Vznešený Alláh zjevil:
عَسَى اللَّهُ أَن يَجْعَلَ بَيْنَكُمْ وَبَيْنَ الَّذِينَ عَادَيْتُم مِّنْهُم مَّوَدَّةً ۚ وَاللَّهُ قَدِيرٌ ۚ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“Možná že Bůh způsobí, že mezi vámi a těmi, s nimiž jste v nepřátelství, zavládne náklonnost, neboť Bůh je všemohoucí a Bůh je nejvýš odpouštějící a slitovný.” (Mumtehina: 7)
Mus’ab ibn Se’d vypráví od svého otce Se’da ibn Abí Wakkáse رضي الله عنه následující příběh:
“V den osvobození Mekky muslimskou armádou zaručil Posel Boží صلى الله عليه وسلم všeobecnou amnestii pro všechny její obyvatele, s výjimkou výslovně jmenovaných osob z řad těch nejhorších mezi předáky modloslužebníků. Jednalo se o čtyři muže a dvě ženy1
O těchto lidech Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
اقْتُلُوهُمْ وَإِنْ وَجَدْتُمُوهُمْ مُتَعَلِّقِينَ بِأَسْتَارِ الْكَعْبَةِ
“Zabte je, byť byste je nalezli, jak se drží látky pokrývající Ka’bu!”
Těmito čtyřmi byli ‘Ikrima, zavilý nepřítel islámu a syn nechvalně proslulého mekkánského tyrana Abú Džehla, ‘Abdulláh ibn Chatal, Mikjás ibn Subába a ‘Abdulláh ibn Se’d ibn Abi s-Serh.
‘Abdulláha ibn Chatala dopadli v okamžiku, kdy se chytil látky překrývající Ka’bu. Se’íd ibn Hurajs a ‘Ammár ibn Jásir se rozběhli za ním, ale mladší a rychlejší Se’íd k němu doběhl dříve a zabil ho.
Mikjás ibn Subába byl dopaden a zabit lidmi obsazujícími mekkánskou tržnici.
‘Ikrima ibn Abí Džehl dokázal před muslimskými vojáky uprchnout. Nasedl na loď a snažil se Arábii opustit. Prchal do Jemenu. Na moři ho však zastihla zuřivá bouře. Posádka téměř potápějící se lodi se k ‘Ikrimovi obrátila se slovy: “Upřímně se obrať k Alláhu, protože tví falešní bohové nám v této svízelné situaci v ničem nemohou pomoci!”
‘Ikrima řekl: “Při Alláhu, pokud mne na moři nemůže zachránit nic jiného, nežli jen upřímná víra v Alláha, potom mne nic jiného nemůže spasit ani na pevnině! Ó Bože, slibuji ti, že pokud mne teď zachráníš z tohoto neštěstí, sám odejdu k Muhammedovi, položím svou ruku na jeho ruku a jsem si jist, že se přesvědčím, že se on vůči mně zachová šlechetně a všechno mi odpustí.”
Rozhodl se tedy přijmout islám.
‘Abdulláh ibn Se’d ibnu s-Serh se mezitím schoval v domě Osmána ibn ‘Affán رضي الله عنه a když Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyzval ostatní lidi v Mekce, aby mu přísahali na věrnost, Osmán k němu přivedl také jeho a Prorokovi صلى الله عليه وسلم řekl: “Posle Boží, přijmi přísahu věrnosti také od ‘Abdulláha!” Posel Boží صلى الله عليه وسلم tak nechtěl učinit a vždy od něho odvrátil zrak a podíval se na Osmána. Toto se třikrát opakovalo a napotřetí Prorok صلى الله عليه وسلم ‘Abdulláhovu přísahu na věrnost skutečně přeci jen přijal. Potom se obrátil ke svým společníkům a pravil:
أَمَا كَانَ فِيكُمْ رَجُلٌ رَشِيدٌ يَقُومُ إِلَى هَذَا حَيْثُ رَآنِي كَفَفْتُ يَدِي عَنْ بَيْعَتِهِ فَيَقْتُلَهُ
“Což mezi vámi nebyl nikdo, kdo by se dovtípil a vstal, když uviděl, že jsem od něj nechtěl přísahu na věrnost převzít a přiložit svou ruku k té jeho? Nenašel se nikdo, kdo by ho zabil?”
“Nevěděli jsme, Posle Boží, co jsi měl na srdci. Proč jsi nám nedal znamení očima?” odpověděli Prorokovi صلى الله عليه وسلم vojáci.
Prorok صلى الله عليه وسلم jim však odpověděl:
إِنَّهُ لاَ يَنْبَغِي لِنَبِيٍّ أَنْ يَكُونَ لَهُ خَائِنَةُ أَعْيُنٍ
“Nesluší se, aby oči nějakého proroka klamaly.“2
A co se stalo se samotným ‘Ikrimou?
Když se Posel Boží صلى الله عليه وسلم dozvěděl o jeho úniku, vyhlásil:
هو آمن
“Bude v bezpečí.”
Za ‘Ikrimou se vydala muslimka jménem Ummu Hakím. Když ho dostihla, sdělila mu: “Přicházím k tobě od toho nejspravedlivějšího a nejdobrotivějšího ze všech lidí. Muhammed sám ti už zaručil bezpečný návrat.”
“Opravdu?” zdráhal se uvěřit ‘Ikrima.
“Skutečně,” řekla Ummu Hakím, “sama jsem s ním už mluvila a přislíbil ti bezpečí.”
Tak se i on vrátil zpět do Mekky spolu s ní. Vyhledal Posla Božího صلى الله عليه وسلم a řekl mu: “Dozvěděl jsem se, žes mi zaručil bezpečný návrat.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
صدقت، فأنت آمن
“Pravdu díš, budeš v bezpečí.”
“Muhammede, k čemu mne to tedy vlastně vyzýváš,” otázal se ‘Ikrima.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
أدعوك إلى أن تشهد أن لا إله إلا الله وأني رسول الله، وأن تقيم الصلاة وتؤتي الزكاة، وتفعل وتفعل
“Vyzývám tě, abys dosvědčil, že není skutečného božstva kromě Alláha a že já jsem Posel Boží, abys dodržoval modlitbu, dával zekát a vykonával to a to …” načež jmenoval základní povinnosti muslima.
‘Ikrima odvětil: “Při Alláhu, ty nevyzýváš k ničemu jinému, nežli k tomu, co je pravdivé, dobré a krásné. Již předtím jsi byl mezi námi a – při Alláhu – jsi vyzýval k tomu, k čemu jsi vyzýval. A byl jsi ten nejpravdomluvnější a nejdobrotivější mezi námi.” A potom dodal: “A já věru dosvědčuji, že není skutečného božstva kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammed je Jeho služebníkem a Poslem.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl tímto nesmírně potěšen. ‘Ikrimovi poradil, aby co nejvíce opakoval slova své šehády a aby uvnitř sebe opakoval, že nyní je už muslimem a navíc někým, kdo kvůli islámu přesídlil, vykonal hidžru a je připraven za islám bojovat.
‘Ikrima Posla Božího صلى الله عليه وسلم prosil, aby mu odpustil jeho někdejší nepřátelství, ústrky a zločiny, kterých se na něm a na ostatních muslimech dopustil, jakož i slovní urážky a štvavou nenávist. Za všechny situace, kdy Prorokovi صلى الله عليه وسلم a muslimům jakkoli ublížil. A Posel Boží صلى الله عليه وسلم zdvihl své ruce k nebesům a prosil Alláha, aby ‘Ikrimovi odpustil vše špatné, čeho se v předchozím životě dopustil.
‘Ikrima poté řekl: “Jsem spokojen, Posle Boží. Není ničeho z majetku, aniž bych to předtím nevynaložil na to, abych zamezil šíření islámu. A nyní nebude majetku, aniž bych dvojnásobek neudělil na cestě islámu.” 3
Poté, co veřejně vyhlásil své přestoupení na islám, položil ‘Ikrima svou ruku na ruku Posla Božího صلى الله عليه وسلم a Posel Boží se skutečně zachoval tak, jak ‘Ikrima očekával. Odpustil mu jeho zločiny, přijal jeho přísahu věrnosti a uvedl ho mezi ostatní své stoupence.
‘Ikrima poté, co byla pro islám osvojena Mekka, bojoval po boku ostatních muslimů, pod vedením Posla Božího صلى الله عليه وسلم a pod praporcem islámu v několika následujících bitvách v celé Arábii. Poté bojoval pod velením prvního chalífy Abú Bekra as-Siddíka رضي الله عنه ve válce s odpadlíky a na taženích v Ománu, Jemenu a Šámu. Tam se vyznamenal v bitvě u Jermúku, kde burcoval muslimy proti nepřátelskému vojsku ve snaze bojovat nyní za islám s ještě větší vervou, než kdysi proti němu. V této bitvě také nalezl mučednickou smrt.
Po Prorokově صلى الله عليه وسلم odchodu na lepší svět byl ‘Ikrima nejen bojovníkem, ale ocitl se i mezi oněmi výjimečnými osobnostmi, lidmi, kteří šířili jeho učení dál. Ve sbírkách hadísů se několik podání zachovalo právě od ‘Ikrimy ibn Abí Džehla, kdysi zavilého nepřítele islámu, který se nakonec obrátil, prodělal vnitřní přerod a stal se horlivým zastáncem Božího náboženství. Nechť je s ním Alláh spokojen.
- Tito lidé byli shledáni vinnými za největší a nejhanebnější násilnosti a zvěrstva vůči rané muslimské komunitě, za největší krutosti při pronásledování prvních muslimů, nejbrutálnější bojové akce a ustavičné rozdmýchávání válečného běsnění mezi oběma stranami. Byli to strůjci a architekti konfliktu, který právě skončil vítězstvím muslimů.
- Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4078; ad-Dárekutní v Sunenu, hadís č. 3022; ‘Abdulhakk al-Išbilí v al-Ahkámu s-sughrá, str. 549; al-Búsírí v Itháfu l-chajrati l-mihra, 5/245; a at-Taháwí v Muškilu l-ásár, 4521. Uvádí ho i Ibnu l-Kajjim v Zádu l-me’ád, 3/110; se sahíh isnádem; a Muhammed al-Amín aš-Šinkítí v Adwáu l-beján, 2/332 se sahíh isnádem. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Tachrídžu Zádi l-me’ád, 5/54. Jako sahíh ho doložili al-Albání v Sahíhu Suneni n-Nesáí, hadís č. 4067; a Ibn Mulakkin v al-Bedru l-munír, 9/153.
- ‘Ikrimovo obrácení a další život v islámu popisuje al-Wákidí v al-Maghází, 2/851-853.