Vznešený Alláh v kontextu vícečetného manželství přikazuje těm mužům, kteří žijí s vícero manželkami, následující:
فَلَا تَمِيلُوا كُلَّ الْمَيْلِ فَتَذَرُوهَا كَالْمُعَلَّقَةِ
„Neprojevujte však jedné z nich úplnou náklonnost a nenechávejte jinou jakoby visící ve vzduchu!“ (Nisá: 129)
Lidový příběh vypráví o jednom takovém muži, jistém bohatém obchodníkovi, který měl zároveň hned čtyři manželky.
Nejvíce ze všech miloval svou čtvrtou, poslední ženu. Štědře ji obdarovával nákladnými a drahými dárky, pečoval o ni láskyplně, zahrnoval ji přízní a věnoval jí celé své jmění.
Miloval i svou třetí ženu. Byl na ni moc pyšný a předváděl se s ní před svými přáteli. Jenže ve skrytu duše ho sžírala představa, že by ho mohla opustit a odejít někam velmi daleko s někým úplně jiným.
Měl jistým způsobem rád i svou druhou ženu, zejména za to, jak byla vůči němu pozorná a starostlivá. Ve skutečnosti to byla právě ona, které se nejvíce zpovídal a se kterou ponejvíce řešil své osobní problémy. Kdykoli se ocitl v nesnázích, spěchal obchodník za svou druhou ženou, u níž věděl, že najde svůj bezpečný přístav a někoho, kdo mu pomůže a bezpečně ho provede obtížnými životními situacemi, než budou zažehnány.
Obchodník však měl i první ženu. Byla to jeho nejvěrnější. Pomáhala mu celé dlouhé roky, aby nashromáždil své nesmírné bohatství. Starala se o jeho domácnost i o celou jeho rodinu. Avšak obchodníkova láska k ní už dávno vyprchala. Sotva si jí vůbec všímal.
Jak čas ubíhal a obchodník stárnul, zklátila ho těžká, nevyléčitelná choroba. Věděl, že už brzo zemře. Dlouze přemýšlel o všem tomto svém bohatství, o luxusním životě, který vedl, o pokladech, které okolo sebe nashromáždil. Pak řekl sám sobě: „Mám sice čtyři ženy … ale až umřu, stejně zůstanu úplně sám.“
Proto se rozhodl, že si s nimi všemi promluví, aby zjistil, která z nich ho vyprovodí ve smrti. Zeptá se každé z nich, zda tou, která s ním zůstane až do úplného konce, nebude právě ona.
Nejprve si zavolal svou poslední, čtvrtou ženu. Řekl jí: „Jsi moje největší láska. Miluji tě ze všech nejvíc. Dával jsem ti to nejlepší a nejkrásnější a nejvíce jsem pečoval právě o tebe. Nyní umírám. Rád bych, aby ses o mne do smrti starala a vyprovodila mne z tohoto světa.“
Žena byla velice nepříjemně překvapena a stroze obchodníka odbyla: „Nepřichází v úvahu!“
Opustila ho bez jediného dalšího slova. Jeho odpověď mu proklála srdce jako ostří nože.
Zrazený obchodník se proto se smutkem vydal hledat útěchu ke své třetí ženě. Zeptal se jí: „Vždy jsem tě miloval a brával do společnosti, vždy jsem se tebou pyšnil a rád jsem s tebou trávil čas. Nyní umírám. Přeješ si mne provázet umíráním?“
„Nepřeji,“ odpověděla suše a dodala: „žiju si tady tak dobře. Až umřeš, stejně se vdám za jiného.“
Ta slova mu zlomila srdce.
Obchodník se proto zeptal i své druhé ženy: „Vždy jsi to byla ty, kdo mi pokaždé dobře poradil. Jedině ty jsi mi celý život dokázala pomoci. Nyní opět potřebuji tvou pomoc. Až budu umírat, budeš tu se mnou?“
„Je mi to moc líto, ale víc už ti pomoci nedokážu,“ odpověděla žena shovívavě, ale zároveň i s jistou dávkou přísnosti. „V nejlepším případě ti ale přijdu na pohřeb,“ dodala.
Její odpověď obchodníka zasáhla jako blesk. Svalil se beze slov hluboce zklamán.
V tom najednou uslyšel líbezný hlas: „Ale já s tebou budu, já se o tebe postarám. Budu s tebou až do konce, děj se co děj. Ať se stane cokoli, nikdy tě neopustím.“ Obchodník se podíval vzhůru a tam stála jeho první žena. Ta zanedbávaná, ubohá, přehlížená a opomíjená.
Se slzami v očích a nesmírnou lítostí v hlase jí obchodník odpověděl: „Promiň mi to všechno. Měl jsem se o tebe starat daleko lépe a věnovat se ti mnohem víc! Ty jediná jsi mi neukázala záda. Tys mne jako jediná neopustila.“
A co řekla, také dodržela. Zůstala s ním až do jeho konce.
(…)
Ve skutečnosti je takovýmto bohatým obchodníkem, ženatým se čtyřmi ženami zároveň, každý jeden z nás.
Naše čtvrtá, nejvíce milovaná žena, to je naše vlastní tělesná schránka. Bez ohledu na to, jak se mu věnujeme, jak se o něj staráme a co všechno mu dopřáváme, až budeme umírat, stejně nás opustí, aniž se s námi vůbec rozloučí.
Naše třetí žena, se kterou chodíme mezi ostatní a předvádíme se, je naše jmění a cokoli, čeho se nám dostalo v hmotném světě. Až budeme umírat, opustí nás i ona a po naší smrti odejde k jiným. K těm, kteří zdědí výsledky našeho světského pachtění.
Naše druhá žena, ta, která nám po celý život vytvářela ostrov bezpečí a poklidné zázemí, je naše rodina. Bez ohledu na to, jak jsme si byli blízcí, ani ona nemůže jít s námi dál. V nejlepším případě nás doprovodí ke hrobu.
A ta první, zanedbávaná a opomíjená žena, která byla s námi nejdéle, ale my jsme se jí vůbec nevěnovali, ignorovali jsme ji, nechali jsme ji stát v koutě bez povšimnutí, zatímco jsme se honili za materiálnem, ziskem a pomíjivými pozlátky tohoto světa, to je naše duše. Ta jediná s námi zůstane a bude nás provázet nejen umíráním, ale i smrtí a posmrtným životem, který potrvá věčně.
Možná by stálo za to, více se jí věnovat už teď a nečekat na okamžik, až budeme plakat a bědovat na smrtelné posteli.
Tento příběh je jako vzdálená ozvěna slov Božího Posla صلى الله عليه وسلم, jak je od něho slyšel jeho společník Anas ibn Málik رضي الله عنه:
يَتْبَعُ الْمَيِّتَ ثَلاَثَةٌ، فَيَرْجِعُ اثْنَانِ وَيَبْقَى مَعَهُ وَاحِدٌ، يَتْبَعُهُ أَهْلُهُ وَمَالُهُ وَعَمَلُهُ، فَيَرْجِعُ أَهْلُهُ وَمَالُهُ، وَيَبْقَى عَمَلُهُ
„Mrtvého následují tři, dva se vrací a jeden s ním zůstává. Následuje ho rodina, majetek a skutky. Rodina a majetek se vrací, ale skutky s ním zůstávají.“1