Pěti různými cestami se od al-Mustewrida ibn Šeddáda رضي الله عنه, člena kmene Benú Fihr, uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
وَاللَّهِ مَا الدُّنْيَا فِي الآخِرَةِ إِلاَّ مِثْلُ مَا يَجْعَلُ أَحَدُكُمْ إِصْبَعَهُ هَذِهِ – وَأَشَارَ يَحْيَى بِالسَّبَّابَةِ – فِي الْيَمِّ فَلْيَنْظُرْ بِمَ يَرْجِعُ .
„Při Alláhu, není jiný příklad nepatrnosti života na tomto světě oproti životě na světě onom, nežli jako když někdo z vás ponoří tento svůj prst – a Jahjá (vypravěč tohoto hadísu) vztyčil svůj ukazovák – do oceánu. Ať se sám podívá, kolik z něho na něm zachytí.“ [1]
Tento hadís vyprávějí i další vypravěči kromě Jahjá, kteří sice ukazovák nezmiňují, ale shodují se na tom, že Prorok صلى الله عليه وسلم tato slova pronesl. Podle podání Abú ‘Abdulláha Ismá’íla ibn Abí Chálida vztyčil Prorok صلى الله عليه و سلم svůj palec. Jejich verze se v drobných detailech odlišují, například neobsahují původní přísahu. [2]
Muslim uvádí tento hadís ve svém Sahíhu v knize O Ráji, jeho popisech, jeho lákadlech a jeho obyvatelích, v kapitole O pomíjivosti tohoto světa a o shromáždění v Den Zmrtvýchvstání. At-Tirmizí tento hadís uvádí ve svém Sunenu v knize O odříkání, v samostatné kapitole určené tomuto hadísu.
Hodnota vezdejšího světa v Sunně
O hodnotě tohoto světa slyšel Sehl ibn Se’ad رضي الله عنه Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci také toto:
لَوْ كَانَتِ الدُّنْيَا تَعْدِلُ عِنْدَ اللَّهِ جَنَاحَ بَعُوضَةٍ مَا سَقَى كَافِرًا مِنْهَا شَرْبَةَ مَاءٍ .
„Kdyby měl tento svět u Alláha váhu co jen křídla komára, pak by v něm nevěřícímu nedal ani doušek vody.“ [3]
V podobném duchu ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
اقتربتِ الساعةُ، ولا يزدادُ الناسُ على الدنيا إلا حِرْصا، ولا يزدادونَ من اللهِ إلا بُعْدا.
„Hodina se přiblížila, leč lidé nepřidali více v ničem jiném, nežli ve své dychtivosti po tomto světě. A to jim nepřidává na ničem, nežli na tom, že budou od Alláha ještě dále.“ [4]
Podle dalšího jím vyprávěného hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَا لِي وَمَا لِلدُّنْيَا مَا أَنَا فِي الدُّنْيَا إِلاَّ كَرَاكِبٍ اسْتَظَلَّ تَحْتَ شَجَرَةٍ ثُمَّ رَاحَ وَتَرَكَهَا ؟
„Co pro mne znamená vezdejší svět? A co pro něj znamenám já? Věru, příklad vztahu tohoto světa ke mně je jako příklad jezdce spočinuvšího ve stínu stromu, který se pak rozjede v dál a tento strom nechá navždy za sebou.” [5]
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou vkročil z vyvýšené části města dolů na tržiště. Lidé se shromáždili po obou jeho bocích. Prošel okolo rozkládajícího se uhynulého jednouchého kůzlete, natáhl se pro něj a vzal ho za ucho. Řekl:
أَيُّكُمْ يُحِبُّ أَنَّ هَذَا لَهُ بِدِرْهَمٍ؟
„Kdo si toto přeje koupit za jediný dirhem?“
„Proč bychom to měli chtít, když je to bezcenné,” namítli přítomní
Řekl znovu:
أَتُحِبُّونَ أَنَّهُ لَكُمْ؟
„Chtěli byste, aby to bylo vaše?“
„Ne, nechceme to,“ řekli s opovržením přítomní. Zeptal se jich ještě jednou, potřetí a oni odpověděli: „Ne, při Alláhu. I kdyby bylo živé, bylo by vadné, vždyť má jen jedno ucho. Jak bychom ho měli chtít, když už zdechlo?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
فَوَاللَّهِ، لَلدُّنْيَا أَهْوَنُ عَلَى اللهِ مَنْ هَذَا عَلَيْكُمْ.
„Při Alláhu, tento svět má u Alláha ještě menší hodnotu, než má toto kůzle pro vás.“ [6]
Komentáře a vysvětlení učenců k našemu předmětnému hadísu
Jahjá ibn Šeref an-Newewí poskytl následující objasnění tohoto hadísu:
„Slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم „Při Alláhu, není jiný příklad nepatrnosti života na tomto světě oproti životě na světě onom, nežli jako když někdo z vás ponoří tento prst do moře“ – a Jahjá (vypravěč tohoto hadísu) vztyčil ukazováček – „do moře. Ať se sám podívá, kolik z něho na něm zachytí“ Podle Ismá’íla vztyčil palec. Toto uvádí i několik dalších vypravěčů kromě as-Semerkandího. Podle al-Kádího Ijjáda jsou verze zmiňující ukazovák autentičtější, čemuž by nasvědčovalo i to, že hadís dokládá podobenství, neboť lidé obecně ve zvyku ukazují na palci, když počítají od jedné, ale jinak gestikulují ukazovákem. Oceán označuje velké moře. Slova „kolik mu z něj na něm zůstane“ odkazují jednak na to, že se skoro všechna voda zase vrátí zpět do moře, byť je to oproti celému moři jen pár kapek a také – a to ještě více – na to, že na prstu zůstane vody jen nepatrné množství.
Hadís tedy znamená, že tento svět je s oním světem naprosto neporovnatelný jak z hlediska délky svého trvání a pro svou pomíjivost, ale také z hlediska nekonečnosti světa onoho a jeho slastí a odměny. Je jako množství vody na prstu oproti tomu, kolik vody zůstane v celém moři.“ [7]
Muhammed ‘Abdurrahmán al-Mubárekfúrí poskytl toto vysvětlení:
„Nelze nalézt lepší příklad pro porovnání tohoto světa, jeho trvání a jeho užívání, oproti světu onomu, než toto. Co se prstu týče, nejlogičtější je ten menší a užší prst, jak smýšlí al-Kárí, jak se uvádí od Jahjá ibn Jahjá v Muslimově Sahíhu, že jde o ukazovák. Tj. i pokud se celý prst ponoří do mořské vody, i tak jí na něm zůstane jen nepatrné množství.“ [8]
‘Abdulmuhsin ibn Hammád al-‘Abbád al-Bedr uvádí:
„Touhy po onom světě nelze dosáhnout jinak, nežli cestou odříkání se tohoto světa a jeho lákadel (arab. الزهد في الدنيا az-zuhdu fi d-dunjá), která člověka odlákávají od Alláha. A tohoto odříkání nelze dosáhnout jinak, nežli s pomocí dvou hlubokých rozjímání.
První rozjímání se týká života na tomto světě. Toho, jak rychle ubíhá a plyne, za jak krátkou dobu zmizí, jak je nedokonalý a jak je bezcený, jak je plný zběsilosti a jak v něm člověk stále po něčem touží, aniž je tato jeho tužba naplněna. Kolik je v něm nesnází, zármutku, problémů a frustrace. A týká se i toho, jaký je konečný výsledek toho, když se člověk bude za touto pomíjivostí honit a pachtit. Nakonec to stejně skončí ztrátou a lítostí. Proto ten, kdo po tomto světě prahne, nikdy nebude v bezpečí před zármutkem ani předtím, ani potom, co dosáhne toho, co zamýšlel. A nikdy si nemůže být jist tím, že o to i tak nepřijde. Toto je první rozjímání.
Druhé rozjímání se koncentruje na život po smrti. Na to, jak je svět blízko, na nevyvratitelnou jistotu, že stejně nastane. Na věčnost, která po smrti nastává, na pocty a štěstí, kterého se na onom světě dostane dobrým lidem. Na to, jak moc se onen svět od tohoto světa liší, ve shodě se slovy Božími:
وَٱلۡأَخِرَةُ خَيۡرٌ۬ وَأَبۡقَى
A život budoucí lepší a trvalejší je. (A’lá: 17)
Život po smrti je prost všech nedostatků života na tomto světě, jeho štěstí a užívání je dokonalé a trvalé, zatímco tento svět nikdy není podle našich představ, vždy mu něco chybí a navíc je pomíjivý.
Pokud kdokoli dosáhne na samý kraj oběma těmto rozjímáním, zajisté upřednostní to, co bude jeho soudnost velet, aby upřednostnil. A zdrží se toho, čeho by se také měl zdržet.
Každý má přirozený sklon neodmítnout bezprostřední zisk a dosažitelné potěšení. Upřednostnění zpožděného a nyní nedosažitelného zisku a potěšení, byť dobře víme, že se jistojistě dostaví, je možné jedině díky tomu, že se touha po něm stane silnější, nežli touha po bezprostředním požitku. A tak se stane, pokud je tento nyní nepřítomný požitek lepší, vznešenější, silnější a hodnotnější nežli to, co je okamžité, zjevné a bezprostředně na dosah.
Pokud však člověk dá přednost tomu okamžitému a nedokonalému, byť ví, že to pomine, stává se tak buď proto, že hodnota toho druhého, hodnotnějšího, mu není zcela zřejmá, anebo proto, že mu chybí tužba po tom, co je hodnotnější. Obojí jednoznačně ukazuje na slabost víry, mdlost úsudku a nedostatek jasného vhledu. Kdokoli touží po tomto světě, kdokoli mu dává přednost a propadá žádostivosti po něm, ten buď dosvědčuje, že zde i přesto existuje něco hodnotnějšího a trvalejšího, anebo to nedosvědčuje. Pokud to někdo nedosvědčuje, pak je zcela zbaven víry. Pokud někdo dosvědčuje, že onen svět je hodnotnější a trvalejší, avšak i přesto onen svět neupřednostňuje, pak je jeho úsudek zamlžený a dotyčný si pro sebe vybral špatně. Jedno či druhé je nevyhnutelné a z pasti buď jednoho, či druhého, není úniku, neboť dávat přednost tomuto světu nad oním se děje buďto díky oslabení víry, anebo díky oslabení úsudku. A v mnoha případech jde o kombinaci obou příčin u jedné a téže osoby.
Z těchto důvodů se Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين otáčeli k tomuto světu zády a brali si z něj jen tolik, kolik bylo nutno k pokrytí a nasycení jejich potřeb. Nikdy se kvůli vezdejšímu zisku nedopouštěli žádných opovrženíhodných činů a na tomto světě a jeho pozlátcích nikterak svými srdci neulpívali.“ [9]
Korán o tomto a onom světě
V Koránu jsou ohledně pomíjivosti vezdejšího světa a trvalosti světa onoho, který je v mnohém lepší, nežli svět tento.
Vznešený Alláh pravil:
إنَّمَا مَثَلُ ٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا كَمَآءٍ أَنزَلۡنَـٰهُ مِنَ ٱلسَّمَآءِ فَٱخۡتَلَطَ بِهِۦ نَبَاتُ ٱلۡأَرۡضِ مِمَّا يَأۡكُلُ ٱلنَّاسُ وَٱلۡأَنۡعَـٰمُ حَتَّىٰٓ إِذَآ أَخَذَتِ ٱلۡأَرۡضُ زُخۡرُفَهَا وَٱزَّيَّنَتۡ وَظَنَّ أَهۡلُهَآ أَنَّہُمۡ قَـٰدِرُونَ عَلَيۡہَآ أَتَٮٰهَآ أَمۡرُنَا لَيۡلاً أَوۡ نَہَارً۬ا فَجَعَلۡنَـٰهَا حَصِيدً۬ا كَأَن لَّمۡ تَغۡنَ بِٱلۡأَمۡسِۚ كَذَٲلِكَ نُفَصِّلُ ٱلۡأَيَـٰتِ لِقَوۡمٍ۬ يَتَفَڪَّرُونَ وَٱللَّهُ يَدۡعُوٓاْ إِلَىٰ دَارِ ٱلسَّلَـٰمِ وَيَہۡدِى مَن يَشَآءُ إِلَىٰ صِرَٲطٍ۬ مُّسۡتَقِيمٍ۬
Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý. A Bůh zve lidi do příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce. (Júnus: 24-25)
A také:
وَٱضۡرِبۡ لَهُم مَّثَلَ ٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا كَمَآءٍ أَنزَلۡنَـٰهُ مِنَ ٱلسَّمَآءِ فَٱخۡتَلَطَ بِهِۦ نَبَاتُ ٱلۡأَرۡضِ فَأَصۡبَحَ هَشِيمً۬ا تَذۡرُوهُ ٱلرِّيَـٰحُۗ وَكَانَ ٱللَّهُ عَلَىٰ كُلِّ شَىۡءٍ۬ مُّقۡتَدِرًا ٱلۡمَالُ وَٱلۡبَنُونَ زِينَةُ ٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَاۖ وَٱلۡبَـٰقِيَـٰتُ ٱلصَّـٰلِحَـٰتُ خَيۡرٌ عِندَ رَبِّكَ ثَوَابً۬ا وَخَيۡرٌ أَمَلاً۬
A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou slámou, již větry rozfoukají. A Bůh všemocný je nad věcí každou. Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou. (Kehf: 45-46)
O tomto a onom světě je v Koránu uváděno ještě i toto podobenství:
ٱعۡلَمُوٓاْ أَنَّمَا ٱلۡحَيَوٰةُ ٱلدُّنۡيَا لَعِبٌ۬ وَلَهۡوٌ۬ وَزِينَةٌ۬ وَتَفَاخُرُۢ بَيۡنَكُمۡ وَتَكَاثُرٌ۬ فِى ٱلۡأَمۡوَٲلِ وَٱلۡأَوۡلَـٰدِۖ كَمَثَلِ غَيۡثٍ أَعۡجَبَ ٱلۡكُفَّارَ نَبَاتُهُ ۥ ثُمَّ يَہِيجُ فَتَرَٮٰهُ مُصۡفَرًّ۬ا ثُمَّ يَكُونُ حُطَـٰمً۬اۖ وَفِى ٱلۡأَخِرَةِ عَذَابٌ۬ شَدِيدٌ۬ وَمَغۡفِرَةٌ۬ مِّنَ ٱللَّهِ وَرِضۡوَٲنٌ۬ۚ وَمَا ٱلۡحَيَوٰةُ ٱلدُّنۡيَآ إِلَّا مَتَـٰعُ ٱلۡغُرُورِ
Vězte, že život pozemský je pouze hra a zábava, marná okrasa, vzájemné vychloubání mezi vámi a soupeření v rozmnožování majetku a dětí. A podobá se dešti: nevěřícím se líbí rostlinstvo, jež z něho vyrůstá, avšak potom vadne a vidíš je zežloutlé, až nakonec se stane slámou suchou. A v životě budoucím je jednak trest přísný, avšak i odpuštění a zalíbení se Bohu. A život pozemský není leč užívání klamavé. (Hadeed: 57)
Korán se ostatně motivu vztahu mezi tímto a oním světem, kdy ten druhý svou hodnotou nesouměřitelně převyšuje ten první, věnuje poměrně často, jak vykresluje Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja:
„Vznešený Alláh pravil:
زُيِّنَ لِلنَّاسِ حُبُّ ٱلشَّهَوَٲتِ مِنَ ٱلنِّسَآءِ وَٱلۡبَنِينَ وَٱلۡقَنَـٰطِيرِ ٱلۡمُقَنطَرَةِ مِنَ ٱلذَّهَبِ وَٱلۡفِضَّةِ وَٱلۡخَيۡلِ ٱلۡمُسَوَّمَةِ وَٱلۡأَنۡعَـٰمِ وَٱلۡحَرۡثِۗ ذَٲلِكَ مَتَـٰعُ ٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَاۖ وَٱللَّهُ عِندَهُ ۥ حُسۡنُ ٱلۡمَـَٔابِ قُلۡ أَؤُنَبِّئُكُم بِخَيۡرٍ۬ مِّن ذَٲلِڪُمۡۚ لِلَّذِينَ ٱتَّقَوۡاْ عِندَ رَبِّهِمۡ جَنَّـٰتٌ۬ تَجۡرِى مِن تَحۡتِهَا ٱلۡأَنۡهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا وَأَزۡوَٲجٌ۬ مُّطَهَّرَةٌ۬ وَرِضۡوَٲنٌ۬ مِّنَ ٱللَّهِۗ وَٱللَّهُ بَصِيرُۢ بِٱلۡعِبَادِ
Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější. Rci: “Mám vás zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož jsou bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení Boží. A Bůh jasně zří služebníky Své. (Álu ‘Imrán: 14-15)
Vznešený Alláh také řekl ohledně nevědomých lidí:
وَفَرِحُواْ بِٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا وَمَا ٱلۡحَيَوٰةُ ٱلدُّنۡيَا فِى ٱلۡأَخِرَةِ إِلَّا مَتَـٰعٌ۬
Oni se radují ze života pozemského, ačkoliv život pozemský je proti životu budoucímu jen dočasným užíváním.(Ra’d: 26)
Na jiném místě Alláh zjevuje:
إِنَّ ٱلَّذِينَ لَا يَرۡجُونَ لِقَآءَنَا وَرَضُواْ بِٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا وَٱطۡمَأَنُّواْ بِہَا وَٱلَّذِينَ هُمۡ عَنۡ ءَايَـٰتِنَا غَـٰفِلُونَ أُوْلَـٰٓٮِٕكَ مَأۡوَٮٰهُمُ ٱلنَّارُ بِمَا ڪَانُواْ يَكۡسِبُونَ
Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní, ti za to, co si vysloužili, útočiště své budou mít v ohni. (Júnus: 7-8)
Jinde řekl:
أَرَضِيتُم بِٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا مِنَ ٱلۡأَخِرَةِۚ فَمَا مَتَـٰعُ ٱلۡحَيَوٰةِ ٱلدُّنۡيَا فِى ٱلۡأَخِرَةِ إِلَّا قَلِيلٌ
Což se vám líbí více život na tomto než na onom světě? Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím! (Tewba: 38)
Pro posouzení, jak nepatrnou hodnotu má tento svět oproti světu onomu, bohatě stačí tato Boží slova:
أَفَرَءَيۡتَ إِن مَّتَّعۡنَـٰهُمۡ سِنِينَ ثُمَّ جَآءَهُم مَّا كَانُواْ يُوعَدُونَ مَآ أَغۡنَىٰ عَنۡہُم مَّا كَانُواْ يُمَتَّعُونَ
Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa užívání, že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali, a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali? (Šu’ará´: 205-207)
Vznešený Alláh také o krátkosti trvání a marnosti tohoto světa řekl:
وَيَوۡمَ يَحۡشُرُهُمۡ كَأَن لَّمۡ يَلۡبَثُوٓاْ إِلَّا سَاعَةً۬ مِّنَ ٱلنَّہَارِ يَتَعَارَفُونَ بَيۡنَہُمۡۚ
A v den, kdy Bůh je shromáždí, bude jim připadat, jako by nestrávili v hrobech ani hodinu jednu ze dne, a poznají se vzájemně. (Júnus: 45)
Dále řekl:
كَأَنَّہُمۡ يَوۡمَ يَرَوۡنَ مَا يُوعَدُونَ لَمۡ يَلۡبَثُوٓاْ إِلَّا سَاعَةً۬ مِّن نَّہَارِۭۚ بَلَـٰغٌ۬ۚ فَهَلۡ يُهۡلَكُ إِلَّا ٱلۡقَوۡمُ ٱلۡفَـٰسِقُونَ
A bude se jim zdát, že setrvali v hrobech jen jednu hodinu dne. A toto je sdělení! A kdo jiný bude zahuben než lid hanebníků? (Ahkáf: 35)
Zjevil rovněž i tato slova:
يَسۡـٴَـلُونَكَ عَنِ ٱلسَّاعَةِ أَيَّانَ مُرۡسَٮٰهَا فِيمَ أَنتَ مِن ذِكۡرَٮٰهَآ إِلَىٰ رَبِّكَ مُنتَہَٮٰهَآ إِنَّمَآ أَنتَ مُنذِرُ مَن يَخۡشَٮٰهَا كَأَنَّہُمۡ يَوۡمَ يَرَوۡنَہَا لَمۡ يَلۡبَثُوٓاْ إِلَّا عَشِيَّةً أَوۡ ضُحَٮٰهَا
Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát; proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat? Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná! Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má. A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili. (Názi’át: 42-46)
Vznešený Alláh o pomíjivosti tohoto světa a krátkosti pobytu v něm zjevil i toto:
وَيَوۡمَ تَقُومُ ٱلسَّاعَةُ يُقۡسِمُ ٱلۡمُجۡرِمُونَ مَا لَبِثُواْ غَيۡرَ سَاعَةٍ۬ۚ
V den, kdy Hodina udeří, hříšníci přísahat budou, že v hrobech zůstali jen hodinu jedinou. (Rúm: 55)
Na jiném místě je tato myšlenka dále rozvedena dialogem:
قَـٰلَ كَمۡ لَبِثۡتُمۡ فِى ٱلۡأَرۡضِ عَدَدَ سِنِينَ قَالُواْ لَبِثۡنَا يَوۡمًا أَوۡ بَعۡضَ يَوۡمٍ۬ فَسۡـَٔلِ ٱلۡعَآدِّينَ قَـٰلَ إِن لَّبِثۡتُمۡ إِلَّا قَلِيلاً۬ۖ لَّوۡ أَنَّكُمۡ كُنتُمۡ تَعۡلَمُونَ
A pak se Bůh otáže: “Jak dlouho jste na zemi setrvali?” Odpovědi: “Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!” odpoví: “Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli! (Mu´minún: 112-114)
A těmito slovy pak Alláh líčí příchod Dne Soudu:
يَوۡمَ يُنفَخُ فِى ٱلصُّورِۚ وَنَحۡشُرُ ٱلۡمُجۡرِمِينَ يَوۡمَٮِٕذٍ۬ زُرۡقً۬ا يَتَخَـٰفَتُونَ بَيۡنَہُمۡ إِن لَّبِثۡتُمۡ إِلَّا عَشۡرً۬ا نَّحۡنُ أَعۡلَمُ بِمَا يَقُولُونَ إِذۡ يَقُولُ أَمۡثَلُهُمۡ طَرِيقَةً إِن لَّبِثۡتُمۡ إِلَّا يَوۡمً۬ا
V den, kdy na pozoun bude zatroubeno. A tehdy shromáždíme hříšníky, kteří šilhajíce budou si šeptat mezi sebou: “Zůstali jsme v hrobech pouze deset dní.” My nejlépe víme, co spolu hovoří; a hle, řekne ten z nich, kdo je nejpříkladnější svým životem: “Zůstali jste tam jen den jediný!” (Táhá: 102-104)“ [10]
_________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2858.
[2] Viz např. Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4247; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2323 jako hasan sahíh. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3332.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2320 jako sahíh gharíb. Jako sahíh ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5292.
[4] Zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku, 4/324, hadís č. 7917 se sahíh isnádem; ad-Dewlábí v al-Kuná, 1/155; Ibn Abi d-Dunjá v al-‘Ukúbát, 1/78; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 9787; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/242 a 8/315; al-Kadá’í v Musnedu š-Šiháb, 2/49. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1510.
[5] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2377 jako hasan sahíh od ‘Abdulláha ibn Mes’úda s poznámkou, že podobné se dochovalo i od Omara a od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهم أجمعين. Uvádí jej i Ahmed v Musnedu, hadís č. 3709; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4109 a další. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 5116.
[6] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 962. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 740. Podobný hadís viz i u Muslima v Sahíhu, hadís č. 2957.
[7] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17/192.
[8] Viz Tuhfetu l-ahwezí, 6/108.
[9] Viz Kutubu we r-resáilu ‘Abdilmuhsin bin Hammád al-‘Abbád al-Bedr, 3/181.
[10] Viz al-Fewáid, str. 148-152. Kráceno a upraveno.