بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh nás povzbuzuje k dobrému chování vůči nemuslimům:
لَّا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ ﴿٨﴾ إِنَّمَا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ قَاتَلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَأَخْرَجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ وَظَاهَرُوا عَلَىٰ إِخْرَاجِكُمْ أَن تَوَلَّوْهُمْ ۚ وَمَن يَتَوَلَّهُمْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ ﴿٩﴾
„Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje spolčovat se jedině s těmi, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a těmi, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a těmi, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou spolčovat, jsou nespravedliví!“ (Mumtehina: 8-9)
K dobrým mravům islámu patří i vzorné a uctivé chování ke všem lidem a respektování práv všech, dokonce i nemuslimů. A totéž bylo i praxí Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
الْمُسْلِمُ مَنْ سَلِمَ النَّاسُ مِنْ لِسَانِهِ وَيَدِهِ وَالْمُؤْمِنُ مَنْ أَمِنَهُ النَّاسُ عَلَى دِمَائِهِمْ وَأَمْوَالِهِمْ
„Muslimem je ten, od jehož jazyka i ruky jsou ostatní lidé v míru. A věřícím je ten, před kým jsou ostatní lidé v bezpečí z hlediska své krve a svého majetku.“1
Muslimové! Pamatujme, že nemuslimové okolo nás, ať už patří do naší rodiny, anebo jsou našimi sousedy či kolegy, známými či jen žijí okolo nás jako naši spoluobčané, mají na nás své nároky, které jsme povinni znát a kterých musíme dostát.
Sufjánovi ibn Sulejm vyprávěli četní potomci společníků Božího Posla صلى الله عليه وسلم od svých otců, nechť je se všemi Alláh spokojen, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَلاَ مَنْ ظَلَمَ مُعَاهِدًا أَوِ انْتَقَصَهُ أَوْ كَلَّفَهُ فَوْقَ طَاقَتِهِ أَوْ أَخَذَ مِنْهُ شَيْئًا بِغَيْرِ طِيبِ نَفْسٍ فَأَنَا حَجِيجُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Pozor! Kdokoli ukřivdí člověku pod dohodou, anebo ho zkrátí na jeho právech, anebo ho obtíží více, než co dokáže unést, anebo mu odejme něco proti jeho dobré vůli, tomu budu já sám žalobcem v Den Zmrtvýchvstání!“2
Obě tato podání dokládají, že obecným základem a prvním pravidlem ve vztahu mezi muslimy a nemuslimy je spravedlnost a odmítnutí jakékoli křivdy. Dokonce i když spolu v řadě věcí nemusíme souhlasit a navzájem se od některých našich názorů distancujeme. A předesílám, že žijeme v časech míru a nikoli v době bojů, v zemi, která není příbytkem války (arab. دار الحرب dáru l-harb), ale příbytkem dohody (arab. دار العهد dáru l-‘ahd) a spolupráce na tom, co je pro všechny strany nejlepší.
Prvním jejich nárokem na nás je dostavit jim islámskou zvěst v nezkreslené podobě. Posel Boží صلى الله عليه وسلم využíval rozmanité způsoby a metody při šíření osvěty k nevěřícím a jejich vyzývání k přijetí islámu. Jeho způsob vyzývání zahrnoval i využití jazyka, aby předložil rozhodující argumenty ve prospěch islámského poselství, snažil se lidi motivovat ke vstupu do islámu a neodrazovat je od něj, ozřejmovat jim krásy islámu a shody mezi tím, co se nachází v Koránu a tím, co již znají z dříve zjevených Písem z toho, co v nich zůstalo původní, nezměněné a nepokřivené. Moudré a vlídné slovo při šíření islámské osvěty a doručení skutečného a nepokřiveného islámského poselství nemuslimovi se proto řadí k nejvelkolepějším podobám dobra prokázaného takovému člověku. A je to i způsob, jak se přiblížit k Alláhu.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když vysílal ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه do Chajbaru, vzkázal mu mimo jiné:
فَوَاللَّهِ لأَنْ يَهْدِيَ اللَّهُ بِكَ رَجُلاً وَاحِدًا خَيْرٌ لَكَ مِنْ أَنْ يَكُونَ لَكَ حُمْرُ النَّعَمِ
„Potom při Alláhu, pokud by Alláh skrze tebe uvedl správnou cestou byť i jediného muže, bylo by to pro tebe lepší, nežli kdybys získal červené velbloudy!“3
Druhým jejich nárokem, úzce souvisejícím s prvním, je spěchat k nim a snažit se je zachránit před trestem věčného zatracení v Pekelném ohni.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že u Posla Božího صلى الله عليه وسلم sloužil i jeden židovský chlapec ze sousedství. Jednou smrtelně onemocněl a Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho navštívil. Usedl u jeho hlavy a řekl mu:
أَسْلِمْ
„Přijmi islám.“
Chlapec se váhavě podíval na svého otce, který mu svolil: „Poslechni Abu l-Kásima!“ Tak říkali Prorokovi صلى الله عليه وسلم. Chlapec tedy, když už měl svolení svého otce, přijal islám. Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyšel z jeho domu a pravil:
الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي أَنْقَذَهُ مِنَ النَّارِ
„Chvála Alláhu, který ho spasil před Ohněm!“4
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl jednou vyzván, aby proklínal modloslužebníky a prosil Alláha proti nim, načež odvětil:
إِنِّي لَمْ أُبْعَثْ لَعَّانًا وَإِنَّمَا بُعِثْتُ رَحْمَةً
„Nebyl jsem vyslán jako proklínač, nýbrž jsem byl vyslán jedině jako milost.“5
Od několika bosenských studentů nauky jsem se také dozvěděl, že když studenti slavného učence ‘Abdul’azíze ibn Báze šejchovi s posměchem vyprávěli, co všechno uctívají nevěřící v Indii, šejch se nesmál, ale plakal z lítosti nad těmito modloslužebníky. Učenci také říkají, že jedním z hlavních důvodů odchýlení srdce a ztráty správného vedení je vedle nevděku za dar islámu také výsměch a znevažování vůči nevěřícím.
Třetím nárokem nemuslimů na nás je dobré sousedství a obdarovávání. Vznešený Alláh praví:
وَاعْبُدُوا اللَّهَ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا ۖ وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا وَبِذِي الْقُرْبَىٰ وَالْيَتَامَىٰ وَالْمَسَاكِينِ وَالْجَارِ ذِي الْقُرْبَىٰ وَالْجَارِ الْجُنُبِ وَالصَّاحِبِ بِالْجَنبِ وَابْنِ السَّبِيلِ وَمَا مَلَكَتْ أَيْمَانُكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ مَن كَانَ مُخْتَالًا فَخُورًا
„Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační.“ (Nisá: 36)
‘Amr ibnu l-Ás رضي الله عنهما, před kterým porazili ovci, se otázal: „A zanesete kousek masa také mému židovskému sousedovi?“ Když se přítomní zarazili, vyprávěl: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مَا زَالَ جِبْرِيلُ يُوصِينِي بِالْجَارِ حَتَّى ظَنَنْتُ أَنَّهُ سَيُوَرِّثُهُ
„Džibríl mi nepřestával klást na srdce nároky souseda do té míry, až jsem si pomyslel, že mu stanoví i podíl na dědictví!“6
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم také přijímal dary nemuslimů – vládců Egypta i Persie a dokonce i oné židovky, která ho pozvala na otrávené maso.
Čtvrtým nárokem je příkladné soužití s nemuslimy a uctivé chování vůči nim v běžném každodenním styku při pohoštění, koupi, prodeji či hovoru k nim. Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلاَ يُؤْذِ جَارَهُ، وَمَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلْيُكْرِمْ ضَيْفَهُ، وَمَنْ كَانَ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ فَلْيَقُلْ خَيْرًا أَوْ لِيَصْمُتْ
„Kdo věří v Alláha a v Den Poslední, ten nechť neobtěžuje svého souseda. Kdokoli věří v Alláha a v Den Poslední, ten nechť uctí svého hosta. A kdo věří v Alláha a v Den Poslední, ten nechť buď řekne něco dobrého, anebo nechť raději mlčí.“7
Boží zákon dovoluje, aby se muslimové a nemuslimové potkávali, žili spolu, vyměňovali si poznatky o medicíně, zemědělství či jiných oborech atd., v duchu Božích slov:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ
„Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.“ (Máida: 2)
Matka věřících ‘Áiša رضى الله عنها vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم a Abú Bekr رضي الله عنه si během hidžry najali jako stopaře a průvodce modloslužebníky, beduíny z kmene Benú Díl a pak z kmene Benú ‘Abd bin ‘Adí.8
Pátým nárokem je přistupovat k nim individuálně a netrestat celé komunity za provinění jednotlivců. Vznešený Alláh ohledně následovníků předešlých zjevení říká:
لَيْسُوا سَوَاءً
„Nejsou všichni mezi nimi stejní.“ (Áli ‘Imrán: 113)
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyprávěl následující příběh:
قَرَصَتْ نَمْلَةٌ نَبِيًّا مِنَ الأَنْبِيَاءِ، فَأَمَرَ بِقَرْيَةِ النَّمْلِ فَأُحْرِقَتْ، فَأَوْحَى اللَّهُ إِلَيْهِ أَنْ قَرَصَتْكَ نَمْلَةٌ أَحْرَقْتَ أُمَّةً مِنَ الأُمَمِ تُسَبِّحُ اللَّهِ.
„Jeden mravenec štípl jednoho z proroků, který následně nařídil spálit celé mraveniště. Alláh mu poté zjevil: „Za to, že tě štípl jediný z mravenců, jsi dal vypálit celé jedno společenství oslavující Alláha?“9
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَأَوْفُوا بِالْعَهْدِ ۖ إِنَّ الْعَهْدَ كَانَ مَسْئُولًا
„Dodržujte věrně závazky své, neboť žádáno bude zúčtování o závazku!“ (Isrá: 34)
Mezi nimi a námi je pořád závazek, bez ohledu na to, že by bylo naivní se domnívat, že jde o závazek bratrství a lásky. Je to závazek spravedlivosti a reciprocity, byť se zříkáme neislámských přesvědčení nemuslimů. Na něčí vlídnost a dobré chování máme však stále povinnost odpovědět vlídností a dobrým chováním, byť se zříkáme jeho falešné věrouky. A kdo se zachová jinak, ten v nás nalezne přísnost a nepoddajnost. Vznešený Alláh praví:
هَلْ جَزَاءُ الْإِحْسَانِ إِلَّا الْإِحْسَانُ
„Což odměnou za dobré se něco jiného než dobré může stát?“ (Rahmán: 60)
Alláh také praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ لِلَّهِ شُهَدَاءَ بِالْقِسْطِ ۖ وَلَا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ عَلَىٰ أَلَّا تَعْدِلُوا ۚ اعْدِلُوا هُوَ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَىٰ ۖ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
„Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví – a to je blíže k bohabojnosti – a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (Máida: 8)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
المَكرُ والخديعةُ والخيانةُ في النّارِ
„Intrikánství, zpronevěra a zrada jsou v Ohni pekelném!“10
Jak se potom k tomuto postaví ti zločinci, kteří vstupují do zemí nemuslimů vázaných dohodou, aniž k tomu mají nejprve šarí’atské oprávnění a potom i svolení obyvatel těchto zemí? Kteří si vymýšlejí, podvádí, kradou, páchají násilí a zvrácenosti a znásilňují? Do té míry, že se potom obyvatelé těchto zemí bojí islámu a nechtějí ani jediného z muslimů ve své vlasti?
Prosím Alláha, aby nás vedl správnou cestou a učinil nás světlem správného vedení a příkladem hodným následování pro ostatní. Ámín!
- Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4995; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2627; Ahmed v Musnedu, hadís č. 8918 s menšími odchylkami. Jako hasan sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu n-Nesáí, hadís č. 5010.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3052 a al-Albání doložil jako sahíh ve svém techrídži; a al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 18765.
- Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3701; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2406.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1356.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2599.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5152 a jako sahíh ho ve svém techrídži doložil Šu’ajb al-Arnaút; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1943; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 6496.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6018; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 47.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2263.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3019; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2241.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v al-Merásíl, hadís č. 165 a toto je jeho znění; Ibn Mubárak v al-Birru we s-silla a od něj Ibn Hadžer v Teghlíku t-ta’lík, 3/246. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6726.