Abú Hurejra uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
Abú Hurejra uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لَيسَ شَيءٌ أَكرَمُ عَلَى اللهِ مِنَ الدُّعَاءِ
„Není u Alláha nic vznešenějšího, nežli prosba (arab. دُعَاءٌ du’á)!“1
O vznešenosti a významu prosby k Alláhu, byť by na tomto světě třeba i nikdy nedošla svého vyplnění, hovoří množství dalších hadísů. Mezi nimi například:
Anas uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Nezanechávejte prosby! S prosbou nikdo nedošel zatracení!“2
Od Džábira ibn ‘Abdulláha se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh vyzve v Soudný den věřícího, dokud jej nezastaví před Sebou a řekne mu: „Můj služebníče! Nařídil jsem ti prosit Mne, sliboval jsem ti, že pokud se ke Mně obrátíš, Já ti tvou prosbu vyplním. Obracel jsi se tedy ke Mně s prosbou?“ Služebník odpoví: „Ano, ó Pane!“ Řekne mu: „Ani jedinkrát ses ke Mně s prosbou neobrátil, aniž bych ti na prosbu neodpověděl! Což jsi se ke Mně neobrátil s prosbou dne toho a toho, kvůli starosti, která na tebe dolehla, abych ji od tebe odstranil a Já jsem ji od tebe skutečně odstranil. Řekne služebník: „Ano, Pane, to je pravda.“ I řekne Alláh: „Pospíšil jsem si odpovědět na tvou prosbu ještě na tomto světě! Poté, dne toho a toho, ses ke Mně obrátil s prosbou kvůli problému, kterému jsi čelil, abych tě toho problému zbavil. Nevšiml sis potom, že se tvůj problém vyřešil?“ Odpoví služebník: „Ano, Pane, to je pravda.“ Alláh řekne: „Mou odpověď na tuto tvou prosbu jsem ti nechal až na Ráj. Za to máš odměnu takovou a takovou.“ Boží Posel صلى الله عليه و سلم dodal: „Alláh nenechá ani jedinou prosbu, kterou se k Němu obrací Jeho věřící služebník, aniž by mu to nevysvětlil – buď vyhoví jeho prosbě ještě na tomto světě, nebo mu ji nechá jako odměnu v Soudný Den. Když pak věřící uzří rajskou odměnu, která na něj čeká za jeho nesplněné prosby z tohoto světa, vzkřikne: „Kéž by se mi jen na tomto světě nevyplnila ani jediná prosba!“3
Abú Sa’íd al-Chudrí uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Není muslima, který se k Alláhu obrátí s prosbou, aniž by mu na ni neodpověděl, dokud prosba neobsahuje hřích nebo přetrhávání rodinných pout, a aniž by mu Alláh v odměnu za prosbu nedal alespoň jedno z trojího – buď mu ji Alláh splní, nebo ho za ni odmění na onom světě, nebo od dotyčného odkloní těžkosti, které by jeho prosba přinesla!“4
Abú Hurejra uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Není věřícího, který by v prosbě svou tvář k Alláhu neobrátil, aniž by mu Alláh jeho prosbu nevyplnil, buď na tomto, nebo mu prosbu schová až na onen svět, pokud to ovšem dotyčný neuspěchá.“ Zeptali se: „A jak to může uspěchat, Posle Boží?“ Odpověděl: „Tím, že řekne: prosil jsem a prosil, ale nevidím, že bych byl vyslyšen.“5
Abú Sa’íd al-Chudrí uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Prosba muslima se neodmítá, kromě pokud prosí o hřích, nebo přerušování rodinných pout, a splněna je trojím způsobem – buď mu je dáno, oč prosí, nebo se mu prosba ponechá až na Soudný den, nebo je od něho odvráceno zlo, v souladu s jeho prosbou.“6
Džábir uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Džibríl je povinován potřebami lidí a když člověk, nevěřící, pronese prosbu, Alláh mu řekne: „Džibríle, splň mu hned to, oč žádá!“ A když poprosí věřící, řekne Alláh: „Džibríle, nevyplň mu jeho prosbu hned, rád vyslechnu jeho prosbu!“7
Selmán uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Váš Pán, Požehnaný a Vznešený, je Stydlivý a Ctnostný. Stydí se ruce služebníka, který je k Němu napřahuje s prosbou, vrátit prázdné!“8
Také se uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Není takového člověka, který by třikrát nepoprosil „můj Pane,“ aniž by mu Alláh neodpověděl slovy: „Tady jsem, služebníče Můj, štěstí Mé,“ a buď mu vyplní ještě na tomto světě, pokud bude chtít, anebo mu to odloží až na Soudný den, pokud bude chtít.“9
Nejdůležitějším důvodem, proč naše prosby často zůstávají nevyslyšeny, je naše lhostejnost vůči tomu, čím se živíme a z čeho získáváme svůj výdělek a živobytí.
To dokládá následující hadís:
Ibn ‘Abbás uvádí, že v přítomnosti Božího Poslaصلى الله عليه و سلم byl recitován verš:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ كُلُوا مِمَّا فِي الْأَرْضِ حَلَالًا طَيِّبًا
Lidé, jezte dovolené a dobré z toho, co na zemi je (Bekara:168).
Sa’d ibn Abí Wekkás vstal a pravil: „Posle Boží! Pros Alláha za mne, abych se stal člověkem, jehož prosba bude vždy vyslyšená!“
Posel Božíصلى الله عليه و سلم mu odvětil: „Sa’de, nechť je tvé jídlo vždy povolené, pak budeš člověkem, jehož prosba je přijata. Při Tom, v Jehož ruce je duše Muhammedova, člověk vloží do svého těla jedno sousto z harámu a kvůli němu nebudou jeho dobré skutky přijaty po čtyřicet dní. A na tělo, které bude živeno ze zakázaného a z úroku, má nejpřednější nárok Oheň pekelný!“10
1 Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 870.
2 Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 871; ad-Dijá’ al-Makdísí, v al-Ahádísu l-Muchtára, hadísy č.1760 – 176; as-Sujútí v al-Džámi’u s-Saghír, hadís č. 9829.
3 Zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č.1819; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č.1093; ad-Dejnúrí v al-Mudžálesetu we džewáhiru l-‘ilm, hadís č.126.
4 Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č.1019; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred hadís č. 710.
5 Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č.711; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č.147; a al-Bejhekí v ad-Da’awetu l-kebír, hadís č. 327.
6 Zaznamenal at-Taberání v ad-Du’á, hadís č.37; at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár, podání č. 882.
7 Zaznamenal as-Sujútí v Džámi’u l-ahádís, hadís č. 7764; al-Fewrí v Kenzu l-‘ummál, hadís č. 3263.
8 Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu, hadís č.1490; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3556; al-Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, hadís č. 3271; al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č.1831; at-Taberání v al-Mu’džemu l-Kebír, hadís č. 6025.
9 Uvádí jej ad-Dejlemí v al-Firdews bi me’súri l-chitáb, hadís č. 6223; as-Sujútí v Džámi’u l-ahádís, hadís č. 20212, a v Džem’u l-džewámi’, hadís č. 856; al-Fewrí v Kenzu l-‘ummál, hadís č. 3172.
10 Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 6495; al-Munzirí v at-Tergíbu we t-Terhíb, hadís č.1110.