Vznešený Alláh praví:
فَاذْكُرُونِي أَذْكُرْكُمْ
“Buďte Mne pamětlivi a Já budu pamětliv vás.” (Bekara: 152)
Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَيْسَ يَتَحَسَّرُ أَهْلُ الْجَنَّةِ إِلَّا عَلَى سَاعَةٍ مَرَّتْ بِهِمْ لَمْ يَذْكُرُوا اللهَ فِيهَا
“Obyvatelé Ráje nepocítí žádnou lítost, kromě kvůli chvílím, během nichž nevzpomínali Alláha!“1
Ohledně slov, jimiž si Alláha věřící připomínají, Vznešený Alláh praví:
وَالْبَاقِيَاتُ الصَّالِحَاتُ خَيْرٌ عِندَ رَبِّكَ ثَوَابًا وَخَيْرٌ أَمَلًا
“Leč zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou.” (Kehf: 46)
وَيَزِيدُ اللَّهُ الَّذِينَ اهْتَدَوْا هُدًى ۗ وَالْبَاقِيَاتُ الصَّالِحَاتُ خَيْرٌ عِندَ رَبِّكَ ثَوَابًا وَخَيْرٌ مَّرَدًّا
“A Bůh rozmnoží správné vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší náhradou.” (Merjem: 76)
Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه slyšel Božího Posla صلى الله عليه وسلم říci:
استَكْثِرُوا من الباقياتِ الصالحاتِ. .
“Konejte co nejvíce trvajících zbožných skutků.“
Přítomní se zeptali: “A co jsou to trvající zbožné skutky?”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
.التسبيحُ والتهليلُ والتحميدُ والتكبيرُ، ولا حولَ ولا قوةَ إلا باللهِ
“Tesbíh, tehlíl, tahmíd, tekbír a lá hawle we lá kúwete illá billáh.“2
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِذَا مَرَرْتُمْ بِرِيَاضِ الْجَنَّةِ فَارْتَعُوا
„Když projdete okolo rajských zahrad, naberte si z nich!“
“A jaké jsou to rajské zahrady?” podivili se přítomní.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:
حِلَقُ الذِّكْرِ
“Kroužky, kde se vzpomíná Alláh!“3
Oba tyto hadísy i výše citované koránské verše vyzdvihují hodnotu zikru – vzpomínání Alláha, pomocí výše uvedených vzývacích formulek a frází.
Od Anase se také uvádí půvobný hadís popisující dialog mezi vzpomínajícím služebníkem a jeho vzpomínaným Pánem: “Za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم přišel jistý beduín a požádal ho: “Posle Boží, nauč mne něčemu, co mi bude velmi k užitku.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu tedy poradil:
قل: سبحان الله، والحمد لله، ولا إله إلا الله، والله أكبر.
“Řekni “sláva Alláhu, prostému nedokonalosti, všechna chvála patří jen Alláhu, nic nemá nárok na uctívání, kromě Alláha, a Alláh je největší, větší než cokoli.“
Beduín kroutil prsty a opakoval výše uvedené fráze zikru. Pak se otočil, udělal několik kroků a potom se zastavil. Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho sledoval svým pohledem, usmál se a laskavým tónem poznamenal:
تفكر البائس
“Přemýšlí, človíček.“
Na to se beduín vrátil a řekl: “Posle Boží, tímto velebím Alláha, ale co z toho mám já?”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu řekl:
يا أعرابي! إذا قلت: سبحان الله، قال الله: صدقت، وإذا قلت: الحمد لله، قال الله: صدقت، وإذا قلت: لا إله إلا الله، قال الله: صدقت، وإذا قلت: الله أكبر؛ قال الله: صدقت.
وإذا قلت: اللهم! اغفر لي، قال الله: قد فعلت، وإذا قلت: اللهم! ارحمني؛ قال الله: [قد] فعلت، وإذا قلت: اللهم! ارزقني، قال الله: قد فعلت.
“Beduíne, když ty řekneš: “Sláva Alláhu, prostému nedokonalosti,” Alláh řekne: “Pravdu díš.” Když řekneš: “Všechna chvála Alláhu,” Alláh řekne: “Pravdu díš.” Když řekneš: “Nic krom Alláha nemá nárok na uctívání,” Alláh řekne: “Pravdu díš.” Když řekneš: “Alláh je největší, větší než cokoli,” Alláh řekne: “Pravdu díš.”
A když potom k tomuto dodáš: “Bože, odpusť mi,” Alláh ti odpoví: “Už jsem tak učinil.” Když dodáš: “Bože, smiluj se nade mnou,” Alláh řekne: “Už jsem tak učinil.” A když řekneš navíc i: “Bože, dej mi obživu,” Alláh řekne: “Už jsem tak učinil!“
Po těchto slovech si beduín dále mnul prsty své ruky, opakoval tato slova a spokojeně odkráčel pryč.“4
Tento velkolepý hadís velmi zmohl velkého znalce hadísů naší doby, šejcha Muhammeda Násiruddín al-Albáního. Dlouho pátral, zda je opravdu věrohodný, či nikoli. Když se potvrdilo, že je autentický, al-Albání z vděčnosti padl před Alláhem tváří k zemi:
“Dalo mi mnoho práce prostudovat tento hadís. A když jsem ho nalezl a shledal vyhovujícím, abych poděkoval Alláhu, padl jsem na sedždu!“5
Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
“Kdokoli bude vytrvale oslavovat Alláha, tomu se dostane ulehčení z obtíží. Kdokoli bude Alláha vytrvale chválit, ten bude bez ustání zahrnován dalšími a dalšími požehnáními. A kdo bude neustále prosit Alláha o odpuštění, tomu budou odemčeny pro něj doposud uzavřené brány!“6
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 20/93; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 512; a Ibnu s-Sunní v ‘Amelu l-jewmi wel-lejla, hadís č. 3 s drobnějšími odchylkami. Jako hasan ho doložil as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 7682. Al-Albání tento hadís považoval nakonec za da’íf, viz Silsiletu ahádísi d-da’ífa, hadís č. 4986. Předtím ho však označil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi’, 5446.
- Zaznamenali v lehce odlišných verzích Ahmed v Musnedu, hadís č. 11731; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1384; at-Taberí v al-Džámi’u l-bejánu fí te´wíli áji l-Kur´án, 18/34; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 840. Al-Hejsemí dokládá jeho isnád jako hasan v Medžme’u z-zewáid, 1/90. Ve své revizi Ahmedova Musnedu ho jako hasan li-ghajrihi uvádí Šu’ajb al-Arnáút. Souhlasí s ním i Ibn Hadžer al-‘Askalání v al-Amálíju l-mutlaka, str. 223; a as-Sujútí v Džámi’u s-saghír, hadís č. 992. Al-Albání pokládá tento hadís za da’íf, viz Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 828.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3510 jako hasan gharíb; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 12545. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi wet-terhíb, hadís č. 1511.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1/431-432; a v lehce odlišné verzi také al-Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 10/291-292. Jako ho hasan ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3336.
- Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 7/1005-1006.
- Viz ad-Dáu wed-dewá, str. 187-188.