Umírání a smrt v islámu

Logo XXL

OTÁZKA: Zajímám se o problematiku posledních věcí člověka. Co říká islám na téma pohřbívání a důstojné rozloučení s umírajícím muslimským občanem? Jak to probíhá v Čechách? Budu moc ráda, pokud mi poradíte, popř. mi sdělíte jak je zachována důstojnost muslimů v době jejich umírání a následně i po úmrtí.
ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Zajímám se o problematiku posledních věcí člověka. Co říká islám na téma pohřbívání a důstojné rozloučení s umírajícím muslimským občanem? Jak to probíhá v Čechách? Budu moc ráda, pokud mi poradíte, popř. mi sdělíte jak je zachována důstojnost muslimů v době jejich umírání a následně i po úmrtí.
ODPOVĚĎ:
Jak muslimské rodiny zachovávají důstojnost svých blízkých při jejich umírání i po smrti, záleží především na nich samých, nakolik dodržují a respektují příkazy své víry. Uvedeme několik základních islámských zásad:
1. Islámská etiketa přikazuje navštěvovat nemocné. Připomíná to člověku křehkost zdraví a jeho dar. Dále to nemocnému pomáhá v jeho těžkosti, dává mu zapomenout na jeho bolest a jeho trápení. Zjemňuje to srdce a přispívá k jejich zaměření na onen svět. Totéž platí u umírajících. Je povinností mladších stát při svých starších, vydržet s nimi až do konce a je zvyklostí prvních generací muslimů, že jejich starší umírali v kruhu svých rodin, obklopeni svými blízkými. Ti je podporovali, povzbuzovali, prosili za ně Alláha, aby jim odpustil a smiloval se nad nimi. Velikáni tohoto dávného, zlatého věku islámu, dávali na smrtelné posteli svým potomkům v zůstavu doporučení a rady pro další život. Tyto první generace a jejich pochopení víry je dodnes pro muslimy závazné následovat. Mnoho z vyprávění, která se nám dochovala cestou věrohodných podání, se týká toho, co řekli dávní správně vedení předkové na smrtelné posteli.
2. Po úmrtí pozůstalí chvíli počkali, recitujíce Korán a vzpomínaje Alláha. Poté omyli tělo nebožtíka, muži muže a ženy ženy, s ohleduplností, neboť, jak učil Boží Posel, mír a požehnání s ním, zlomení kosti mrtvému je jako zlomení kosti živému a s respektem, nehanobíce jeho tělo a nedívaje se na jeho nahotu. Navoněli jej vonnými esencemi a zabalili do bílého plátna. Tak byl mrtvý připraven na pohřeb, který se dle islámské tradice má konat do jednoho dne od skonu, případně jak je to jen nejrychleji možné. V českých podmínkách často také omývají příbuzní, ale také někteří lidé z islámských nadací, pokud pozůstalí (mnohdy i nemuslimové) si s omýváním neumí poradit.
3. Pohřeb sám se odbývá poněkud jednoduchou a skromnou procedurou. Mrtvý je předložen před seřazené pozůstalé, kteří se za něj pomodlí pohřební modlitbu, nazývanou dženáza. Poté je odnesen na místo posledního odpočinku na dřevěné desce, zabalený do bílé látky a uložen do předem vyhloubeného hrobu. V české republice zákon předepisuje pohřbívání v rakvích, což muslimové, ač s nezvykem, respektují. Po uložení nebožtíka do hrobu je tento zahrnut zemí, je zvykem, aby při tom byli účastni i lidé, kteří se nad mrtvým modlili dženázu. Každý z přítomných do hrobu vhodí alespoň hrst hlíny. Tím je symbolizována jednota muslimů a jejich vzájemnost, trvající od začátku až do konce života každého z nich. I pochováváni bývají muslimové na stejném, vymezeném prostranství, pospolu, takže muslimská pohřebiště jsou oddělenými místy, kde se nacházejí jen hroby muslimů.
V republice je několik muslimských hřbitovů, některé jsou staré, hroby padlých muslimských vojáků z doby historických válek, jiné založila a využívá sama česká muslimská komunita. Nejvýznamější taková pohřebiště jsou v Třebíči a v Brně.