Alláh miluje ty, kteří se nezviditelňují, díl 1.

Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

‏ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْعَبْدَ التَّقِيَّ الْغَنِيَّ الْخَفِيَّ

„Věru Alláh miluje služebníka, který je bohabojný, který je bohatý ve svém nitru a který se nezviditelňuje.“¹

Vypravěč tohoto hadísu

Veliký a ctihodný Prorokův صلى الله عليه وسلم společník Abú Ishák Sa’d ibn Abí Wakkás Málik ibn Ahjeb (či dle některých Wuhejb) ibn ‘Abdimenáf ibn Zuhra ibn Kiláb al-Kureší pocházel z Mekky a přesídlil do Medíny. Jeho matka se jmenovala Himna bint Sufján ibn Umejja, Abú Sufjánova sestřenice. Sa’d je vypravěčem velkého počtu hadísů. Muslimem se stal ještě před hidžrou.² Vedle Abú Bekra spolu s Omarem, ‘Alím ibn Abí Tálibem a Zubejrem رضي الله عنهم tvořil tvrdé jádro Prorokových صلى الله عليه وسلم stoupenců.³

Byl nebojácný a odvážný, zatímco se všichni modlili ve skrytu, on s několika svými přáteli tak činil veřejně. Když je jednou pro jejich víru nejprve uráželi a potom i napadli kurejšovští modloslužebníci, strhla se bitka a Sa’d udeřil jednoho z nich velbloudí čelistí. Uvádí se, že to byla první krev prolitá za islám. Byl velký bojovník, první, kdo vypálil střelu na cestě Boží, byl vojevůdcem této ummy a pokořitel sásánovské Persie. Zastával funkci poradce pravověrných chalífů i úřad místodržícího jím dobytého Iráku se sídlem v Kúfě, kterou vybudoval jako město.⁴

Patřil k lidem, o nichž se vědělo, že jejich prosbu Alláh přijme.⁵

Je také jedním z deseti, jimž byl samotným Poslem Božím صلى الله عليه وسلم přislíben Ráj ještě za jejich života.⁶ Ze všech těchto desíti žil Sa’d nejdéle a zemřel roku 55 h. ve věku dle různých podání 73 – 83 let.⁷

Poté, co byl Sa’d významným vojevůdcem a zastával řadu vysokých funkcí ve správě chalífátu za Abú Bekra, Omara a Osmána رضي الله عنهم, stáhl se v pozdějším věku, poté, co byl zavražděn Osmán a nastaly rozkoly, do své domovské doliny ‘Akík při Medíně, odkud do centra města skoro vůbec nedocházel a modlil se jen v místní mešitě, tak dlouho, až ho z jeho domu nevynesli mrtvého nohama napřed.⁸

Když ho jindy v oné době navštívil Hášim ibn ‘Utba, jeho synovec, sdělil mu: „Sto tisíc mečů je zajedno v názoru, že vláda by měla náležet tobě spíše než komukoli jinému.“ Sa’d mu odpověděl: „Raději bych měl meč jen jediný, který, pokud by ťal do věřícího, vůbec by ho nezranil, ale pokud by ťal do nevěřícího, rozsekl by ho.“⁹

Důvod vyřčení tohoto hadísu

Muslim uvádí ve svém Sahíhu i důvod vyřčení (arab. سبب الورود sebebu l-wurúd) tohoto hadísu.

‘Ámir ibn Sa’d vypráví, že se staral o Sa’dovy velbloudy, které k němu přihnal Sa’dův syn Omar, toho času aktivní ve veřejném životě muslimů. Tou dobou také vrcholila pokušení po smrti chalífy Osmána رضي الله عنه. Když k němu syn přijížděl, Sa’d pravil: „Utíkám se k Alláhu o ochranu před špatným konáním tohoto jezdce.“

Syn přijel, seskočil z koně a přišel za otcem, jehož následně častoval slovy: „Ty se tu zabýváš svými velbloudy a ovcemi a opustil jsi lidi, kteří mezi sebou zápolí o to, kdo z nich se ujme vlády nad říší!“

Sa’d udeřil syna do prsou a okřikl ho: „Mlč! Věru jsem slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci …“¹⁰

Podle podání od Kádí ‘Ijjáda Sa’d poté, co synovi citoval Prorokova صلى الله عليه وسلم slova, dodal: „Věru já jsem první mezi Araby, kdo kdy vypálil střelu na cestě Boží. My jsme táhli do boje s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a neměli jsme k jídlu vůbec nic, leda listí pustinných stromů الحبلة al-hubla a السمر as-semur, do té míry, že by se někdo z nás vyprazdňoval tak, jako se vyprazdňuje ovce. A to bylo tak dlouho, dokud nepřišli lidé klanu Benú Ased a v naší víře nás podpořili poté, co nás kvůli ní napadali. Pokud bych tak nyní učinil, zneplatnil bych své předchozí činy a sešel bych na zcestí.“¹¹

Kontext hadísu ve verších Koránu

Vznešený Alláh praví:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُبْطِلُوا صَدَقَاتِكُم بِالْمَنِّ وَالْأَذَىٰ كَالَّذِي يُنفِقُ مَالَهُ رِئَاءَ النَّاسِ وَلَا يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۖ فَمَثَلُهُ كَمَثَلِ صَفْوَانٍ عَلَيْهِ تُرَابٌ فَأَصَابَهُ وَابِلٌ فَتَرَكَهُ صَلْدًا ۖ لَّا يَقْدِرُونَ عَلَىٰ شَيْءٍ مِّمَّا كَسَبُوا ۗ وَاللَّهُ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الْكَافِرِينَ ‎

„Vy, kteří věříte, nezmařte almužny své výčitkami a špatností jako ten, kdo rozdává ze jmění svého z licoměrnosti před lidmi, aniž uvěřil v Boha a den soudný. Podobá se skále pokryté prstí: když přijde liják, zanechá ji holou. A takoví lidé nemají vliv žádný na to, co jednou si již vysloužili, vždyť Bůh nepovede lid nevěřící.“ (Bekara: 264)

وَلَا تَمْشِ فِي الْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّكَ لَن تَخْرِقَ الْأَرْضَ وَلَن تَبْلُغَ الْجِبَالَ طُولًا

„A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku.“ (Isrá: 37)

وَلَا تُصَعِّرْ خَدَّكَ لِلنَّاسِ وَلَا تَمْشِ فِي الْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ ‎﴿١٨﴾‏ وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِن صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ ‎﴿١٩﴾‏

„Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.“ (Lukmán: 18-19)

Kontext hadísu v Sunně

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

لَيْسَ الْغِنَى عَنْ كَثْرَةِ الْعَرَضِ، وَلَكِنَّ الْغِنَى غِنَى النَّفْسِ

„Bohatství neznamená velké množství jmění, ale skutečné bohatství je bohatstvím duše.“¹²

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vypráví, že kdosi přišel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a zeptal se ho: „Co myslíš o člověku, který bojuje na cestě Boží a přeje si odměnu od Alláha, avšak zároveň si chce vysloužit dobrou pověst u lidí? Co z odměny obdrží?“

Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:

‏لاَ شَىْءَ لَهُ

„Neobdrží vůbec nic!”

Dotyčný muž ještě třikrát zopakoval svou otázku, al Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu pokaždé odpověděl:

لاَ شَىْءَ لَهُ

„Neobdrží vůbec nic,“ načež dodal:

إِنَّ اللَّهَ لاَ يَقْبَلُ مِنَ الْعَمَلِ إِلاَّ مَا كَانَ لَهُ خَالِصًا وَابْتُغِيَ بِهِ وَجْهُهُ

„Věru Alláh nepřijme žádný z činů, kromě těch, které jsou upřímně zasvěceny pouze Jemu, kterými se usiluje pouze o Jeho Tvář.“¹³

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

أَلاَ أُخْبِرُكُمْ بِمَنْ يَحْرُمُ عَلَى النَّارِ أَوْ بِمَنْ تَحْرُمُ عَلَيْهِ النَّارُ عَلَى كُلِّ قَرِيبٍ هَيِّنٍ لَيِّنٍ سَهْلٍ

„Nemám vás snad zpravit o tom, kdo je Pekelnému Ohni zapovězen? Či komu bude zabráněno vstoupit do Ohně? Každému, kdo je lidem blízký, kdo je skromný, přátelský, měkkého srdce a s kým se dá snadno vyjít.“¹⁴

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vyprávěl Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

يظهرُ الإسلامُ حتى تَختَلِفَ التُّجارُ في البحر، وحتى تَخوضَ الخيلُ في سبيل الله، ثم يَظهرُ قومٌ يقرؤون القرآن، يقولون: من أقرأُ منّا؟ من أعلمُ منا؟ من أفقه منا؟

„Islám bude triumfovat do té míry, že se o něm budou přít i obchodníci na moři a po moři budou putovat i koně na cestě Boží. A pak se objeví se lidé, kteří budou recitovat Korán a říkat: „Kdo recituje lépe, než my? Kdo Korán chápe lépe, než my?“

Potom se zeptal svých společníků:

هل في أولئك مِنْ خَيرٍ؟

„Myslíte, že je v nich nějakého dobra?“

„Alláh a Posel Jeho vědí nejlépe,“ odpověděli.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:

أولئك منكم من هذه الأمّة، وأولئك هم وقودُ النارِ

„Oni vzejdou z této Ummy, avšak budou palivem pro Peklo!“¹⁵

Vypráví se, že Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه se jednoho dne vypravil do Prorokovy صلى الله عليه وسلم mešity a spatřil Mu’áze ibn Džebela رضي الله عنه, jak sedí u Prorokova صلى الله عليه وسلم hrobu a pláče.

„Pročpak pláčeš?“ otázal se ho Omar.

Mu’áz mu odpověděl: „Pláču kvůli tomu, co jsem slyšel od Posla Božího صلى الله عليه وسلم. Slyšel jsem totiž Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

إِنَّ يَسِيرَ الرِّيَاءِ شِرْكٌ وَإِنَّ مَنْ عَادَى لِلَّهِ وَلِيًّا فَقَدْ بَارَزَ اللَّهَ بِالْمُحَارَبَةِ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الأَبْرَارَ الأَتْقِيَاءَ الأَخْفِيَاءَ الَّذِينَ إِذَا غَابُوا لَمْ يُفْتَقَدُوا وَإِنْ حَضَرُوا لَمْ يُدْعَوْا وَلَمْ يُعْرَفُوا قُلُوبُهُمْ مَصَابِيحُ الْهُدَى يَخْرُجُونَ مِنْ كُلِّ غَبْرَاءَ مُظْلِمَةٍ ‏

„Byť i drobná přetvářka je modloslužbou a kdokoli si znepřátelí Božího chráněnce, ten vyhlásil válku Samotnému Alláhu. Věru Alláh miluje dobrodince, ty bohabojné, ty, co se nezviditelňují, takové, kteří když chybějí, nejsou postrádáni a když jsou přítomni, nejsou provoláváni a ani nejsou poznáváni, leč jejich srdce jsou svítilnami správného vedení, nalézají cestu ven z každé temné trampoty.“¹⁶

Burejda ibn Husajb رضي الله عنه vyprávěl: „Byl jsem přítomen po boku Božího Posla صلى الله عليه وسلم při dobývání Chajberu. Byl jsem mezi těmi, kteří vystoupali na opevnění skrze otvor v něm. Bojoval jsem usilovně a srdnatě. Měl jsem na sobě červený, snadno rozpoznatelný oděv. A věru nevím, zda jsem v islámu spáchal skutek horší, nežli tento!“ Tj. kvůli popularitě a pověsti, kterou si toho dne vysloužil.¹⁷

Šemsuddín az-Zehebí k tomuto podání poskytl následující komentář:

„Tj. možná, že se tímto dobrým skutkem pochválí a pocítí, jak v jeho srdci roste pýcha a touha chlubit se před ostatními, díky čemuž mu bude tento dobrý čin zapsán jako přetvářka.“¹⁸

Kontext hadísu ve slovech zbožných předků

Muhammed ibn Júsuf al-Asbehání si nikdy nekupoval chleba a základní potraviny na jednom a tomtéž místě. Říkával si: „Možná mne lidé poznají a kvůli tomu mi začnou dávat slevy a lísat se mi. A já nechci být jedním z těch, kteří se živí svou vlastní vírou!“¹⁹

Rabí’a ibn ‘Abdirrahmán, učitel Málika ibn Anase, jednoho dne zaplakal. Když se ho ptali, co ho rozplakalo, odpověděl: „Přetvářka, kterou u sebe pozoruji a skrytá touha, aby mne ostatní chválili.“²⁰

Ibn Muhajriz jednou vešel do obchůdku, aby si něco koupil. Kdosi z přítomných řekl: „Víte vy, kdo je toto? To je Ibn Muhajriz, dávejte pozor, jak mu budete prodávat!“ Ibn Muhajriz odpověděl: „Přišel jsem nakupovat za svoje peníze. Ne za svou víru.“²¹

Sufján as-Sewrí řekl: „Záchrana tkví v tom, že nebudeš mít rád slávu.“²²

Fudajl ibn Ijjád říkával: „Dokážeš-li zůstat mezi lidmi neznámým, potom tak učiň!“ Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 3/7.

Jednou se potkali Sufján as-Sewrí a Fudajl ibn ‘Ijjád. Navzájem si vyměnili rady a rozplakali se. Sufján pak pravil: „Doufám, že toto naše setkání bude tím nejlepším setkání a bude naplněno požehnáním v požehnání!“ „V to doufáš?“ odvětil mu Fudajl a dodal: „tak to já se věu obávám, že pro nás bude tím nejhorším setkáním. Což jsi nevzpomínal jen to nejlepší, co znáš a tím ses přede mnou ukázal lepším, a já stejně tak. Ukázal jsem se před tebou lepším. A ty jsi mi tímto odevzdal část uctívání a já část uctívání odevzdal tobě.“ Sufján následně hořce zaplakal, zavzlykal a pravil: „Oživil jsi mé srdce. Ať ti Alláh dá dlouhý život!“²³

Ahmed ibn Hanbel řekl: „Rád bych se skryl v některé z uliček Mekky, aby mne nikdo neznal. Jsem zkoušen populárností. Každé ráno a každý večer bych si raději přál umřít.”²⁴

1. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2965.
2. Viz Ibn Hadžer v al-Isábetu fí temjízi s-sahába, 3/62.
3. Viz Ibid., 3/63.
4. Viz Ibid., 3/62.
5. Hadísy o tom uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3751; al-Hákim v Mustedreku, 3/499; a at-Taberání v al-Kebíru, 1/105.
6. Hadís o tom zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3757, jako hasan sahíh.
7. Viz Ibn Hadžer v op. cit., 3/62.
8. Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/115.
9. Viz Ibn Hadžer v op. cit., 3/63.
10. Toto kromě muslima uvádí i Ahmed v Musnedu, hadís č. 1441; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 7/3354. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1882.
11.  Viz Ikmálu l-mu’lim bi-fewáidi Muslim, 8/518.
12. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6446; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1051.
13. Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3140; jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1856.
14. V lehce odlišných verzích ho zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2488 a toto je jeho verze; Ibn Hibbán v Sahíhu, 2/216; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 3938. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 938.
15. Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3230; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 25/27-28; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 1/186. V jeho řetězci je Hind bintu l-Háris al-Chas’amíja z generace tábi’ín, o níž nejsou další životopisná data. Ibn Hibbán ji ovšem bez dalších podrobností dokládá jako spolehlivou v as-Sikkát, 5/517. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, 1/166.
16. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3989; Jako da’íf ho ocenil al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 5257. Formulace tohoto podání možná není autentická, jeho smysl je však vpořádku.
17. Zaznamenal ar-Rujání v Musnedu, hadís č. 39.
18. Viz Sijeru a’lámi n-nubelá, 2/470.
19. Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 2/286.
20.  Zaznamenal Ibnu l-‘Arabí v al-Mu’džemu, podání č. 1851.
21. Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 4920.
22. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 7/13.
23. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 7/64.
24. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 11/216.