Dvanáct rad zbožných předků pro nelehké časy, díl I.

red and white lifebuoy

Žijeme v době nelehké a hektické. Rány osudu a špatné zprávy se na nás hrnou ze všech stran. Politická nestabilita, hospodářská krize, dramatické zvraty v životním prostředí, polarizace společnosti, lživé zpravodajství, všemožné hybridní hrozby, nekončící pandemie. Jaké rady nám mohou poskytnout naši zbožní předkové právě pro takové situace? A proč se máme obracet o radu právě k nim?

Na každou cestu, včetně naší životní pouti vezdejším světem, potřebujeme zásoby. Vznešený Stvořitel pravil:

وَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ

A zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost!” (Bekara: 197)

Jsme-li postaveni před jakýkoli úkol, vždy hledáme vždy radu u těch, kteří ho nejlépe zvládli před námi. Je-li tím úkolem odžít svůj vymezený pozemský čas nejlépe, potom se obracíme k těm nejbohabojnějším ze všech lidí a to jsou naši zbožní předkové. Protože kdo je bohabojný, tomu Alláh usnadní rozlišení pravdivého od lživého, dobrého od špatného a nádherného od ohavného:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن تَتَّقُوا اللَّهَ يَجْعَل لَّكُمْ فُرْقَانًا وَيُكَفِّرْ عَنكُمْ سَيِّئَاتِكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ۗ وَاللَّهُ ذُو الْفَضْلِ الْعَظِيمِ

Vy, kteří věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám spásné rozlišení a promine vám vaše špatné činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti nesmírné.” (Anfál: 29)

Ctihodný Prorokův صلى الله عليه وسلم společník a bratranec, největší ze všech znalců Boží Knihy a mudrc muslimské ummy, ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما, byl dotázán jistým mužem o radu. Odpověděl mu: “Na tobě je být bohabojný, poslušný vůči Alláhu a důsledný v plnění Jeho příkazů a ve vyhýbání se Jeho zákazům, na základě hlubokého porozumění a vhledu. Neochvějně následuj přímou cestu a drž se jí. Následuj své zbožné předky a do své víry nevnášej nic nového!1

1. Uctívej pouze Stvořitele, nic a nikoho k Němu nepřidružuj!

Vznešený Alláh přikázal říci:

حَسْبِيَ اللَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۖ عَلَيْهِ تَوَكَّلْتُ ۖ وَهُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ ‎

Bůh mi zcela stačí a není božstva kromě Něho a na Něj se spoléhám; On Pánem je trůnu nesmírného!” (Tewba: 129)

Podle šejchu l-islám Ibn Tejmíji je “přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží (arab. التوحيد at-tewhíd) samým základem islámu, jeho nejzazším počátkem a koncem, jeho nejzevnějším okrajem i jeho nejniternější podstatou.2

Na jiném místě řekl:

Esencí víry je povzbuzovat ke všemu, co je dobrem a odvracet od všeho, co je zlem. Vrcholem veškerého dobra je věřit v Jedinost a Jedinečnost Boží v pohledu Jeho panství nade vším i v pohledu Jeho božskosti a výlučného práva na uctívání. A vrcholem veškerého zla je v těchto věcech připisovat Alláhu Jedinému spolupodílníky.3

Jinými slovy, tewhíd znamená víru v Jedinost, Jedinečnost a Neopakovatelnost Boží v pohledu Jeho existence, stvořitelské moci a nadvlády nad veškerenstvem, v pohledu Jeho absolutního, výlučného božství a výhradního práva na uctívání a také v pohledu Jeho přívlastků a vlastností. Podstata tewhídu je vyjádřena slovy, že není božstva kromě Jediného Boha, tedy nic a nikdo kromě Něho nemá nárok na uctívání.

A právě tuto větu ve spojení s Božími přívlastky Posel Boží صلى الله عليه وسلم učinil jádrem své prosby o úlevu v těžkých situacích, jenž zněla:

لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللهُ الحَلِيمُ الكَرِيمُ، لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللهُ العَلِيُّ العَظِيمُ، لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللهُ رَبُّ السَّمَاوَاتِ السَّبْعِ وَ رَبُّ العَرْشِ العَظِيمِ

Není božstva kromě Alláha, Mírného, Štědrého. Není božstva kromě Alláha, Vznešeného, Ohromného. Není božstva kromě Alláha, Pána sedmero nebes a Pána Trůnu Ohromného!4

Pro úspěšné manévrování na klikatých cestách tohoto pozemského života je nesmírně důležité nechat do svého srdce vstoupit přesvědčení o Boží Jednotě a Jedinečnosti v celé jeho hloubce a plnosti. Přijmout přesně ten samý popis Boha a to samé učení o Bohu tak, jak je obsaženo v Koránu a v Sunně.

To znamená přijmout i popis, že Alláh je nad sedmero nebesy na Svém Trůnu, jak naznačovala i výše citovaná prosba. At-Tirmizí uvádí od al-Muzeního tato slova: “Ničí tewhíd nebude úplný, dokud dotyčný nebude smýšlet a potvrzovat, že Alláh je nad Trůnem (arab. العرش al-‘Arš) a dokud nebude potvrzovat, že Alláh má i další atributy, způsobem takovým, který odpovídá Jeho Majestátu.” Zeptali se ho: “A jaké?” Odpověděl: “Jako třeba Sluch, Zrak a Vědění.5

Ve stejném smyslu Vznešený Alláh zjevil také:

لَيْسَ كَمِثْلِهِ شَيْءٌ ۖ وَهُوَ السَّمِيعُ الْبَصِيرُ

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.” (Šúrá: 11)

فَلَا تَضْرِبُوا لِلَّهِ الْأَمْثَالَ ۚ إِنَّ اللَّهَ يَعْلَمُ وَأَنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ ‎

Nečiňte tedy srovnání žádná o Bohu, vždyť Bůh zajisté dobře zná, zatímco z vás nikdo nic neví!” (Nahl: 74)

Co se týče přijetí Božích překrásných jmen a jejich vlivu v obtížných životních chvílích, Ibnu l-Kajjim o tom předložil zajímavou poznámku:

Boží jména الْحَيُّ الْقَيُّومُ al-Hajju l-Kajjúm, tj. Živý, Trvající, mají pozoruhodný účinek na přijímání proseb.6

To proto, že podtrhují skutečnost, že Bůh je vždy absolutně živý a nikdy neumírá, zatímco vše živé čerpá svůj život, přežití a sílu z Něj. A je Trvající, nezávislý a ničím neovlivnitelný, přičemž ovlivňuje vše ostatní a vše další plně závisí na Něm.

Pravdu děl Sufján ibn ‘Ujejna, když řekl: “Alláh Vznešený Svému služebníkovi nedopřál větší požehnání, než když ho obdaří pravým pochopením skutečnosti, že nic kromě Alláha Jediného nemá nárok na uctívání. Slova “není božstva kromě Alláha” jsou věru pro onen svět ještě důležitější, nežli je voda na světě tomto.7

Ohledně obecných účinků tewhídu na srdce člověka v okamžicích obtíží Ibn Tejmíja shrnuje:

Kdykoli je ve služebníkově srdci posílen tewhíd, zažívá služebník spokojenost a vnitřní naplnění. O to více vkládá svou důvěru do Alláha, spoléhá se na něj a je si jistější Jeho Pomocí.8

A ohledně jeho podstaty zažívané v žité skutečnosti pak říká:

Skutečnost tewhídu se projeví tak, že dotyčný nemiluje nikoho, koho nemiluje také Alláh a miluje všechny, které Alláh miluje. Miluje jen kvůli Alláhu. A nemiluje jinak, nežli kvůli Alláhu. A nemůže nenávidět, leda kvůli Alláhu, neboť Vznešený praví:

وَمِنَ النَّاسِ مَن يَتَّخِذُ مِن دُونِ اللَّهِ أَندَادًا يُحِبُّونَهُمْ كَحُبِّ اللَّهِ ۖ وَالَّذِينَ آمَنُوا أَشَدُّ حُبًّا لِّلَّهِ

Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější.” (Bekara: 165)9

2. Drž se Koránu!

Vznešený Alláh pravil:

مَّا فَرَّطْنَا فِي الْكِتَابِ مِن شَيْءٍ

A nezanedbali jsme v Písmu ničeho.” (An’ám: 38)

وَنَزَّلْنَا عَلَيْكَ الْكِتَابَ تِبْيَانًا لِّكُلِّ شَيْءٍ وَهُدًى وَرَحْمَةً وَبُشْرَىٰ لِلْمُسْلِمِينَ

A seslali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.” (Nahl: 89)

Ohledně Koránu samého Alláh říká:

الْقُرْآنُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَاتٍ مِّنَ الْهُدَىٰ وَالْفُرْقَانِ

Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení.” (Bekara: 185)

Cesta z nesnází je popsána v Boží Knize podrobně každému, kdo si přeje nalézt cestu ven. A ti, kteří se od ní odvracejí, jsou varováni, že pokud tak budou činit nadále, jejich problémům nebude konec nikdy.

Abu l-‘Álíja pravil: “Nadejde čas, kdy lidská srdce budou zbavena slasti Koránu. Nenaleznou v recitování Koránu ani sladkost, ani potěšení. Pokud nedodrží to, co jim bylo přikázáno, řeknou si: “Alláh je věru Odpouštějící, Slitovný.” A když se dopustí něčeho zakázaného, řeknou si: “Určitě nám bude odpuštěno, vždyť přece k Alláhu nic a nikoho nepřidružujeme!” Budou se chovat pokrytecky a spoléhat na klamné naděje. Nic z pravdy nepochopí a nebudou s to být upřímní a ryzího charakteru.10

3. Drž se Sunny, uč se o své víře a následuj pravdu!

Vznešený Alláh Sám o Sobě pravil:

هُوَ الَّذِي بَعَثَ فِي الْأُمِّيِّينَ رَسُولًا مِّنْهُمْ يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِهِ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَإِن كَانُوا مِن قَبْلُ لَفِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ

On je ten, jenž poslal mezi národy nevědomé posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil, zatímco dříve žily v bludu zjevném.” (Džumu’a: 2)

O Poslu Božím صلى الله عليه وسلم Alláh řekl:

وَمَا يَنطِقُ عَنِ الْهَوَىٰ إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَىٰ

Ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto.” (Nedžm: 3-4)

A také přikázal:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنكُمْ ۖ فَإِن تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّهِ وَالرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ

Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný!” (Nisá´: 59)

Ibn Šiháb az-Zuhrí řekl: “Spása spočívá ve lpění na Prorokových صلى الله عليه وسلم výrocích a praktikách.11

Šemsuddín Abú ‘Abdilláh Muhammed ibn Ahmed az-Zehebí řekl:

Když udeří pohromy a nesnáze, pevně se přidržuj příkladu a vedení Posla Božího صلى الله عليه وسلم, oddej se dlouhému mlčení a nezabředávej do ničeho, co se tě netýká, ani do ničeho, co se ti jeví nejednoznačným. Odpověď na to vše hledej výhradně u Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم. Zastav se a řekni si: “Alláh ví nejlépe!12

A mezi těmi, kdo mají nad ostatními muslimy autoritu, není nikdo přednější, aby byl následován, nežli zbožní předkové této ummy a taktéž její zbožní učenci obdaření správným pochopením této víry.

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í pravil: “Po splnění všech náboženských povinností není nic hodnotnějšího, nežli získávání nauky.13

Vznešený Alláh taktéž přikázal:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَكُونُوا مَعَ الصَّادِقِينَ

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými!” (Tewba: 119)

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:

Pravda je to, co je podloženo důkazy a argumenty Koránu a Sunny. Pravda se nezakládá na názorech, činech a skutcích lidí.14

Také řekl:

Je-li srdce zahlceno falší, nezůstane v něm žádné místo pro pravdu. A nápodobně, pokud je srdce zcela naplněno pravdou, nezůstane v něm místa pro nic falešného.15

Být s pravdomluvnými neznamená jen říkat pravdu. Znamená to také pravdu prosazovat, označovat lež za lež, zříkat se těch, kteří následují lež, veřejně a výslovně se proti lži a jejím následovníkům stavět a naopak ze všech sil podporovat následovníky pravdy. A pokud se stane, že k nám nějaká lež doputuje, zastavíme ji tím, že ji nebudeme šířit dál a pokud budeme moci, vyvrátíme ji a uvedeme na pravou míru.

Sálih al-Fewzán pravil:

My jsme vždy na straně těch, kteří se drží pravdy, jakkoli by jich bylo málo. Nejsme na straně těch, kteří následují lži, byť by takových bylo nesmírné množství.16

4. Dodržuj modlitbu!

Mezi věcmi, které nejvíce pomáhají v obtížných situacích, Alláh uvádí modlitbu:

وَاسْتَعِينُوا بِالصَّبْرِ وَالصَّلَاةِ ۚ وَإِنَّهَا لَكَبِيرَةٌ إِلَّا عَلَى الْخَاشِعِينَ

Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi obtížná, kromě pro pokorné.” (Bekara: 45)

وَأَقِمِ الصَّلَاةَ ۖ إِنَّ الصَّلَاةَ تَنْهَىٰ عَنِ الْفَحْشَاءِ وَالْمُنكَرِ

Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných!” (‘Ankebút: 45)

Od jistého muže z kmene Chuzá’a se uvádí, že vždy, když bylo Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم úzko, pobídl svého muezína Bilála رضي الله عنه:

يا بلالُ، أقِمِ الصَّلاةَ، أرِحْنا بها

Bilále, svolej k modlitbě a dopřej nám, abychom v modlitbě nalezli klidu.17

Uwejs al-Karní řekl: “Když povstaneš k modlitbě, pros Alláha, aby tě očistil. Aby očistil tvé srdce a tvé úmysly, neboť shledáš, že není nic obtížnějšího, než očistit tyto dvě věci.18

Muhammed ibn Nasr al-Merwezí pravil:

Nevíme o žádném skutku, co by pomáhal proti utrpení, životním zkouškám a soužení lépe a více, nežli modlitba.19

Aby modlitba tímto způsobem skutečně fungovala, Alláh ji přijal a člověk z ní měl něco i pro onen svět, musí být zcela očištěna od svých neduhů, kterými se jinak vyznačují modlitby pokrytců.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja uvádí jejich výčet:

Existuje šestice rysů modlitby, které jsou charakteristické pro pokrytce: 1. Člověk se k modlitbě zvedá jen líně. 2. Člověk se modlí a přitom se přetvařuje před ostatními lidmi. 3. Člověk odkládá svou povinnou modlitbu. 4. Člověk se modlí ledabyle a ve spěchu. 5. Člověk při modlitbě takřka nevzpomíná Alláha, či tak činí jen málo. 6. Člověk se vyhýbá tomu, aby vykonával povinné modlitby společně s ostatními muslimy.20

5. Co nejvíce vzpomínej Alláha!

Vznešený Alláh pravil:

فَإِذَا قَضَيْتُمُ الصَّلَاةَ فَاذْكُرُوا اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِكُمْ

A když končíte modlitbu, vzývejte Boha vstoje, vsedě i vleže!” (Nisá: 103)

وَلَذِكْرُ اللَّهِ أَكْبَرُ

Vzpomínání pak Boha je povinností největší” (‘Ankebút: 45)

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اذْكُرُوا اللَّهَ ذِكْرًا كَثِيرًا وَسَبِّحُوهُ بُكْرَةً وَأَصِيلًا هُوَ الَّذِي يُصَلِّي عَلَيْكُمْ وَمَلَائِكَتُهُ لِيُخْرِجَكُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ ۚ وَكَانَ بِالْمُؤْمِنِينَ رَحِيمًا

Vy, kteří věříte! Vzývejte hojně Boha a chvalte Jej za jitra i za večera! On je ten, jenž na vás svolává požehnání stejně jako Jeho andělé, aby vás vyvedl z temnot k světlu – a On slitovný je vůči věřícím.” (Ahzáb: 41-43)

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه řekl: “Kdyby se někdo posadil na kraj cesty s měšcem plným zlaťáků a každému jednomu člověku, kdo by okolo něho prošel, z tohoto měšce udělil po jednom zlaťáku a kdyby po jeho boku byl někdo další, kdo by neustále opakoval jen slova الله أكبر Alláhu akbar, (tj. Alláh je Největší, tzn. Bůh je větší než cokoli mimo Něj), větší odměnu by získal ten druhý.21

Důvodem toho je účinek, který má vzpomínání Alláha na duchovní rozvoj, duševní pohodu a životní štěstí každého lidského jedince. Je velký rozdíl mezi srdcem zdravým a živoucím, které si Alláha připomíná každým svým úderem a srdcem zmrtvělým a chorým, které vzpomínky na něj nedbá, protože, jak praví Ibnu l-Kajjim, “lhostejné srdce jest příbytkem šejtánovým.22

O přínosu vzpomínání Alláha hovoří tentýž autor také zde:

Vzpomínání Alláha za všech okolností na všech místech je jedním z nejdůležitějších příčin toho, že člověk cítí volnost a šíři ve své hrudi, jakož i blahobyt a pohodu uvnitř svého srdce. Naproti tomu lhostejnost vůči vzpomínání Přeštědrého Pána přináší našim srdcím nervozitu, trápení, stísněnost a pocit uvěznění.23

Zkusme být jako Posel Boží صلى الله عليه وسلم, který svým následovníkům radil začít každý den, ráno ihned po probuzení, slovy:

الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي عَافَانِي فِي جَسَدِي وَرَدَّ عَلَيَّ رُوْحِي وَأَذِنَ لِي بِذِكْرِهِ

Všechna chvála Alláhu, jenž mi dopřál zdravého těla, vrátil mi zpět mou duši a dovolil mi, abych si Ho připomínal.24

6. Utíkej se k Alláhu před vším zlým

Vznešený Alláh praví:

وَإِمَّا يَنزَغَنَّكَ مِنَ الشَّيْطَانِ نَزْغٌ فَاسْتَعِذْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّهُ هُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ

A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí.” (Fussilet: 36)

Vznešený Alláh dokonce sesílá přímo v Koránu slova, kterými u Něho hledat ochranu. Jsou jimi poslední tři súry v koránském pořadí:

قُلْ هُوَ اللَّهُ أَحَدٌ اللَّهُ الصَّمَدُ لَمْ يَلِدْ وَلَمْ يُولَدْ وَلَمْ يَكُن لَّهُ كُفُوًا أَحَدٌ

Rci: “On, Alláh, je Jedinečný, Bůh Sám o Sobě Věčný, neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by Mu byl roven“(Ichlás: 1-4)

قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ الْفَلَقِ مِن شَرِّ مَا خَلَقَ وَمِن شَرِّ غَاسِقٍ إِذَا وَقَبَ وَمِن شَرِّ النَّفَّاثَاتِ فِي الْعُقَدِ وَمِن شَرِّ حَاسِدٍ إِذَا حَسَدَ

Rci: “Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní před zlem Jeho stvoření, před zlem temnoty, když se šíří, před zlem žen, jež do uzlů prskají, před zlem závistníka, když závidí!” (Felek: 1-5)

قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ النَّاسِ مَلِكِ النَّاسِ إِلَٰهِ النَّاسِ مِن شَرِّ الْوَسْوَاسِ الْخَنَّاسِ الَّذِي يُوَسْوِسُ فِي صُدُورِ النَّاسِ مِنَ الْجِنَّةِ وَالنَّاسِ ‎

Rci: “Utíkám se v ochranu Pána lidí, vládce lidí, Boha lidí, před zlem našeptavače pokradmého, jenž našeptává do hrudi lidí, ať již je z džinů či z lidí!” (Nás: 1-6)

O těchto třech súrách Ibnu l-Kajjim řekl:

Každý Boží služebník potřebuje, aby se utíkal k Alláhu pomocí těchto posledních tří súr. A tato potřeba je ještě větší, než jeho potřeba jídla, pití, nebo ošacení.25

Utíkat se k Alláhu je třeba před všemi nebezpečími tohoto i onoho světa. On je Dobrotivý a Pečující Stvořitel všech těchto nebezpečí, ať už se jedná o rány osudu, anebo divou zvěř, bídu a nedostatek, hlad a žízeň, chudobu, starosti, nepohodlí, nepříznivé počasí či všechny druhy a typy nepřátel a jejich škodlivého působení, ba dokonce i ničivé choroby. On Jediný má totiž moc odvrátit jakékoli zlo a je vždy ochoten tak učinit. Služebník je nejupřímnější vůči Bohu právě tehdy, když zažívá tíseň a proto má prosba kohokoli v nouzi největší šanci, aby Jím byla vyslyšena.

Posel Boží صلى الله عليه وسلم se k němu utíkal mnohými různými způsoby, mimo jiné i takto:

اللهم إنِّي أعوذُ بك من البَرَصِ و الجنونِ و الجُذامِ، و من سَيِّئِ الأسقامِ

Ó Bože, utíkám se k Tobě před fleky na kůži, šílenstvím, malomocenstvím a všemi zlými chorobami.26

Použitý výraz الأسقام al-askám je množným číslem od slova السقم as-sakam, které označuje jakoukoli zlou, zejména nakažlivou chorobu. Mnozí současní islámští učenci zmiňují, že zahrnuje i chorobu, jejíž pandemii dnes ve světě čelíme. A Alláh ví nejlépe.

 

 

 

  1. Dvanáct rad zbožných předků pro nelehké časy, díl I.
  2. Dvanáct rad zbožných předků pro nelehké časy, díl II.
  3. Dvanáct rad zbožných předků pro nelehké časy, díl III.
  1. Uvádí al-Berbehárí v Šerhu s-Sunna, str. 214.
  2. Viz Minhádžu s-Sunneti n-nebewíja, 5/349.
  3. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 27/442.
  4. Muttefekun ‘alejhi. Od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6346; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2730. 
  5. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 12/494.
  6. Viz Zádu l-me’ád, 4/188.
  7. Zaznamenali Ibn Abi d-Dunjá v al-Mewsú’a, 10/494; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 4181.
  8. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/35.
  9. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/465.
  10. Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, podání č. 1714.
  11. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 5/337.
  12. Viz Sijeru a’lámi n-nubelá´, 20/141.
  13. Zaznamenal Ibn Džemá’a v Tezkiretu s-sámi’, str. 36.
  14. Viz Medžmú’u l-fetáwá wer-resáil, 7/367.
  15. Viz Šerhu Bulúghi l-merám, 5/30.
  16. Viz I’ánetu l-mustefíd, 1/193.
  17. Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3985; jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 8792. 
  18. Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 2/31.
  19. Viz Ta’zímu kadri s-salát, str. 230.
  20. Viz Kitábu s-saláti we-hukmi tárikihá, 1/173.
  21. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 4/604.
  22. Viz Miftáhu Dári s-se’áda, 1/112.
  23. Viz Zádu l-me’ád, 2/30.
  24. Od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2401; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 10702. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 329.
  25. Viz Bedái’u l-fewáid, 2/426.
  26. Od Anase ibn Málika رضي الله عنه zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1554; Ahmed v Musnedu, hadís č. 13027; a v poněkud odlišné verzi také an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5493. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1281.