‘Abda ibn ‘Abdirrahmán vyprávěl:
„Vydali jsme se potají na výzvědy do země Římanů [1] a byl s námi i jeden mladík. Mezi námi nebyl nikdo, kdo by byl znalejší a sečtělejší ohledně Koránu, nežli on, nikdo, kdo by byl učenější než on, nikdo, kdo by se odhodlaněji přes den postil a v noci se modlil, než on.
‘Abda ibn ‘Abdirrahmán vyprávěl:
„Vydali jsme se potají na výzvědy do země Římanů [1] a byl s námi i jeden mladík. Mezi námi nebyl nikdo, kdo by byl znalejší a sečtělejší ohledně Koránu, nežli on, nikdo, kdo by byl učenější než on, nikdo, kdo by se odhodlaněji přes den postil a v noci se modlil, než on.
Míjeli jsme jednu pevnost. Jejich vojsko se z ní stáhlo během toho, co se k ní on začal přibližovat. Mysleli jsme si, že se vzdálil, aby vykonal potřebu. On se však přiblížil k pevnosti ještě blíže, než my. Uvnitř pevnosti uviděl jednu z žen křesťanů a okamžitě se do ní zamiloval.
Promluvil k ní jazykem Římanů [2] : „Jak bych tě mohl získat?”
Odpověděla mu: „Když se staneš křesťanem, brány ti budou otevřeny a já pak budu jen a jen tvá!”
Mladík tak tedy učinil a vstoupil do pevnosti.
My jsme mezitím vytáhli do boje, ale nepředstavitelně smutní. Každý z nás bral tohoto mladého muže jako svého vlastního syna.
Poté jsme se vydali na další průzkumnou výpravu. Míjeli jsme tu samou pevnost a spatřili jsme i tohoto mladíka. Shlížel seshora z oken pevnosti spolu s ostatními křesťany.
Řekli jsme mu: „Ó ty a ty – a co tvá recitace Koránu? A co tvé vědění? A co tvá modlitba a tvůj půst? K čemu ti byly?”
Odpověděl: „Vězte, že jsem věru zapomněl úplně celý Korán, kromě jednoho jediného verše:
رُّبَمَا يَوَدُّ الَّذِينَ كَفَرُوا لَوْ كَانُوا مُسْلِمِينَ ذَرْهُمْ يَأْكُلُوا وَيَتَمَتَّعُوا وَيُلْهِهِمُ الْأَمَلُ ۖ فَسَوْفَ يَعْلَمُونَ
Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží! Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí! (Hidžr: 2-3)!” [3]
______________________________________________
[1] Myslí tím Byzanc, tedy Východořímskou říši.
[2] Tím byla patrně řečtina, která v běžném styku v pozdějším období byzantských dějin zcela nahradila původní latinu.
[3] Toto vyprávění uvádí imám Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí v díle al-Muntazlam fí táríchi l-umem, podání č. 1032.