Nejmravnější se posadí v Ráji k Poslu Božímu nejblíže, díl 1.

opened book page

‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه, zeť a bratranec Posla Božího صلى الله عليه و سلم, vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

أقْرَبُكُمْ مِنِّي مَجْلِساً يَوْمَ القيَامَةِ أحْسَنُكُمْ خُلُقاً.

V Den zmrtvýchvstání budou ke mně nejblíže sedět ti z vás, kteří budou nejlepších mravů.1

Al-Munzirí ho uvádí ve svém at-Terghíbu v kapitole O pobídce ke vznešené mravnosti a odvracení od mravů nízkých.

Ostatní verze předmětného hadísu a dodatky na něho

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí tato verze:

.إنّ أقرَبَكمْ مِنِّي مَنْزِلاً يَوْمَ القيَامَةِ: أحاسِنُكُمْ أَخْلَاقًا فِي الدُّنْيا

Věru nejblíž ke mně budou v Den zmrtvýchvstání sedět ti z vás, kteří byli na tomto světě nejlepších mravů.2

Od Džábira رضي الله عنه se uvádí tato verze:

.إِنَّ مِنْ أَحَبِّكُمْ إِلَىَّ وَأَقْرَبِكُمْ مِنِّي مَجْلِسًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ أَحَاسِنَكُمْ أَخْلاَقًا وَإِنَّ أَبْغَضَكُمْ إِلَىَّ وَأَبْعَدَكُمْ مِنِّي مَجْلِسًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ الثَّرْثَارُونَ وَالْمُتَشَدِّقُونَ وَالْمُتَفَيْهِقُونَ

Věru z vás nejvíce miluji ty, kteří jsou nejlepších mravů a ti také budou v Den zmrtvýchvstání sedět ke mně nejblíže. A věru nejvíce mezi vámi nemiluji a nejdále ode mne z vás všech budou v Den zmrtvýchvstání sedět lidé pompézních slov, velkohubí a nafoukanci.

Řekli: „Posle Boží, víme, kdo jsou lidé pompézních slov a velkohubí, ale kdo jsou nafoukanci?“

Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:

الْمُتَكَبِّرُونَ

Lidé zpupní, povyšující se nad jiné.3

Od ‘Amra ibn Šu’ajba se přes jeho otce a jeho dědečka traduje, že ‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:

ألا أخبرُكم بِأَحَبِّكُمْ إِلَيَّ، وَأَقْرَبِكُمْ مِنِّي مَجْلِسًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ‏؟‏

Což vás nemám zpravit o tom, co je mi na vás nejmilejší a kteří z vás mi budou v Den Zmrtvýchvstání sedět nejblíže?

Lidé zůstali ticho a Prorok صلى الله عليه و سلم svou otázku dvakrát třikrát zopakoval. „Ano, Posle Boží,“ řekli pak přítomní. Odpověděl:

أَحْسَنُكُمْ خُلُقًا‏.

Ti z vás, kteří jsou nejlepších mravů.4

Kontext předmětného hadísu v Koránu

O nesouměřitelnosti dobrých a špatných lidí a jejich odměny Alláh říká:

أَمْ حَسِبَ ٱلَّذِينَ ٱجْتَرَحُوا۟ ٱلسَّيِّـَٔاتِ أَن نَّجْعَلَهُمْ كَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَعَمِلُوا۟ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ سَوَآءً مَّحْيَاهُمْ وَمَمَاتُهُمْ ۚ سَآءَ مَا يَحْكُمُونَ

Což domnívají se ti, kdož zlého se dopouštějí, že učiníme je rovnými s těmi, kdož věří a zbožné skutky konají, v životě i ve smrti? Jak špatný je to úsudek! (Džásija: 21)

هَلْ جَزَآءُ ٱلْإِحْسَـٰنِ إِلَّا ٱلْإِحْسَـٰنُ

Což odměnou za dobré se něco jiného než dobré může stát? (Rahmán: 60)

إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ عِندَ رَبِّهِمْ جَنَّـٰتِ ٱلنَّعِيمِ أَفَنَجْعَلُ ٱلْمُسْلِمِينَ كَٱلْمُجْرِمِينَ

Bohabojní pak u Pána svého v zahradách slastí žíti budou. Což učiníme ty, kdož do vůle Boží se odevzdali, stejnými jako hříšníky? (Kalem: 34-35)

Vznešený Alláh v tomto kontextu také říká:

وَمَا يَسْتَوِى ٱلْأَعْمَىٰ وَٱلْبَصِيرُ وَلَا ٱلظُّلُمَـٰتُ وَلَا ٱلنُّورُ

Nelze srovnávat slepého a vidoucího, ani temnotu a světlo (Fátir: 19-20)

أَمَّنْ هُوَ قَـٰنِتٌ ءَانَآءَ ٱلَّيْلِ سَاجِدًا وَقَآئِمًا يَحْذَرُ ٱلْـَٔاخِرَةَ وَيَرْجُوا۟ رَحْمَةَ رَبِّهِۦ ۗ قُلْ هَلْ يَسْتَوِى ٱلَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَٱلَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ ۗ إِنَّمَا يَتَذَكَّرُ أُو۟لُوا۟ ٱلْأَلْبَـٰبِ

Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá, snese srovnání? Zeptej se: “Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?” Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. (Zumer: 9)

Co nejvíce dobrých skutků stojí také v pozadí záměru stvoření vezdejšího světa, života i smrti:

تَبَـٰرَكَ ٱلَّذِى بِيَدِهِ ٱلْمُلْكُ وَهُوَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلْمَوْتَ وَٱلْحَيَوٰةَ لِيَبْلُوَكُمْ أَيُّكُمْ أَحْسَنُ عَمَلًا ۚ وَهُوَ ٱلْعَزِيزُ ٱلْغَفُورُ

Požehnán buď ten, v jehož rukou je království a jenž všemocný je nad každou věcí, jenž stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší – a On mocný je i odpouštějící (Mulk: 1-2)

Tedy záměrem našeho bytí a naší konfrontace s celou plejádou dalších lidí i ostatních rozmanitých stvoření na tomto světě je prokázat co nejvíce dobra. Jak se my zachováme k ostatním a jaký postoj zaujmeme k Božím darům, tak se i Alláh zachová vůči nám:

ٱللَّـهِ ٱلَّذِى لَهُۥ مَا فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَمَا فِى ٱلْأَرْضِ ۗ وَوَيْلٌ لِّلْكَـٰفِرِينَ مِنْ عَذَابٍ شَدِيدٍ

Bohu náleží vše na nebesích i na zemi. Běda nevděčným před hrozbou trestu strašného (Ibráhím: 2)

Šemsuddín Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:

„Neexistuje choroby, ani duchovní, ani fyzické, aniž by Korán nenaznačil, kde hledat její příčinu a v čem na ni hledat lék.”5

Kontext předmětného hadísu v Sunně

Talha ibn ‘Ubejdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

.إنَّ اللهَ تعالى جَوادٌ يحبُّ الجُودَ، و يحبُّ مَعالِي الأَخلاقِ، و يكرَهُ سَفسافَها

Věru Alláh je Velkorysý, miluje velkodušnost a vznešené mravy, jakož i zavrhuje ty podlé.6

Od Sa’da ibn Abí Wakkáse رضي الله عنه se uvádí podobný hadís, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:

.إنَّ اللهَ كريمٌ يُحبُّ الكُرَماءَ، جوادٌ يُحبُّ الجَوَدَةَ، يُحبُّ معاليَ الأخلاقِ، و يكرَهُ سَفْسافَها

Věru Alláh je Štědrý a miluje štědré, Velkodušný a miluje velkodušné. Miluje vznešené mravy a nenávidí mravy podlé.7

Mesrúk vyprávěl, že v době, kdy Mu’áwíja přišel do Kúfy, seděli u ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما a ten jim vyprávěl hadísy, mimo jiné řekl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم nebyl ani chlípník, ani prostopášník a že říkával:

.إِنَّ خِيَارَكُمْ أَحَاسِنُكُمْ أَخْلاَقًا

Věru nejlepšími z vás jsou ti nejmravnější.8

Od Abu d-Dardá رضي الله عنه se uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil:

.ما من شيءٍ في الميزانِ أثقلُ من حُسنِ الخُلُقِ

Na váze nebude žádná věc těžší, nežli dobré mravy.9

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

.إنَّما بعثتُ لأتمِّمَ مَكارِمَ الأخلاقِ

Byl jsem vyslán jedině proto, abych dovedl ctnostné mravy k dokonalosti.10

Abú Músá al-Aš’aríرضي الله عنه vypráví, že Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم se někteří lidé zeptali: „Koho islám je nejlepší?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil:

.مَنْ سَلِمَ الْمُسْلِمُونَ مِنْ لِسَانِهِ وَيَدِهِ

Toho, kdo se zdrží ubližování ostatním muslimům svým jazykem i svýma rukama.11

Od al-Hasana al-Basrího se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم k tomu dodal i následující:

.المؤمِنُ مَن أَمِنَه النّاسُ

Skutečným věřícím je ten, před kým jsou ostatní lidé v bezpečí.12

‘Ukba ibn ‘Ámirرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

.لَيْسَ لأَحَدٍ عَلَى أَحَدٍ فَضْلٌ إِلا بِالدِّينِ أَوْ عَمَلٍ صَالِحٍ حَسْبُ الرَّجُلِ أَنْ يَكُونَ فَاحِشًا بَذِيًّا بَخِيلا جَبَانًا

Nikdo z vás nemá žádné přednosti nad jiným, kromě podle síly své víry či svých dobrých činů. Člověku ze zla stačí to, že bude chlípný, oplzlý, hrabivý či zbabělý.13

Hárisa ibn Wehbرضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci:

.أَلاَ أَدُلُّكُمْ عَلَى أَهْلِ الْجَنَّةِ، كُلُّ ضَعِيفٍ مُتَضَعَّفٍ، لَوْ أَقْسَمَ عَلَى اللَّهِ لأَبَرَّهُ، وَأَهْلِ النَّارِ كُلُّ جَوَّاظٍ عُتُلٍّ مُسْتَكْبِرٍ

Mám vás zpravit o obyvatelích Ráje? To je každý chudobný skromný člověk, kdyby se zapřísáhl, že učiní to a to, Alláh to vyplní. A k obyvatelům Ohně bude patřit každý, kdo je násilnický, krutý a zpupný.14

Abú Hurejraرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:

.أَكْمَلُ الْمُؤْمِنِينَ إِيمَانًا أَحْسَنُهُمْ خُلُقًا وَخِيَارُكُمْ خِيَارُكُمْ لِنِسَائِهِمْ خُلُقًا

Věřícím té nejdokonalejší víry je ten, který je ze všech nejlepší svou mravností. A nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří se nejlépe chovají ke svým ženám.15

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما slyšel, jak Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil

إِنَّ الْهَدْىَ الصَّالِحَ وَالسَّمْتَ الصَّالِحَ وَالاِقْتِصَادَ جُزْءٌ مِنْ خَمْسَةٍ وَعِشْرِينَ جُزْءًا مِنَ النُّبُوَّةِ

Věru správné směřování, mravně neochvějné postoje a střízlivé názory jsou jednou z pětadvaceti částí proroctví.16

Jeden z největších znalců Sunny v moderní době, Muhammed Násiruddín al-Albání, řekl:

„Proto se vybavte správným vedením a zaměstnejte se následováním příkladu svého Proroka, neboť v tom se nachází jak lék na vaše problémy, tak i vaše důstojnost.“ 17

Kontext předmětného hadísu ve slovech zbožných předků

Prorokův zeť a bratranec, čtvrtý chalífa této ummy a předák muslimů, kterého milují všichni věřící a nenávidí všichni pokrytci, ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه, pravil: „Tvým bratrem je ten, kdo, byť ti občas způsobí problém, s tebou nepřestane mít slitování. A naopak tvým bratrem není ten, kdo, když se vaše vztahy zkomplikují, začne tě urážet a ubližovat ti.18

Prorokův صلى الله عليه و سلم synovec, mudrc této ummy a velmistr vykladačů Koránu, ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما, pravil: „Člověk sice někdy řekne jinému: „Jsem lepší, nežli ty,“ avšak nikdo není lepší, nežli někdo jiný, kromě skrze bohabojnost.19

Jistý muž napsal ‘Abdulláhu ibn Omarovi رضي الله عنهما, aby mu sepsal veškeré poznání víry. Ibn Omar mu odepsal: „Nauka je širokým oceánem. Pokud však dokážeš předstoupit před Alláha, aniž bys na sebe uvalil břímě prolité krve ostatních lidí, pokud dokážeš udržet své břicho prázdné, aby v něm nebylo cizího bohatství a svůj jazyk čistý od pošpiňování cti jiných, potom tak učiň!20

Katáda vyprávěl, že jeho učitel Háris ibn Hajján pravil: „Člověk se nikdy plně neobrátí k Alláhu, aniž se k němu neobrátí i Alláh a zahrne ho Svou Láskou a Náklonností.21

Omar ibn ‘Abdul’azíz pravil: „Kdokoli svému bratru poradí, aby očistil svůj přístup k jeho víře a poskytne mu vhled do jeho světských záležitostí, ten věru dovedl jejich vzájemný vztah k dokonalosti a splnil vůči němu svou povinnost.22

Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Miluji ctnostné, byť sám nejsem jedním z nich a nenávidím bezectné, byť jsem sám možná horší, nežli oni.23

Vypráví se, že imám Ahmed ibn Hanbel jednou přišel na jednu tržnici v Bagdádu. Koupil si otep dříví a přehodil si ji přes ramena. Když si lidé uvědomili, kdo to se dřívím na zádech přes tržnici kráčí, obchodníci vylézali ze svých obchůdků, trhovci ze svých stánků a kolemjdoucí se zastavovali a ohlíželi. Všichni se chtěli s imámem Ahmedem pozdravit a říkali: „Pomůžeme ti, nemusíš to dříví nosit sám!“ Imám Ahmed jim podal ruku, jeho tvář zrudla studem a do očí se mu nahrnuly slzy dojetí. Pak řekl: „Já jsem pouhý ubožák a kdyby nebylo toho, že Alláh přikrývá mé nedostatky, byly by ony odkryty přede všemi.24

Šejchu l-islám Ibn Tejmíja pravil: „Skutečnost víry nevejde do něčího srdce dříve, než toto srdce neopustí špína pýchy a závisti.25 Jeho žák Ibnu l-Kajjim o něm vypověděl, že míval ve zvyku vyhledávat vždy někoho, komu by mohl pomoci naplnit jeho potřeby a odvrátit od něj problémy, s nimiž se potýká. To proto, že dobře věděl, že pokud někomu může a dokáže pomoci, Alláh bude pomáhat i jemu. 26

Sám Ibnu l-Kajjim zdůrazňoval obecně platné pravidlo, že „Alláh se k nám zachová tak, jak se my chováme k Jeho služebníkům“ 27 což rozvádí zde:

„Tak, jak ty nakládáš s druhými, bude nakládáno i s tebou. Konej tedy, jak myslíš, protože Alláh s tebou naloží zrovna tak, jako jsi nakládal s Jeho služebníky ty.“ 28

V jiném svém díle uvedl:

„Náboženství jako takové ve své celosti je totožné s dobrými mravy. Kdokoli tě předběhl v příkladném chování, předstihl tě i silou své víry.” 29

A také:

„Klíč k získání Milosti leží v úsilí o morální dokonalost za současného uctívání Stvořitele a spěchu být okamžitě k dispozici Jeho služebníkům.“ 30

Al-Albání, jeden z největších učenců minulého století, řekl:

„Pravda je těžká sama o sobě. Proto ji nedělej ještě těžší tím, že ji budeš prosazovat neslušným a neuctivým způsobem. Věříval jsem, že největším problémem naší ummy je dnes nesprávné pochopení věrouky a doktríny, která je základem celého náboženství. Nicméně dospěl jsem k jasnému závěru, že problémem ummy je obojí, nejen neznalost věrouky a doktríny, ale také neslušné a neuctivé chování jejích příslušníků.“ 31

Vysvětlení a ponaučení z předmětného hadísu podle islámských učenců

Hadís vybízí k získání a rozvíjení příkladného charakteru a odvržení čehokoli hanebného a podlého.

Podstatu dobrého charakteru shrnul šejchu l-islám Ibn Tejmíjja:

„Matkami všech ctností jsou znalost, víra, chrabrost a velkodušnost.“ 32

A imám Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja k tomu dodal:

„A matkami všech nectností jsou nevědomost, chtíč, křivda a zlost.“ 33

K těmto základním je nutno připočíst i důvěryhnodnost, jež je známkou víry a zradu vložené důvěry, která je jednou z podob pokrytectví, slovy Ibn Redžeba, „zklamat vloženou důvěru patří k charakteru pokrytců.34

Al-Munáwí tento hadís vysvětlil následovně:

„Tj. nejlepší z vás a nejbližší Prorokovi jsou ti, kteří nejvíce prokazují nejširší spektrum dobrých mravů, což znamená záměrnou volbu ctností a odvržení nectnostní. Dobré mravy zahrnují také zanechání hříchů a charakterových vad, snahu o vytříbení vlastní morálky, jako je pravdomluvnost a pravdymilovnost, mírnost v jakékoli situaci, konání dobra vůči ostatním a udržování co nejlepších vztahů s rodinou, příbuznými, blízkými, úsměv na tváři, péči o rodinné svazky, velkodušné poskytování ostatním, odvahu a všechny další aspekty mravní dokonalosti, které se z tohoto i dalších hadísů rozumějí. Dále hadís ukazuje, že nejhoršími a Prorokovi nejvzdálenějšími jsou ti nejnemorálnější a nejnemravnější, což potvrzují i další podání tohoto hadísu, která v dodatcích jmenují příklady nejrůznějších ohavných charakterových rysů.“ 35

Mulla ‘Alí al-Kárí řekl:

„Prorok na tomto světě ze všech věřících nejvíce miluje ty nejmravnější a tito k němu budou také v Den Zmrtvýchvstání sedět nejblíže, tj. dostanou se na nejvyšší příčky Ráje do samé jeho blízkosti. Epitet nejmravnější znamená, že jejich osobní charakteristikou, kterou vysoko čněli nad ostatní a podle které byli rozpoznatelní, byla dokonalost jejich mravů v celku a komplexnosti toho, co dobré mravy označují. Podobně tomu Prorok nejvíce zavrhoval opak, tedy ty nejnemorálnější a takoví budou od něho v Den Zmrtvýchvstání i nejdále, v nejhlubším trestu a ponížení. A toto je konečné vyústění zkažených mravů. Podle kádího Ijjáda se hadís vztahuje na ty, kteří byli známi a zapamatováni podle dobrých, eventuálně pokleslých mravů. Hadís v sobě zahrnuje oba významy. Je tradován v několika podobných podání se stejným či velmi podobným vyzněním. Ad-Dárekutní vysvětlil blízkost a vzdálenost v těchto podáních jako metaforu Prorokova uznání a odvržení. At-Tíbí dodává, že tento hadís se vztahuje na věřících a zahrnuje v sobě stav jak dobrých, tak i špatných mezi nimi, jakož i upřímých mezi nimi i pokrytců, skutečných i těch, kteří v sobě naleznou jen některý z prvků pokrytectví.“ 36

Ahmed Hutajba ve svých výkladech těchto a podobných podání 37 také doplňuje:

  1. Úspěch člověka na onom světě je svázán s tím, nakolik dobré jsou i jeho mravy na světě tomto. Všímá si nejen toho, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyznává svou lásku a obdiv k vysokým ctnostem a jejich nositelům, ale i fakt, že mu takoví budou v Ráji nejblíže. Protože lze někoho milovat, i když je daleko a naopak jiný může být blízko, aniž bude nějak zvlášť milován.
  2. Člověk musí pracovat na nápravě svého charakteru ihned, aby mohl být po co nejdelší období svého života popsán jako mravný a ctnostný. Čím déle takovým zůstane, tím nejvíce odměny získá a tím více bude přiblížen k Alláhu a Jeho Posluصلى الله عليه وسلم . Proto nejlepší život je ten, který trvá co nejdéle a je nejvíce naplněn dobrotou a zbožnými skutky. A k dosažení toho není jiné cesty, nežli se věnovat sám sobě a zanechat hnidopišství a pátrání po chybách ostatních.
  3. Mravy, ctnosti a morálka jsou principem, který trvá bez ohledu na okolnosti. Prorokovi صلى الله عليه وسلم nejblíže jsou ti, kteří napravují, spojují a zlepšují svět okolo sebe a naopak nejvíce zavrhuje ty, kteří svět kazí, rozdělují a šíří na něm pohoršení, vnášejíce nepřátelství, rozkol a zlou krev mezi lidi pomluvami a klevetami.
  4. Dobré mravy přinášejí šťastný a spokojený život. Kdo se k ostatním chová dobře, cítí pohodu a klid ve svém srdci. Naopak ten, kdo se vůči ostatním dobře nechová, má důvod cítit zášť, obavu a strach z ostatních a jejich možné pomsty. Koho Alláh miluje, toho si chtě nechtě zamilují i lidé. A koho Alláh nenávidí, toho i lidé začnou chtě nechtě nenávidět.
  5. Islám je náboženství interakce mezi lidmi a nikoli neplodné askeze a poustevnictví. Aby byl člověk mravný, musí vstupovat do každodenních styků s jinými lidmi, vůči kterým tuto svou vznešenou mravnost prokáže. A nejoblíbenějším u Alláha je ten, který je nejvíce k užitku ostatním Božím stvořením.

Shodně tomuto hadísu musí každý muslim u sebe rozvíjet upřímnost, pravdymilovnost a pravdomluvnost, cudnost, stud, odvahu, štědrost, zodpovědnost a plnění jednou daného slova, zdržení se čehokoli, co Alláh zapověděl, dobré chování vůči sousedovi bez ohledu na jeho původ či vyznání, ochotu pomoci komukoli v nouzi, nakolik jen je toho schopen, stejně jako všechno ostatní z dobrých mravů zmíněných v Koránu a Sunně.

(…)

1 Zaznamenali ho v mnoha odlišných verzích Ahmed v Musnedu, 11/23; al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/355, Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 485 a mnozí další. V této konkrétní podobě ho uvádí as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 2056; al-Hindí v Kenzu l-‘ummál, hadís č. 5198; al-‘Adžlúní v Kešfu l-chafá, hadís č. 480; a at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 4697. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1176. S ním souhlasí i al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 8/24.

2 Uvádí as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 2453. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1573.

3 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2018 a v této podobě jej ocenil jako hasan gharíb s poznámkou, že podobné se uvádí od Abú Hurejry a Džábira. Uvádí ho i al-Chatíb v Táríchu Baghdád, 4/63 od Džábira a jeho verze je silnější než at-Tirmizího. Jako hasan oboje uvádí al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 791.

4 Hadís zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 6735; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 8/24; al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/355; a al-Albání ocenil jako sahíh v as-Sahíha, č. 797. Ve verzi „mám vás zpravit…“ uvádí totéžal-Buchárí v al-Adebu l-mufred, č. 272; jako sahíh ho doložil al-Albání v al-Adebu l-mufred, hadís č. 206.

5 Viz Zádu l-me’ád, 4/352.

6 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Džámi’i s-saghír, hadís č. 1744.

7 Uvádí ho al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1800.

8 Hadís je muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6035; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2321 ve verzi „k nejlepším z vás patří…

9 Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1921; Ahmed v Musnedu, 6/442; Abú Dáwúd v Sunenu, 2/389; at-Tirmízí v Sunenu, 3/146 jako gharíb; al-Buchárí v Adebu l-Mufred, č. 464; a al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 10/193 v podobné verzi. Al-Albání označil jako sahíh v Silsiletu s-sahíha, č. 876.

10 Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 10/323, hadís č. 20782. Jako sahíh ho uvádí al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 9/18, s poznámkou, že všichni jeho vypravěči jsou vypravěči obou sahíhů, kromě Muhammeda ibn Rizkulláha al-Kalúzáního, který je však také spolehlivý. Jako sahíh ho uvádí i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 45.

11 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 11. Hadís explicitně zmiňuje muslimy, avšak jeho platnost zahrnuje i nemuslimy, jak vidno i z následujícího dodatku.

12 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12562; a al-Husejn ibnu l-Harb v al-Birru we s-silla, hadís č. 260. Jako sahíh ho doložil al-Arnáút ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu.

13 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 17313; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 4767; at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár, hadís č. 3459. Al-Arnáút ho ocenil jako hasan ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu.

14 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6657.

15 Zaznamenali ho Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4782; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1162 jako hasan sahíh. Uvádí ho i as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 1435; a jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1232.

16 Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4776; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 2698. Jako sahíh ho doložil Ahmed Šákir ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu, 4/245.

17 Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/236.

18 Uvádí Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 7/128.

19 Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 898.

20 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 3/222.

21 Zaznamenal az.Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 4/49.

22 Zaznamenal at-Taberí ve svém at-Táríchu, 6/572.

23 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/170.

24 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 9/181.

25 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 13/242.

26 Viz Rawdatu l-muhibbín, 1/168.

27 Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 80.

28 Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 63.

29 Viz Medáridžu s-sálikín, 2/294.

30 Viz Hádiju l-arwáh, str. 66.

31 Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 900.

32 Viz Minhádžu s-sunna, 6/379.

33 Viz Medáridžu s-sálikín, 2/295.

34 Viz Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 804.

35 Viz Fejdu l-Kadír, 2/259.

36 Viz Mirkátu l-mefátíh, 7/18-19.

37 Viz Kitábu Šerhi t-Terghíbi we t-terhíb, 35/7.