OTÁZKA: Člověk se snaží prosit Alláha pomocí prosebných modliteb v arabském jazyce, avšak dopouští se gramatických chyb. Druhý mu řekne: „Alláh nepřijme prosbu, v níž jsou gramatické chyby.“ Co si o tom myslet?
ODPOVĚĎ:
Odvážit se říci něco takového je opovážlivé a hříšné, neboť to přímo odporuje učení Koránu a Sunny, jakož i praxi zbožných předků a jejich následovníků.
Ba naopak! Kdokoli upřímně vzývá Alláha, odevzdává se Mu a přibližuje se k Němu jakoukoli prosbou, která je dovolena, ten shledá, že ho Alláh vyslyší a na prosbu mu odpoví. A to bez ohledu na to, zda dotyčný prosil v klasické arabštině či nikoli. Taková slova, jaká zazněla v otázce, nemají pražádný základ.
Ba co více! Ten, kdo není zvyklý na čistou klasickou arabštinu, nemusí vyvíjet žádné další zbytečné úsilí a snažit se o prosbu v čisté a bezchybné arabštině. Dokonce někteří z našich zbožných předků varovali před přemrštěnou snahou o jazykovou čistotu při prosbě, která může naopak odchýlit pozornost srdce toho, kdo prosí. Podobně tomu není vybízeno ke křečovité snaze o rýmování během prosby. Pokud se to však děje spontánně, není na tom nic špatného a je to dovoleno.
Pravá a ryzí prosebná modlitba totiž pramení z hlouby lidského srdce a má odrážet přesně to, co má služebník, který se ke svému Pánu obrací, na duši. Ti, kteří se hnidopišsky pídí po jazykové správnosti a dokonalosti podkopávají snahu člověka prosit co nejpohrouženěji a nejupřímněji, s plným nasazením své pozornosti.
Pocítí-li někdo zoufalou potřebu Boží blízkosti, zavolá na Alláha z hloubi svého srdce a užije k tomu jakýchkoli chce slov, která vyřkne naprosto spontánně. Toto je duchovní zážitek, jehož ozvěnu zažívá každý jeden věřící.
Prosit Alláha je možno nejen arabsky, ale také v jakémkoli jiném jazyce světa. Alláh Vznešený a Všemohoucí přece rozumí tužbám toho, kdo Ho vzývá a prosí. A to dokonce i kdyby k tomu nevyužil bezchybná a precizní jazyková vyjádření arabštiny. Vždyť On přece naslouchá všem hlasům, všem jazykům a rozumí nejrozmanitějším potřebnám Svých služebníků!
Autor: Takíjuddín Ahmed ibn Tajmíja al-Hárání
Zdroj: Medžmú’u l-fetáwá, 22/488.