Al-Buhlúl ibn Rášid al-Kajruwání al-Málikí byl jedním z předních studentů medínského imáma Málika ibn Anase, proslulého zakladatele málikovského mezhebu.
Byl nesmírně vzdělaný, výjimečně bohabojný a mimořádně zbožný. Byl asketou zříkajícím se tohoto světa a působil jako proslavený učitel náboženských nauk v severoafrickém městě Kajruwán v dnešním Tunisku. O jeho nevšedních kvalitách hovoří fakta z jeho životopisu, z nějž vybíráme jednu příhodu.
Jeden z jeho učedníků vyprávěl, že k němu jednoho dne z veliké dálky doputoval dopis. Al-Buhlúl ho otevřel a v dopise stálo:
“Od jisté ženy ze Samarkandu v Churásánu1. Jsem žena, která se dopustila všemožných typů hříchů, které snad nikdo jiný přede mnou nikdy nespáchal. Obrátila jsem se však a kaji se. Nyní hledám po světě upřímné, skutečné Boží služebníky. Dozvěděla jsem se o čtyřech takových, z nichž jedním je jistý al-Buhlúl kdesi v Africe. Ó al-Buhlúle, prosím tě při Alláhu, abys pronesl k Alláhu prosbu za mne, aby mne Alláh uchoval na tomto správném vedení a směřování!”
Když al-Buhlúl dopis dočetl, roztřásly se mu ruce tak silně, že z nich dopis vypadl na zem. Al-Buhlúl padl na tvář, plakal a slzy se mu kutálely po lících. Tolik, až celý dopis zvlhl. Potom řekl sám sobě: “Ó al-Buhlúle! Až ze Samarkandu v Churásánu! Běda tobě, pokud Alláh nepřikryje tvou hanbu!“2
Přál si tím, aby Alláh přikryl jeho chyby a byl by šťastnější, kdyby raději zůstal neznámý.
Tento příběh obsahuje nesmírnou lekci pro každého, kdo hledá nauku jen proto, aby se díky získaným informacím mohl hádat a oponovat jiným, aby získal věhlas, proslavil se mezi lidmi, získal jejich přízeň a autoritu mezi nimi. Aby si na něho ukazovali jako na učence, hrnuli se k němu, kladli mu svoje otázky, titulovali ho jako šejcha a brali si ho za duchovního vůdce.
Také je připomenutím pro všechny, které mrzí, že nikdo nebere ohledy na to, co říkají, které uráží, když je někdo považuje za nevzdělané laiky. A také pro ty, kteří až příliš vzhlíží k učencům a šejchům a cení si jich natolik, že se obávají pro své hříchy prosit Alláha sami a obrátit se přímo na Něho Jediného.
Je mementem pro všechny šarlatány, co by si rádi hráli na guruy a prostředníky mezi lidmi a Alláhem, kteří jen hromadí informace, aniž by nauku skutečně chápali, řídili se jí ve svém životě a praktikovali to, co se z ní naučili. Pro takové, kterých bohabojnost neroste souběžně s růstem jejich vědění a poznání. Pro všechny takové, kteří si myslí, že získávat nauku rovná se memorovat informace, biflovat údaje nazpaměť a nic víc.
Ať Alláh zahrne naše srdce Svou Milostí, připojí nás k těm skutečně bohabojným, kteří podle toho, co se naučili, také konají. Protože náboženská nauka není učení se nazpaměť, náboženská nauka je pouze to, co je také následováno činem. Ámín.