Léčitelství, nebo šarlatánství?

Logo XXL

OTÁZKA: Jaký je pohled islámu na léčitelství a alternativní medicínu?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Jaký je pohled islámu na léčitelství a alternativní medicínu?

ODPOVĚĎ:

Velmi záleží na druhu dané léčebné metody a na tom, zda to vůbec je skutečná léčebná metoda. Islám jako léčebnou metodu uznává pouze to, co je doloženo na základě empiricky poznatelné reality, anebo v oblasti nepoznatelného pouze to, co je doloženo textem Koránu či Sunny, případně konsenzem zbožných předků.

Islám obecně uznává přínosy klasické západní, tzv. vědecké, na důkazu založené medicíny (tzv. evidence-based medicine, EBM), operující s poznatky a mechanizmy ověřenými vědeckou metodou a doložitelnými na základě poctivé vědecké studie podle kritérií plnohodnotné akademické práce. Využití těchto metod je z hlediska Šarí’y bez rizika a nepříčí se islámskému učení. Islám jen trvá na neochvějném přesvědčení, že výhradním Dárcem a Poskytovatelem zdraví i ostatních darů je Jediný Bůh a že existující a prokázané kauzální souvislosti nemají zcela absolutní moc a nevyhnutelný účinek, protože podléhají Moci, Rozhodnutí a Předurčení Božímu, které nikdo a nic nemůže zvrátit, uniknout jim, či se z nich vymanit.

Co se týče tzv. alternativní medicíny, spadají sem všechny ostatní způsoby léčení, od tradiční lidové medicíny, přes ezoterické, spirituální a další formy metod a systémů.

Z těchto systémů uznává islám jen a pouze to, co má svůj precedens v tzv. prorocké medicíně (arab. الطب النبوي at-tibbu n-nebewí), jako např. spirituální léčba Koránem, zikrem a prosebnými modlitbami (známá jako tzv. الرقية ar-rukja), dále využití fyzických léčebných metod Prorokem صلى الله عليه و سلم schválených a ověřených na bázi tradované zkušenosti, jako je tzv. baňkování (arab. الحجامة al-hidžáma) nebo využívání rostlinných produktů bylinné medicíny (tzv. fytoterapie). [1]

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja o tomto druhu léčitelství pravil:

Jeho [tj. Prorokova صلى الله عليه و سلم – pozn. redakce] medicína není jako léčitelství jiných, protože medicína Proroka صلى الله عليه و سلم se vyznačuje jistotou, definitivností a tím, že vyvěrá ze Zjevení, lucerny proroctví a dokonalosti úsudku, zatímco většina léčitelského umění jiných je jen domněnka, předpoklad a slepý pokus.[2]

Dále je možno použít např. masáží a reflexních terapií, dokud neobsahují aspekty nevíry, inovace nebo čehokoli islámem zakázaného, ať už se jedná o metodický postup nebo léčivou substanci.

Všechny ostatní způsoby léčby, založené na psychotronice, parapsychologii, ezoterice, amuletech, minulých životech a kontaktu s neviditelnými silami či bytostmi apod. jsou podle islámského vidění hazardem se životem a zdravím lidí a šarlatánstvím pohybujícím se na hranici nevíry anebo dokonce až daleko za ní. Není dovoleno je ani využívat, ani provozovat a ani se jim učit a naopak na bludy těch, kteří se jimi zabývají, je nutno upozorňovat veřejnost a shodně možnostem i státní orgány, varovat před nimi a v případě potřeby je i potírat, protože poškozují ostatní lidi fyzicky tím, že je neléčí, okrádají o čas a zanedbávají skutečnou zdravotní péči, psychicky tím, že jim dávají nesplnitelný slib uzdravení, materiálně tím, že je podvodně okrádají o jejich finance a čas a spirituálně tím, že svými bludy a svým modlářstvím špiní a pokřivují jejich věrouku a odvracejí je od přímé cesty Boží.

Důkazem výše stanoveného jsou slova Proroka Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, když ukázal svému lidu na nesmyslnost model, které uctívali:

أَفَرَءَيْتُم مَّا كُنتُمْ تَعْبُدُونَ أَنتُمْ وَءَابَآؤُكُمُ ٱلْأَقْدَمُونَ فَإِنَّهُمْ عَدُوٌّ لِّىٓ إِلَّا رَبَّ ٱلْعَـٰلَمِينَ ٱلَّذِى خَلَقَنِى فَهُوَ يَهْدِينِ وَٱلَّذِى هُوَ يُطْعِمُنِى وَيَسْقِينِ وَإِذَا مَرِضْتُ فَهُوَ يَشْفِينِ

Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte vy i dávní předkové vaši? To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva, jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí a krmí mne a napájí, a když nemocen jsem, tak mne On uzdraví (Šu’ará´: 75-80)

Je jím také příběh proroka Ajjúba/Jóba, mír s ním, který byl těžce zkoušen na svém zdraví a obrátil se o pomoc výhradně k Alláhu Jedinému a byl následně díky své upřímné víře vyléčen:

وَأَيُّوبَ إِذْ نَادَىٰ رَبَّهُۥٓ أَنِّى مَسَّنِىَ ٱلضُّرُّ وَأَنتَ أَرْحَمُ ٱلرَّٰحِمِينَ فَٱسْتَجَبْنَا لَهُۥ فَكَشَفْنَا مَا بِهِۦ مِن ضُرٍّۢ …

A zmiň se o Jóbovi, jenž volal k Pánu svému: “Postihly mne útrapy, však tys nejslitovnější ze slitovníků!” A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho útrapy, jež nesl … (Anbijá´:83-84)

A jsou jím také slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم v hadísu od Ummu d-Derdá´ رضي الله عنها:

إن الله تعالى خلق الداء والدواء فتداووا ولا تتداووا بحرام.

Věru Alláh stvořil jak chorobu, tak i lék, léčte se tedy, avšak neléčte se zakázaným.[3]

V podobném duchu, když Posel Boží صلى الله عليه و سلم uviděl, jak je Umm Selema رضي الله عنها potřísněná vínem a když mu odpověděla, že se snažila pomocí vína léčit jednu ženu, řekl:

إن الله لم يجعل في حرام شفاء .

Věru Alláh neumístí do něčeho, co je zakázáno, uzdravení.[4]

Arabský výraz شفاء šifáun použitý v tomto hadíse znamená uzdravení, případně uzdravující lék.

Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí výrok: „Alláh pro vás věru neučiní uzdravení v tom, co vám zakázal.[5]

Velkého učence moderního věku, Muhammeda ibn Sálih al-‘Usejmína, se tázali ohledně náramků nošených některými pacienty jako amulety, které měly léčit revmatizmus a artritidu. Jeho stručná a moudrá odpověď bez jakýchkoli dalších komentářů jasně ukazuje, jaký je podle islámu principiální rozdíl mezi medicínou a přijatelným léčitelstvím na jedné a nepřijatelným šarlatánstvím na druhé straně a jaký má být islámský přístup k procesu léčby a léčení:

Věz, že terapie je jen prostředkem k uzdravení, zatímco Ten, který takové prostředky poskytuje a umožňuje jejich působení, je jedině Vznešený Alláh. Proto neexistují žádné léčebné postupy ani prostředky, které by byly pravými cestami ke skutečnému uzdravení, nežli výhradně a pouze ty, které jako takové stanovil a vytýčil Alláh Nejvyšší.

Těchto pravých prostředků daných Vznešeným Alláhem jsou v zásadě dva druhy:

Prvním je Vznešený Korán jako takový, anebo prosba k Alláhu, podobně jako pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně súry al-Fátihy:

وما يدريك أنها رقية؟

A jak jsi věděl, že je to rukja?[6]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také osobně recitoval rukju nemocným a modlil se za ně prosebné modlitby. Pomocí těchto proseb Alláh dával uzdravení komukoli z nich, koho si vybral.

Druhým jsou fyzické prostředky, jako například využití léčebných metod známých buď na základě textuálního důkazu ze Zjevení, jako je například med, anebo metod, které jsou prokázány jako účinné díky praktickým zkouškám, což je případ většiny medicíny.

U tohoto druhu musí být dokázána účinnost, nelze se léčit pomocí něčeho z toho jen tak na základě předpokladu a imaginace. Pokud je něco z tohoto prokázáno jako pozorovatelně účinné, pak je možno danou léčebnou metodu využívat. Ale sama tato metoda přináší uzdravení jen díky svolení Nejvyššího Alláha.

Nicméně některé bývají jen ničím nepodloženými předpoklady, ve kterých pracuje imaginace a kdy nemocný jen předpokládá, že léčba bude účinná. Uvolní se a představí si, že se uzdravuje, což na něj má pozitivní psychologický efekt (to je lékařům velmi dobře známé tzv. placebo – poznámka redakce). Možná bude opravdu šťastnější a dokonce ho jeho choroba třeba opravdu přejde. Ale ani v tomto případě není dovoleno spoléhat se na takovou léčbu a považovat ji za skutečné léčení. To proto, aby lidé nepropadali prázdným předpokladům a naprostým iluzím. Proto je zakázáno nosit náramky, šňůrky a podobné věci, o kterých se věří, že odstraňují nemoci anebo brání jejich vzniku. Cokoli není ustanovenou duchovní léčbou anebo dokázaným, testovaným medicínským prostředkem, není dovoleno považovat za skutečný prostředek na uzdravení. To proto, že takové přesvědčení de facto obsahuje narušení výlučné Boží Vlády a Moci a také přidružování něčeho k Alláhu Nejvyššímu, přesvědčení, že vedle Alláha Vznešeného má ještě někdo či něco moc poskytovat uzdravení a udržovat zdraví.

Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb, budiž mu Alláh milostiv, nadepsal jednu kapitolu ve své Knize o Jedinosti a Jedinečnosti Boží (arab. كتاب التوحيد Kitábu t-tewhíd) názvem: „Kapitola o tom, že nosit náramky, šňůrky a podobné věci za účelem odstranění či překonání ran osudu je druhem modloslužebnictví.

Sám nepovažuji nošení náramků údajně ulevujících od revmatizmu, které poskytují někteří léčitelé, za něco, co se vymyká vzpomenuté kategorii věcí, protože tyto náramky nejsou legitimním prostředkem spirituální léčby a ani nikdo nikdy vědecky a ověřitelně nedokázal, že nějakým mechanizmem revmatizmus skutečně léčí. Proto neexistuje žádné ospravedlnění pro to nosit je, nebo věřit, že skutečně přinášejí při dané chorobě úlevu. A Alláh Jediný poskytuje úspěch.[7]

Ovšem ani využívání oné výše zmíněné, dovolené prorocké medicíny musí být podle soudobého učence Muhammeda Bázmúla ohleduplné a založené na pečlivém dodržování principů a směrnic známých odborníkům v daných oborech, například baňkování nesmí překročit danou mez, aby nedošlo k poškození tkání nebo přílišné ztrátě krve, kauterizaci ran nemožno provádět pacientovi, jehož zdravotní stav to nedovoluje provést, anebo nelze léčit diabetika medem, anebo překračovat stanovené dávky léčiv, zejména když jsou u nich známy vedlejší účinky. Důvodem je že pak by šlo o experimentování na lidech, které snižuje lidskou důstojnost o níž je řečeno:

وَلَقَدۡ كَرَّمۡنَا بَنِىٓ ءَادَمَ وَحَمَلۡنَـٰهُمۡ فِى ٱلۡبَرِّ وَٱلۡبَحۡرِ وَرَزَقۡنَـٰهُم مِّنَ ٱلطَّيِّبَـٰتِ وَفَضَّلۡنَـٰهُمۡ عَلَىٰ ڪَثِيرٍ۬ مِّمَّنۡ خَلَقۡنَا تَفۡضِيلاً۬

Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou. (Isrá´: 70)

Využívání pacienta jako „pokusného králíka“ se také příčí zákazu ubližovat jiným lidem a utlačovat je. [8] Jen pokud si je muslimský lékař či léčitel vědom nějakých škod či vedlejších účinků jím ordinované léčby, které jsou slabší, nežli škoda působená pokračováním nemoci, potom je mu dovoleno takovou léčbu naordinovat, v opačném případě za žádných okolností nikoli. Vždy musí vybrat to menší zlo a tu mírnější škodu. [9]

Prosíme Alláha, aby uzdravil naše nemocné a vedl nás všechny správnou cestou. Ámín.

Sestavil: Alí Větrovec

______________________________________________________

[1] Baňkování je doloženo přímo také ze Sunny, stejně jako fytoterapie, resp. herbální medicína, obzvláště v případě některých druhů rostlin, například tzv. الحبة السوداء al-habbatu s-sawdá, dosl. černé semínko, bot. černucha setá (Nigella sativa), aloe vera a dalších.

[2] Viz Zádu l-me’ád, 4/33.

[3] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadísy č. 9714 a 9717; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 5/86. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1762.

[4] Zaznamenali Ahmed v al-Ašruba, 1/19; Ibn Abi d-Dunjá v Zemmu l-muskir, 1/5; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1658; a at-Tebrízí v al-Miškát, hadís č. 4539. Jako sahíh jej ocenil Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1397.

[5] Zaznamenali Ahmed v al-Ašruba, 1/16; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 8910; a jako sahíh mewkúf doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1633.

[6] Tak se tázal Abú Sa’dovi رضي الله عنه, který pomocí al-Fátihy vyléčil jednoho beduínského náčelníka z bodnutí štírem. Prorok صلى الله عليه و سلم Abú Sa’da za jeho čin pochválil. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2276.

[7] Viz Medžmú’u l-fetáwá al-‘Usejmín, 7/69-70. K dispozici online také na <http://www.bakkah.net/en/wp-content/uploads/2017/03/uthaymeen-on-bracelets-talismans-amulets-rheumatism.pdf> [k 29. VI. 2018].

[8] Hadísy o tom viz například al-Buchárí v Sahíhu, č. 2442.

[9] Viz Achláku t-tabíbi l-muslim, str. 13-14.