Vznešený Alláh praví:
إِن تَجْتَنِبُوا كَبَائِرَ مَا تُنْهَوْنَ عَنْهُ نُكَفِّرْ عَنكُمْ سَيِّئَاتِكُمْ وَنُدْخِلْكُم مُّدْخَلًا كَرِيمًا
„Jestliže se vystříháte těžkých hříchů, které jsou vám zakázány, věru vám vymažeme vaše špatné skutky a uvedeme vás do ráje uvedením čestným.“ (Nisá: 31)
Také řekl:
وَمَن يَقْنَطُ مِن رَّحْمَةِ رَبِّهِ إِلَّا الضَّالُّونَ
„Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?“ (Hidžr: 56)
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda a ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهم se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم definoval kořeny největších velehříchů takto:
الشركُ باللهِ والإياسُ من روحِ اللهِ والأمنُ من مكرِ اللهِ وهذا أكبرُ الكبائرِ
„Přidružování k Alláhu, ztráta naděje na Boží shovívavost a pocit bezpečí před Boží lstí. A toto jsou největší velehříchy.“1
Al-Hasan al-Basrí řekl: „Víra, to nejsou jen naleštěná krásná přání. Víra je to, co sídlí v srdci a co je zrovna tak potvrzeno i činy. Kdokoli říká dobro, ale dobro nekoná, toho slova Alláh porovná s jeho skutky. Kdokoli říká dobro a dobro i koná, toho slova budou pozdvihnuta díky jeho skutkům, protože Alláh Vznešený pravil:
ۚ إِلَيْهِ يَصْعَدُ الْكَلِمُ الطَّيِّبُ وَالْعَمَلُ الصَّالِحُ يَرْفَعُهُ
„k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá“ (Fátir: 10)“ 2
‘Atá ibn Abí Rebbáh ohledně svých učitelů řekl: „Ti před vámi považovali za přehnaná všechna slova kromě recitace Knihy Boží, vybízení k dobru a odvracení od zla a nezbytný rozhovor ohledně nevyhnutelných záležitostí tohoto světa. Což popíráte, že jsou okolo vás ctihodní andělští písaři, jeden zleva a druhý zprava, zapisující vše, co kdo z vás řekne či udělá? Což se nestydíte, až před vámi v Soudný den otevřou záznam skutků a vy v něm z činů pro onen svět nenajdete nic?“3
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها řekla: „Nikdy před Alláha nepřistoupíte s ničím lepším, nežli s tím, že budete mít jen málo hříchů. Kdokoli si přeje překonat ty, co se usilovně snaží v uctívání, nechť přestane páchat bezpočet hříchů.“4
Jistý muž se jednou otázal Ka’ba ibn Málika: „Jaká nemoc je nevyléčitelná?“ „Smrt,“ odpověděl Ka’b. Syn Zejda ibn Aslema však namítl: „Můj otec říká, že i na smrt je lék – snažit se o spokojenost Alláha Vznešeného!“5
Ibnu l-Kajjim řekl:
„Pokud služebník nahradí své hříchy skutky poslušnosti, Alláh zamění jeho trest za spásu, jeho ponížení za poctu a hrdost.“6
Al-Hasan al-Basrí řekl: „Jak prapodivné je to, že lidé – ač ví, že jejich odchod z tohoto světa již byl ohlášen a sami viděli své předky z něj odejít – se stále oddávají hrátkám!“7
Málik ibn Dínár ohledně toho vyprávěl historku ze svého života: „Měl jsem souseda, který byl notorický hříšník. Navštívil jsem ho na smrtelné posteli a řekl jsem mu: „Kaj se k Alláhu, snad se nad tebou smiluje, vyléčí tě a odpustí ti hříchy.“ „To je pro mě jen velmi vzdálené, příteli,“ řekl mi, „už se ke mně přiblížilo to, co nevyhnutelně postihne každého. Vždyť už jsem skoro mrtvý. Běda mi za život, který jsem vedl, který jsem strávil ve hříchu a sám sebe tak přivedl ke zkáze. Zkoušel jsem se nyní kát, ale uslyšel jsem hlas, který mi říkal: „Dávali jsme ti už tolik šancí, tolikrát jsme tě nechali slibovat, ale ty jsi svůj slib pokaždé porušil.“8
Ibn Tejmíja řekl:
„Nikomu není dovoleno ztrácet naději v Boží Milost, dokonce i kdyby měl přehršel hříchů!”9
Proto se i ty sám rozhodni, dokud není pozdě!
Tvoje rodina tě po tvé smrti neodnese do nejbližšího lokálu, diskotéky, kina, herny či na stadion. Odnesou tě do nejbližší místní mešity. Tvoji blízcí se nebudou ptát na tvé kamarády z kavárny či ulice. Ti se za tebe nepůjdou pomodlit pohřební modlitbu. Tvoji nejmilejší budou hledat lidi, na které se možná dnes díváš s despektem. Dobré věřící z mešity.
Proto naprav ještě dnes svůj vztah k mešitě, modlitebně a oddaným věřícím muslimům. Nedovol, abys mezi ně zavítal poprvé až jako nehybný chladný nebožtík zabalený v bílém pohřebním plátně.
- Zaznamenali ho v lehce odlišných verzích al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 106; al-Hajsemí ho ocenil jako hasan v Medžme’u z-zewáid, 1/104; dále at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 394; al-Hajsemí al-Mekkí smýšlí, že může jít o slova sahábů, viz az-Zewádžiru ‘an iktiráfi l-kebáir, 1/89; a Ibn Abí Hátim v Tefsíru, podání č. 5201 a toto je jeho znění.
- Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, 3/120; a al-Chatíb al-Baghdádí v Iktidáu l-‘ilmi l-‘amel, podání č. 56.
- Viz Muhammed Násiruddín al-‘Uwejd ve Faslu l-chitábi fi z-zuhdi we r-rakáiki we l-ádáb, str. 179.
- Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 1/319.
- Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Zikru l-mewt, podání č. 418.
- Viz ad-Dáu wed-dewá´, str. 73.
- Zaznamenal Abú Bekr ad-Dínewerí v al-Mudžálesetu we džewáhiru l-‘ilm, podání č. 843.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 5080.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 16/19.