Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:
فَمَنْ وَجَدَ خَيْرًا فَلْيَحْمَدِ اللَّهَ وَمَنْ وَجَدَ غَيْرَ ذَلِكَ فَلاَ يَلُومَنَّ إِلاَّ نَفْسَهُ
„Kdo potom nalezne dobré, ať chválí Alláha. A kdo nalezne něco jiného, nechť viní jen sám sebe!“1
To nám naznačuje, že vše dobré pochází od Boha jakožto laskavost od Něj vůči Jeho služebníkům, ikdyž si to služebník nemusí sám o sobě zasloužit. A vše zlé pochází od potomků Adama, mír s ním, neboť následovali své tužby, jak Bůh říká:
مَّا أَصَابَكَ مِنْ حَسَنَةٍ فَمِنَ اللَّهِ ۖ وَمَا أَصَابَكَ مِن سَيِّئَةٍ فَمِن نَّفْسِكَ ۚ
„To dobré, jehož se ti dostane, pochází od Boha a to zlé, jež tě postihne, pochází od tebe samého.“ (Nisá: 79)
Alí رضي الله عنه řekl: „Služebník Boží by měl doufat jedině v Alláha a nebát se ničeho jiného nežli svých hříchů.“
Když Bůh chce prospěch a vedení pro člověka, dá mu způsob, jak Ho má uctívat a umožní mu, aby byl vůči Němu poslušným. A toto je pro dotyčného poctou od Alláha. Ale když Bůh někoho opustí, zanechá ho napospas jemu samému. Alláh se dotyčného zřekne tím, že přeruší veškeré Své spojení s dotyčným. Satan je pak schopen oklamat člověka, aby byl nedbalý vzpomínání Boha, aby následoval své sklony a tužby, díky čemuž zbloudí a díky čemuž je jeho osud zatracen. Bůh je však spravedlivý i v tomto, neboť už dal lidstvu důkaz o jeho osudu a o osudu každého jedince skrze zjevení Koránu a vyslání proroka. Před Bohem tudíž není omluvy pro lidstvo po tom, co jim byli sesláni poslové.
Myslí-li se pod slovy „kdokoli pak nalezne dobré“ cokoli dobrého na tomto světě, potom každý, kdo takové dobro nalezne, je povinen být vděčný vůči Alláhu, zejména jedná-li se o dobro odměny za vykonané dobré skutky, která může přispěchat už i na tomto světě, shodně slovům Božím:
مَنْ عَمِلَ صَالِحًا مِّن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلَنُحْيِيَنَّهُ حَيَاةً طَيِّبَةً ۖ وَلَنَجْزِيَنَّهُمْ أَجْرَهُم بِأَحْسَنِ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
„Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.“ (Nahl: 97)
A podobně tomu by neměl za cokoli zlého vinit nikoho jiného, nežli jen sám sebe, včetně toho zlého, co ho potká ještě na tomto světě, protože některé hříchy jsou trestány ještě zde, shodně slovům Božím:
وَلَنُذِيقَنَّهُم مِّنَ الْعَذَابِ الْأَدْنَىٰ دُونَ الْعَذَابِ الْأَكْبَرِ لَعَلَّهُمْ يَرْجِعُونَ
„A dáme jim okusit trestu bližšího kromě trestu většího – snad se z bludu svého navrátí.“ (Sedžda: 21)
Správný věřící, když zakouší těžkosti v tomto životě, nahlíží do svého nitra a je zodpovědný. To ho povzbuzuje k návratu k Bohu s pokáním a prosbou o odpuštění.
Pokud se však hadísem myslí záležitosti v příštím životě, životě na onom světě, může nás takto Bůh zpravovat o tom, jak obyvatelé ráje budou děkovat Bohu, zatímco obyvatelé pekla budou proklínat sami sebe, ač už jim to nijak nepomůže. To může být příklad arabské jazykové formy, ve které je text příkazu, ale jeho účelem je ve skutečnosti informovat o budoucí události.
Stejného druhu jsou i slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
مَنْ كَذَبَ عَلَيَّ مُتَعَمِّدًا فَلْيَتَبَوَّأْ مَقْعَدَهُ مِنْ النَّارِ
„Kdokoli o mně úmyslně zalže, nechť se posadí na své místo v Ohni.“2
Alláh nás také zpravuje o tom, že obyvatelé Ráje budou Alláhu děkovat za dobrodiní, která jim poskytl:
وَقَالُوا الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي هَدَانَا لِهَٰذَا وَمَا كُنَّا لِنَهْتَدِيَ لَوْلَا أَنْ هَدَانَا اللَّ
„a budou říkat: “Chvála Bohu, jenž nás sem uvedl! My sami bychom nebyli nalezli správnou cestu, kdyby nás Bůh nebyl na ni zavedl“ (A’ráf: 43)
وَقَالُوا الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي صَدَقَنَا وَعْدَهُ وَأَوْرَثَنَا الْأَرْضَ نَتَبَوَّأُ مِنَ الْجَنَّةِ حَيْثُ نَشَاءُ
„A řeknou: “Chvála Bohu, jenž slib Svůj uskutečnil a dal nám zemi v dědictví. Usídlíme se nyní v ráji, kdekoli se nám zachce.“ (Zumer: 74)
A také řekl:
وَقَالُوا الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي أَذْهَبَ عَنَّا الْحَزَنَ ۖ إِنَّ رَبَّنَا لَغَفُورٌ شَكُورٌ ﴿٣٤﴾ الَّذِي أَحَلَّنَا دَارَ الْمُقَامَةِ مِن فَضْلِهِ لَا يَمَسُّنَا فِيهَا نَصَبٌ وَلَا يَمَسُّنَا فِيهَا لُغُوبٌ
„A budou říkat: “Chvála Boha, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý, On je ten, který nás z milosti své ubytoval v příbytku trvalém, v němž nedotkne se nás námaha žádná a nedotkne se nás v něm ani únava.“ (Fátir: 34-35)
Obyvatelé Ohně budou naopak vinit sami sebe, budou samými sebou znechuceni a budou sebe samotné nenávidět:
وَقَالَ الشَّيْطَانُ لَمَّا قُضِيَ الْأَمْرُ إِنَّ اللَّهَ وَعَدَكُمْ وَعْدَ الْحَقِّ وَوَعَدتُّكُمْ فَأَخْلَفْتُكُمْ ۖ وَمَا كَانَ لِيَ عَلَيْكُم مِّن سُلْطَانٍ إِلَّا أَن دَعَوْتُكُمْ فَاسْتَجَبْتُمْ لِي ۖ فَلَا تَلُومُونِي وَلُومُوا أَنفُسَكُم
„A řekne satan, až věc bude rozhodnuta: “Bůh slib pravdivý vám přislíbil, já také jsem vám slib dal, ten však jsem nesplnil. Vždyť já nad vámi jsem neměl pravomoc nijakou, leda abych vás volal a vy mi odpověděli. Nečiňte mi kvůli tomu předhůzky, ale vyčítejte to sami sobě!“ (Ibráhím: 22)
Alláh také říká:
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا يُنَادَوْنَ لَمَقْتُ اللَّهِ أَكْبَرُ مِن مَّقْتِكُمْ أَنفُسَكُمْ إِذْ تُدْعَوْنَ إِلَى الْإِيمَانِ فَتَكْفُرُونَ
„A bude zvoláno na ty, kdož nevěřili: “Odpor Boží je věru silnější než vaše nenávist vůči vám samým, když jsouce k víře vyzváni, přece jste neuvěřili!” (Gháfir: 10)
Zbožní předci se usilovně snažili dělat dobro, bojíc se doby, kdy už nebudou moci dělat dobré skutky a kdy by mohli jen sami sebe vinit ze svých chyb.
Mesrúkovi bylo jednou řečeno: „Kéž bys byl jednou polevil ve svém uctívání, ve kterém tak vynikáš,“ načež odpověděl: „Při Bohu přísahám, ikdyby ke mně přišel a řekl mi, že mě nepotrestá, stejně bych se snažil co nejvíc ho uctívat.“ Zeptali se Mesrúka proč, načež odpověděl: „Aby má duše mi odpustila, kdyby vstoupila do pekelného ohně, a abych jí nemusel vinit. Cožpak jste neslyšeli verš Boží:
وَلَا أُقْسِمُ بِالنَّفْسِ اللَّوَّامَةِ
„a při duši, jež stálé výčitky si činí!“ (el-Kijáma:2)?“
Duše lidí pekla budou vinit sami sebe a nesutále si činit výčitky. Budou vinit sami sebe za to, že se dostali do pekla. Když je přijmou andělé Božího trestu a postaví se mezi ně a to, po čem touží, když spatří, že veškeré jejich naděje byly zmařeny a že jim byla upřena naprosto všechna milost, bude každý vinit jen sám sebe.
Mutarrif ibn ‘Abdilláh říkával: „Konejte co nejvíc dobré skutky. Pokud náš osud je takový, jaký doufáme, tedy že se nám dostane milosti a odpuštění Božího, pak budeme ve stupních ráje. Pokud je však náš osud tak strašný, jak se obáváme, nikdy neříkejme:
رَبَّنَا أَخْرِجْنَا نَعْمَلْ صَالِحًا غَيْرَ الَّذِي كُنَّا نَعْمَلُ
“Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!” (Fátir: 37). Naopak řekněme: Sice jsme nějaké skutky vykonali, ale nebyly nám nic platné.“
Autor: Ibn Redžeb al-Hanbelí
Zdroj: Džámi’u l-‘ulúmi wel-hikem, str. 259-261.
Překlad: Adam Šlerka
- Jde o úryvek hadísu. Celý hadís vyprávěl Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه ve znění, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم citoval, co říkal Alláh Vznešený:
يَا عِبَادِي إِنِّي حَرَّمْتُ الظُّلْمَ عَلَى نَفْسِي وَجَعَلْتُهُ بَيْنَكُمْ مُحَرَّمًا فَلاَ تَظَالَمُوا يَا عِبَادِي كُلُّكُمْ ضَالٌّ إِلاَّ مَنْ هَدَيْتُهُ فَاسْتَهْدُونِي أَهْدِكُمْ يَا عِبَادِي كُلُّكُمْ جَائِعٌ إِلاَّ مَنْ أَطْعَمْتُهُ فَاسْتَطْعِمُونِي أُطْعِمْكُمْ يَا عِبَادِي كُلُّكُمْ عَارٍ إِلاَّ مَنْ كَسَوْتُهُ فَاسْتَكْسُونِي أَكْسُكُمْ يَا عِبَادِي إِنَّكُمْ تُخْطِئُونَ بِاللَّيْلِ وَالنَّهَارِ وَأَنَا أَغْفِرُ الذُّنُوبَ جَمِيعًا فَاسْتَغْفِرُونِي أَغْفِرْ لَكُمْ يَا عِبَادِي إِنَّكُمْ لَنْ تَبْلُغُوا ضَرِّي فَتَضُرُّونِي وَلَنْ تَبْلُغُوا نَفْعِي فَتَنْفَعُونِي يَا عِبَادِي لَوْ أَنَّ أَوَّلَكُمْ وَآخِرَكُمْ وَإِنْسَكُمْ وَجِنَّكُمْ كَانُوا عَلَى أَتْقَى قَلْبِ رَجُلٍ وَاحِدٍ مِنْكُمْ مَا زَادَ ذَلِكَ فِي مُلْكِي شَيْئًا يَا عِبَادِي لَوْ أَنَّ أَوَّلَكُمْ وَآخِرَكُمْ وَإِنْسَكُمْ وَجِنَّكُمْ كَانُوا عَلَى أَفْجَرِ قَلْبِ رَجُلٍ وَاحِدٍ مَا نَقَصَ ذَلِكَ مِنْ مُلْكِي شَيْئًا يَا عِبَادِي لَوْ أَنَّ أَوَّلَكُمْ وَآخِرَكُمْ وَإِنْسَكُمْ وَجِنَّكُمْ قَامُوا فِي صَعِيدٍ وَاحِدٍ فَسَأَلُونِي فَأَعْطَيْتُ كُلَّ إِنْسَانٍ مَسْأَلَتَهُ مَا نَقَصَ ذَلِكَ مِمَّا عِنْدِي إِلاَّ كَمَا يَنْقُصُ الْمِخْيَطُ إِذَا أُدْخِلَ الْبَحْرَ يَا عِبَادِي إِنَّمَا هِيَ أَعْمَالُكُمْ أُحْصِيهَا لَكُمْ ثُمَّ أُوَفِّيكُمْ إِيَّاهَا فَمَنْ وَجَدَ خَيْرًا فَلْيَحْمَدِ اللَّهَ وَمَنْ وَجَدَ غَيْرَ ذَلِكَ فَلاَ يَلُومَنَّ إِلاَّ نَفْسَهُ
„Mí služebníci! Já jsem věru Sám Sobě zakázal křivdu a zakázal jsem ji i mezi vámi, proto si vzájemně nekřivděte. Mí služebníci, všichni scházíte na zcestí, kromě těch, které Já vedu správnou cestou. Proto Mne proste o správné vedení a Já vás povedu. Mí služebníci, všichni jste hladoví, kromě těch, které Já nasytím. Proto Mne proste o nasycení a Já vás nasytím. Mí služebníci, všichni jste nazí, kromě těch, které Já obléknu, proto Mne proste, abych vás oblékl a Já vás obléknu. Služebníci Mí, hřešíte nocí i dnem a Já hříchy odpouštím, proto Mne proste odpuštění a Já vám odpustím. Služebníci Mí, nikdy nebudete s to ukřivdit Mia nikdy nebudete s to něčím Mi prospět. Mí služebníci, i kdyby se jak ti první, tak i ti poslední mezi vámi, jak lidé, tak i džinové, sebevíc snažili mít všichni srdce, jako má ten nejzbožnější z vás, nic by to na Mé moci nepřidalo. Mí služebníci, i kdyby se jak ti první, tak i ti poslední mezi vámi, jak lidé, tak i džinové, byli sebevíc zkažení, jako je zkažené srdce toho nejhoršího mezi vámi, nic by to na Mé moci neubralo. Služebníci Mí, i kdyby se jak ti první, tak i ti poslední mezi vámi, jak lidé, tak i džinové, shromáždili všichni zaráz a najednou na stejném místě, aby mne o něco žádali, Já bych dal každému z nich to, oč Mne žádá a to by o nic nezmenšilo Mé vlastnictví, ani jako oč zmenší jehla množství vody v moři. Služebníci Mí, Já pouze zaznamenávám vaše skutky a potom vás jen za ně ženu ke zodpovědnosti. Kdo potom nalezne dobro, nechť chválí Alláha a kdo nalezne něco jiného, nechť neviní nikoho, nežli sebe.“ Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2577 s poznámkou od vypravěče Se’ída, že když Abú Idrís al-Chawlíní citoval tento hadís, klečel přitom na kolenou.
- Zaznamenali ho např. Ahmed v Musnedu, hadís č. 584. Hadís je mutewátir, tj. tradován je tolika verzemi, že neexistuje reálná možnost, že by byl podvržen či zkomolen. Jeho autenticita je tedy nevyvratitelná. Viz al-Albání v Sahíh Suneni t-Tirmizí, hadís č. 1841.