Hadís o spatření Alláha ve snu

Logo XXL

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

رأيتُ ربِّي في أحسنِ صورةٍ، فقال: فيمَ يختصمُ الملأُ الأعلى، فقلت: لا أدري، فوضع يده بين كتفيَّ، حتَّى وجدتُ بردَ أنامِله، ثمَّ قالَ: فيم يختصمُ الملأ الأعلى؟ قلتُ: في الكفَّارات والدرجات، قال: وما الكفَّارات؟ قلت: إسباغُ الوضوءِ في السّبَرات، ونقلُ الأقدام إلى الجماعاتِ، وانتظارُ الصلاةِ بعدَ الصلاة، قال: فما الدرجاتُ؟ قلتُ: إطعامُ الطعامِ، وإفشاءُ السلامِ، وصلاةٌ بالليل والناسُ نيام، قال: قل، قال: قلتُ: ما أقولُ؟ قالَ: قلِ: اللهمّ! إنِّي أسألك عَمَلاً بالحسناتِ، وتركاً للمنكراتِ، وإذا أردتَ في قومٍ فتنةً وأنا فيهم؛ فاقبضني إليكَ غيرَ مفتونٍ.

Přišel ke mně dnes v noci můj Pán v té nejkrásnější podobě a řekl mi: „Víš, o čem se dohadují na nejvyšším shromáždění?“ „Netuším,“ odpověděl jsem. Položil tedy Svou Ruku mezi má ramena, až jsem ucítil chladivost jejího dotyku a znovu se zeptal: „O čem se dohadují na nejvyšším shromáždění?“ Odpověděl jsem: „O tom, co vynahrazuje prohřešky a o tom, co může pozdvihnout něčí úroveň (tj. v Ráji). Řekl: „A co vynahradí prohřešky?“ Odpověděl jsem: „Pečlivě vykonat rituální očistu i v obtížnějších podmínkách, kráčet na společné modlitby a vyčkávat modlitbu za modlitbou.“ Řekl: „A copak může pozdvihnout úroveň?“ Odpověděl jsem: „Krmit ostatní, šířit pozdrav a modlit se v noci, když ostatní spí.“ Řekl: „Řekni …“ Zeptal jsem se: „A co mám říci?“ Řekl: „Alláhumme inní as´eluke ‘amelen bil-hasenát we terken lil-munkerát we izá aredte fí kawmí fitneten we ana fíhim fe-kbidní ilejke ghajre meftún,“ tj. „Ó Bože, žádám tě o to, abych konal dobré skutky, o to, abych zanechal špatných a o to, že pokud chceš, aby byl můj lid pokoušen, zatímco jsem mezi nimi, abys mne vzal k Sobě a já nebyl pokoušen.[1]

Podle jiného podání řekl:

لما كان ليلة أسري بي .

Když nadešla noc, v níž jsem byl přenesen …“ Tj. noc Isrá´. [2]

K tomuto došlo v momentu, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم spal, jak uvádí četná další podání. [3]

Ibn ‘Abdilberr říká:

Podle učenců to znamená, že Ho viděl ve snu, když spal. A Alláh ví nejlépe. Hadís je hasan a jeho vypravěči spolehliví.[4]

Al-Albání pravil:

Všichni jeho vypravěči jsou spolehliví (arab. الثقات as-sikkát), mezi nimi Ibnu l-Medení je dokonce jedním z vypravěčů Muslimova Sahíhu, kromě vypravěče Hammáda ibn Zelíla, který je pouze pravdomluvný (arab. صدوق sadúk), anebo podle az-Zehebího spolehlivý, čímž je celý hadís sahíh, jak se také uvádí od většího počtu učenců. Ten, který ho popírá jako neautentický, dopouští se veliké a závažné chyby. Toto vidění se odehrálo ve snu.[5]

Ad-Dárimí vysvětlil:

Toto vidění se odehrálo ve snu. Ve snu je možno Alláha spatřit v jakékoli podobě či formě.[6]

Tato podoba či forma, kterou věřící může za jistých okolností ve snu vidět, nijak neodpovídá skutečné podobě Boží, protože Jeho není na tomto světě možno spatřit. Důkazem jsou slova Boží:

 لَّا تُدْرِكُهُ ٱلْأَبْصَـٰرُ وَهُوَ يُدْرِكُ ٱلْأَبْصَـٰرَ ۖ وَهُوَ ٱللَّطِيفُ ٱلْخَبِيرُ 

Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (An’ám: 103)

Ahmed ibn Hanbel ohledně podobných hadísů, hovořících o atributech Božích, napsal:

Říkáme, že hadisy je třeba chápat v jejich vnějším významu (arab. على ظاهره ‘alá záhirihi), tak jak byly vyřčeny Prorokem صلى الله عليه و سلم. Jejich rozebíráni teologickou rétorikou je inovace. Věříme v ně tak, jak nám byly řečeny, v jejich jasný význam a s nikým se ohledně nich nepřeme.[7]

Ani tento, ani podobné hadísy tedy nemohou sloužit jako důkaz pro tvrzení antropomorfistů (arab. مشبهة mušebbiha), že Alláh v čemkoli připomíná svá stvoření Muhammed ibn Sinán al-Wásití řekl: „Antropomorfisté jdou až dál za samé hadísy (tj. až do implikací, které v hadísu vůbec nejsou vyřčeny). Naopak ti, kteří tyto hadísy správně následují, nepřidávají k tomu, co slyší, vůbec nic. A tací jsou pravými následovníky Sunny. Věří jedině a pouze v to, co přesně tvrdí daný hadis a proto jsou právě oni pravými věřícimi. Věři v to, s čím byl Posel صلى الله عليه و سلم poslán, v Knihu Boží i Sunnu.[8]

Ibn Redžeb al-Hanbelí poskytl následující podrobné objasnění našeho předmětného hadísu:

Vše, pomocí čeho Posel Boží صلى الله عليه و سلم popsal svého Pána, je pravdou a je povinností v to věřit, aniž by to zároveň bylo jakkoli porovnáváno se stvořeními. Vše to je důkazem vznešenosti Proroka a způsobu, jakým byl naučen znalostí toho, co jest na nebesích i na zemi, s výjimkou oněch pěti věcí, které zná toliko Alláh Jediný:

وَعِندَهُۥ مَفَاتِحُ ٱلْغَيْبِ لَا يَعْلَمُهَآ إِلَّا هُوَ ۚ وَيَعْلَمُ مَا فِى ٱلْبَرِّ وَٱلْبَحْرِ ۚوَمَا تَسْقُطُ مِن وَرَقَةٍ إِلَّا يَعْلَمُهَا وَلَا حَبَّةٍ فِى ظُلُمَـٰتِ ٱلْأَرْضِ وَلَا رَطْبٍ وَلَا يَابِسٍ إِلَّا فِى كِتَـٰبٍ مُّبِينٍ

On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné. (An’ám: 59)

Podobně tomu i Ibráhímovi/Abrahámovi byla ukázána království nebes i zemí:

 وَكَذَٰلِكَ نُرِىٓ إِبْرَٰهِيمَ مَلَكُوتَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ وَلِيَكُونَ مِنَ ٱلْمُوقِنِينَ 

A takto jsme ukázali Abrahamovi království nebeská i pozemská, aby se stal jedním z pevně přesvědčených. (An’ám: 75)

Zde se nachází důkaz existence Nejvyššího shromáždění, kde mezi sebou diskutují andělé. Hadís je také důkazem ohromné důležitosti šesti v něm zmíněných věcí, neboť právě o nich andělé na nejvyšším shromáždění debatovali. Obtížné podmínky vykonání očisty, které hadís zmiňuje, jsou učenci vysvětlovány jako extrémní chlad. Hadís také ukazuje, že kráčet do mešity na společnou modlitbu pěšky je lepší, než k tomu využít nějaký dopravní prostředek. Učenci dále podotýkají, že ony tři věci jsou vykoupením jen za malé, ale nikoli už za velké hříchy. Smysl zůstávání v mešitě a vyčkávání modlitby za modlitbou je jednak explicitně v samotném vyčkávání na modlitbu a jednak implicitně v setrvávání v mešitě za účelem vzpomínání Alláha, četby Koránu, či studia víry a náboženské nauky, či jejich vyučování ostatním. Láska k chudobným a starost o ně je základem, na kterém se buduje i Boží láska vůči služebníkovi, neboť chudobní nevlastní nic z tohoto světa, kvůli čemuž by mohli být milováni a proto nemohou být milováni jinak, nežli pouze kvůli Alláhu.

Šejchu l-islám Ibn Tejmíja pravil: „Věřící může vidět svého Pána ve snu v rozmanitých podobách shodně síle své víry a přesvědčení. Pokud je jeho víra správná, uvidí Ho pouze v nádherné podobě, pokud je jeho víra nedostatečná, odrazí se to na formě, v jaké svého Pána spatří. Spatřit Alláha ve snu není totéž, jako Ho spatřit ve skutečnosti. Toto spatření může nabývat různých výkladů a významů odkazujících k reálnému světu.[9]

Ibn Tejmíja řekl:

Kdokoli ve snu uvidí Alláha, uvidí Ho v podobě, která nejvíce odpovídá skutečnému stavu dotyčného. Pokud je zbožný a spravedlivý, uvidí Ho v nádherné podobě. Právě proto Ho i Prorok صلى الله عليه و سلم uviděl v té nejnádhernější podobě.[10]

‘Abdul’azíz ibn Báz poznamenal:

Šejchu l-islám Ibn Tejmíja a další uvádějí, že je pro člověka možné, aby ve snu spatřil svého Pána, nicméně to, co uvidí, není skutečnost a pravá Jeho podoba. To proto, že ve skutečnosti není Alláhu Vznešenému a Slavenému nic podobno. Alláh praví:

لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ ۖ وَهُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá: 11)

Nic z Jeho stvoření není jako On. Člověku se v jeho snu může zdát, že k němu jeho Pán promlouvá, bez ohledu, jakou podobu to vlastně dotyčný snící spáč vidí. Bez ohledu na to, co vidí, je třeba vždy mít na paměti, že to ve skutečnosti není Alláh, protože Jemu není nic podobno v žádném ohledu. Šejch Takíjuddín (tj. Ibn Tejmíja – pozn. překladu) uvádí, že sny se mohou velmi lišit s ohledem na charakter snícího. Čím spravedlivější a zbožnější, čím bližší dobrotě dotyčný člověk je, tím adekvátnější bude i to, co ve snu uvidí. Ale pravda je vždy stále něco úplně jiného, než to, co ve snu vidí, protože hlavní princip zde je, že Alláhu není nic podobno.

Člověk může slyšet hlasy, anebo mu může být něco řečeno, anebo poručeno, aby udělal to a to, aniž by měl jasnou představu, nebo aniž by viděl vůbec nějakou podobu připomínající něco ze stvoření, protože Alláhu přece není nic podobno. Někteří lidé si dokonce mohou i představit, že svého Pána ve snu viděli, ačkoli ve skutečnosti se to nikdy neodehrálo. Šejtán může člověka oklamat a přimět ho k představám, že právě on je jeho Pánem, jak se uvádí od ‘Abdulkádira al-Džejláního, že ho viděl na trůnu nad vodou. Šejtán mu řekl: „Jsem tvůj Pán. Osvobozuji tě od všech povinností.“ ‘Abdulkádir al-Džejlání mu řekl: „Ztrať se, Boží nepříteli! Ty nejsi můj Pán, příkazy mého Pána nemohou být nikomu zrušeny,“ či něco podobného.[11]

Skutečnou podobu Boží pak poznajíá jen vyvolení Boží služebníci a to až na onom světě, shodně slovům Božím:

 لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا۟ ٱلْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ ۖ

Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno (Júnus:26)

Mnohá podání vysvětlila tento přídavek jako možnost spatřit svého Pána. Málik ibn Anas pravil: „Lidé uvidí Alláha, Vznešeného a Oslavovaného, v Den Zmrtvýchvstání na vlastní oči.[12]

Všem ostatním pak bude tato možnost upřena i na onom světě:

كَلَّآ إِنَّهُمْ عَن رَّبِّهِمْ يَوْمَئِذٍ لَّمَحْجُوبُونَ 

Však pozor! Věru že budou v ten den od svého Pána odděleni závěsem (Muteffifín: 15)

Také ohledně těchto podání platí obecný princip chápání atributů Božích, popisovaný Ahmedem ibn Hanbelem: „Tyto hadisy je třeba nechat takové jaké jsou – potvrdit je a neporovnávat je s ničím. Na tomto se učenci shodují.[13]

________________________________________________________

[1] V lehce odlišných verzích jej uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3234 jako hasan gharíb; Ahmed v Musnedu, hadís č. 16026. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 59 a v Silsiletu l-ahádísi s-Sahíha, hadís č. 3169.

[2] Tak zaznamenal at-Taberání v ad-Du’á´, hadísy č. 1461 a 1462; Chatíb al-Baghdádí v at-Tárích, 8/151.

[3] Viz Zilálu l-Dženna, hadís č. 3881; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 8/386, hadís č. 8207 a v al-Awsatu, hadís č. 5626 ve zkrácené formě, kterou al-Hajsemí kvůli matoucímu a i jinak spornému vypravěči Abú Sa’dovi al-Bakkálovi označil za slabou v Medžme’u z-zewáid, 1/238.

[4] Viz at-Temhíd, 24/325.

[5] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 7/505.

[6] Viz Raddu ‘alá Bišrin ibn Ghijás, str. 166.

[7] Viz Usúlu s-Sunna, odstavec 27.

[8] Zaznamenal Ismá’íl Ibn Fadl v al-Hudždža, 2/32.

[9] Viz al-Fetáwá, 3/390.

[10] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 5/251.

[11] Viz Is it possible to see Allaah in this world? In <https://islamqa.info/en/2734> [12. VII. 2018].

[12] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 6/326.

[13] Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Menákibu imámi Ahmed, str. 155-156.