Usáma ibn Šerík رضي الله عنه vyprávěl, že se sahába zeptali „Posle Boží, když onemocníme, máme se léčit?” Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
تَدَاوَوْا فَإِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ لَمْ يَضَعْ دَاءً إِلاَّ وَضَعَ لَهُ دَوَاءً غَيْرَ دَاءٍ وَاحِدٍ الْهَرَمُ.
„Hledejte léčbu, neboť Alláh věru nestvořil žádnou chorobu, aniž by na ni nestvořil i lék, kromě jediné choroby – vetchosti stáří.“ [1]
Usáma ibn Šerík رضي الله عنه vyprávěl, že se sahába zeptali „Posle Boží, když onemocníme, máme se léčit?” Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
تَدَاوَوْا فَإِنَّ اللَّهَ عَزَّ وَجَلَّ لَمْ يَضَعْ دَاءً إِلاَّ وَضَعَ لَهُ دَوَاءً غَيْرَ دَاءٍ وَاحِدٍ الْهَرَمُ.
„Hledejte léčbu, neboť Alláh věru nestvořil žádnou chorobu, aniž by na ni nestvořil i lék, kromě jediné choroby – vetchosti stáří.“ [1]
Podle verze od Abu d-Dardáرضي الله عنه dodal:
… فَتَدَاوَوْا وَلاَ تَدَاوَوْا بِحَرَامٍ .
„… hledejte tedy lék, avšak nehledejte ho v zakázaném.“ [2]
Podle podání ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه řekl:
مَا أَنْزَلَ اللهُ دَاءً، إِلَّا قَدْ أَنْزَلَ لَهُ شِفَاءً، عَلِمَهُ مَنْ عَلِمَهُ، وَجَهِلَهُ مَنْ جَهِلَهُ.
„Alláh neseslal žádnou chorobu, aniž by na ni neseslal také uzdravení, zná ho ten, kdo ho zná a nezná ho ten, kdo ho nezná.“ [3]
Podle další verze Prorokصلى الله عليه وسلم dodal:
إلا السام.
„… kromě zhouby.“ A na otázku, co je to zhouba, odpověděl:
الموت.
„Smrt.“ [4]
Podobné hadísy jsou uváděny i od dalších sahábů رضي الله عنهم أجمعين: Abú Hurejry, [5] Anase ibn Málika, [6] Džábira ibn ‘Abdilláha, [7] Zejda ibn Aslema, [8] Abú Sa’ída al-Chudrího [9] a od Ummu d-Dardá´. [10]
Díky podání Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه známe i kontex vyřčení (arab. سبب الورود sebebu l-wurúd) tohoto hadísu. Prorok صلى الله عليه وسلم uviděl jednoho zraněného muže z ansárů a řekl ostatním:
ادعوا له طبيب بني فلان
„Zavolejte mu lékaře z kmene toho a toho.“ a pak, když ho zavolali a lékař přišel, pronesl tato Prorok صلى الله عليه وسلم slova. [11]
Ve verzi od ‘Atáa ibnu s-Sáiba se dochoval také další kontext tohoto hadísu. ‘Atá´ praví: „Přišel jsem k Abú ‘Abdirrahmánu ibn ‘Awfovi رضي الله عنه, který zrovna vypaloval ránu svému sluhovi. Řekl jsem: „Vypaluješ mu ránu?“ „Ano,“ odpověděl. „Toto je arabská léčba. ‘Abdulláh ibn Mes’úd pravil, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl …“ [12]
Prorokova صلى الله عليه وسلم slova „Alláh neseslal“ podle as-Sindího znamenají „Alláh nestvořil,” protože příkaz vzniku sestupuje od Alláha z nebes na zemi, shodně Jeho slovům:
يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ مِنَ ٱلسَّمَآءِ إِلَى ٱلْأَرْضِ
On rozkaz z nebe na zem usměrňuje (Sedžda: 5)
Arabské slovo دواء dewá´ označuje lék, tedy prostředek potenciálně vedoucí ke znovunabytí zdraví. Termín شفاء šifá´ pak označuje uzdravení, resp. uzdravující lék.
Ibnu l-Kajjim hovoří:
„V těchto autentických hadísech se nachází příkaz podstupovat léčbu. Léčit se neprotiřečí příkazu spoléhat se na Alláha (arab. التوكل at-tewekkul), podobně jako tomu neprotiřečí snaha utišit hlad a uhasit žízeň, nebo se bránit před horkem či chladem. Naopak. Toto dovršuje pravé pochopení Jedinosti a Jedinečnosti Boží. Člověk poznává využívá příčin, které ustanovil Vznešený Alláh ať už Svým Předurčením anebo Zákonem. Jejich odignorování hyzdí pravý smysl spolehnutí se na Alláha a rovněž se příčí výše vyřčenému příkazu, jakož i zdravému rozumu. Tedy ten, který se je rozhodne odignorovat, nemůže v ničem tvrdit, že se na Alláha spoléhá více a oddaněji, nežli ten, který je využívá. Jejich ignorance je naopak přesným opakem toho, co spoléhání se na Stvořitele vskutku znamená – tedy pevné opření se srdce o Alláha a využití všeho, co On nabízí Svému služebníkovi v jeho náboženství i světských záležitostech k tomu, aby od sebe odehnal cokoli, co mu škodí v jeho náboženství i světských záležitostech. Do toho samozřejmě spadají i bezprostřední příčiny a jejich nevyužití odporuje soudnosti i Zákonu. Dobrovolná neschopnost služebníka tedy není kvalitou spoléhání se na Alláha.“ [13]
Az-Zehebí o vztahu mezi výlučným uctíváním Jediného stvořitele a využitím prostředků, které On ve světě rozmístil, pravil:
„Každý muslim má povinnost snažit se co nejvíce přiblížit k Alláhu jakýmkoli prostředkem, který dokáže ovládnout. Musí vyvinout veškeré možné úsilí v plnění příkazů a skutků poslušnosti vůči Alláhu. Poté, co vykoná všechny své povinnosti a vystříhá se zakázanému, je jeho povinností a jednou z nejlepších cest, jak se přiblížit k Alláhu péče o své zdraví a léčba nemocí. To proto, že dobré zdraví je něco žádaného a je to také častá věc, o nichž se žádá v autentických prosbách.“ [14]
Léčba nijak neprotiví učení o předurčení a rozhodnutí Božím a ani příkazu spoléhat se na Alláha (arab. التوكل at-tewekkul), protože s předurčením, které je absolutní, nijak nekoliduje. Předurčení Boží (arab. القدر al-kadr) se často spojuje s Božím Rozhodnutím (arab. القضاء al-kadá´). Když je zmíněno první, zahrnuje i druhé, pokud jsou zmíněny spolu, pak se jejich význam lehce liší. Předurčení je potom to, co je již odedávna předurčeno a Rozhodnutí je to, je konkrétní pro dotyčného jedince z hlediska jeho dalšího trvání,
obživy, změny stavu apod. V tomto smyslu předchází Boží Předurčení Božímu Rozhodnutí.
Víra v obojí je neoddělitelnou součástí správné islámské věrouky, na základě slov Božích:
إِنَّا كُلَّ شَىْءٍ خَلَقْنَـٰهُ بِقَدَرٍ
A každou věc jsme vskutku v určených rozměrech stvořili (Kamer:49)
Toto přesvědčení v sobě zahrnuje víru ve všeobjímající znalost Boží, které nic neunikne, víru v to, že Alláh již zapsal veškeré dění od začátku do konce světa ještě předtím, než svět stvořil, víru v Boží Vůli, které se nic nemůže postavit, a která se odráží ve stvořeném světě i náboženském zákoně i víru v absolutní Boží Stvořitelství.
Alláh ví a zná vše, celkově i v nejnepatrnějších detailech, co se stalo, stává i co se stane, jakož i co se nestalo, nestává i co se nikdy nestane, včetně délky života, toho, co kdo řekne, učiní, jak se pohne, zná veškerá tajemství, všechny dobré i zlé činy:
إِنَّ ٱللَّـهَ بِكُلِّ شَىْءٍ عَلِيمٌۢ
Bůh věru ví o věcech všech. (Anfál:75 )
Ohledně zapsání všeho předem bylo zjeveno:
وَمَا مِنْ غَآئِبَةٍ فِى ٱلسَّمَآءِ وَٱلْأَرْضِ إِلَّا فِى كِتَـٰبٍ مُّبِينٍ
Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize zjevné zapsáno. (Neml: 75)
Ohledně Své vůle (arab. المشيئة al-meší´a), pronikající vším a vše ovládající, které nic nemůže vzdorovat, uniknout a ani se z ní vymanit a o tom, že se stane jen to, co si On přeje, aby se stalo a nestane se nic, co si nepřeje, aby se stalo, Alláh říká:
وَلَوْ شَآءَ ٱللَّـهُ لَجَعَلَكُمْ أُمَّةً وَٰحِدَةً وَلَـٰكِن لِّيَبْلُوَكُمْ فِى مَآ ءَاتَىٰكُمْ
Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. (Máida: 48)
Tato vůle je buď univerzální (arab. الكونية al-kewníja) anebo zákonodárná (arab. الشرعية aš-šar’íja). Univerzální vůle dovoluje existovat všemu, co Alláh dovolil, aby bylo a existovalo, včetně víry a nevíry, poslušnosti a neposlušnosti apod., bez ohledu na to, zda dotyčné věci má Alláh v oblibě či nikoli. Z Jeho Moudrosti pak je i to, že dopouští i věci, které stvoření nemilují a obávají se jich, jako jsou například choroby, anebo které nemiluje a nesouhlasí s nimi On, jako jsou hříchy nebo zločiny svých stvoření:
إِن تَكْفُرُوا۟ فَإِنَّ ٱللَّـهَ غَنِىٌّ عَنكُمْ ۖ وَلَا يَرْضَىٰ لِعِبَادِهِ ٱلْكُفْرَ
Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. (Zumer: 7)
Naproti tomu zákonodárná vůle Boží se vztahuje na to, co miluje a má v oblibě, bez ohledu na to, zda se tak také stane. Poslušnost andělů, proroků i zbožných věřících je Jím proto milována a oblíbena a díky Jeho univerzální vůli také přiváděna v existenci. Ovšem na rozdíl od toho, co přikazuje, aby se stalo, nemusí to, co přikazuje jako Zákon, být vždy splněno.
Boží Stvořitelství znamená, že Alláh je stvořitelem úplně všeho, včetně lidských činů. Neexistuje jediná nejnepatrnější částice vesmíru, aniž by Alláh nebyl jejím Tvůrcem a nic se na tomto světě nestane, aniž by to Alláh nepřivedl v existenci Svou tvořivou mocí:
ٱللَّـهُ خَـٰلِقُ كُلِّ شَىْءٍ ۖ وَهُوَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ وَكِيلٌ
Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho. (Zumer: 62)
Choroba (arab. داء dáun), o které náš předmětný hadís hovoří, se odehrává buď na úrovni fyzické, kde je nutno hledat lék v souladu s principy medicínské vědy a kde je také možno hledat navíc i úlevu ve spirituální léčbě Koránem či prosbami, ale také v rovině duchovní, kde jediným, co opravdu dokáže pomoci, jsou právě tyto prosby a recitace Koránu.
Ohledně tělesných chorob je například řečeno:
لَّيْسَ عَلَى ٱلْأَعْمَىٰ حَرَجٌ وَلَا عَلَى ٱلْأَعْرَجِ حَرَجٌ وَلَا عَلَى ٱلْمَرِيضِ حَرَجٌ …
A není hříchem pro slepého ani pro chromého ani pro nemocného … (Núr: 61)
Ibnu l-Kajjim praví:
„Alláh zmiňuje tělesné choroby když hovoří o hadždži, půstu či rituální očistě kvůli velkolepému důvodu, který je společným jmenovatelem všeho tohoto, důvodu, odhalujícímu vznešenost Koránu a který stačí jako důkaz každému, kdo toto pochopí. Principy léčení jsou tři – snaha zachovat si zdraví, prevence ochranou před čímkoli, co by mohlo uškodit a odstranění škodlivých látek z těla. A Alláh Vznešený, čist od jakékoli nedokonalosti, zmiňuje tyto tři principy v souvislosti s poutí, půstem a očistou.“ [15]
Islámské učení dbá i na samu prevenci řady onemocnění již základem toho, co nařizuje, jak uvádí např. o modlitbě Ibnu l-Kajjim:
„Modlitba je něčím, co chrání i fyzické zdraví člověka.“ [16]
Není soudného člověka, který by pochyboval o tom, že určité tělesné cvičení sestávající se ze stoje, předklánění, ohýbání se k zemi a usedání, nemá příznivý vliv na pohybovou, nervovou, dýchací, oběhovou a jiné soustavy lidského organizmu. A jejich efekt v duševní a duchovní rovině je ještě o to větší.
Dalším předepsaným způsobem prevence je obecně známá a oceňovaná skromnost v jídle a pití a vyhýbání se škodlivinám a také vyvážená strava. O zdravotních a preventivních přednostech půstu bylo také napsáno mnoho. Arabům v době Proroka صلى الله عليه و سلم byl znám i tzv. oteplující a ochlazující efekt některých potravin. V hadísu od ‘Áiše رضي الله عنها zajídal Posel Boží صلى الله عليه و سلم čerstvé datle čerstvým melounem, aby vyrušil jejich vzájemně protichůdné působení. [17]
Ibnu l-Kajjim dále rozdělil užší léčení již vzniklých chorob, respektive tzv. prorockou medicínu (arab. الطب النبوي at-tibbu n-nebewí) na tři části: metody přírodního léčitelství, spirituální léčba Koránem, prosbami a dalšími ty
py uctívání a kombinace obou.
Co se týče duchovní léčby Koránem, Ibnu l-Kajjim pravil:
„Korán je úplným lékem pro choroby jak srdce, tak i těla, pro všechny nemoci fyzické i duchovní. To ovšem neznamená, že každý člověk je stejně úspěšný v jejich aplikaci. Pokud chorý člověk hledá koránskou léčbu a má správný přístup, věří jí, přijímá ji a je neochvějně přesvědčen, že zafunguje, plníce všechny stanovené podmínky, potom není možné, aby choroba takové terapii odolala. Pokud by Slovo Pána nebes i země bylo zjeveno na horu, tato hora by se na prach rozpadla – jak by potom mohla něco takového vydržet nějaká choroba? Ten, kdo byl obdařen porozuměním Koránu si uvědomuje, že lék na jakoukoli chorobu srdce i těla je v Koránu obsažen. A je v něm obsažen také způsob, jak se před těmito chorobami chránit. Alláh říká:
أَوَلَمْ يَكْفِهِمْ أَنَّا أَنْزَلْنَا عَلَيْكَ الْكِتَابَ يُتْلَىٰ عَلَيْهِمْ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَرَحْمَةً وَذِكْرَىٰ لِقَوْمٍ يُؤْمِنُونَ
Cožpak jim nestačí, že jsme ti seslali Písmo, jež je jim sdělováno? A v tom věru je milosrdenství i připomenutí lidem věřícím. (‘Ankebút: 51)
Kohokoli nevyléčí Korán, toho nechť Alláh nevyléčí. A kdokoli neshledává Korán dostatečným, nechť Alláh dá, aby dostatečným neshledal nic.” [18]
Z dochovaných spirituálních způsobů léčby pomocí proseb můžeme zmínit následující:
Položte pravou ruku na bolavé místo a opakujte:
بِسْمِ اللهِ أَعُوذُ بِعِزَّةِ اللهِ وَ قُدْرَتِهِ مِنْ شَرِّ مَا أَجِدُ مِنْ وَجَعِي هَذَا.
„Bismi lláhi, a’úzu billáhi we kudretihi min šerri má adžidu min wedža’í házá,“ tj. „Jménem Alláha, utíkám se k Alláhu a Jeho Moci před zlem, jež nacházím v této bolesti.“ [19]
Osmán ibn ‘Abi l-‘Ás رضي الله عنه si stěžoval Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم na bolest, kterou cítil v těle, odkdy se stal muslimem. Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu řekl:
ضَعْ يَدَكَ عَلَى الَّذِي تَأَلَّمَ مِنْ جَسَدِكَ وَقُلْ بِاسْمِ اللَّهِ . ثَلاَثًا . وَقُلْ سَبْعَ مَرَّاتٍ أَعُوذُ بِاللَّهِ وَقُدْرَتِهِ مِنْ شَرِّ مَا أَجِدُ وَأُحَاذِرُ.
„Polož svou ruku tam, kde tě na tvém těle bolí a řekni: „Bismi lláhi,“ tj. „Jménem Božím,“ třikrát a řekni sedmkrát: „A’úzu bi lláhi we kudretihi min šerri má adžidu we uhádir,“ tj. „Utíkám se k Alláhu a Jeho Moci před zlem toho, co cítím a co mne znepokojuje.“ [20]
Od ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí způsob, který Posel Boží صلى الله عليه و سلم aplikoval při léčení svých nejbližších, včetně svých manželek, matek věřících: Položit pravou ruku na bolavé místo a říci:
اللَّهُمَّ رَبَّ النَّاسِ أَذْهِبِ الْبَاسَ، اشْفِهِ وَأَنْتَ الشَّافِي، لاَ شِفَاءَ إِلاَّ شِفَاؤُكَ، شِفَاءً لاَ يُغَادِرُ سَقَمًا .
„Alláhumme rabbe n-nási zhibi l-báse šfihi we ante š-šáfí lá šifáe illá šifáuke šifáen lá jughádiru sakamen,“ tj. „Ó Bože, Pane lidí, odstraň neduh a dej uzdravení, věru Ty jsi Uzdravující, není uzdravení kromě Tvého uzdravení, po němž už není choroby.“ [21]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم také hojně navštěvoval nemocné a vždy při této příležitosti prosil za jejich uzdravení prosbou uváděnou od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما v hadísu, kde řekl:
مَا مِنْ عَبْدٍ مُسْلِمٍ يَعُودُ مَرِيضًا لَمْ يَحْضُرْ أَجَلُهُ فَيَقُولُ سَبْعَ مَرَّاتٍ أَسْأَلُ اللَّهَ الْعَظِيمَ رَبَّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ أَنْ يَشْفِيَكَ إِلاَّ عُوفِيَ .
„Není Bohu oddaného služebníka, který by navštívil nemocného, jehož čas ještě nenadešel, načež by dotyčný sedmkrát řekl „As´elu lláha l-‘azíme rabbe l-‘arši l-‘azími an ješfík,“ tj. „Žádám Alláha Ohromného, Pána Trůnu Ohromného, aby tě uzdravil,“ aniž by Alláh nemocnému nenavrátil zdraví.“ [22]
K prorocké medicíně patří i používání specifických přírodních léčiv a léčebných postupů.
Příkladem přírodního léčiva na velké množství fyzických chorob je černý kmín (arab. الحبة السوداء al-habbatu s-sewdá´, dosl. „černé semínko,“ bot. černucha setá, Nigella sativa) o které dle hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إنَّ في الحبَّةِ السوداءِ شفاءٌ من كلِّ داءٍ. إلا السامُ.
„V černém semínku je lék na všechny choroby, kromě smrti.” [23]
Příkladem přírodního léčiva, které pomáhá u duševních potíží, splínu, depresí a záchvatů hlubokého smutku, je mléčno-ječná kaše známá jako التلبينة at-telbína. ‘Urwa vyprávěl, že matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها ji doporučovala jak rekonvalescentům, tak truchlícím nad ztrátou milované osoby: „Slyšela jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
إِنَّ التَّلْبِينَةَ تُجِمُّ فُؤَادَ الْمَرِيضِ، وَتَذْهَبُ بِبَعْضِ الْحُزْنِ .
„V
ěru telbína dává srdci nemocného klid a pomáhá trochu rozptýlit smutek.“ [24]
Příkladem léčebného postupu spadajícího do prorocké medicíny je tzv. baňkování, neboli الحجامة al-hidžáma. Spočívá v přikládání baněk s generovaným pod tlakem, které stimulují tkáně, vlásečnice, svaly a nervy. Může se použít i jemného naříznutí kůže, kdy baňka dále zadržuje odčerpávanou krev filtrovanou přes síť vlásečnic, tato metoda pak pomáhá na krvetvorbu, imunitní systém a je prostředkem k detoxikaci organizmu a nastartování samoléčebných schopností. Doporučuje se ve fázi ubývajícího měsíce, dle hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه v lunárním měsíci 17., 19. a 21. den. O tom Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl o tom, kdo tak učiní:
… كَانَ شِفَاءً مِنْ كُلِّ دَاءٍ .
„… toto bude pro něj lékem na každou chorobu.“ [25]
Soudobý učenec Muhammed Bázmúl smýšlí, že muslimský lékař či zdravotník má potvrzovat vše toto, co bylo zmíněno zjeveným Zákonem ohledně lékařství, protože Posel Boží صلى الله عليه و سلم nehovoří podle poryvů svých tužeb:
وَمَا يَنطِقُ عَنِ ٱلۡهَوَىٰٓ إِنۡ هُوَ إِلَّا وَحۡىٌ۬ يُوحَىٰ …
ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto … (Nedžm:3-4)
Muslimský lékař či zdravotník také musí směřovat pacienta ke skutkům uctívání předepsaným vedle jiného také jako prostředek spirituální léčby, jako je například prosba, rukja, vzpomínání Alláha a jiné. [26]
V dodatcích k našemu předmětnému hadísu se ovšem také dozvídáme, že lidský život je konečný, smrt nevyhnutelá a stárnutí je jediný chorobný proces, na který neexistuje žádný lék. Proto vždy budou existovat choroby a patologické procesy, které budou vždy postupně ústit v ukončení lidského života.
Ani sám Posel Boží صلى الله عليه و سلم nebyl výjimkou. Při nevyléčitelné nemoci doporučoval tuto prosbu:
اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي وَارْحَمْنِي وَأَلْحِقْنِي بِالرَّفِيقِ الأَعْلَى.
„Alláhumme ghfirlí we rhamní we lhikní bir-rafíki l-a’lá,“ tj. „Ó Bože odpusť mi, dej mi milosti a připoj mne k nejlepší společnosti.“
Sám tuto prosbu opakoval, když se blížila jeho vlastní smrt a on položil hlavu do klína své milované manželky, matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها a takto vydechl naposledy. [27]
Tato nejlepší společnost je zmíněna ve verši:
وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَٱلرَّسُولَ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ مَعَ ٱلَّذِينَ أَنْعَمَ ٱللَّـهُ عَلَيْهِم مِّنَ ٱلنَّبِيِّـۧنَ وَٱلصِّدِّيقِينَ وَٱلشُّهَدَآءِ وَٱلصَّـٰلِحِينَ ۚ وَحَسُنَ أُو۟لَـٰٓئِكَ رَفِيقًا
Ti, kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými, mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. A jak překrásní to budou společníci! (Nisá: 69)
_________________________________________________________
[1] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3855; a az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 4/278. Al-Albání ho doložil jako sahíh merfú’ v Tachrídžu ahádísi l-Haláli we l-harám, hadís č. 292.
[2] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3874.
[3] Zaznamenali al-Bejhekí v as-Sunenu, 9/343; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 8969; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 5183. Jako sahíh doložili al-Hákim v Mustedreku, 4/218; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 6062. Uvádí jej i Ibn Mádža v Sunenu, 2/340, bez dodatku „kdo ho zná…“ Jeho verzi ocenili al-Hejsemí jako sahíh, viz Medžme’u z-zewáid, 2/231; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1394; a al-Hákim v al-Mustedreku, 4/196.
[4] Na autoritu Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه zaznamenali al-Hákim v al-Mustedreku, 4/401; a Ahmed v Musnedu, 1/446. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1650.
[5] Viz al-Buchárí v Sahíhu k hadísu č. 6678.
[6] Viz az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 3/156.
[7] Viz Ibid., 3/335.
[8] Zaznamenal Málik v al-Muwatta´u, hadís č. 1983.
[9] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 8/2; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 3016; at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 255.
[10] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, 24/649.
[11] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 7/353. Jako sahíh li ghajrihi doložil al-Albání v Tachrídžu ahádísi l-Haláli we l-harám, str. 178.
[12] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 4267 a al-Arnáút
jej v poznámce ocenil jako sahíh li ghajrihi.
[13] Viz Zádu l-me’ád, 4/15.
[14] Viz at-Tibbu n-nebewí, str. 18.
[15] Viz at-Tibbu n-nebewí, str. 3.
[16] Viz Zádu l-me’ád, 4/304-305.
[17] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3836; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1843 jako hasan gharíb.
[18] Viz at-Tibbu n-nebewí, str. 525-526.
[19] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3588 na autoritu Anase ibn Málika رضي الله عنه jako hasan gharíb. Jako hasan jej doložil i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1258.
[20] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2202.
[21] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5743; Muslim v Sahíhu, hadís č. 2191.
[22] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2227 jako hasan gharíb, jako hasan jej ocenil i al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, 5/180.
[23] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5688; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2215.
[24] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5689.
[25] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3861.
[26] Viz Achláku t-tabíbi l-muslim, str. 10-11.
[27] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5674; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2444.