Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
انْكِحُوا فَإِنِّي مُكَاثِرٌ بِكُمْ !
„Žeňte se, budu se honosit vaší početností!“ [1]
Ve verzi od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
انْكِحُوا فَإِنِّي مُكَاثِرٌ بِكُمْ !
„Žeňte se, budu se honosit vaší početností!“ [1]
Ve verzi od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
النِّكَاحُ مِنْ سُنَّتِي فَمَنْ لَمْ يَعْمَلْ بِسُنَّتِي فَلَيْسَ مِنِّي وَتَزَوَّجُوا فَإِنِّي مُكَاثِرٌ بِكُمُ الأُمَمَ وَمَنْ كَانَ ذَا طَوْلٍ فَلْيَنْكِحْ وَمَنْ لَمْ يَجِدْ فَعَلَيْهِ بِالصِّيَامِ فَإِنَّ الصَّوْمَ لَهُ وِجَاءٌ .
„Ženitba je z mé Sunny, kdokoli pak nepostupuje podle mé Sunny, ten ke mně nenáleží, věru já se pak budu honosit vaší početností oproti jiným národům. Kdokoli má možnost, nechť se ožení a kdo nikoli, nechť se postí, protože půst oslabí jeho tužby.“ [2]
Důvody vyřčení (arab. أسباب الورود asbábu l-wurúd) tohoto hadísu zmiňuje podání od Ma’kila ibn Jesára رضي الله عنه. Jistý muž přišel za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم s tím, že si našel krásnou a urozenou nevěstu, která ovšem není plodná. Zeptal se Posla Božího صلى الله عليه و سلم, zda se s ní i přesto má oženit a on mu odpověděl, že nikoli. Poté se vrátil i podruhé, ale Posel Boží صلى الله عليه و سلم jej od jeho úmyslu odradil znovu. Když dotyčný přišel i potřetí, Prorok صلى الله عليه و سلم mu řekl:
تَزَوَّجُوا الْوَدُودَ الْوَلُودَ فَإِنِّي مُكَاثِرٌ بِكُمُ الأُمَمَ
„Uzavírejte manželství s rozkošnými a plodnými, neboť věru se budu honosit vaší početností oproti jiným národům.“ [3]
Učenci v čele s Abú Hámidem al-Ghazálím jsou toho názoru, že k následování Sunny patří i manželství a početná rodina. Posel Boží صلى الله عليه و سلم na nás bude hrdý, pokud budeme mít více dětí. Mít více dětí je druhem uctívání, za který bude člověk odměněn, pakliže má ten správný úmysl. Důvodů je hned několik:
1. Člověk tímto jedná v souladu s Boží vůlí, protože Alláh si přeje zachovat lidský druh.
2. Člověk se tak snaží vysloužit si také lásku Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, který bude rád, stane-li se právě jeho umma tou nejpočetnější.
3. Více zbožných potomků znamená více proseb za odpuštění hříchů, které tyto děti mohou svému rodiči věnovat po jeho smrti.
4. Za spravedlivé a zbožné děti prosili i Boží proroci, mír s nimi všemi, jak je uváděno na mnoha místech v Koránu:
Ibráhím/Abrahám, mír s ním, prosil:
رَبِّ هَبْ لِى مِنَ ٱلصَّـٰلِحِينَ
Pane, dejž mi syna, jenž patřit bude mezi bezúhonné! (Sáffát: 100)
Zekeríjá/Zachariáš, mír s ním, prosil:
رَبِّ إِنِّى وَهَنَ ٱلْعَظْمُ مِنِّى وَٱشْتَعَلَ ٱلرَّأْسُ شَيْبًا وَلَمْ أَكُنۢ بِدُعَآئِكَ رَبِّ شَقِيًّا وَإِنِّى خِفْتُ ٱلْمَوَٰلِىَ مِن وَرَآءِى وَكَانَتِ ٱمْرَأَتِى عَاقِرًا فَهَبْ لِى مِن لَّدُنكَ وَلِيًّا يَرِثُنِى وَيَرِثُ مِنْ ءَالِ يَعْقُوبَ ۖ وَٱجْعَلْهُ رَبِّ رَضِيًّا
Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný; však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj, jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj! (Merjem: 4-6)
A Alláh mu na jeho prosbu odpověděl:
يَـٰزَكَرِيَّآ إِنَّا نُبَشِّرُكَ بِغُلَـٰمٍ ٱسْمُهُۥ يَحْيَىٰ لَمْ نَجْعَل لَّهُۥ مِن قَبْلُ سَمِيًّا
Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného! (Merjem: 7)
5. Početné a dobré potomstvo je dobrodiním Božím, o čemž svědčí koránská prosba opravdových věřících:
رَبَّنَا هَبْ لَنَا مِنْ أَزْوَٰجِنَا وَذُرِّيَّـٰتِنَا قُرَّةَ أَعْيُنٍ وَٱجْعَلْنَا لِلْمُتَّقِينَ إِمَامًا
Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným! (Furkán: 74)
Také prorok Šu’ajb, mír s ním, hovořil o početnosti svého lidu jako o jedné z mnoha podob Božího dobrodiní a přikazoval svému národu, aby za něj byli vděční:
وَٱذْكُرُوٓا۟ إِذْ كُنتُمْ قَلِيلًا فَكَثَّرَكُمْ
Pomněte, jak málo vás bylo a jak On vás rozmnožil! (A’ráf: 86)
Národy, které toto pochopily, dosáhly zdraví své populace, přetrvání a úspěchu své civilizace a národy, které se od tohoto odchýlili, začali slábnout, stárnout, degenerovat a vymírat, bez ohledu na to, zda pád jejich populace působilo znečištění jejich prostředí, jejich nezdravá životospráva, sobecká honba za pozlátky tohoto světa a užíváním si slastí bez následné odpovědnosti, nevole dělit se o své bohatství s více lidmi, anebo bludná a nepřirozená přesvědčení a doktríny o nutnosti omezit růst populace, které se mezi nimi rozšířily. Proto se muslimové mají mít na pozoru mezi těmi, kteří se snaží rozšiřovat mezi nimi podobné zkažené názory a ideologie ničivé pro rodinu, neboť tím působí muslimům jako celku škodu a újmu.
Strachovat se, že větší počet dětí nebude člověk zákonitě schopen zvládnout odporuje muslimské věrouce, jak popisuje Muhammed Sálih al-‘Usejmín:
„Ten, kdo nemá o svém Pánu dobré mínění zcela jasně upadá v blud, když říká: „Nemějte hodně dětí, budete mít díky tomu méně
obživy!“ Naopak – při Pánu Trůnu – takoví lžou! Když mají lidé hodně dětí, Alláh jim přidá na obživě. To proto, že na zemi není jediného tvora, jehož obživa by od Alláha nezávisela. Takto závisí od Alláha rovněž i obživa tvých dětí. On je Ten, který otvírá dveře obživy tak, abys mohl své děti živit. Nicméně mnoho lidí nesmýšlí o Alláhu dobře a upínají se k fyzickým, hmatatelným záležitostem, odhlédajíc od dlouhodobé perspektivy a od neochvějné víry v předurčení Boží, tedy v to, že On je Jediný, kdo poskytuje každému, dokonce i když je dětí velmi velký počet. Mějte hodně dětí a vaše obživa vzroste. To je správný přístup!“ [4]
Muhammed Násiruddín al-Albání ohledně toho, kdo klade omezení na počet dětí, pravil:
„Toho, kdo bez legitimního důvodu omezuje počet svých dětí, považuj za bláhového, pokud už ne rovnou malověrného v předurčení Boží. To proto, že ten, který počet svých potomků omezuje, řekněme, třeba jen na tři, zatímco již dosáhl padesáti let věku, tím ukazuje, že ani nepomyslel na smrt, anebo na to, že může přijít nějaká zuřivá bouře a vzít životy těchto jeho tří dětí a zanechat jej zcela bez potomků až do konce jeho života. Proto kdokoli omezuje počet svých dětí, ten neuvažuje o věcech, o kterých by měl uvažovat každý muslim a to je Boží předurčení, které se nad lidmi odehrává tak, jak si přeje On a nikoli tak, jak si přejí lidé. Proto takové jednání, byť je dnes velmi rozšířené, je závažnou podobou ignorance a nedostatkem moudrosti.“ [5]
Ohledně kontroly prorodnosti obecně pak řekl:
„Ke kontrole porodnosti nutno přistupovat specificky. Říkám, že kontrola porodnosti patří k věcem, kterými jsou muslimové dneška ve svých zemích podrobováni zkoušce. Kontrola porodnosti však zahrnuje případy, které je nutno navracet na jejich základní motiv. Pokud je taková kontrola porodnosti motivována vyjádřením obavy muslimských lékařů, kteří danému páru kvůli např. zdraví ženy radí nemít raději žádné další děti, protože rodička by mohla riskovat vážné zdravotní komplikace, pak taková kontrola porodnosti má jistě své opodstatnění a je dovolená.
Pokud se jedná o případ jiný, než tento, jako například tehdy, když je motivem strach z chudoby nebo přílišných nákladů, toto je něco, co v myslích straší jedině nevěřící. Proto můžeme některé z nich slyšet: „Já a má žena jsme dva a máme ještě i dvě děti!“ A pátým členem jejich rodiny je jejich pes! Potom si stěžují, že měsíčně utrácí tolik, co sotva stačí k jejich přežití a poplacení nákladů na život všech pěti. Něco takového není v islámu dovoleno, protože takový motiv vyvěrá z motivů doby nevědomosti, před kterými jsme varováni slovy Božími:
وَلَا تَقْتُلُوٓا۟ أَوْلَـٰدَكُم مِّنْ إِمْلَـٰقٍ ۖ نَّحْنُ نَرْزُقُكُمْ وَإِيَّاهُمْ ۖ
Nezabíjejte z nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro ně! (An’ám: 151)
Obzvláště pak proto, že jakožto muslimové pevně věříme, že dítě přichází na svět již s předurčenou obživou. To proto, že když přichází na svět, je jeho obživa jednou z věcí, které jsou pro něj již předurčeny a zapsány už v době, kdy je ještě v lůně své matky, jak je vysvětleno v Sunně.
Tedy takovýto druh kontroly porodnosti motivovaný takovýmto důvodem dovolený není v žádném případě.“ [6]
_______________________________________________________
[1] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1936. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1863.
[2] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1919, jako hasan jej doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1846.
[3] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2050; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3227; jako sahíh doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, hadís č. 1784.
[4] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 1/91.
[5] Viz časopis al-Asála, 2/7.
[6] Viz al-Asála, 2/72.