Jako modlitbu přání (arab. صلاة الرغائب salátu r-ragháib) někteří označují zvláštní modlitbu v první pátek měsíce redžebu, tedy 7. lunárního měsíce muslimského kalendáře. Jiní soudí, že má být prováděna v noci na 15. ša’bán.
Jako modlitbu přání (arab. صلاة الرغائب salátu r-ragháib) někteří označují zvláštní modlitbu v první pátek měsíce redžebu, tedy 7. lunárního měsíce muslimského kalendáře. Jiní soudí, že má být prováděna v noci na 15. ša’bán.
Kruhy, které tuto modlitbu praktizují, ji uvádí buď jako nepovinnou modlitbu mezi večerní (المغرب al-maghrib) a noční povinnou modlitbou (العشاء al-‘išá´), anebo jako noční nepovinnou modlitbu po noční povinné, sestávající se z šesti cyklů o dvou rek’átech, při kterých se recituje súra Jásín a mezi jednotlivými cykly se opakují súry al-Fátiha, al-Kadr a al-Ichlás v daném počtu a sledu opakování.
Učenci před salátu r-regháib varují, neboť se jedná o způsob uctívání, který se neopírá o žádný důkaz a je proto s plným oprávněním charakterizovatelný jako nepřijatelná inovace v náboženství (arab. بدعة bid’a), neboť každý čin uctívání musí být podložen důkazem z Koránu a autentické Sunny z hlediska druhu tohoto činu, způsobu, jakým je prováděn, intenzitě, s jakou je prováděn, času, s jakým je prováděn, důvodu, kvůli němuž je prováděn a místa, na němž je prováděn.
V tomto případě žádný důkaz neexistuje. Toto je stanovisko všech relevantních učenců z řad ahlu s-sunna.
Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí pravil:
„Salátu r-regháib je vymyšlená lež na Posla Božího صلى الله عليه و سلم a pokud by byla skutečně předepsána, naši zbožní předkové by si jí byli dobře vědomí. Jenže byla vnesena až někdy po roce 400 hidžry.“ [1]
Jahjá an-Newewí uvádí:
„Alláh proklej toho, kdo vymyslel tuto inovaci a vnesl ji do náboženství, neboť se jedná o zlou novotu, novotu zahrnující blud a ignoranci. A plně odporuje (Sunně).“ [2]
Ibn Hadžer al-‘Askalání, přední odborník na hadísy v historii muslimů, pravil:
„Toto je inovace, která je zavrženíhodná a odsuzovaná, hadís, který o ní pojednává, je podvržený a není dovoleno podle něj jednat (a modlit se ji) ať už jednotlivě nebo společně.“ [3]
Ibn Tejmíja pravil:
„Salátu r-regháib není v islámu předepsána a na tomto se shodují imámové islámu. Takto se vyjádřili i respektovaní učenci této ummy. Nikdo jich nedovolil, pouze ignoranti mezi inovátory. A inovace tohoto druhu jen otvírají dveře k pozměňování Božího Zákona. Tuto modlitbu nevykonávali ani Posel Boží صلى الله عليه و سلم ani žádný z jeho společníků رضي الله عنهم ani z jejich následovníků, ani nikdo z imámů. Učenci se shodují, že hadís, který o této modlitbě hovoří jako o praktice tradované od Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم, je falzum. Z tohoto důvodu učenci zakazovali tuto modlitbu a proto je zavržena.“ [4]
___________________________________________
[1] Viz al-Mewsú’atu l-fikhíja, 2/262.
[2] Viz Šerhu Sahíhi Muslim.
[3] Viz al-Fetáwa l-fikhíjetu l-kubrá, 1/216.
[4] Viz al-Fetáwa l-kubrá, 2/239.