إِنَّ الدِّينَ عِنْدَ اللَّهِ الإسْلامُ وَمَا اخْتَلَفَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ إِلا مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْعِلْمُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ وَمَنْ يَكْفُرْ بِآيَاتِ اللَّهِ فَإِنَّ اللَّهَ سَرِيعُ الْحِسَابِ
فَإِنْ حَاجُّوكَ فَقُلْ أَسْلَمْتُ وَجْهِيَ لِلَّهِ وَمَنِ اتَّبَعَنِ وَقُلْ لِلَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ وَالأمِّيِّينَ أَأَسْلَمْتُمْ فَإِنْ أَسْلَمُوا فَقَدِ اهْتَدَوْا وَإِنْ تَوَلَّوْا فَإِنَّمَا عَلَيْكَ الْبَلاغُ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِالْعِبَادِ
إِنَّ الدِّينَ عِنْدَ اللَّهِ الإسْلامُ وَمَا اخْتَلَفَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ إِلا مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْعِلْمُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ وَمَنْ يَكْفُرْ بِآيَاتِ اللَّهِ فَإِنَّ اللَّهَ سَرِيعُ الْحِسَابِ
فَإِنْ حَاجُّوكَ فَقُلْ أَسْلَمْتُ وَجْهِيَ لِلَّهِ وَمَنِ اتَّبَعَنِ وَقُلْ لِلَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ وَالأمِّيِّينَ أَأَسْلَمْتُمْ فَإِنْ أَسْلَمُوا فَقَدِ اهْتَدَوْا وَإِنْ تَوَلَّوْا فَإِنَّمَا عَلَيْكَ الْبَلاغُ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِالْعِبَادِ
Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování. A jestliže se s tebou hádají, rci: „Odevzdal jsem se do vůle Boží stejně jako ti, kdož mne následují.“ A zeptej se těch, jimž dostalo se Písma, a lidu neučeného: „Odevzdáváte se do vůle Boží?“ A jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou vedeni cestou správnou, avšak jestliže se odvrátí. . . vždyť tobě přísluší jen předání poselství. A Bůh jasně zří služebníky své. (Álu Imrán:19-20)
Abú l-Kásim at-Tabarání uvádí ve svém díle al-Mu’džemu l-Kabír vaprávění od Gháliba al-Kattána: „Přijel jsem do Kúfy kvůli obchodu a ubytoval se nedaleko A’meše. Protože byla noc, chtěl jsem u něj přenocovat, on vstal a modlil se noční modlitbu. Přišel na tento verš: Bůh sám svědčí, že není božstva kromě Něho (Álu Imrán:18) až do Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám“ I já dosvědčuji to, co dosvědčuje Alláh a toto svědectví nechávám Alláhu jako zálohu. Vírou u Alláha je věru islám!" To opakoval několikrát po sobě. Řekl jsem: „O něm něco slyšel!“ Brzo jsem vstal a odešel za ním, omluvil se a potom řekl: „Abú Muhammede, slyšel jsem tě, jak opakuješ tento verš!“ „Víš, co je v něm?“ otázal se A’meš. „Jsem u tebe přes měsíc, ještě jsi mi o tom neříkal,“ odpověděl jsem. Řekl: „Při Alláhu, nebudu ti o něm říkat nic, dokud neprojde rok.“ Potom jsem strpěl rok přicházejíce k jeho dveřím a pak po roce jsem řekl: „Abú Muhammede, už prošel rok!“ Pak pravil: „Říkal mi Abú Waíl od Abdulláha, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: "Ten, který to recitoval, přijde v Den Soudu a Alláh mu pak řekne: „Můj služebník mne pověřil, já jsem věru tím, kdo pověření splní. Uveďte mého služebníka do Ráje.“
Náboženstvím jediným u Alláha jest věru islám, to je zvěst od Vznešeného Alláha, která praví, že není žádná druhá víra, která by byla přijata, kromě islámu, a to znamená následovat posly, které lidem Alláh seslal, dovršujíce toto poselství s Muhammedem صلى الله عليه و سلم, který zavřel všechny cesty k setkání s Alláhem, kromě ze své strany. Proto, kdo přijde k setkání sbohem s nějakou jinou vírou než s islámem po poselství Muhammedovu صلى الله عليه و سلم, nebude to od něj přijato, ve shodě se slovy Vznešeného:
وَمَنْ يَبْتَغِ غَيْرَ الإسْلامِ دِينًا فَلَنْ يُقْبَلَ مِنْهُ
Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho přijato (Álu Imrán:85)
Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. Byli nevraživí jedni vůči druhým a pak se rozešli kvůli vzájemné závisti a nenávisti. To je dovedlo do vzájemných neshod a rozporů v otázkách všech stanovisek a činů, i když se jednalo o pravdě. Potom říká Vznešený Alláh: „A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování“ odměňující, případně vypořádající se s těmi, kteří Ho popírají a trestající za to. Potom říká: „A jestliže se s tebou hádají“, tedy jestliže s tebou polemizují o tewhídu, „rci: „Odevzdal jsem se do vůle Boží“, tedy já se upřímně modlím pouze k Alláhu, který nemá společníka „stejně jako ti, kdož mne následují“ v mém přesvědčení. Poté říká Alláh Vznešený Svému Služebníku a Poslu Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, aby vyzval lid knihy a modloslužebníky k islámu: „A zeptej se těch, jimž dostalo se Písma, a lidu neučeného: „Odevzdáváte se do vůle Boží?“ A jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou vedeni cestou správnou, avšak jestliže se odvrátí. . . vždyť tobě přísluší jen předání poselství.“ Tj. Alláh se s nimi vypořádá a k Němu se oni vrátí, protože On je Ten, který nechává bloudit anebo uvede toho, koho sám chce a Jemu náleží nevyvratitelný důkaz. A Bůh jasně zří služebníky své, tj. On dobře ví, kdo si zaslouží vedení a kdo blud. Tento a jemu podobné verše představují jeden z nejvýslovnějších důkazů, že Prorok صلى الله عليه و سلم byl seslán ke všem stvořením. V tomto významu říká Alláh:
قُلْ يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنِّي رَسُولُ اللَّهِ إِلَيْكُمْ جَمِيعًا
Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným“ (A’ráf:158).
V obou sbírkách Sahíh i v jiných kolekcích hadísů existuje více podání vzájemně se potvrzujících řetězcem faktů, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم kázal a posílal dopisy vladařům a skupinám lidí, Arabům i Nearabům, gramotným i analfabetům, vyzývajíce je k Alláhu a takto splňujíce Jeho nařízení. Abdurrezák uvádí jeden takový od Abú Hurejry, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Při Tom, v jehož ruce je můj život, každý z této ummy, kdo o mně slyší, ať už je žid či křesťan, a poté zemře, aniž uvěří v to, s čím jsem seslán, vejde do Ohně.“ Podání podle Muslima. Potom řekl: „Jsem poslán k rudým i k černým!“ a ještě dodal: „Proroci byli posláni každý ke svému národu a já jsem poslán ke všem lidem.“