Selmán al-Fárisí vyprávěl:
„Byl jednou jeden muž, kterému bylo dáno mnoho přepychu na tomto světě a poté mu mnoho tohoto přepychu bylo odňato. Leč dotyčný stále chválil Alláha a děkoval Mu, dokud nepřišel úplně o vše, dokonce i o postel pod sebou. Ale i potom i nadále chválil Alláha a děkoval Mu. Jiný muž, kterému bylo také dáno mnoho požitků tohoto světa pravil: „Za co Bohu vůbec děkuješ?“ Dotyčný odpověděl: „Chválím Ho a děkuji Mu za požehnání, které, pokud mne o něj druzí požádají, jim nikdy nedám, i kdyby mi za to nabízeli úplně všechno, co mají.“ „Co je to?“ otázal se onen druhý muž. „Což nevidíš?“ opáčil ten první, a odvětil: „Mám oči, které vidí, mám jazyk, mám ruce, mám nohy …“
Lejs ibn Abí Burda pravil:
„Když Alláh shromáždí lidi v Den Soudu, připomene jim Své dobrodiní a požehnání. Jeden z Jeho služebníků řekne: „Připomeň mi z toho něco,“ načež Alláh odpoví: „Vzpomeň si, jak jsi čelil takové a takové nepřízni osudu a prosil jsi Mne, Já jsem od tebe tuto nesnáz odvrátil. Vzpomeň si, jak jsi cestoval tam a tam a prosil jsi Mne o spolucestujícího a Já jsem ti jej poslal. A vzpomeň si, jak jsi žádal o ruku tu a tu, dceru toho a toho, kterou žádali o ruku i mnozí jiní, ale Já jsem umožnil si ji vzít za ženu tobě a ne jim.” Boží služebník tehdy bude stát před svým Pánem, Který mu připomene takových dobrodiní bezpočet,“ pravil Lejs a poté se rozplakal, načež pokračoval: „Doufám, že nikdo takto před svým Pánem stát nebude, protože ten, kdo takto učiní, bude zajisté potrestán.“ Tedy toto Alláh ukázal jako znamení lidského nevděku a proto bude dotyčný potrestán.
Jistý moudrý muž pravil:
„Požehnání Boží vůči nám v tom, že nám upírá přepych tohoto světa je větší, než to, že nám část tohoto přepychu dává, protože ani Božímu Prorokovi Alláh nedal všechen přepych tohoto světa. Proto dávám přednost takové úrovni života, jakou Alláh vyvolil pro Svého Proroka, než abych si vybíral to, co Alláh ani Svému Proroku neurčil.”
Ibn Abi d-Dunjá pravil:
„Bylo mi vyprávěno, že někteří učenci řekli: „Učenec by měl Alláha chválit za to, že mu upřel pozlátka tohoto světa stejnou měrou, jakoby Ho měli chválit za to, co jim z nich dopřál. Jak můžeš vůbec srovnávat požehnání a přepych, za který se budeš Alláhu zodpovídat, s nedostatkem tohoto, což je pro tebe úleva od pokušení a co ponechává tvou mysl svobodnou pro uctívání a připomínání si Alláha? Proto by za něco takového měl Alláhu děkovat.”
Kdosi pravil Abú Házimovi: „Co je vděkem očí?”
Odpověděl: „Pokud uvidíš něco krásného, hovoříš o tom a pokud uvidíš něco nehezkého, pak o tom pomlčíš.”
„A co je vděkem uší?” tázal se dotyčný dále.
„Pokud uslyšíš něco pěkného, přijmeš to a pokud uslyšíš něco špatného, odvrhneš to,” objasnil mu Abú Házim.
Poté se dotyčný zeptal: „Co je vděkem rukou?”
Odpověděl: „Neber si, co ti nepatří a nezdráhej se platit své povinnosti vůči Alláhu (tzn. platit zekát a dávat milodary).”
Zeptal se ještě: „Co je vděkem pro hlavu?”
Abú Házim odpověděl: „Naplnit ji znalostmi.”
Poté se zeptal: „A co je vděkem pro pohlaví?”
Abú Házim odpověděl: „Kdo si střeží své pohlaví, kromě pro své manželky a pro ty, jimž vládne jeho pravice, ten je prost hanby, ale ten, kdo prahne po více, než je toto, ten překročil hranice Boží.“ A poté recitoval verš:
وَالَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَافِظُونَ إِلا عَلَى أَزْوَاجِهِمْ أوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ فَمَنِ ابْتَغَى وَرَاءَ ذَلِكَ فَأُولَئِكَ هُمُ الْعَادُونَ
… a kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni – však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci (Mu´minún: 5-7).
Ibn Abi d-Dunjá zmínil, že Prorok Dawúd, mír s ním, se tázal Alláha: „Co je nejmenší ze Tvých požehnání?” A Alláh mu zjevil: „Ó Dawúde, nadechni se.” Dawúd se nadechl a Alláh mu řekl: „Toto je to nejmenší požehnání, které jsem ti uštědřil.”
Autor: imám Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja
Zdroj: ‘Uddetu s-Sábiríne we Zákiretu š-Šákirín