alláha.“²⁵

Sestavil: Alí Větrovec

1. Zaznamenali al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 4592; a al-Munzirí v at-Terghíbu wet-terhíb, 4/23. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, hadís č. 2868.
2. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 10/32.
3. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Husnu z-zanni billáh, podání č. 83.
4. Zaznamenal Ibn Muflih v al-Ádábu š-šar’íja, 1/159.
5. Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 2/271.
6. Viz Bedái’u l-fewáid, 2/245.
7. Viz Ighásetu l-lehfán, 1/80.
8. Viz Medžmú’u r-rasáil, 1/339.
9. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 6604 a jako sahíh ho doložil ve své revizi tohoto díla Ahmed Šákir, viz Musned, 6/175. Viz také al-Búsírí v Ittiháfu l-chajrati l-mihra, 6/338.
10. Viz Medžmú’u l-fetáwá,22/296.
11. Viz Miftáhu d-dári s-se’áda, 1/187.
12. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Behdžetu l-medžálisi we unsu l-mudžális, 4/488.
13. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v az-Zuhd wer-rakáik, podání č. 286.
14. Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, podání č. 522.
15. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v az-Zuhdu we r-rakáik, podání č. 313.
16. Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 10501. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 157.
17. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 11/88.
18. Tak uvádí Abu l-A’lá al-Mubárekfúrí v Tuhfetu l-ahwezí, 6/512.
19. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Kitábu s-samt, str. 65.
20. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 8/426.
21. Viz Miftáhu Dári s-se’áda, 1/99.
22. Viz al-I’tisám, 1/30.
23. Viz al-Džerhu wet-ta’díl, 1/99.
24. Viz Sewáiku l-mursela,  4/1603.
25. Viz Medáridžu s-sálikín, 1/455.