V poslední době se množí všelijaká prohlášení o střetu civilizací a o válce mezi Západem a islámským světem. My přinášíme jeden zajímavý a kvalifikovaný názor z islámského tábora.
V poslední době se množí všelijaká prohlášení o střetu civilizací a o válce mezi Západem a islámským světem. My přinášíme jeden zajímavý a kvalifikovaný názor z islámského tábora.
Směřují muslimové a Západ k nevyhnutelnému střetu? Dr. Dža’fer Šejch Idrís, profesor islámských studií z Institutu islámských a arabských věd ve Washingtonu, přiínáší svou odpověď podporující tezi o mírové koexistenci.
Je pro naši globální vesnici a její obyvatele možné žít pohromadě v míru a společně sklízet plody vědy a technologie, jejíž tempo rozvoje se stále zrychluje? Nebo jsou jejich náboženské, kulturní a civilizační rozdíly tak velké, že mezi nimi zapříčiňují střety a války? Tato záležitost je tak důležitá, že zaměstnává mnohé muslimské intelektuály a státníky, aby se k ní seriózně vyjádřili.
Intelektuálové západní jsou touto otázkou též velmi zaměstnáni. Ale tito se prakticky v žádném ohledu ve svých postřezích neshodli. Jedním pohledem je, že střet mezi Západní civilizací a civilizacemi jinými je nevyhnutelný, nebo že se již odehrává. Jiný pohled upozorňuje na skutečný střet kultur v rámci západní civilizace samé.
Třetím pohledem je, že lidé na celém světě směřují k západnímu politickému liberalizmu a ke kapitalizmu v ekonomice. Podle tohoto názoru představují tyto směry konec historie. Čtvrtým pohledem je, že mírové soužití různých kultur a různých civilizací je možné v případě, že tyto přijmou sekulární pluralitní demokracii.
Jaké je však islámské stanovisko ohledně těchto důležitých a urgentních témat? Tato práce je pokusem přinést stručnou odpověď. Avšak nemluvím zde nyní jako sociální vědec, popisující aktuální skutečnost, spíše se pokouším jen teoreticky popsat to, co považuji za islámské stanovisko, s ohledem na dnešní, soudobé okolnosti. Má krátká odpověď je, že islám stojí pevně na straně táboru o mírové koexistenci. Ale pro život v míru s ostatními potřebujete být dostatečně silní na to, abyste byli připraveni zažehnat případný vznikající konflikt mezi nimi.
Důvody pro mírové soužití:
1. Racionalita je neoddělitelnou součástí islámského náboženství. Tato racionalita zahrnuje nesmírně důležitou příměs – posuzování činů podle jejich následků. Tato racionalita je však vedena dalšími islámskými hodnotami. Nejpreferovanější čin je takový, který přináší nejvíce dobra a nejméně zla. Hlavní dobro, kterého se islám snaží dosáhnout, je to, co může být akceptováno většinou lidí. Jde o: duchovní blahobyt, mentální blahobyt, humánní život, humánní bohatství a čest. Souzeno racionálními měřítky, je za normálních okolností mírové soužití a spolupráce definitivně a určitě preferována nad válkou a střetem.
2. Zatímco některá náboženství, sekulární ideologie a psychologické teorie učí, že lidská bytost je zrozena zlá, zatímco jiné učí, že je zrozená neutrální, mezi dobrem a zlem a že je to společnost, která jej vede cestou takovou, nebo takovou, zatímco jsou i jiní, kteří nevěří, že něco jako lidská přirozenost existuje, zatímco rasisté a jim podobní nepřiznávají tuto lidskou přirozenost všem lidem a podle toho lidi ve svém respektu diskriminují, islámské stanovisko, slovy Prorokovými, zní, že každé dítě je zrozeno dobré. Jakékoli je jeho, nebo její současné přesvědčení, nebo kulturní zázemí, každý člověk je také potenciálně muslim. Při pohledu na lidi, jejich náboženská vyznání a kultury muslimové nesmějí zapomínat vidět tuto původní lidskou přirozenost, která se nachází pod nánosem všech těchto kultur.
3. Nejlepší z laskavostí, kterou může muslim pro nemuslima vykonat, je vyzvat jej k islámu, přesvědčit jej, nebo ji, aby se navrátil/a ke své původní přirozenosti. Přitom však musli musí brát v úvahu určitá fakta a být si vědom určitých principů, mezi nimiž je i ten, že, jelikož je víra záležitostí srdce, nikdo k ní nemůže být donucen. To se rozumí z koránského verše:
ٱدۡعُ إِلَىٰ سَبِيلِ رَبِّكَ بِٱلۡحِكۡمَةِ وَٱلۡمَوۡعِظَةِ ٱلۡحَسَنَةِۖ وَجَـٰدِلۡهُم بِٱلَّتِى هِىَ أَحۡسَنُۚ إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعۡلَمُ بِمَن ضَلَّ عَن سَبِيلِهِۦۖ وَهُوَ أَعۡلَمُ بِٱلۡمُهۡتَدِينَ
Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni. (Nahl:125) Jak tohoto může být dosaženo mimo atmosféru míru?
4. Alláh oznamuje svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم, že jakkoli se bude snažit vyjít vstříc svým vlastním lidem, přijímajícím víru, většina z nich ji nepřijme. A též oznamuje Svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم, že je vyslán jakožto milost pro ně a že jeho hlavním úkolem je neúnavně vyzývat k pravdě.
5. Mírová koexistence mezi lidmi různých náboženství a civilizací jim usnadňuje výměnu materiálních a intelektuálních výdobytků. Také jim pomáhá ke spolupráci a řešení problémů, kterým čelí jako celek, jako obyvatelé globální vesnice: k řešení problémů drog, nemocí, znečištění životního prostředí atd. jenže takového mírového soužití nelze dosáhnout za předpokladu, že Západ bude i nadále žít ve strachu ze ztráty své hegemonie a proto jiným brání v jejich vlastním rozvoji.
6. Žádný rozumně myslící člověk, mající ponětí o destruktivní síle světových zbrojních arzenálů, o míře škod, které by mohly tyto zbraně způsobit, nebude váhat, aby byl proti všem druhům válek, lokálních, nebo světových. Abychom se vyhnuli válkám, musíme však vykořenit co nejvíce jejich příčin. Musíme proto stát na straně spravedlnosti a vystupovat proti všem podobám nerovného zacházení a agrese.
7. Muslimové by měli hrát velkou roli právě v tomto momentě, protože jsou na to kvalifikovaní. Islám je náboženství, které nečiní morální hodnoty, jako je pravda a spravedlnost, předmětem kompromisu. Věřící islámu jsou nabádáni být si navzájem spojenci, bez ohledu na svou rasu a oblast původu.
8. Muslimové, podle mého názoru, mají i sami důvod pro mír. Pokud mír převládne, bude mít i samotný islám lepší šanci být vyslyšen a akceptován na Západě, i kdekoli jinde. Mnoho lidí na Západě i na jiných místech světa se navrací k náboženství do té míry, že to, co je nazýváno fundamentalizmem, se stalo světovým fenoménem. Lidé objevili, že věda, jakkoli chvályhodná a jimi respektovaná, nemůže nahradit náboženství.
Důvody pro to být silný
Islám je však realistický, aby byl slepě pacifistický. Je jedna věc chtít s jinými žít v míru, ale jestli to chtějí i ti ostatní, je věc jiná. V globále, všichni lidé, bez ohledu na své civilizační zázemí, si přejí být mocnější než ti, kteří jim kulturně oponují. Podnikají všechny kroky, které považují za nezbytné pro zachování své kulturní identity a pro ovládnutí jiných. Ve své nové, klasické práci o střetu civilizací Samuel Huntington tvrdí, s neobyčejnou naivitou, že „kromě Japonska nemá Západ žádného ekonomického konkurenta. Dominuje mezinárodním politickým a bezpečnostním institucím a spolu s Japonskem také institucím ekonomickým.“ A také: „V době po skončení studené války, je primárním cílem zbrojní kontroly bránit rozvoji vojenských technologií nezápadních společností, které by mohly ohrozit zájmy Západu. Západ se o to pokouší cestou mezinárodních dohod, ekonomického tlaku a kontrolou dopravy zbraní a zbrojních systémů.“
Muslimové jsou tedy povzbuzováni k tomu, mít takovou moc, aby mohli co nejsnáze odradit od možné agrese ty, kteří je zamýšlejí napadnout. Pak mohou užít i síly, aby jim v tom bránili. Hmatatelná moc pak má být spojencem na cestě k duchovnímu rozvoji a nikoli naopak.
http://www.jaafaridris.com/English/Articles/clash.htm (21. 4. 2011)[1]