Zneužívání soudnictví

Logo XXL

V sérii článků o nezákonném nabývání majetku pokračujeme zneužíváním soudnictví a soudnic. Sem spadá zavrženíhodné konání v podobě ukrývání svědectví, křivého svědectví a vědomého svědectví proti straně, která je v právu.

V sérii článků o nezákonném nabývání majetku pokračujeme zneužíváním soudnictví a soudnic. Sem spadá zavrženíhodné konání v podobě ukrývání svědectví, křivého svědectví a vědomého svědectví proti straně, která je v právu.

Alláh Všemohoucí pravil:
 
وَلا تَكْتُمُوا الشَّهَادَةَ وَمَنْ يَكْتُمْهَا فَإِنَّهُ آثِمٌ قَلْبُهُ وَاللَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ عَلِيمٌ
A nezatajujte svědectví, neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém hříšníkem – a Bůh dobře ví, co děláte. (Bekara:283)
 
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ بِالْقِسْطِ شُهَدَاءَ لِلَّهِ وَلَوْ عَلَى أَنْفُسِكُمْ أَوِ الْوَالِدَيْنِ وَالأقْرَبِينَ إِنْ يَكُنْ غَنِيًّا أَوْ فَقِيرًا فَاللَّهُ أَوْلَى بِهِمَا فَلا تَتَّبِعُوا الْهَوَى أَنْ تَعْدِلُوا وَإِنْ تَلْوُوا أَوْ تُعْرِضُوا فَإِنَّ اللَّهَ كَانَ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرًا
Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé, vždyť Bůh je ochráncem obojích! Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (Nisá:135)
 
فَيُقْسِمَانِ بِاللَّهِ إِنِ ارْتَبْتُمْ لا نَشْتَرِي بِهِ ثَمَنًا وَلَوْ كَانَ ذَا قُرْبَى وَلا نَكْتُمُ شَهَادَةَ اللَّهِ إِنَّا إِذًا لَمِنَ الآثِمِينَ
…Máte-li pochybnosti, nechť při Bohu přisahají řkouce: „Neprodáme to za žádnou cenu, i kdyby se jednalo o našeho příbuzného, a neukryjeme svědectví před Bohem dané. A kdybychom tak učinili, nechť patříme mezi hříšníky!“ (Máida:106)
 
وَإِذَا قُلْتُمْ فَاعْدِلُوا وَلَوْ كَانَ ذَا قُرْبَى وَبِعَهْدِ اللَّهِ أَوْفُوا
A když hovoříte, buďte spravedliví, i když se jedná o příbuzného, a dodržujte úmluvu s Bohem! (An’ám:152)
Je zakázáno ukrývat svědectví. To je hřích, zejména v případě, kdy lze pravdu odhalit jen díky výpovědi svědka, kdy je nemožno předložit přímý důkaz.[1]
 
Abú Músá al-Aš’arí, nechť je s ním Alláh spokojen, vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo skryje svědectví, když je k němu vyzván, je stejný jako ten, který svědčí lživě.[2]
 
Abú Sa’íd al-Chudrí, nechť je s ním Alláh spokojen, vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „Nechť strach před lidmi člověka nijak neodvrátí od svědectví ve prospěch pravdy,  o které ví, nebo kterou viděl, nebo kterou slyšel.[3]
Šejch al-Albání praví: „V tomto hadísu se nachází kategorický zákaz utajovat svědectví ze strachu před lidmi, nebo kvůli kterémukoli jinému vezdejšímu užitku…[4]
 
Co se týče lživého svědectví, to Alláh spojil s modlami ve verši:
 
فَاجْتَنِبُوا الرِّجْسَ مِنَ الأوْثَانِ وَاجْتَنِبُوا قَوْلَ الزُّورِ
 Vyhýbejte se špíně model, vystříhejte se řeči falešné! (Hadždž:30)
 
Naopak, Své věrné, služebníky Milostiplného, popsal také jako:
 
وَالَّذِينَ لا يَشْهَدُونَ الزُّورَ وَإِذَا مَرُّوا بِاللَّغْوِ مَرُّوا كِرَامًا
A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně, (Furkán:72)
 
Abú Bekra, nechť je s ním Alláh spokojen, vypráví, že se Posel Boží صلى الله عليه و سلم třikrát po sobě zeptal: „Chcete, abych vás zpravil o největších hříších?“ „Chceme, Posle Boží,“ odpověděli sahábové. Pravil: „Připsat Alláhu společníka, být neposlušný vůči rodičům,“ byl opřený, pak se posadil a začal opakovat: „ a lživé svědectví. …a lživé svědectví …“tolik, až jsme si řekli: „Kdy už přestane.[5]
 
Tj. lítosti vůči Prorokovi samému, že jej něco rozrušilo. Tento zákaz zahrnuje krom prostého lživého svědectví, které je zde přirovnáno k modloslužebnictví, i neodborné vykonání zaměstnání, či převzetí závazku, resp. povinnosti, pro kterou člověk není kvalifikován.[6]
 
Co se týče svědčení v neprospěch pravdy, an-Nu’mán ibn Bešír uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „… poněvadž nesvědčím ve prospěch nepráva.[7] Podle jiného podání: „… Svědčím jen ve prospěch pravdy.[8]
 
Týká-li se falešné svědectví, potažmo křivé obvinění zločinu cizoložství, vyměřuje za toto nařčení šarí’a fixní trest, hadd, osmdesát ran bičem a nepřijetí žádného dalšího svědectví:
 
وَالَّذِينَ يَرْمُونَ الْمُحْصَنَاتِ ثُمَّ لَمْ يَأْتُوا بِأَرْبَعَةِ شُهَدَاءَ فَاجْلِدُوهُمْ ثَمَانِينَ جَلْدَةً وَلا تَقْبَلُوا لَهُمْ شَهَادَةً أَبَدًا وَأُولَئِكَ هُمُ الْفَاسِقُونَ
Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť to jsou hanebníci (Núr:4)
 
Učenci se rozešli, jestli pokání ruší předpis zákazu přijímat od nich nadále svědectví. Zatímco Sejjíd ibn Musejjeb a další smýšlejí, že překážka přijetí dalších svědectví je takto odstraněna, Abú Hanífa, Se’íd ibn Džubejr, an-Nacha‘í a další smýšlejí, že nikoli.[9]

V případě křivého svědectví v jiných případech nebo jiné formy zneužívání soudu se většina fakíhů napříč mezheby vyslovují pro sazbu ta’zír, která není dána a kolísá podle potřeb společnosti shodně času a místu.



[1] Hilálí, Selím: op. cit., 2/354
[2] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru a v al-Awsatu. V řetězci vypravěčů se nachází i Abdulláh ibn Sálih, písař al-Lejsův, od kterého uvádí i al-Buchárí.
[3] Hadís je sahíh. Zaznamenali jej at-Tirmízí v Sunenu, č. 2191; Ibn Mádža, č. 4007; Ahmed, 3/19 a 5/44, 46-47, 61 a 92; al-Hákim v Mustedreku, 4/506; at-Tajálisí, č. 2151, 2156 a 2158; al-Kudáí v Musnedu š-šiháb, č. 945; Abdurrezzák, 20720, Abú Ja’lá, 1101, 1212 a 1297, Ibn Hibbán, č. 275 a 278; a Abú Nuajm,3/98-99 s vícero řetězci vypravěčů dosahujících k Abú Nadrovi, který vypráví od Abú Sa’ída, nechť je s ním Alláh spokojen. 
[4] Al-Albání, Muhammed Násiruddín: Silsiletu l-ahádísi s-sahíha.
[5] Sahíhu l-Buchárí, č. 2654. Sahíh Muslim, č. 14 a 1623.
[6] Al-Hilálí, Selím: op. cit., 2/357.
[7] Sahíhu l-Buchárí, č. 2587; Sahíh Muslim, č. 14 a 1623.
[8] Sahíh Muslim, 1624.
[9] Tefsír Ibn Kesír.