عَنْ أَبِى هُرَيْرَةَ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ -صلى الله عليه وسلم- قَالَ « أَتَدْرُونَ مَا الْمُفْلِسُ ». قَالُوا الْمُفْلِسُ فِينَا مَنْ لاَ دِرْهَمَ لَهُ وَلاَ مَتَاعَ.
عَنْ أَبِى هُرَيْرَةَ أَنَّ رَسُولَ اللَّهِ -صلى الله عليه وسلم- قَالَ « أَتَدْرُونَ مَا الْمُفْلِسُ ». قَالُوا الْمُفْلِسُ فِينَا مَنْ لاَ دِرْهَمَ لَهُ وَلاَ مَتَاعَ. فَقَالَ « إِنَّ الْمُفْلِسَ مِنْ أُمَّتِى يَأْتِى يَوْمَ الْقِيَامَةِ بِصَلاَةٍ وَصِيَامٍ وَزَكَاةٍ وَيَأْتِى قَدْ شَتَمَ هَذَا وَقَذَفَ هَذَا وَأَكَلَ مَالَ هَذَا وَسَفَكَ دَمَ هَذَا وَضَرَبَ هَذَا فَيُعْطَى هَذَا مِنْ حَسَنَاتِهِ وَهَذَا مِنْ حَسَنَاتِهِ فَإِنْ فَنِيَتْ حَسَنَاتُهُ قَبْلَ أَنْ يُقْضَى مَا عَلَيْهِ أُخِذَ مِنْ خَطَايَاهُمْ فَطُرِحَتْ عَلَيْهِ ثُمَّ طُرِحَ فِى النَّارِ.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se otázal: „Víte, kdo je zkrachovalcem?“
Odpověděli: „Pro nás je zkrachovalcem ten, kdo nemá ani dirham, ani nic, z čeho by žil.“
Odvětil: „Zkrachovalcem je v mé ummě ten, kdo přijde v Soudný Den s modlitbou, půstem i zekátem, leč také osočil toho, křivě nařkl onoho, neprávem pohltil majetek dalšího, bezprávně prolil krev jiného či udeřil dalšího. Proto je přiveden a z jeho odměny se ve prospěch těchto budou odjímat jeho dobré skutky. A pokud se jeho dobré skutky vyčerpají dříve, než jim bude vynahrazeno, pak se od nich odejmou jejich hříchy a naloží se na něj, načež bude vhozen do Ohně.“ 1
A zkrachovalcem je takový člověk jak na tomto, tak i na onom světě. Měl mnoho dobrých skutků, které od něj Alláh přijal a se kterými před Něho předstoupil.2 V Soudný Den stanul před svým Stvořitelem, myslíce si, kolik neučinil dobrého, jenže slovně napadl někoho, někoho dalšího udeřil, někoho dalšího připravil o majetek a někoho dalšího zavraždil.
Jinými slovy, choval se násilnicky vůči jiným lidem a dopustil se rozličných podob křivd. Lidé touží po tom, aby od něj získali svá práva zpět, alespoň na onom světě, když už to nešlo již na světě tomto. Proto je také jisté, že na onom světě k tomu skutečně dojde, když budou vyzváni, aby si vzali odměnu za dobré skutky toho, kdo jim ublížili. A pokud dobré skuky už nemá, bude jim dovoleno naložit na něj své hříchy. Tak se stane, že dotyčný vejde do pekla.
Proto děl Posel Božíصلى الله عليه وسلم naprostou pravdu, když takového člověka označil za opravdového zkrachovalce v každém slova smyslu. Zkrachovalce, který se na tomto světě mořil s konáním dobrých skutků uctívání, které v Soudný Den uvidí před sebou nadosah. A potom mu je někdo jiný přímo před očima vezme.3
Vznešený Alláh v ohledně takových pravil:
وَالَّذِينَ يُؤْذُونَ الْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ بِغَيْرِ مَا اكْتَسَبُوا فَقَدِ احْتَمَلُوا بُهْتَانًا وَإِثْمًا مُّبِينًا
A ti, kdož urážejí věřící muže a věřící ženy, aniž si to oni zasloužili, ti se obtížili pomluvou i hříchem zjevným. (Ahzáb:58)
S nárůstem možností lidské komunikace v posledních letech vzrůstá i četnost jejího zneužívání. Proto je důležité varovat před nárůstem osobních slovních urážek, které jsou hříchem bez ohledu na to, zda byly vyřčeny přímo, nebo napsány na internetu.
Muslimové se musí vyvarovat všeho, co povzbuzuje pomluvy, klevety, proklínání druhých, nebo výsměch. Skutečný muslim nesmí klesnout k používání frází jako „ať ho Alláh poníží, ať zlomí jeho páteř, takoví jsou lůza …“ apod.
Taková vyjádření jsou jedněmi z nejnebezpečnějších podob slovních osočení a urážek. Nejhorším nebezpečím jazyka je, že začneš lát svému bratrovi, proklínat ho a obraňovat blud, jako když někdo o někom řekne, že je špinavec, lhář, hříšník, to nebo tamto.4
Takoví lidé navíc svádějí naivní a neznalé k tomu, aby nenáviděli jiné lidi a vyhýbali se jim bez oprávněného důvodu. Ibnu l-Džewzí toto označil za snad nejzhoubnější podobu pomluv a za zlou chorobu:
„Nejhanebnější podobou pomlouvání je, když lidé nabádají další, aby se vyhýbali jiným lidem a nepřibližovali se k nim. Tím spojují čin hanění pověsti jiných s touhou po získání slávy pro sebe. Kvůli své ignoranci si neuvědomují, že je zcela jasné, že se dostali do pasti dvojího hříchu – hříchu pomlouvání a hříchu zviditelňování se a přetvářky před jinými. To se stává, když je v některých kruzích vzpomenut nějaký člověk a oni řeknou: „Při Alláhu, my (na rozdíl od něho) nepotřebujeme vtírat se mocným a prahnout po pomíjivých lákadlech tohoto světa,“ nebo, když o někom řeknou: „utíkáme se k Alláhu před nedodstatkem střídmosti, prosíme Alláha, abychom nebyli těmi, kdo přehánějí.“
A těmito slovy si přejí lidem ukázat na nedostatky druhých.“5
1 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2581.
2 Viz šejch Muhammed al-Mubárekfúrí v Tuhfetu l-ahwázi bi Šerhi Džámi’i t-Tirmizí, 7/147.
3 Viz šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín v Šerhu Sahíhi Muslim, 7/407.
4Viz Šejch Sálih al-Fewzán v Izáfu t-Tullábi bi Šerhi Manzúmi l-ádáb, str. 104
5Viz Minhádžu l-kásidín, 2/680.