بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Před více než osmdesáti lety skončila agrese německé armády proti mé vlasti, Československu, a jejím slovanským obyvatelům. Němci mou zemi rozbili, vyplenili, zpustošili, okupovali a vraždili její obyvatele. Genocida mého národa si prokazatelně vyžádala životy 60 tisíc československých mužů, žen i dětí. Rozdělili nás na třetiny – jednu určenou k vyzabíjení, druhou k vyhnání a třetí k násilnému poněmčení. A Evropa tomu pouze přihlížela a nic proti tomu nepodnikla. Dnes vidím mnohé země muslimů okupovány a kolonizovány podobně, jako tehdy moje vlast, ba dokonce ještě krutěji. A svět zase jen mlčí a nic nepodniká. Bolí mne z toho srdce.
Vězme proto, že láska k vlasti je součástí víry. Je přirozeně hluboko vsazená do lidské podstaty a přirozenosti. A vlast člověka je země, v níž se narodil a vyrůstal. Omar ibnu l-Chattáb říkával: „Skrze lásku k domovinám je pečováno o krajiny.“1 Proto říkáme, že láska k vlasti je stejně přirozená jako láska k rodičům, aniž bychom říkali, že naše vlast je lepší, než vlast někoho jiného, stejně jako neříkáme, že naši rodiče jsou lepší, než rodiče někoho jiného.
Muslimové! K lásce k vlasti vybízí i Vznešený Korán, jako ve slovech Božích:
قَالُوا وَمَا لَنَا أَلَّا نُقَاتِلَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ وَقَدْ أُخْرِجْنَا مِن دِيَارِنَا وَأَبْنَائِنَا
„A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?“ (Bekara: 246)
A ukazuje na ni i Sunna. ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vypráví, že poté, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم přesídlil z Mekky do Medíny, vzpomínal na své rodiště slovy:
مَا أَطْيَبَكِ مِنْ بَلَدٍ وَأَحَبَّكِ إِلَىَّ وَلَوْلاَ أَنَّ قَوْمِي أَخْرَجُونِي مِنْكِ مَا سَكَنْتُ غَيْرَكِ
„Jak nádhernou zemí jsi a tolik tě miluji! A kdyby mne můj lid nebyl z tebe vyhnal, neusadil bych se v žádné jiné zemi.“2
Podle matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها dokonce Posel Boží صلى الله عليه وسلم prosil za Medínu mimo jiné i slovy:
اللَّهُمَّ حَبِّبْ إِلَيْنَا الْمَدِينَةَ كَحُبِّنَا مَكَّةَ أَوْ أَشَدَّ …
„Ó Bože, dej, ať si zamilujeme Medínu, jako jsme si zamilovali Mekku, či ještě více …“3
A tuto prosbu mu Alláh vyslyšel. Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že kdykoli se Posel Boží صلى الله عليه وسلم vracel z cest a spatřil městské hradby Medíny, popohnal svou velbloudici, či jiné zvíře, na němž jel, z lásky ke svému městu.4
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
السَّفَرُ قِطْعَةٌ مِنَ الْعَذَابِ، يَمْنَعُ أَحَدَكُمْ نَوْمَهُ وَطَعَامَهُ وَشَرَابَهُ، فَإِذَا قَضَى أَحَدُكُمْ نَهْمَتَهُ فَلْيُعَجِّلْ إِلَى أَهْلِهِ
„Cestování je kouskem útrap, brání člověku z vás ve spaní, jezení a pití, když proto pomine důvod jeho cesty, nechť si pospíší za svou rodinou.“5
Tím se podle učenců myslí pospíšit při návratu do vlasti, byť by v ní člověk neměl rodinu či děti, přičemž v hadísu je podle Ibn Hadžera důkaz, že šarí’a povzbuzuje k lásce k vlasti.6
Pravdomluvný muslim je v lásce ke své vlasti ze všech lidí ten nejopravdovější, protože pro obyvatele své vlasti si přeje to nejlepší na tomto i na onom světě – aby žili v souladu s islámem, osvojili si čistou a správnou věrouku a spasili se před trestem Pekelného Ohně a Hněvem Všemohoucího Alláha. Vznešený Alláh uvádí promluvu věřícího z lidu faraonova k jeho egyptským krajanům:
يَا قَوْمِ لَكُمُ الْمُلْكُ الْيَوْمَ ظَاهِرِينَ فِي الْأَرْضِ فَمَن يَنصُرُنَا مِن بَأْسِ اللَّهِ إِن جَاءَنَا ۚ
„Lide můj! Dnes náleží vám panství a máte nadvládu v zemi této, však kdo nám pomůže proti přísnosti Boží, jestliže na nás padne?“ (Gháfir: 29)
Skutečná láska k vlasti není možná, pokud se urychleně nechopíme toho, co přináší naší vlasti nápravu a prosperitu. Není prosperity v ničem jiném, nežli v tom, co předepisuje Náboženství Jediného Pravého Boha, Alláha Vznešeného. A není možné udržet integritu vlasti ničím jiným, nežli ustavením Božího Zákona v ní. Proto cokoli, co tomuto Zákonu protiřečí, nikdy nemůže být cestou k nápravě a prosperitě vlasti, vždy je to jen a pouze jakousi podobou šíření zkázy a pohoršení a proto to nikdy není možno vydávat za lásku k vlasti.
Náprava vlasti se pak uskutečňuje ustanovením čisté věrouky a nápravou chyb v lidských přesvědčeních, slovy Božími:
وَعَدَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنكُمْ وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَيَسْتَخْلِفَنَّهُمْ فِي الْأَرْضِ كَمَا اسْتَخْلَفَ الَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمْ دِينَهُمُ الَّذِي ارْتَضَىٰ لَهُمْ وَلَيُبَدِّلَنَّهُم مِّن بَعْدِ خَوْفِهِمْ أَمْنًا ۚ يَعْبُدُونَنِي لَا يُشْرِكُونَ بِي شَيْئًا ۚ
„Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic!“ (Núr: 55)
Nápravy vlasti se dosahuje ustavením vlády Božího Zákona na jejím území a mezi jejími obyvateli a skrze bohabojnost a oddanost Milostiplnému Alláhu, jenž řekl:
وَلَوْ أَنَّ أَهْلَ الْقُرَىٰ آمَنُوا وَاتَّقَوْا لَفَتَحْنَا عَلَيْهِم بَرَكَاتٍ مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ
„Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli.“ (A’ráf: 96)
A děje se také pozvednutím praporu výzvy k Alláhu a šířením osvěty o Jeho víře, jakož i pozvednutím symbolů Božího Náboženství a vybízením ke všemu dobrému a odvracením od všeho opovrženíhodného. Vznešený Alláh praví:
الَّذِينَ إِن مَّكَّنَّاهُمْ فِي الْأَرْضِ أَقَامُوا الصَّلَاةَ وَآتَوُا الزَّكَاةَ وَأَمَرُوا بِالْمَعْرُوفِ وَنَهَوْا عَنِ الْمُنكَرِ ۗ وَلِلَّهِ عَاقِبَةُ الْأُمُورِ
„On pomůže těm, kteří – když jsme je upevnili na zemi – dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. A Bohu patří konečné rozhodnutí o věcech všech.“ (Hadždž: 41)
(…)
Služebníci Boží!
V lásce k vlasti se vlastně snoubí dvě dílčí lásky – přirozená láska k naší zemi a šarí’atská láska ke spravedlivosti, spravedlnosti, nápravě a k dobrému činu. A právě tato druhá je z obou tou velkolepější. Mít vlast je jednou z podob Božího dobrodinní nad námi. A jednou z cest nápravy naší vlasti je i vděčnost Alláhu za tento dar a vzdálení se od všech podob nevděku za něj. Vznešený Alláh varuje:
وَضَرَبَ اللَّهُ مَثَلًا قَرْيَةً كَانَتْ آمِنَةً مُّطْمَئِنَّةً يَأْتِيهَا رِزْقُهَا رَغَدًا مِّن كُلِّ مَكَانٍ فَكَفَرَتْ بِأَنْعُمِ اللَّهِ فَأَذَاقَهَا اللَّهُ لِبَاسَ الْجُوعِ وَالْخَوْفِ بِمَا كَانُوا يَصْنَعُونَ
„A Bůh uvádí podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran, však nevděčné bylo vůči dobrodiní Božímu. A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a strachu za to, čeho se dopustili.“ (Nahl: 112)
Božím dobrodiním je nejen samo to, že máme vlast, ale také to, že v ní můžeme svobodně a v bezpečí žít. Bránit naši vlast znamená bránit nás samotné. Udržet řád a stabilitu v naší vlasti znamená klid a pokoj pro nás samotné. Ctít naši vlast znamená ctít sebe samé. Každá rána dopadající na naši vlast dopadá na nás samotné. Naše vlast není jen každý metr čtvereční půdy, každý vodní zdroj, každý kámen či strom na našem území, ale jsou to spolu s tím i naše vznešené a chvályhodné principy, pravidla, tradice a zvyklosti v souladu se šarí’ou. Naše vlast jsou i veřejné statky v podobě bezpečí, zdraví, čistoty, kultury, mezilidských vztahů a společenských institucí, jakož i spolupráce mezi jedinci a kolektivy, mezi vůdci státu a jeho občany. Vlastenectví není prázdným slovem pronášeným v ústech jen tak, je to závazek a jsou to povinnosti, které si plníme a které si strážíme. Řekl současný učenec Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í: „Jsme připraveni jíst třeba i jen prach, ale nezradit ani naše náboženství, ani naši zemi a ani nezměnit barvu, protože nepatří k charakteru následovníků Sunny měnit barvy.“7
Muslimové! Naučte své děti lásce k vlasti a k vlastem jejich otců, neboť věru není rostliny, ba ani člověka, který by mohl vyrůst bez silných a zdravých kořenů. Mějte se na pozoru a upozorněte i je na ty, kteří se snaží vymazat v nich vzpomínky na jejich kořeny a jejich identitu. Na ty, kteří překrucují naši historii ve jménu světovosti, modernity, pokroku a humanizmu. Naučte je vnímat rozdíl mezi našimi skutečnými dějinami a výmysly či překroucenými výklady nepřátel, mezi spojencem a nepřítelem a mezi zločincem a jeho obětí. Varujte je před tím, aby se lísali ke katům našich národů, kteří prolévají krev naší ummy.
Věru Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ يُلْدَغُ الْمُؤْمِنُ مِنْ جُحْرٍ وَاحِدٍ مَرَّتَيْنِ
„Věřící se nenechá ze stejné díry kousnout dvakrát.“8
Prosím Milostiplného Alláha, aby nás upevnil v naší vlasti, aby požehnal této republice a jejím obyvatelům, aby této zemi, jakož i všem ostatním našim vlastem vrátil jejich svrchovanost, nezávislost a samostatnost politickou, vojenskou i hospodářskou, zbavil je jha područí světových mocipánů a bránil je a chránil před nepřítelem vnějším i vnitřním. Ámín!
- Viz al-Džáhiz v Kitábu l-mahásini wel-addád, str. 117.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3626 a toto je jeho znění; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3709; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 10633 s drobnými odchylkami. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5536.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5677.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1802.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3001; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1927.
- Viz Fethu l-Bárí, 3/621.
- Viz al-Bá’isu fí šurúhi l-hawádis, str. 57.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6133; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2998.