Bezdomovec – můj životní učitel

Byl jsem na cestě v Itálii, v Římě. Stalo se to 15. května roku 2022. Byl večer, pěšky jsem se spolu se svými společníky vracel do svého hotelu. Úplně náhodou jsme narazili na scénu, z níž jsme se tolik ponaučili, jako z žádného jiného výjevu v celém Římě.

Bezdomovec – předpokládám imigrant – při samé stěně místního nádraží rozprostřel malý karton a tenkou přikrývku, tedy věci, které mu byly bytem i zahradou, možná snad vším, co mu na tomto světě ještě zůstalo – a v klidu a míru vykonával svou modlitbu!

On na svého Pána nezapomíná. Chválí Ho a velebí pod jasným římským nebem, navzdory své už tak nezáviděníhodné sociální situaci. A my přihlížející okolo, ač nominálně muslimové, nemáme ani vědomí ani sílu vzdát svůj dík a hold Vznešenému Alláhu tak, jak je potřeba, abychom Mu poděkovali za bezpočet nesmírných dobrodiní, kterými nás Alláh každý den znovu a znovu zahrnuje. A už vůbec nemáme sílu ani svědomí, abychom Mu dokázali děkovat za Jeho dary i v okamžicích tísně, nesnází a nepohody.

Přesně tak, jak Alláh popisuje ve Své Knize:

كَلَّا إِنَّ الْإِنسَانَ لَيَطْغَىٰ ‎﴿٦﴾‏ أَن رَّآهُ اسْتَغْنَىٰ ‎﴿٧﴾‏ إِنَّ إِلَىٰ رَبِّكَ الرُّجْعَىٰ ‎﴿٨﴾‏

Však pozor, člověk vzpurným se stává, neb za soběstačného se pokládá, však věru k Pánu tvému vše svůj návrat má!” (‘Alek: 6-8)

V Soudný Den pak předstoupíme my všichni – jak já a mí společníci, tak i tento bezdomovec – jen s tím, co si každý z nás předtím připravil ze svých činů. Jen se svými činy. Jak jen budou nesmyslně – bojím se říci – v těch okamžicích znít mnohé naše chabé výmluvy?

Poníženě prosím Vznešeného Alláha, aby napravil naši situaci, daroval nám a prohloubil schopnost neztrácet ze zřetele každodenní Boží dobrodiní vůči nám a aby nám dal sílu uctívat našeho Stvořitele tak, jak si to On zaslouží, tedy i pravidelným vzdáním díku skrze modlitbu.

Poté, co jsem po pár krocích pod dojmy právě spatřeného výjevu znovu sebral, pořídil jsem tuto fotografii. On už modlitbu končil pozdravem míru na obě strany. Potom jsem ho srdečným pozdravem míru pozdravil i já: “As-Selámu ‘alejkum!”

Navzdory tomu, že jsme se viděli jen takto krátce, považuji tohoto člověka za svého učitele.

Autor: Muhammed Ćeman

Zdroj: Facebook M. Ć.

Upraveno redakcí.