Imám Ibnu l-Kajjim: Jsme jedni pro druhé Rájem i Peklem, milostí i trestem

person reading book on brown textile

Vznešený Alláh pravil:

وَجَعَلْنَا بَعْضَكُمْ لِبَعْضٍ فِتْنَةً أَتَصْبِرُونَ ۗ وَكَانَ رَبُّكَ بَصِيرًا

A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. A Pán tvůj vše bystře pozoruje. (Furkán: 20)

Prosba Proroka Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, a jeho následovníků zněla:

رَبَّنَا لَا تَجْعَلْنَا فِتْنَةً لِّلَّذِينَ كَفَرُوا۟ وَٱغْفِرْ لَنَا رَبَّنَآ ۖ إِنَّكَ أَنتَ ٱلْعَزِيزُ ٱلْحَكِيمُ

Pane náš, neuveď nás v pokušení před těmi, kdož jsou nevěřící, ale odpusť nám, Pane náš, vždyť Tys mocný, moudrý! (Mumtehina: 5)

A prosba následovníků Proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, byla:

عَلَى ٱللَّـهِ تَوَكَّلْنَا رَبَّنَا لَا تَجْعَلْنَا فِتْنَةً لِّلْقَوْمِ ٱلظَّـٰلِمِينَ وَنَجِّنَا بِرَحْمَتِكَ مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلْكَـٰفِرِينَ

Spoléháme se na Boha; Pane náš, nevydávej nás zkouškám národa tyranského, ale zachraň nás z milosrdenství Svého před národem nevěřícím! (Júnus: 85-86)

Takto jsou dobří zkouškou pro zlé a zlí pro dobré, spravedliví pro nespravedlivé a naopak. Jak se vůči sobě zachováme dnes, tak se budeme mít zítra. Pokud ve zkoušce jedni druhými na tomto světě uspějeme, obrátí se zkouška v Boží Milost. Pokud v ní neuspějeme, dopadne na nás pohroma ještě větší, než ta původní. A na světě onom pak bude čekat pouze buď odměna v Ráji, anebo – Bůh chraň – trest v Pekle.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tento fenomén dopodrobna rozebírá zde:

„Toto je univerzální pravidlo platné pro všechny stvořené. Jsme zkoušeni jedni druhými. Ti, ke kterým byli vysláni proroci, jsou zkouškou pro tyto proroky, když je trpělivě vyzývají k pravdě a čelí jejich ubližování a ústrkům, když jim zprostředkovávají Boží zvěst. A proroci sami jsou zkouškou pro ty, ke kterým byli posláni, zda je dotyční uposlechnou, či nikoli, zda dosvědčí pravdivost jejich mise, anebo je odmítnou, popřou je a začnou proti nim bojovat. Nevzdělané masy jsou zkouškou pro učence, zda je budou učit, radit jim a vést je, trpělivě a neochvějně. A učenci jsou zkouškou pro nevzdělané masy, zda je poslechnou a budou následovat jejich příkladu. Poddaní jsou zkouškou pro vládce a vládcové zkouškou pro poddané. Chudobní jsou zkouškou pro bohaté a bohatí pro chudobné. Slabí jsou zkouškou pro silné a silní pro slabé. Vůdcové jsou zkouškou pro své následovníky a následovníci zkouškou pro své vůdce. Vlastníci otroků jsou zkouškou pro své otroky a otroci pro své vlastníky. Manžel je zkouškou pro svou manželku a manželka je zkouškou pro něho. Muži jsou zkouškou pro ženy a ženy zkouškou pro muže. Věřící jsou zkouškou pro nevěřící a nevěřící zkouškou pro věřící. Ti kteří vybízejí k dobru a odvracejí od zla, jsou zkouškou pro ty, kterým přikazují dobro a zakazují zlo a naopak.

Marginalizovaní a bezvýznamní jsou zkouškou pro ty, kteří nad nimi dominují, jak se zachovají, pokud tito utlačovaní přijmou víru a dosvědčí pravdivost proroků, zda neřeknou:

لَوْ كَانَ خَيْرًا مَا سَبَقُونَا إِلَيْهِ

Kdyby toto Písmo bylo vskutku dobré, nebyli by nás tihle v tom předešli! (Ahkáf: 11)

Anebo něco podobného tomu, co řekli i Proroku Núhovi (Noemovi), mír s ním:

أَنُؤْمِنُ لَكَ وَاتَّبَعَكَ الْأَرْذَلُونَ

Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší? (Šu’ará: 111)

To proto, že Vznešený Alláh pravil:

وَكَذَٰلِكَ فَتَنَّا بَعْضَهُم بِبَعْضٍ لِّيَقُولُوٓا۟ أَهَـٰٓؤُلَآءِ مَنَّ ٱللَّـهُ عَلَيْهِم مِّنۢ بَيْنِنَآ ۗ أَلَيْسَ ٱللَّـهُ بِأَعْلَمَ بِٱلشَّـٰكِرِينَ

A takto jsme je zkoušeli jedny druhými, aby řekli: “Zdaž tito jsou ti z nás, jimž Bůh milost uštědřil?” Což Bůh nezná nejlépe ty, kdož jsou vděčni? (An’ám: 53)

Pak se stává, že někdo, kdo požívá prestiže, uvidí někoho marginalizovaného, že ho předběhl v islámu a následování Posla Božího صلى الله عليه وسلم a dotyčný začne cítit nenávist a pohrdání vůči islámu, aby se nestal podobným tomu, kterým opovrhuje. Říká si: „To se mám stát muslimem, stát se tím, čím je on?“

Az-Zudždžádž říká: „Možná dotyčný respektovaný nad islámem uvažoval, avšak zadržel ho strach, aby se neřeklo, že ho v jeho přijetí předešel někdo, koho on považuje za méněcenného. A proto setrval v nevíře, ze strachu o ztrátu své společenské prestiže.

A stejně tak si i chudák může položit otázku, proč není jako ten boháč, nebo slabý proč není jako ten silný, ten, který prochází životní pohromou se může stejně tak tázat, proč si neužívá blahobytu jako někdo jiný.

Alláh uvádí v Koránu jednu z výmluv nevěřících:

لَنْ نُؤْمِنَ حَتَّىٰ نُؤْتَىٰ مِثْلَ مَا أُوتِيَ رُسُلُ اللَّهِ

Neuvěříme, dokud se nám nedostane toho, čeho se dostalo poslům Božím. (An’ám: 124)

Tento verš byl seslán ohledem zkoušky ze strany modloslužebníků vůči chudobným Mekkáncům, jako byli Bilál, Chabbáb, Suhajb, Abú Zerr, ‘Abdulláh ibn Mes’úd a další, nechť je se všemi Alláh spokojen. Modloslužebníci si říkali: „Podívejte, kdo Muhammeda následuje! Samí ubožáci a naši otroci!“

Jako odpověď Alláh zjevil:

إِنَّهُ كَانَ فَرِيقٌ مِنْ عِبَادِي يَقُولُونَ رَبَّنَا آمَنَّا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا وَأَنْتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ فَاتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰ أَنْسَوْكُمْ ذِكْرِي وَكُنْتُمْ مِنْهُمْ تَضْحَكُونَ إِنِّي جَزَيْتُهُمُ الْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوا أَنَّهُمْ هُمُ الْفَائِزُونَ

Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila:, Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!? A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli.” (Mu´minún: 109-111)

Az-Zudždžádž pravil: „Neprokážete tedy trpělivost v nesnázi, byť víte, jaká odměna trpělivým náleží?

Já (Tj. Ibnu l-Kajjim) k tomu dodávám slova Boží:

لِلَّذِينَ هَاجَرُوا مِنْ بَعْدِ مَا فُتِنُوا ثُمَّ جَاهَدُوا وَصَبَرُوا

Pán tvůj však bude k těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk zakusili, a poté, co bojovali a neochvějní byli – k těm zajisté bude Pán tvůj po tom všem odpouštějící a slitovný (Nahl:110)

Pro někoho, kdo je něčím pokoušen, není lepšího léku, nežli trpělivosti. Pokud někdo zůstane trpělivý, toto se stane zdrojem očištění jeho hříchů, podobně jako žíhání nad kahanem čistí zlato a stříbro. Zkoušky jsou testem víry v srdci, díky němuž jsou ryzí věřící rozpoznáni od neupřímných.

Vznešený Alláh praví:

وَلَقَدْ فَتَنَّا الَّذِينَ مِنْ قَبْلِهِمْ ۖ فَلَيَعْلَمَنَّ اللَّهُ الَّذِينَ صَدَقُوا وَلَيَعْلَمَنَّ الْكَاذِبِينَ

Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou. (‘Ankebút: 3)

Jsou to zkoušky, které určují a dělí lidi na upřímné a neupřímné, na skutečné ryzí věřící a na pokrytce, na dobré a zkažené. Kdokoli tedy tváří v tvář zkoušce zůstane trpělivým, tato zkouška se pro něho stane milostí a bezpečím před další ještě horší zkouškou, neboť kdo trpělivý nezůstane, ten upadne do neštěstí ještě většího, než bylo to původní.“

Autor: Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja

Zdroj: Ighásetu l-lehfán, 2/170-172.