10. Prosazuj postupně to, co je nejsnadnější a nejjednodušší!
Vznešený Alláh pravil:
يُرِيدُ اللَّهُ بِكُمُ الْيُسْرَ وَلَا يُرِيدُ بِكُمُ الْعُسْرَ
“Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné.” (Bekara: 185)
فَإِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا إِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا
“Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru že se strastmi i úleva přichází!” (Šerh: 5-6)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يسِّرُوا و لا تُعسِّرُوا و بشِّروا و لا تُنفِّرُوا
“Ulehčujte a neztěžujte, obveselujte a neodhánějte!“1
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها uvedla, že pokud dostal Posel Božíصلى الله عليه وسلم na výběr mezi dvěma přijatelnými a povolenými možnostmi, jak postupovat, vždy volil tu cestu, která je snadnější.2
Vydržet ve stavu pokornosti vůči Alláhu, následujíce předpisy této víry může být obtížné. Proto ke zodpovědnosti starších, zkušenějších, učenějších, muslimů pokročilejších vůči těm novým, nebo rodičů vůči dětem a učitelů vůči žákům patří i nápomocnost při vykonávání toho, co Alláh uzákonil, smysl pro postupné navykávání této cestě a v neposlední řadě i shovívavost vůči těm, kteří jsou teprve na samém začátku své duchovní pouti.
Ve výše citovaném hadísu Posel Boží صلى الله عليه وسلم navádí své druhy, aby se snažili obměkčit srdce dalších lidí, aby je přivábili k islámu a nevytvářeli v nich svým nátlakem a zbytečnou přísností a hrubostí pocit tísně. Obzvláště je třeba si na toto dát pozor u odrůstajících dětí, dospívající mládeže či napravených hříšníků, kteří se právě káli za svá minulá provinění. Se všemi těmito skupinami musí být zacházeno nadmíru jemně. To samé platí i pro osoby, které k islámu před nedávnem konvertovaly, anebo svou po předcích zděděnou víru teprve začaly osobně praktikovat a prožívat. Všichni takoví si zasluhují mimořádnou dávku empatie a promyšleného přístupu, který je bude motivovat k tomu, aby byli ve svém přesvědčení pevnější a silnější.
V jiném hadísu Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
إِنَّ الدِّينَ يُسْرٌ، وَلَنْ يُشَادَّ الدِّينَ أَحَدٌ إِلاَّ غَلَبَهُ، فَسَدِّدُوا وَقَارِبُوا وَأَبْشِرُوا، وَاسْتَعِينُوا بِالْغَدْوَةِ وَالرَّوْحَةِ وَشَىْءٍ مِنَ الدُّلْجَةِ
“Věru náboženství je snadné a nikdo ho nikdy nebral příliš tvrdě, aniž by ono takového člověka nakonec nepřemohlo. Nezacházejte proto do krajností, snažte se o dokonalost a přijímejte radostnou zvěst o odměně, hledejte sílu v uctívání ráno, odpoledne a v posledních hodinách noci před úsvitem.“3
Chce se tím říci, že člověk by měl navykávat skutkům uctívání postupně a pozvolna. Když člověk pocítí, že skutky uctívání je pro něho snadné vykonávat, má se snažit vykonat jich co nejvíce. Protože nadejdou i okamžiky, kdy to bude obtížné. Kdo zvolí příliš namáhavé tempo, nebude ho schopen udržet. A naopak kdo zvolí tempo příliš volné, nebude schopen ani dostát svým závazkům.
Duchovní rozvoj je cesta vyžadující trpělivost a výchovu. Nelze se stát bohabojným přes noc. Pevná víra se buduje krok za krokem a dlouhodobě. Rodiče musí vést své děti k Bohu kontinuálně a totéž platí i pro učitele a žáky či učence a jejich učedníky. Jen dlouhodobě budovaný vztah k Alláhu se ukáže jako dostatečně pevný a silný.
Se zdravým a silným vztahem k Alláhu souvisí i nutnost nezáviset příliš na lákadlech tohoto světa, luxusu a čemkoli, co odvádí od Alláha, byť by to bylo v zásadě dovoleno. Naši zbožní předkové si oblíbili život velmi skromný a jednoduchý, daleký od vyumělkovanosti a přepychu.
Prorokův صلى الله عليه وسلم společník a druhý pravověrný vládce této ummy Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: “Nalezli jsme dobro v jednoduchém, prostém životě a v trpělivém snášení jeho obtíží.“4
Sufján as-Sewrí podobně tomu radil nehonit se za pozemským luxusem a postavením: “Věru všichni ti vládcové nechali onen svět pro vás, proto zase vy nechte tento svět jim.“5
Naši zbožní předkové si nedělali velké starosti z poklesu životní úrovně a úpadku ekonomiky. Nestrachovali se, že si v budoucnu nebudou moci dovolit to, co jinak měli rádi. Pokud se tak stalo, prostě to přijali jako fakt.
Vypráví se, že kdosi si postěžoval: “Maso o tolik zdražilo!” Ibráhím ibn Adhem dotyčnému odpověděl: “Tak ho učiň lacinějším tím, že ho nebudeš tolik kupovat!“6
Pokud bylo něco, co bylo našim zbožným předkům naprosto cizí, pak to bylo jalové pochybovačství, komplikované myšlenkové konstrukce a nucené, strojené filozofování.
Šemsuddín az-Zehebí řekl:
“Ať Alláh prokleje intelekt prostý víry. A ať je Alláh spokojen s prostinkou bohabojností.“7
Možná je proto ve slovech zbožných předků ukryto požehnání. Mluvili jen stručně, ale dovedli vyjádřit mnoho hlubokých myšlenek způsobem, který pochopil každý. Jejich myšlení bylo průzračné a přístupné. A každý si ho dokázal snadno osvojit.
11. Pros o odpuštění za sebe i ostatní!
Vznešený Alláh přikázal:
وَاسْتَغْفِرِ اللَّهَ ۖ إِنَّ اللَّهَ كَانَ غَفُورًا رَّحِيمًا
“A pros Boha za odpuštění, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný!” (Nisá: 106)
وَاسْتَغْفِرْ لِذَنبِكَ وَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ بِالْعَشِيِّ وَالْإِبْكَارِ
“A pros za odpuštění hříchů svých a oslavuj chválou Pána svého za večera i za jitra!” (Gháfir: 55)
Pokud tak učiníme, Alláh nám dává tento příslib:
يُمَتِّعْكُم مَّتَاعًا حَسَنًا إِلَىٰ أَجَلٍ مُّسَمًّى وَيُؤْتِ كُلَّ ذِي فَضْلٍ فَضْلَهُ
“On poskytne vám pak příjemné užívání světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří přízeň Svou každému, kdo zaslouží si ji.” (Húd: 3)
Prosba o odpuštění má obrovský dopad na ulehčení v obtížných časech, kdy lidé čelí zkouškám a jsou Alláhem trestáni za své činy. Obraťme se proto k Alláhu s upřímným pokáním a pomněme rad proroků vyslaných k minulým generacím hříšníků.
Prorok Núh vybízel svůj národ:
اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ إِنَّهُ كَانَ غَفَّارًا يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيُمْدِدْكُم بِأَمْوَالٍ وَبَنِينَ وَيَجْعَل لَّكُمْ جَنَّاتٍ وَيَجْعَل لَّكُمْ أَنْهَارًا
“Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky.” (Núh: 10-12)
Prorok Húd, mír s ním, radil svému lidu:
وَيَا قَوْمِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيَزِدْكُمْ قُوَّةً إِلَىٰ قُوَّتِكُمْ
“Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle.” (Húd: 52)
Prorok Sálih, mír s ním, radil svému lidu:
فَاسْتَغْفِرُوهُ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّي قَرِيبٌ مُّجِيبٌ
“O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.” (Húd: 61)
Prorok Šu’ajb, mír s ním, pravil svému lidu:
وَاسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ ۚ إِنَّ رَبِّي رَحِيمٌ وَدُودٌ
“Pána svého o odpuštění proste a pokání před Ním čiňte? vždyť Pán můj slitovný je i láskyplný!” (Húd: 90)
Proroci také sami prosívali za odpuštění pro své národy, jako Ja’kúb, mír s ním, když řekl svým hříšným synům:
سَوْفَ أَسْتَغْفِرُ لَكُمْ رَبِّي ۖ إِنَّهُ هُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
“Budu prosit Pána svého o odpuštění pro vás a On věru je odpouštějící, slitovný.” (Júsuf: 98)
Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم bylo poručeno:
وَاسْتَغْفِرْ لَهُمُ اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“A popros Boha o odpuštění pro ně, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný.” (Núr: 62)
وَاسْتَغْفِرْ لِذَنبِكَ وَلِلْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ
“A pros za odpuštění vin svých i vin mužů a žen věřících!” (Muhammed: 19)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že spočítal, jak během jediné příležitosti Posel Boží صلى الله عليه وسلم stokrát zopakoval větu:
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَتُبْ عَلَىَّ إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ
“Pane můj, odpusť mi a přijmi mé pokání, věru Ty přijímáš pokání a jsi Smilovný.“8
Jeho otec Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه podle Abu l-‘Álíji velmi často prosíval Alláha slovy:
اللَّهُمَّ عَافِنَا وَاعْفُ عَنَّا
“Ó Bože, dopřej nám blahobytu a promiň nám.“9
Čtvrtý pravověrný chalífa po Prorokově صلى الله عليه وسلم odchodu na lepší svět, ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه ohledně přínosu proseb za odpuštění pravil: “Velmi mne udivuje, že vůbec někdo může propadnout zkáze ještě poté, co má spásu úplně nadosah!” “A co je tou spásou?” zeptali se ho přítomní. Odpověděl jim: “Prosba o odpuštění hříchů,” načež recitoval verš:
وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُعَذِّبَهُمْ وَأَنتَ فِيهِمْ ۚ وَمَا كَانَ اللَّهُ مُعَذِّبَهُمْ وَهُمْ يَسْتَغْفِرُونَ
“Bůh však není takový, aby je ztrestal, když jsi mezi nimi – ani nechce být Bůh vykonavatelem jich potrestání, dokud budou prosit o slitování.” (Anfál: 33)10
Al-Hasan al-Basrí pravil: “Co nejvíce proste Alláha o odpuštění ve svých domovech, u svých stolů, na svých cestách, na svých tržištích a na svých setkáních. Kdekoli budete, proste Alláha za odpuštění svých hříchů, protože nikdy nevíte, kde si vás Boží Odpuštění najde a sestoupí k vám.“11
Ibn Tejmíja ohledně prosby k Alláhu za odpuštění hříchů stručně a výstižně poznamenal:
“Tak jako přesvědčení o Boží Jedinosti a Jedinečnosti odstraňuje samou podstatu modloslužby, tak i prosba za odpuštění hříchů smývá jeho dílčí a vedlejší důsledky.“12
12. Buď trpělivý, neochvějný a vytrvalý!
Vznešený Alláh pravil:
وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَيْءٍ مِّنَ الْخَوْفِ وَالْجُوعِ وَنَقْصٍ مِّنَ الْأَمْوَالِ وَالْأَنفُسِ وَالثَّمَرَاتِ ۗ وَبَشِّرِ الصَّابِرِينَ
“Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým” (Bekara: 155)
وَاللَّهُ يُحِبُّ الصَّابِرِينَ
“A Bůh miluje vytrvalé.” (Áli ‘Imrán: 146)
وَاللَّهُ مَعَ الصَّابِرِينَ
“Vždyť Bůh je na straně vytrvalých.” (Anfál: 66)
A také přikázal:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اصْبِرُوا وَصَابِرُوا
“Vy, kteří věříte! Buďte neochvějní a povzbuzujte se k neochvějnosti!” (Áli ‘Imrán: 200)
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
النصرُ مع الصبرِ والفرجُ مع الكربِ وإنَّ مع العسرِ يُسرًا
“Triumf přichází s trpělivostí, úleva s těžkostí a věru s každou obtíží se dostavuje i ulehčení!“13
Sufján ibn ‘Ujejna pravil: “Věřící potřebuje trpělivost zrovna tak, jako potřebuje jídlo a pití.“14
Také se uvádí, že zbožní předkové a jejich následovníci jedni druhé utěšovali v dobách smutku a zklamání slovy: “Vždyť tento svět nepotrvá dlouhý čas a vám byl přece přislíben Ráj!“15
Ibn Redžeb al-Hanbelí napsal:
“Čekat na úlevu je jednou z podob uctívání, protože věru žádná pohroma z neštěstí tohoto světa nebude trvat věčně.“16
V podobném duchu se vyslovil i šejch al-‘Usejmín:
“Tento svět nebude trvat věčně, ale jen krátkou dobu, pár dní, které stejně nakonec uplynou. Proto neochvějně vytrvej až do chvíle, kdy přijde Rozkaz Boží a nastoupí Soudný Den.“17
Namísto závěru: Světlo na konci tunelu
Jaká je tedy cesta z nepříznivých situací?
Zmínili jsme dvanáct konceptů islámského učení, které přinášejí okamžitou úlevu v tísni a rozsvěcují pomyslné světlo na konci tunelu životních těžkostí. Podepřeli jsme je argumenty z Koránu a Sunny a u každého přinesli alespoň jednu radu zbožných předků, kterou lze v běžném životě snadno prakticky naplnit. Zbývá se jimi jen řídit a dodržet je. To, nakolik pomohou, závisí na síle přesvědčení a míře důslednosti každého jednoho čtenáře. Sám autor tohoto článku se o jejich účincích přesvědčil ve svém životě mnohokrát.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz pravil:
“Kdokoli je trpělivý, když na něj dopadne pohroma a kdo je vděčný v dobách prosperity, kdokoli je pokorný a prosí Alláha, dalekého jakékoli nedokonalosti, kdokoli se obrací se svými nářky v dobách smutku výlučně k Alláhu, kaje se, prosí o odpuštění za své hřích a nedostatky, kdokoli toužebně vzývá Alláha, aby mu poskytl Svou milost a odpuštění, ten dosáhne všech podob úspěchu a slavně zvítězí, dosahujíce pozoruhodných výsledků.“18
A zakončuji prosbou, kterou pronesl Posel Boží Muhammed صلى الله عليه وسلم za své společníky a učedníky:
اللَّهُمَّ اقْسِمْ لَنَا مِنْ خَشْيَتِكَ مَا يَحُولُ بَيْنَنَا وَبَيْنَ مَعَاصِيكَ وَمِنْ طَاعَتِكَ مَا تُبَلِّغُنَا بِهِ جَنَّتَكَ وَمِنَ الْيَقِينِ مَا تُهَوِّنُ بِهِ عَلَيْنَا مُصِيبَاتِ الدُّنْيَا وَمَتِّعْنَا بِأَسْمَاعِنَا وَأَبْصَارِنَا وَقُوَّتِنَا مَا أَحْيَيْتَنَا وَاجْعَلْهُ الْوَارِثَ مِنَّا وَاجْعَلْ ثَأْرَنَا عَلَى مَنْ ظَلَمَنَا وَانْصُرْنَا عَلَى مَنْ عَادَانَا وَلاَ تَجْعَلْ مُصِيبَتَنَا فِي دِينِنَا وَلاَ تَجْعَلِ الدُّنْيَا أَكْبَرَ هَمِّنَا وَلاَ مَبْلَغَ عِلْمِنَا وَلاَ تُسَلِّطْ عَلَيْنَا مَنْ لاَ يَرْحَمُنَا
“Ó Bože, uděl nám posvátné bázně před Tebou tolik, aby se vklínila mezi nás a neposlušnost vůči Tobě, mezi naši pokornost vůči Tobě a to, co nás vede ke Tvému Ráji. Uděl nám z jistoty přesvědčení tolik, že nám to pomůže snadno překonat nesnáze tohoto světa. Dopřej nám, abychom slyšeli, viděli a užívali si života v plné síle, dokud nás ponecháš naživu a dej, aby tento svět vydržel i po nás. Dopřej nám zadostiučinění vůči těm, kteří nám ukřivdili a pomož nám proti těm, kteří se stali našimi nepřáteli. Neučiň nám žádnou pohromu v našem náboženství, neučiň vezdejší svět naší jedinou starostí a ani nejzazší hranicí našeho vědění. A nenechej nás napospas těm, kteří s námi nebudou znát pražádného slitování!“19
- Muttefekun ‘alejhi. Od Anase ibn Málika رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 69; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1734.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2327.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 39.
- Zaznamenal Ibnu l-Kajjim v ‘Uddetu s-sábiríne we zechíratu š-šákirín, s. 101.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/278.
- Zaznamenal Ibn Kesír v al-Bidájetu wen-nihája, 13/496.
- Viz Sijeru a’lámi n-nubelá´, 14/62.
- Zaznamenali ho Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1516; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3434; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, 10292; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3814; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 1872 a toto je jeho verze. Jako sahíh doložil jeho isnád Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Rijádi s-sálihín, hadís č. 1872.
- Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, str. 617.
- Zaznamenal Ibnu l-Kutbajba ad-Dínewerí al-Merwezí v ‘Ujúnu l-achbár, 1/686.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 647.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/697.
- Zaznamenali ho at-Tirmizí v Sunenu, hadísč. 2516; Ahmed v Musnedu, hadís č. 2803 v delší verzi; Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 10/287; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fid-du’afá, hadís č. 6935. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6806.
- Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v as-Sabr, str. 84.
- Zaznamenal Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 1/122.
- Viz Medžmú’u r-resáil, 3/155.
- Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, hadís č. 104.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 2/126.
- Od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما zaznamenali at-Trimizí v Sunenu, hadís č. 3502 jako hasan gharíb; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 10234; az-Bezzár v Musnedu, hadís č. 5989; at-Taberání v ad-Du’á, hadís č. 1911. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Sijeri a’lámi n-nubelá´, 18/435.