Starat se v zimě o chudobné a chránit je před chladem je velkolepým dobrým skutkem.
(…)
Safwán ibn Sálim jedné chladné zimní noci v Medíně vyrazil ven a když už byl blízko mešity, spatřil jen spoře oděného muže. Sňal si proto plášť a dotyčného nešťastníka s ním přikryl.
Kdosi v Šámu potom spatřil Safwána ibn Sálima ve snu, jak vstoupil do ráje a měl na sobě plášť, který si sám zhotovil. Dotyčný ze Šámu se proto vypravil do Medíny. Když tam dorazil, zeptal se místních: “Ukážete mi, kde přebývá Safwán ibn Sálim?”
Medíňané přivedli onoho muže do Safwánova domu a on ho u sebe přijal. Když ho pohostil, vyprávěl mu jeho host o snu, který se mu zdál.
(…)
Mis’ar jednou uviděl chudobného beduína, jak se za chladného rána hřeje na slunci a veršuje:
“Zima už je tu a já žádné peníze nemám,
taková věc se jen muslimům stává
když každý už na sebe kabát dává
jako bych v Mekce byl a měl jen ihrám“
Mi’sar tedy sňal svůj kabát a přehodil ho onomu muži přes záda.
(…)
Jednomu ze spravedlivých vladařů se doneslo, že kdesi žije nějaká chudobná vdova se čtyřmi malými sirotami, které jsou hladové a nemají pořádné oblečení.
Dotyčný vladař proto za nimi poslal svého sluhu, který jim přinesl nové teplé oblečení a dostatek jídla.
Potom si sňal svůj královský plášť a řekl sluhovi: “Už si ho neobleču, nenechám se jím hřát, dokud tam znovu nepůjdeš a nedoneseš mi zprávu, že mají co jíst a že je jim teplo!”
Sluha tedy znovu vyrazil na cestu, prošetřil celou situaci a potom se vrátil zpět ke svému vládci. Nesl mu správu, že je vše v pořádku.
Když ale dorazil do vládcova paláce, nevěřil svým očím: Sám vládce se třásl zimou a hlady mu kručelo v břiše. Znovu se najedl a opět se oblékl až poté, co se prostřednictvím svého sluhy ujistil, že nikdo už hlady a zimou nestrádá.
(…)
Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
أَيُّمَا مُؤْمِنٍ أَطْعَمَ مُؤْمِنًا عَلَى جُوعٍ أَطْعَمَهُ اللَّهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مِنْ ثِمَارِ الْجَنَّةِ وَأَيُّمَا مُؤْمِنٍ سَقَى مُؤْمِنًا عَلَى ظَمَإٍ سَقَاهُ اللَّهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مِنَ الرَّحِيقِ الْمَخْتُومِ وَأَيُّمَا مُؤْمِنٍ كَسَا مُؤْمِنًا عَلَى عُرْىٍ كَسَاهُ اللَّهُ مِنْ خُضْرِ الْجَنَّةِ
“Kterýkoli věřící nakrmí hladového věřícího, toho Sám Alláh v Den Zmrtvýchvstání nakrmí z plodů Ráje. Kterýkoli věřící napojí žíznícího věřícího, toho Sám Alláh v Den Zmrtvýchvstání napojí nektarem zapečetěným. A kterýkoli věřící poskytne šat věřícímu, který žádné ošacení nemá, toho Sám Alláh v Den Zmrtvýchvstání ošatí zeleným rajským hedvábím“1
Ibn Abi d-Dunjá uvádí od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه: “Lidé budou v Den Zmrtvýchvstání shromážděni nazí, hladoví a žízniví tak, jako nikdy předtím. Alláh obleče jen toho, kdo někoho jiného oblékl, nakrmí jen toho, kdo někoho jiného nakrmil a napojí jen toho, kdo někoho jiného napojil. A kdokoli komukoli jinému ulehčil a pomohl, tomu ulehčí a pomůže i Sám Alláh.”
Autor: Ibn Redžeb al-Hanbelí
Zdroj: Latáifu l-me’árif, str. 281.
Přeložil: Alí Větrovec