Bible nehumánní? – díl 3.: Bible o ženách

Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. (Genesis 3:16-17)

Podle koránské verze stejného příběhu Bůh Adamovi poslechnutí ženy vůbec nevyčítá, vůbec to nezmiňuje, vinni byli totiž oba:

Však satan jim oběma našeptal, aby odhalili to, co dosud před nimi bylo skryto z nahoty jejich, a řekl: „Pán váš zakázal vám tento strom jen proto, abyste se nestali anděly či nesmrtelnými!“ A přísahal jim: „Já vaším rádcem jsem dobrým.“ A takto je mámením svým v bloudění zavedl. A když oba ochutnali ze stromu, odhalila se jim nahota jejich a jali se šíti na sebe oděvy z listí rajského. A zavolal na ně Pán jejich: „Což jsem vám dvěma nezakázal tento strom a neřekl vám, že satan je vaším nepřítelem zjevným?“ (A’ráf:20-22)

Dcera bývá skrytou příčinou, že otec nespí, že mu starost o ni zahání spánek. Když je mladá, aby neodkvetla dřív , než se vdá , když je provdaná, aby se nezprotivila muži. Dokud je pannou, aby nebyla zneuctěna a neotěhotněla ve svém otcovském domě. Žije-li s mužem, aby se nedopustila nevěry, anebo, ač provdána, aby nezůstala neplodná. Na nevázanou dceru přísně dohlížej, aby tě nevydala škodolibé radosti nepřátel, pomluvám ve městě a klevetám mezi lidmi, a nepřivedla tě k hanbě před mnohými. U žádného člověka nehleď na krásu a nevysedávej uprostřed žen! Neboť ze šatů vylétá mol a od ženy vychází ženská špatnost. Lepší je špatnost muže než dobrota ženy, je to žena, kdo přivádí do hanby a zneuctění.  (Sírachovec 42:9-14)

V příběhu o válečném tažení krále Abímeleka na Tebes poté, co král obklíčí šekemské obyvatele v opevněné věži a upálí je zaživa, všechny bez rozdílu, je nakonec zabit vrženým žernovem: Vtom hodila nějaká žena Abímelekovi na hlavu mlýnský kámen a prorazila mu lebku. Rychle zavolal svého zbrojnoše a poručil mu: „Vytas meč a usmrť mě, ať o mně neříkají: ‚Zabila ho žena!‘“ Mládenec jej tedy probodl a on zemřel.  (Soudců 9:53-54)

Poté, co byla křesťankám zdůrazněna povinnost zahalovat si vlasy, dále stojí:

Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.  Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.  Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům. (Korintským 11:7-10)

Bůh však říká v Koránu:

A Pán jejich je vyslyšel: „Nedopustím věru, aby se ztratil skutek jediný, který kdokoliv z vás učiní, ať je to muž či žena, vždyť jeden k druhému patříte.  (Álu ‘Imrán:195)

Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající – těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou. (Ahzáb:35)

مَنۡ عَمِلَ سَيِّئَةً۬ فَلَا يُجۡزَىٰٓ إِلَّا مِثۡلَهَاۖ وَمَنۡ عَمِلَ صَـٰلِحً۬ا مِّن ذَڪَرٍ أَوۡ أُنثَىٰ وَهُوَ مُؤۡمِنٌ۬ فَأُوْلَـٰٓٮِٕكَ يَدۡخُلُونَ ٱلۡجَنَّةَ يُرۡزَقُونَ فِيہَا بِغَيۡرِ حِسَابٍ۬ 

Kdokoliv koná špatné, ten odměněn bude něčím podobným, ale kdokoliv koná dobré – ať muž je či žena – a je věřící, ten do ráje vstoupí, kde obdařen bude darem nepočítaným. (Gháfir:40)

Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1.Timoteovi 2:11-14)

ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. (Korintským 14:34-35)

Jaký je názor islámu? Pojem prvotní hřích, jak již bylo řečeno, neexistuje. O tom, že ženy na veřejnosti mluvily, svědčí celá řada hadísů. O tom, že ženám nebylo zakázáno učit další, muže i ženy, svědčí jména desítek, ne-li stovek, vypravěček hadísů.

V případě podezření z cizoložství manželky byla žena přivedena ke knězi, bylo za ni obětováno a pila hořkou vodu prokletí, podanou knězem Chrámu: Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou. Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky. Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se. Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu. Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“  (Numeri 5:30-31) Všimněme si zejména poslední konstatace.

Stejnou záležitost řeší šarí’a vzájemným zapřísáhnutím se o nevinně a následnou odlukou obou manželů. Jeho i její svědectví je v tomto případě bráno naroveň:

U těch, kdož vrhají podezření na manželky své a nemají proti nim svědky kromě sebe samých, nechť svědectví každého z nich sestává ze čtyřnásobného svědectví při Bohu, že vskutku jsou pravdomluvní, a pátým svědectvím dosvědčí, že svolávají na sebe prokletí Boží, ukáže-li se, že jsou lháři. A bude odvrácen od ženy trest, jestliže ona čtyřikrát při Bohu dosvědčí, že žalobce patří vskutku mezi lháře, a pátým svědectvím dosvědčí, že svolává na sebe hněv Boží, ukáže-li se, že žalobce mluvil pravdu. (Núr:6-9)

Když má žena výtok, totiž svůj pravidelný krvavý výtok, bude v období svého krvácení nečistá sedm dní. Každý, kdo by se jí dotkl, bude nečistý až do večera. Všechno, na čem by ležela v období svého krvácení, bude nečisté, a všechno, na čem by seděla, bude nečisté. Každý, kdo by se dotkl jejího lůžka, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, kdo by se dotkl jakéhokoli předmětu, na kterém seděla, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. (Leviticus 15:19-22)

I v šarí’e se k menstruaci vztahují omezení, např. menstruující žena má úlevu z modlitby a půstu. Pohlavní styk v době menstruace je zakázaný. Islámské předpisy o očistě však neznají princip „nakažlivé rituální nečistoty“ jako v tomto případě, jak dokazují četné hadísy i praxe Proroka.

Tuto možnost šarí’a ani nepřipouští.

Když si muž vezme ženu a vejde k ní, ale pak ji bude nenávidět, obviní ji ze špatnosti a bude o ní roznášet zlou pověst tím, že bude říkat: „Vzal jsem si tuto ženu, přiblížil jsem se k ní, ale zjistil jsem, že není panna,“ tedy otec té dívky a její matka přinesou důkaz dívčina panenství do brány ke starším města. Otec té dívky řekne starším: „Tomu muži jsem dal za ženu svou dceru, ale on ji teď nenávidí. Hle, obviňuje ji ze špatnosti a říká: Zjistil jsem, že tvoje dcera nebyla panna. Tady je důkaz panenství mé dcery.“ A rozprostřou roušku před staršími města. I vezmou starší toho města onoho muže a ztrestají ho. Dají mu pokutu sto šekelů stříbra a předají je otci té dívky, protože roznášel zlou pověst o izraelské panně. Ta zůstane jeho ženou. Po celý svůj život ji nesmí propustit. Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře, neboť tím, že smilnila v domě svého otce, dopustila se v Izraeli hanebnosti. Tak odstraníš zlo ze svého středu. (Deuteronomium 22: 13-21)

Islámský zákon podobným ponižujícím excesům brání jednak rozvodem a jednak tím, že ponouká k výběru partnera, nebo partnerky s bezúhonnou pověstí.

Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho. Vždyť ji našel na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil. Když najde muž dívku, pannu, která není zasnoubena, a chytí ji, bude s ní ležet a budou přistiženi, muž, který s ní ležel, dá otci té dívky padesát šekelů stříbra. Stane se jeho ženou, protože ji ponížil. Po celý svůj život ji nesmí propustit. (Deuteronomium 22: 23-29)

Šarí’a uplatňuje daleko větší spektrum možných důkazů o tom, zda šlo o znásilnění. Povšimněte si také momentu, že nejedná-li se o zasnoubenou dívku, musí se s ní dotyčný oženit. Biblický zákon řeší primárně uraženou čest rodiny (zejména otce nebo manžela, či snoubence) a ne násilí vůči poškozené.