بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اسْتَعِينُوا بِالصَّبْرِ وَالصَّلَاةِ ۚ إِنَّ اللَّهَ مَعَ الصَّابِرِينَ
„Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými.“ (Bekara: 153)
Myslíváme si, že prosebná modlitba je jen nepatrné minimum. Naopak. Ona je ta nejmocnější, protože nás spojuje s Jediným Nepřemožitelným. Navíc nás nestojí prakticky žádné úsilí.
Jedním druhem takových proseb, kterými můžeme pomoci svým utlačovaným bratřím, je tzv. pokorná prosba při katastrofách (arab. قنوت النوازل kunútu n-newázil), kterou podle Sunny provádíme vždy ve stoje v posledním rek’átu povinné modlitby po předklonu. A toto je nejsprávnější názor. Pronášet můžeme jakoukoli příhodnou prosbu, třeba i ve svém rodném jazyce a ne nutně arabsky.
‘Abdulláh ibn Abí Awfá رضي الله عنهما uvádí příklad jedné prosby v nesnázích. Posel Boží صلى الله عليه وسلم v den obklíčení Medíny, v těch nejtíživějších okamžicích, které první muslimové zažili, prosil proti obléhatelům a nepřátelům:
اللَّهُمَّ مُنْزِلَ الْكِتَابِ، سَرِيعَ الْحِسَابِ، اهْزِمِ الأَحْزَابَ، اهْزِمْهُمْ وَزَلْزِلْهُمْ
„Ó Bože, Ty, který jsi seslal Knihu, který jsi Rychlý ve zúčtování, poraz spolčence, poraz je a otřes jimi!“1
Podle jiného podání jeho prosba zněla:
اللَّهُمَّ مُنْزِلَ الْكِتَابِ وَمُجْرِيَ السَّحَابِ وَهَازِمَ الأَحْزَابِ، اهْزِمْهُمْ وَانْصُرْنَا عَلَيْهِمْ
„Ó Bože, Ty, který jsi seslal Knihu, který ženeš oblaka a který porážíš spolčence, poraž je a pomož nám proti nim!“ Tuto prosbu použili muslimové znovu za vlády chalífy ‘Alíhoرضي الله عنه ve válce proti cháridžovským sektářům.2
Alláh, který nás skrze Korán vede přímou a správnou cestou, nás vyvede z každé krize! Alláh, který ovládá věci tak mocné, jako jsou ničivé blesky a oblaka plná životodárného a zároveň i ničivého deště, nám vystačí proti nepříteli! Alláh, který už kdysi pomohl muslimům, když jich byla jen hrstka, proti celé Arábii v Příkopové bitvě, nám pomůže i tentokrát!
Alláh na jiném místě připomíná:
فَانتَقَمْنَا مِنَ الَّذِينَ أَجْرَمُوا ۖ وَكَانَ حَقًّا عَلَيْنَا نَصْرُ الْمُؤْمِنِينَ
„A pomstili jsme se těm, kdož hřešili, a povinností Naší je, abychom pomohli věřícím.“ (Rúm: 47)
A tito věřící – to jsou ti, kteří se spoléhají na Alláha, vkládají do Něj své naděje, pokorně ho uctívají podrobujíce se Jeho Zákonu. ti, které On popsal:
الَّذِينَ يَظُنُّونَ أَنَّهُم مُّلَاقُو رَبِّهِمْ وَأَنَّهُمْ إِلَيْهِ رَاجِعُونَ
„kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí.“ (Bekara: 46)
Bylo a pominulo mnoho těžkostí a krizí, kterými tato umma prošla a nakonec z nich vyšla vítězně, dokud tím správným způsobem věřila v Alláha a dokud také věřila Alláhu, že má vše pod svou kontrolou.
‘Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí říká:
„Věru vítězství nad nepřítelem, ať už je z lidí či z džinů, přichází jedině spojením ryzí víry a nezviklatelného spolehnutí se na Alláha!“3
Vznešený Alláh o důvodech takových nesnází praví:
وَلِيَبْتَلِيَ اللَّهُ مَا فِي صُدُورِكُمْ وَلِيُمَحِّصَ مَا فِي قُلُوبِكُمْ ۗ وَاللَّهُ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
„A stalo se tak, aby Bůh vyzkoušel to, co je v hrudích vašich, a aby odhalil, co je v srdcích vašich.” A Bůh zná dobře, co v hrudích je skryto.“ (Áli ‘Imrán: 154)
Proto Alláh říká:
تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ وَتُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ بِأَمْوَالِكُمْ وَأَنفُسِكُمْ
„Uvěřte v Boha a posla Jeho a usilujte na cestě Boží majetky svými i osobami svými!“ (Saff: 11)
Ryzost zlata se posuzuje žíháním v ohni. A ryzost srdce nemožno posoudit ničím jiným, než žárem životních zkoušek. Je tvrzení dotyčného muslima o jeho víře skutečně pravdivé, anebo se jedná jen o jeho prázdné dojmy? To muslim potvrdí teprve svým chováním v nelehké situaci, kdy prokáže, jedná-li v souladu s tím, čemu se připisuje.
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín praví:
„Každá emoce, která není korigována islámskými principy či rozumem, je jako smršť působící naprostý chaos a škodí daleko více, než prospívá.“4
Ale pro ty, kteří se podrobí Alláhu ve všem, co se od nich žádá, kteří se na Něj nepřestanou spoléhat a kteří potvrdí svou víru, Alláh přemění každou ránu osudu na jeho požehnaný dar, jak praví:
نَصْرٌ مِّنَ اللَّهِ وَفَتْحٌ قَرِيبٌ ۗ وَبَشِّرِ الْمُؤْمِنِينَ
„vítěznou pomoc od Boha a blízké vítězství. Oznam věřícím zvěst radostnou!“ (Saff: 13)
(…)
Služebníci Boží!
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِذَا تَبَايَعْتُمْ بِالْعِينَةِ وَأَخَذْتُمْ أَذْنَابَ الْبَقَرِ وَرَضِيتُمْ بِالزَّرْعِ وَتَرَكْتُمُ الْجِهَادَ سَلَّطَ اللَّهُ عَلَيْكُمْ ذُلاًّ لاَ يَنْزِعُهُ حَتَّى تَرْجِعُوا إِلَى دِينِكُمْ
„Pokud začnete obchodovat s úroky, chytíte se ocasů krav, zaměstnáte se rolničením a zanecháte džihádu na cestě Boží, Alláh dá, aby nad vámi zavládlo ponížení a nesejme ho z vás, dokud se nevrátíte ke svému náboženství!“5
Džihád, o kterém zde hovoříme, má dva základní stupně. Ten první, jakožto nezbytný základ, znamená napravit v prvé řadě sám sebe, svou věrouku, své uctívání, své chování, své náboženské i své světské záležitosti, tedy kultivovat sebe sama skrze nauku a zbožný čin. Teprve pak přichází vše ostatní a jakákoli další akce proti nepřátelům islámu a muslimů, přičemž prvním, co je nutno vykonat, je ustavit nad nimi jasný důkaz skrze promluvu, ještě daleko dříve, než se vůbec sáhne po zbrani.
Přemýšleli jste, proč nepřichází vítězství? Proč naše prosby zůstávají nevyslyšeny? Na vině jsme my sami, protože nejsme těmi věřícími, kterým se Alláh zavázal pomoci. Viňme sami sebe. Kde jsme v pohledu Božího nároku třeba v otázce nutnosti uctívat jen Jeho a jen tak, jak On požaduje? A vstáváme třeba na modlitbu za úsvitu? A kde jsme v pohledu nároků ostatních vůči nám? Zpytujme vlastní svědomí!
Ibn Redžeb al-Hanbelí praví:
„Toto zpytování vlastního svědomí má Alláh raději, nežli mnoho skutků uctívání, protože vede k pokoře před Pánem a Ochráncem. Je to přiznání, že si člověk svou nesnáz zaslouží a že nebyl hoden toho, aby byly jeho prosby vyslyšeny. V tomto stavu Alláh prosby vyslyší tím spíše a nesnáze z nás sejme, protože je nejblíže k pokorně oddaným srdcím.“6
Muslimové! To, co se od nás žádá, je neochvějnost a trpělivost. Vaše víra i činy jsou pod drobnohledem a čelí neustálým útokům. Váš způsob přístupu k víře je terčem, na nějž se míří ze všech stran. Samotné základy vašeho náboženství jsou zasahovány a je o nich pochybováno. Všichni vaši odpůrci čekají na vaše nejdrobnější zaváhání a emoční zkraty, aby si jimi ospravedlnili své rozporování a odporování Božímu Zákonu. Muslimové! Buďte trpěliví a neochvějní, vydržte a pamatujte, že Alláh je s vámi. Úspěchu dosáhnete jedině takto.
Prosíme Alláha, který řídí běh všech věcí, aby nás i naše utlačované bratry obdařil trpělivostí, rozhodností i vítěznou pomocí! Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6392; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1742.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2965 a 2976; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1742.
- Viz Tewdíhu wel-beján li-šedžerati l-ímán, str. 82.
- Viz Tefsíru súreti l-Fátiha, str. 93.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3462; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 5887; at-Taberání v Musnedu š-Šámíjín, 2417; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 5/360. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 11.
- Viz Džámi’u l-‘ulúmi wel-hikem, 1/494.