بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ آمَنُوا بِاللَّهِ وَرَسُولِهِ ثُمَّ لَمْ يَرْتَابُوا وَجَاهَدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ ۚ أُولَٰئِكَ هُمُ الصَّادِقُونَ
„Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží – a tito jsou věru upřímní.“ (Hudžurát: 15)
Není možné být muslimem, aniž se člověk podřizuje nažízením Koránu a Sunny. Kdo se jim nepodrobuje, v toho srdci není víry.
Na jiném místě Alláh ohledně pokrytců a malověrných říká:
وَيَقُولُونَ آمَنَّا بِاللَّهِ وَبِالرَّسُولِ وَأَطَعْنَا ثُمَّ يَتَوَلَّىٰ فَرِيقٌ مِّنْهُم مِّن بَعْدِ ذَٰلِكَ ۚ وَمَا أُولَٰئِكَ بِالْمُؤْمِنِينَ ﴿٤٧﴾ وَإِذَا دُعُوا إِلَى اللَّهِ وَرَسُولِهِ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ إِذَا فَرِيقٌ مِّنْهُم مُّعْرِضُونَ ﴿٤٨﴾ وَإِن يَكُن لَّهُمُ الْحَقُّ يَأْتُوا إِلَيْهِ مُذْعِنِينَ ﴿٤٩﴾ أَفِي قُلُوبِهِم مَّرَضٌ أَمِ ارْتَابُوا أَمْ يَخَافُونَ أَن يَحِيفَ اللَّهُ عَلَيْهِمْ وَرَسُولُهُ ۚ بَلْ أُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ ﴿٥٠﴾ إِنَّمَا كَانَ قَوْلَ الْمُؤْمِنِينَ إِذَا دُعُوا إِلَى اللَّهِ وَرَسُولِهِ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ أَن يَقُولُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۚ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ ﴿٥١﴾ وَمَن يُطِعِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَيَخْشَ اللَّهَ وَيَتَّقْهِ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْفَائِزُونَ ﴿٥٢﴾
„A říkají: „Uvěřili jsme v Boha a posla Jeho a jsme poslušní!“ Potom se však skupina z nich obrátí zády a takoví nejsou věřící! A když jsou povoláni před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, hle, skupina z nich se zády obrací. Kdyby však byli v právu, pak by k němu věru přišli poslušně. Je v srdcích jejich choroba, či pochybují, anebo snad se bojí, že Bůh a posel Jeho jim ukřivdí? Nikoliv, oni sami sobě křivdu činí. Vždyť řečí věřících, když zavoláni jsou před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, budiž: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme.“ Takoví budou pak blaženi. A ti, kdož poslouchají Boha a posla Jeho a obávají se Boha a jsou bohabojní, ti zajisté budou úspěšní.“ (Núr: 47-52)
Od věřícího se žádá plné uposlechnutí a naprostá poslušnost vůči Slovu Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, bez oponování, rozpravy či pokřivování litery nařízení. Pro skutečného věřícího je Alláhova Šarí’a jediným, absolutním a nejvyšším zákonem kdekoli, kdykoli a ve všem, co je schopen. Přichází od Alláha Jediného, od Jediného Pravého Boha, Nejmoudřejšího a Nejlaskavějšího Dárce života, který řídí běh všech věcí a jediný zasluhuje, aby stanovoval, co se smí a co se nesmí. Není lepšího, dokonalejšího a spravedlivějšího zákona, než Zákona Božího, ať už v uctívání, či v mezilidských vztazích! Pamatujte slov Božích:
أَفَغَيْرَ اللَّهِ أَبْتَغِي حَكَمًا وَهُوَ الَّذِي أَنزَلَ إِلَيْكُمُ الْكِتَابَ مُفَصَّلًا ۚ وَالَّذِينَ آتَيْنَاهُمُ الْكِتَابَ يَعْلَمُونَ أَنَّهُ مُنَزَّلٌ مِّن رَّبِّكَ بِالْحَقِّ ۖ فَلَا تَكُونَنَّ مِنَ الْمُمْتَرِينَ ﴿١١٤﴾ وَتَمَّتْ كَلِمَتُ رَبِّكَ صِدْقًا وَعَدْلًا ۚ لَّا مُبَدِّلَ لِكَلِمَاتِهِ ۚ وَهُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ
„Mám si snad žádat jako soudce někoho jiného než Boha, jenž je tím, kdo seslal vám Písmo jasně vyložené? Ti, jimž dali jsme Písmo, dobře vědí, že od Pána tvého bylo s pravdou sesláno. A nebuď tedy z těch, kdož pochybují! Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost! A nikdo nemůže změnit slova Jeho – a On slyšící je i vševědoucí.“ (An’ám: 114-115)
Všem těm, kteří některá Boží nařízení napadají, zpochybňují je, odvrhují, či se jim vysmívají jako překonaným přežitkům, nehodícím se do dnešní doby – a to jsou všechno činy, které mohou zneplatnit víru a učinit z člověka pokrytce a odpadlíka – vzkazujeme slovy Božími:
يَحْذَرُ الْمُنَافِقُونَ أَن تُنَزَّلَ عَلَيْهِمْ سُورَةٌ تُنَبِّئُهُم بِمَا فِي قُلُوبِهِمْ ۚ قُلِ اسْتَهْزِئُوا إِنَّ اللَّهَ مُخْرِجٌ مَّا تَحْذَرُونَ ﴿٦٤﴾ وَلَئِن سَأَلْتَهُمْ لَيَقُولُنَّ إِنَّمَا كُنَّا نَخُوضُ وَنَلْعَبُ ۚ قُلْ أَبِاللَّهِ وَآيَاتِهِ وَرَسُولِهِ كُنتُمْ تَسْتَهْزِئُونَ ﴿٦٥﴾ لَا تَعْتَذِرُوا قَدْ كَفَرْتُم بَعْدَ إِيمَانِكُمْ ۚ إِن نَّعْفُ عَن طَائِفَةٍ مِّنكُمْ نُعَذِّبْ طَائِفَةً بِأَنَّهُمْ كَانُوا مُجْرِمِينَ ﴿٦٦﴾
„Pokrytci se obávají, aby nebyla ohledně nich seslána súra, jež by jim oznámila to, co v srdcích jejich je skryto. Rci: „Jen se posmívejte, avšak Bůh vyjeví to, čeho se obáváte!“ Když se jich tážeš, tu věru řeknou: „My jsme jen tak tlachali a bavili se!“ Rci: „Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?“ Nevymlouvejte se! Stali jste se nevěřícími poté, co dostalo se vám víry pravé. Jestliže odpustíme jedné skupině z vás, jinou zase naopak potrestáme za to, že byli hříšníky.“ (Tewba: 64-66)
Alláh na jiném místě varuje před neposlušností vůči Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا ۚ قَدْ يَعْلَمُ اللَّهُ الَّذِينَ يَتَسَلَّلُونَ مِنكُمْ لِوَاذًا ۚ فَلْيَحْذَرِ الَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنْ أَمْرِهِ أَن تُصِيبَهُمْ فِتْنَةٌ أَوْ يُصِيبَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
„Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný.“ (Núr: 63)
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí od Posla Božího صلى الله عليه وسلم slova:
كُلُّ أُمَّتِي يَدْخُلُونَ الْجَنَّةَ، إِلاَّ مَنْ أَبَ
„Všichni z mé ummy vejdou do Ráje, kromě těch, co vejít odmítnou.“
„Kdopak by mohl něco takového odmítnout?“ podivili se přítomní a Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:
مَنْ أَطَاعَنِي دَخَلَ الْجَنَّةَ، وَمَنْ عَصَانِي فَقَدْ أَبَى
„Kdo mne uposlechne, vejde do Ráje. A kdo mne neuposlechne, ten vejít odmítne.“1
Neuposlechnutí toho, co přikazuje Alláh a Jeho Posel je zapříčiněno množstvím hříchů a vzdálením sebe sama od správného vedení, upřednostňování vlastního či cizího rozumu nad literou šarí’atského textu a vnášení rozumu tam, kde mu není místo a kde není jiná možnost, než pokorně ohnout hlavu před dikcí slova Alláha a slova Jeho Posla, překračování vlastních odborných kompetencí a touha po slávě a množství následovníků.
Toto ignorování a rozporování šarí’atských nařízení má své následky, z nichž první je objevení se neshod a rozporů mezi muslimy. Vznešený Alláh říká:
ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ نَزَّلَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ ۗ وَإِنَّ الَّذِينَ اخْتَلَفُوا فِي الْكِتَابِ لَفِي شِقَاقٍ بَعِيدٍ
„A to je proto, že Bůh seslal Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se o Písmo hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém.“ (Bekara: 176)
Pokud se muslimové navzájem neshodnou na následování a dodržování šarí’atských pravidel, přijdou o svou jednotu a nepřátelé získají nadvládu nad ummou islámu skupinu po skupině. Je snad něco jiného, co by mohlo muslimy sjednotit, než podrobení se Šarí’y?
Druhým je objevení se rozkolů a pokušení ve víře samotné, když zkažení lidé začnou ohýbat jedny texty proti druhým, jako ve slovech Božích:
هُوَ الَّذِي أَنزَلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ مِنْهُ آيَاتٌ مُّحْكَمَاتٌ هُنَّ أُمُّ الْكِتَابِ وَأُخَرُ مُتَشَابِهَاتٌ ۖ فَأَمَّا الَّذِينَ فِي قُلُوبِهِمْ زَيْغٌ فَيَتَّبِعُونَ مَا تَشَابَهَ مِنْهُ ابْتِغَاءَ الْفِتْنَةِ وَابْتِغَاءَ تَأْوِيلِهِ ۗ وَمَا يَعْلَمُ تَأْوِيلَهُ إِلَّا اللَّهُ ۗ وَالرَّاسِخُونَ فِي الْعِلْمِ يَقُولُونَ آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّا أُولُو الْأَلْبَابِ ﴿
„On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: “My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!” A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.“ (Áli ‘Imrán: 7)
Pravil Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه: „Tři věci ničí víru. Omyl učence, rozprava pokrytců Koránem a předáci odvádějící do bludu.“2
Ibn Tejmíja pravil:
„V Knize Boží, Sunně Posla Božího صلى الله عليه وسلم a v konsenzu muslimů není nic, co by bylo zdravým rozumem zneplatnitelné. Jsou v nich jen slova či fráze, kterým někteří lidé nerozumí anebo jim neporozumí dobře. Potom je chyba u nich a nikoli na straně Koránu a Sunny.“3
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَلَا تُبْطِلُوا أَعْمَالَكُمْ
„Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla jeho a nečiňte nicotným konání své!“ (Muhammed: 33)
Ibn Šiháb az-Zuhrí pravil: „Od Alláha přišlo Zjevení, na Poslu Božím صلى الله عليه وسلم bylo doručit ho lidstvu a na nás už je pouze se mu podřídit.“4
Žijeme uprostřed myšlenkového nájezdu prograsivistů, liberálů, sekularistů a modernistů, intelektuálních snobů, zkažených chytráků a nepřátelské páté kolony zaprodanců, těch, pro které nejsou nedotknutelnými ani nejzákladnější premisy víry a náboženství a kteří se proti Alláhu a Poslu Jeho i konsenzu všech muslimů rouhají ve jménu svých model rozumu a pokroku, jež uctívají namísto Alláha.
Úder výše popsaných zlovolníků dopadá na dvě kategorie šarí’atských nařízení – buď na ty, které se jim zdají příliš striktní a tvrdé, jako předpisy trestů, žen či džihádu, anebo na ty, které se jim zdají nevědecké a vyvrácené soudobým poznáním, jako popisy jevů z domény nepoznatelného.
V prvním případě si vzpomeňme na Boží příkaz věřícím v souvislosti s trestem za smilstvo:
وَلَا تَأْخُذْكُم بِهِمَا رَأْفَةٌ فِي دِينِ اللَّهِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ
„A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte-li v Boha a v den poslední.“ (Núr: 2)
Ve druhém případě si vzpomeňme na Boží slova následovníkům Knihy, kteří se dohadovali ohledně víry Ibráhíma a jeho potomků:
قُلْ أَأَنتُمْ أَعْلَمُ أَمِ اللَّهُ
„Rci: „Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh?“ (Bekara: 140)
Kdyby jen tito lidé věděli, že sami sebe usvědčují z hlouposti a omezenosti!
Prosíme Alláha, aby nám dal sílu podrobit se tomu, co nám stanovil ve Své Knize i v Sunně svého milovaného Posla, ať už tomu rozumíme, či nikoli. Ámín!
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7280.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1867; a Ibn Kesír v Musnedu l-Fárúk, 2/536. Jako doložené ho potvrdil Ibn Tejmíja v Telbísu l-džehmíja, 4/191; a jako sahíh ho doložil al-Albání v Techrídžu Miškáti l-masábíh, podání č. 259.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/490.
- Zaznamenal Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 3/153. Uvádí ho i Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí, 13/512.