Uvádí se, že za pravověrným chalífou Omarem ibn ‘Abdil’azíz vešel nějaký muž a začal vyjmenovávat chyby a špatnosti nějakého jiného člověka.
Omar ibn ‘Abdil’azíz se na něho obrátil a řekl mu: “Pokud si to skutečně přeješ, můžeme důkladně prošetřit všechno, co o dotyčném tvrdíš.
Pokud se ukáže, žes o něm lhal, potom se na tebe budou vztahovat tato slova Pána Vznešeného:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِن جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَن تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَىٰ مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ
“Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili.” (Hudžurát: 6)
“A pokud budeš pokračovat v dalších a dalších tvrzeních o svém bratrovi, byť by se ukázalo, žes měl pravdu,” pokračoval chalífa, “potom se na tebe budou vztahovat zase tato jiná slova Pána Vznešeného:
وَلَا تُطِعْ كُلَّ حَلَّافٍ مَّهِينٍ هَمَّازٍ مَّشَّاءٍ بِنَمِيمٍ
“Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného, klevetníka s pomluvami obcházejícího” (Kalem: 10- 11).
Omar potom řekl: “Anebo, pokud chceš, na toto vše oba zapomeneme. Zapomeneme na všechno, cos mi o něm navyprávěl a odpustím ti. Co z toho sis vybral?”
“Milost! Prosím o milost, ó vládce pravověrných,” hlesl dotyčný muž a zapřísáhl se: “Už nikdy se nedopustím tohoto hříchu!”1