Prorokův صلى الله عليه و سلم bratranec ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما, mudrc této ummy a imám všech vykladačů Koránu, vzpomínal na radu, kterou mu poskytl další Prorokův صلى الله عليه و سلم bratranec a také jeho zeť v jedné osobě, spravedlivý chalífa a imám této ummy, ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه.
Ibn ‘Abbás si ji zapamatoval takto:
“Žádná jiná promluva mimo slov Božího Posla صلى الله عليه و سلم neobohatila můj život tolik, jako ho obohatila kázání ‘Alího ibn Abí Táliba. Při jedné příležitosti mi poskytl následující radu:
“Člověka na tomto světě často rozesmutní okamžik, na nějž celou dobu vyčkává, avšak tento okamžik nikdy nenastane. A stejně tak ho může rozradostnit jiný okamžik, ve který vůbec nikdy nedoufal a který nikdy nemohl nenastat.
Proto se vynasnaž, aby tvé štěstí spočívalo v těch skutcích, které se týkají tvého posmrtného života. A snaž se také, aby si svůj stesk věnoval promrhaným příležitostem k vykonání dobrých skutků, skrze které bys mohl usilovat o vyšší příčky v zahradách Ráje!
Příliš se neraduj z toho, čeho jsi dosáhl na tomto světě a příliš nesmutni za tím, co ti z něho uniklo. Své starosti a plány vždy raději věnuj tomu, co přijde teprve až po smrti.”
Zdroj: Abu l-Feredž Džemáluddín ‘Abdurrahmán ibn ‘Alí al-Džewzí v Sifetu s-safwa, str. 122.