بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni” (Álu ‘Imrán: 103).
Připomínejte si co nejvíce to největší dobrodiní, kterého se vám od Vznešeného Alláha dostalo. Buďte za něho věční, pečujte o něj, strážte si ho a snažte se na něm také vytrvat až do smrti. Protože kdo na něm zemře, ten prožil šťastný život na tomto světě a bude věčně šťasten také po smrti. Dosáhne nepomíjejícího úspěchu, spasí se od zla a zkázy. Tímto dobrodiním Alláh napravuje všechny záležitosti dotyčného v tomto životě a ono je taktéž příčinou milosti Boží pro něj na světě onom. Je jím dobrodiní الفطرة al-fitra, přirozeného sklonu k pravé víře. Kdo tento přirozený sklon pozmění jeho zapíráním v podobě nevíry či projeveným pokrytectvím, anebo bude konat činy, které se přirozené víře protiví, ten zajisté prodělá a ocitne se ve ztrátě.
Jaká je ovšem skutečnost přirozeného sklonu člověka k pravé víře? Fitra znamená vrozený lidský pud vedoucí člověka k pravdě, s nímž se člověk už rodí. Vrozená lidská sklonnost přijmout jako pravdu tvrzení, že není božstva kromě Jediného Boha, Jediného Pána, vedle Nějž není žádného jiného Pána ani božstva hodného uctívání. A je to i láska k čemukoli dobrému.
Alláh vyslal Svého Posla Muhammeda, pečeť proroků a poslů Božích, právě jako někoho, kdo tento všem lidem vrozený vnitřní hlas následuje. A naučil ho také zjevenému Božímu Zákonu, šarí’i. Na cestu, jejíž směr tato vrozená sklonnost určovala, svítilo Prorokovi světlo Božího Zjevení, které určovalo každý jeho krok na jeho pouti životem.
Vznešený Alláh pravil:
أَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا ۚ فِطْرَتَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا ۚ لَا تَبْدِيلَ لِخَلْقِ اللَّهِ
“Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze!” (Rúm: 30)
Vystříhejte se proto všeho, co tento přirozený lidský sklon narušuje a co se mu protiví, jako je především nevíra a přidružování k Alláhu falešných božstev a pak také nevděk za Jeho dary.
Vznešený Alláh v příběhu o Proroku Músá (Mojžíšovi) praví:
وَجَاوَزْنَا بِبَنِي إِسْرَائِيلَ الْبَحْرَ فَأَتَوْا عَلَىٰ قَوْمٍ يَعْكُفُونَ عَلَىٰ أَصْنَامٍ لَّهُمْ ۚ قَالُوا يَا مُوسَى اجْعَل لَّنَا إِلَٰهًا كَمَا لَهُمْ آلِهَةٌ ۚ قَالَ إِنَّكُمْ قَوْمٌ تَجْهَلُونَ إِنَّ هَٰؤُلَاءِ مُتَبَّرٌ مَّا هُمْ فِيهِ وَبَاطِلٌ مَّا كَانُوا يَعْمَلُونَ
“A převedli jsme přes moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří horlivě uctívali modly své. I řekli: “Mojžíši, udělej nám božstvo podobné božstvům, která mají tito!” Odpověděl: “Vy věru jste lidé pošetilí!” To, v čem tihle jsou, je ke zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co dělali.” (A’ráf: 138-139)
Co se týče nevděku za Boží dary, Alláh jim připomíná:
وَظَلَّلْنَا عَلَيْكُمُ الْغَمَامَ وَأَنزَلْنَا عَلَيْكُمُ الْمَنَّ وَالسَّلْوَىٰ ۖ كُلُوا مِن طَيِّبَاتِ مَا رَزَقْنَاكُمْ ۖ وَمَا ظَلَمُونَا وَلَٰكِن كَانُوا أَنفُسَهُمْ يَظْلِمُونَ
“A dali jsme vás zastínit mračnu a seslali jsme vám manu a křepelky. “Jezte z těchto pokrmů výtečných, jež jsme vám uštědřili!” Neublížili nám, ale sami sobě ukřivdili.” (Bekara: 57)
K důvodům vedoucím k tomu, že někdo začne konat proti své vlastní přirozenosti patří především prachobyčejná lidská pýcha. Nadutí lidé pravdu odmítají a povyšují se nad ni.
V hadísu od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
لاَ يَدْخُلُ الْجَنَّةَ مَنْ كَانَ فِي قَلْبِهِ مِثْقَالُ ذَرَّةٍ مِنْ كِبْرٍ
“Do Ráje nevejde nikdo, v čím srdci bude za váhu nepatrné částečky pýchy.” Kdosi se podiveně otázal: “Ale člověk má přece rád, když je krásně oblečený a obutý. Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu však odpověděl, že pýcha je
بَطَرُ الْحَقِّ وَغَمْطُ النَّاسِ
“odmítání pravdy a povyšování se nad ostatními lidmi.“1
Dalším důvodem zkažení ryzí lidské přirozenosti je váhavost a nerozhodnost. Člověk se dívá dvěma protichůdnými směry, pozoruje mezi ostatními lidmi dva tábory a jednoduše se přidá k těm, o nichž si myslí, že budou mít převahu. Anebo se rozhodne podle toho, kam ho vede vezdejší zisk a nízké tužby. Taková vlastnost patří pokrytcům.
Alláh je popisuje slovy:
مُّذَبْذَبِينَ بَيْنَ ذَٰلِكَ لَا إِلَىٰ هَٰؤُلَاءِ وَلَا إِلَىٰ هَٰؤُلَاءِ ۚ وَمَن يُضْلِلِ اللَّهُ فَلَن تَجِدَ لَهُ سَبِيلًا
“váhajíce mezi obojím, nepřiklánějíce se ani k těm, ani k oněm. A komu dal Bůh zbloudit, tomu ty cestu nenajdeš!” (Nisá´:143)
وَمِنَ النَّاسِ مَن يَعْبُدُ اللَّهَ عَلَىٰ حَرْفٍ ۖ فَإِنْ أَصَابَهُ خَيْرٌ اطْمَأَنَّ بِهِ ۖ وَإِنْ أَصَابَتْهُ فِتْنَةٌ انقَلَبَ عَلَىٰ وَجْهِهِ خَسِرَ الدُّنْيَا وَالْآخِرَةَ ۚ ذَٰلِكَ هُوَ الْخُسْرَانُ الْمُبِينُ
“A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět – a to věru je ztráta zjevná.” (Hadždž: 11)
Dalším důvodem mohou být životní zkoušky a těžkosti. Ty jsou však Boží zákonitostí tohoto světa, neboť Vznešený Alláh pravil:
أَحَسِبَ النَّاسُ أَن يُتْرَكُوا أَن يَقُولُوا آمَنَّا وَهُمْ لَا يُفْتَنُونَ
“Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: “Uvěřili jsme,” a že zkoušeni nebudou?” (‘Ankebút: 2)
وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَيْءٍ مِّنَ الْخَوْفِ وَالْجُوعِ وَنَقْصٍ مِّنَ الْأَمْوَالِ وَالْأَنفُسِ وَالثَّمَرَاتِ ۗ وَبَشِّرِ الصَّابِرِينَ
“Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým” (Bekara: 155)
Když přijdou, lidé se mohou zachovat dvojím způsobem. Jedni mohou být trpěliví a zpytovat své vlastní svědomí.
O takových Vznešený Alláh praví:
الَّذِينَ قَالَ لَهُمُ النَّاسُ إِنَّ النَّاسَ قَدْ جَمَعُوا لَكُمْ فَاخْشَوْهُمْ فَزَادَهُمْ إِيمَانًا وَقَالُوا حَسْبُنَا اللَّهُ وَنِعْمَ الْوَكِيلُ
“A když jim lidé řekli: “Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!”, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: “Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!” (Áli ‘Imrán: 173)
وَلَمَّا رَأَى الْمُؤْمِنُونَ الْأَحْزَابَ قَالُوا هَٰذَا مَا وَعَدَنَا اللَّهُ وَرَسُولُهُ وَصَدَقَ اللَّهُ وَرَسُولُهُ ۚ وَمَا زَادَهُمْ إِلَّا إِيمَانًا وَتَسْلِيمًا
“Když pak věřící spatřili spojence, zvolali: “Tohle je to, co slíbil nám Bůh a posel Jeho a vskutku měli Bůh i posel Jeho pravdu!” A vše to posílilo jen víru a oddanost jejich.” (Ahzáb: 22)
Anebo mohou před zkouškami pokleknout a zachovat se úplně jinak:
وَمِنَ النَّاسِ مَن يَقُولُ آمَنَّا بِاللَّهِ فَإِذَا أُوذِيَ فِي اللَّهِ جَعَلَ فِتْنَةَ النَّاسِ كَعَذَابِ اللَّهِ وَلَئِن جَاءَ نَصْرٌ مِّن رَّبِّكَ لَيَقُولُنَّ إِنَّا كُنَّا مَعَكُمْ ۚ أَوَلَيْسَ اللَّهُ بِأَعْلَمَ بِمَا فِي صُدُورِ الْعَالَمِينَ
“Mezi lidmi jsou pak ti, kdož říkají: “Uvěřili jsme v Boha,” ale když kvůli Bohu jsou pronásledováni, srovnávají zkoušku lidmi působenou s trestem Božím. Když však přijde pomoc od Pána tvého, tu věru volají: “My byli jsme s vámi!” Cožpak Bůh nezná nejlépe, co v hrudích je lidstva veškerého?” (‘Ankebút: 10)
Kdo se začne chovat proti své přirozenosti a bude se snažit ji v sobě udusit, ten zemře, dokonce i když ještě bude kráčet po zemském povrchu. Vznešený Alláh pravil:
وَمَن كَانَ مَيْتًا فَأَحْيَيْنَاهُ وَجَعَلْنَا لَهُ نُورًا يَمْشِي بِهِ فِي النَّاسِ كَمَن مَّثَلُهُ فِي الظُّلُمَاتِ لَيْسَ بِخَارِجٍ مِّنْهَا
“Zdaž ten, jenž mrtev byl a jehož jsme oživili a jemuž jsme světlo dali, aby s ním kráčel mezi lidmi, je roven tomu, kdo v temnotách dlí, z nichž východiska není?” (An’ám: 122)
A naopak střežit a kultivovat svůj přirozený sklon nelze nijak jinak, nežli skutečným poznáním víry, věděním o tom, co je nám zjeveno a praktickým následováním tohoto poznání v podobě činů z něj vyplývajících. Přirozený sklon člověka sílí shodně růstu jeho víry, míře jeho poslušnosti vůči Božímu Zákonu a jeho vyhýbání se čemukoli zakázanému. V takovém případě se pro dotyčného stane jeho přirozenost světlem v temnotách.
Věřící!
Alláh stvořil člověka v té nejkrásnější formě, v jeho čisté a ryzí přirozenosti. A k Jeho moudrosti patří i to, že z každého druhu stvořil po páru. Každému druhu a každému pohlaví určil Alláh jeho osobité vlastnosti, chtíče a náklonnosti. Mezi oběma pohlavími pak stvořil přirozenou náklonnost jedněch k druhým, která nakonec ústí ve vznik nové generace těch, kteří zemi zdědí po generaci předcházející.
V dnešní době jsme svědky dalšího pokřivování přirozeného a ryzího lidského sklonu. Na povrch vyvěrá v problému daleko starším – v problému pohlavních úchylek znetvořujících tuto vrozenou přirozenost. Patří sem chtíč a touha mužů po mužích a žen po ženách. Je to zvěrský a bestiální chtíč, který zasahuje přirozenost a bytí celého lidstva.
Alláh vyhladil kvůli tomuto nesmírnému hříchu celé pokolení před námi, národ Proroka Lúta (Lota), mír s ním, protože ničeho takového se nikdo před nimi nedopouštěl. Proto je také potrestal trestem, jímž nikoho jiného nepotrestal. Nejenže je vyhladil, ale převrátil na ně jejich vlastní domy podlahou vzhůru, dal je pohltit zemí a zavalit kamením ze spálené hlíny. Byl to trest takový, že je hoden zapamatování a byl tak krutý proto, že zvrácenosti, kterých se tito hříšníci dopouštěli, byly tak ohromné a nestoudné.
Vznešený objasnil závažnost tohoto hrdelního zločinu mnoha popisy týkajícími se Lútova národa:
بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ مُّسْرِفُونَ
“Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!” (A’ráf: 81)
إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَاسِقِينَ
“Věru oni byli lidmi špatnými a hanebnými.” (Anbijá´:74)
A Alláh též zachoval, co o nich řekli andělé proroku Ibráhímovi (Abrahámovi):
إِنَّا مُهْلِكُو أَهْلِ هَٰذِهِ الْقَرْيَةِ ۖ إِنَّ أَهْلَهَا كَانُوا ظَالِمِينَ
“Zahubíme obyvatele města tohoto, neboť nespravedliví byli!” (‘Ankebút: 31)
O Lútovi samém pak Alláh říká:
وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْقَرْيَةِ الَّتِي كَانَت تَّعْمَلُ الْخَبَائِثَ
“a zachránili jsme ho z města, jež nepravosti páchalo” (Anbijá´:74)
A jaký byl jejich trest? Alláh na ně poslal anděla Džibríla, který jednoho rána jejich město vytrhl ze země a pozdvihl ho k výšinám nebes, do té míry, že nebeští andělé mohli slyšet kokrhání jejich kohoutů a štěkot jejich psů, sténání a jekot jeho obyvatel křičících strachem. Poté je převrácené svalil na zem. Na to spustil z nebes déšť kamenů ze spálené hlíny. Byl konec chtíčům, chlípnosti a prostopášnosti. Krátce si užívali, ale dlouze budou trpět.
Alláh o takových říká:
مُّسَوَّمَةً عِندَ رَبِّكَ ۖ وَمَا هِيَ مِنَ الظَّالِمِينَ بِبَعِيدٍ
“A když přišel rozkaz Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na ně pršet kamení z hlíny upěchované.” (Húd: 82)
Údolí, kde se město Sodoma nacházelo, je dnes zcela pusté a nevhodné k životu. Město samo se stalo synonymem hříchu, zvrácenosti jménem sodomie a nezapomenutelného trestu, který za ně přišel. Stalo se připomínkou a varováním pro každého člověka zdravého a ryzího srdce.
Prosíme Alláha, aby nás ochránil před pokušením hříchů, prostopášností a ohavností. Ó Bože, nedej, abychom byli mezi těmi, kteří křiví přirozenost, v níž jsi nás Ty stvořil, nevírou, modloslužebnictvím a bestiálními perverzemi. Modlíme se k Tobě, abys nám a našim rodinám dal sílu vzdorovat zlu a čelit těm, kteří zlo propagují. Ámín!