Al-Hasan al-Basrí, velký učenec z generace následovníků Prorokových společníků, budiž se všemi Alláh spokojen, pravil: “Smrt odhaluje realitu života každého jednoho z nás a neumožňuje nalézt trvalé potěšení v lákadlech tohoto světa.”1
Věz, že historie naší ummy pamatuje příběhy velikánů, o jejichž obrovských dobrých skutcích se během jejich života žádný člověk nikdy nedozvěděl. Toto je příběh jednoho z nich, jehož odhalila teprve až jeho vlastní smrt.
‘Amr ibn Sábit vypráví, že po Medíně se povídalo, jak někdo za temných nocí roznáší do chudobných domácností po celém městě základní potraviny. Nicméně nikdo neměl ani potuchy, kdo může být tím tajemným a skrytým, štědrým mecenášem.
Když potom na lepší svět odešel ‘Alí ibn Husejn, pravnuk Božího Posla صلى الله عليه و سلم, všimli si lidé, kteří posmrtně umývali jeho tělo, aby ho připravili na pohřeb, že má na zádech tmavé otlaky.
Jedni se zeptali druhých: “A to má od čeho?”
A ti druzí jim odpověděli: “To má určitě od toho, jak po nocích nosíval mouku do chudobných domácností v celé Medíně!”
A Ibn ‘Áiša dodal: “Říkávalo se, že když umřel ‘Alí ibnu l-Husejn, skrytý milodar odešel spolu s ním.” 2
‘Alí ibn Husejn byl taktéž někým, koho Posel Boží صلى الله عليه و سلم popsal slovy:
نعمَ المالُ الصّالحُ للرَّجلِ الصّالحِ
“Jak skvělý je poctivě vydělaný majetek pro poctivého muže!“3
‘Alí ibnu l-Husejn byl také dědicem generace, kterou nejlépe vystihl Omar ibnu l-Chattáb ve svých slovech: “Nalezli jsme pravé štěstí v dobrotě, poctivém životě a v trpělivém snášení každodenní lopoty.“4
‘Alí ibnu l-Husejn následoval to, co Vznešený Alláh ve Své Knize po všechny věky zachoval jako slova zbožných lidí, když pravil:
إِنَّمَا نُطْعِمُكُمْ لِوَجْهِ ٱللَّهِ لَا نُرِيدُ مِنكُمْ جَزَآءً وَلَا شُكُورًا
My krmíme vás z lásky k Bohu a nechceme od vás ani odměny, ani díku velkého (Insán: 9)
Ibn Tejmíja tento verš vyložil následovně:
“Kdokoli si žádá, aby chudobný člověk za něho vděčně prosil Alláha za to, že mu dotyčný udělil svůj milodar, odstupuje od nařízení tohoto verše.” 5
Júnus ibn ‘Ubejd o takových lidech řekl: “Není nic ctnostnějšího, nežli dobrý peníz, poctivě vydělaný a darovaný na bohulibé účely a nežli člověk, který vykonává skutky podle tradice Božího Posla, mír a požehnání s ním.“6
Ohledně oživování Sunny Muhammed ibn Ismá’íl al-Buchárí pravil: “Nejlepším ze všech muslimů je ten, kdo oživí některý z výroků, skutků či postojů Božího Posla صلى الله عليه وسلم, který už vymizel. Proto, vy, kteří následujete Prorokova صلى الله عليه وسلم příkladu, mějte trpělivost. Ať se nad vámi Alláh smiluje, protože takových, jako jste vy, je mezi lidmi docela jistě jen málo.“7
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja si povšiml ohromných dopadů skrytých dobrých skutků na zlepšení kvality lidského bytí, když řekl:
“Uvnitř srdce se mohou nacházet i takové neduhy, které nelze vyléčit nijak jinak, nežli usilovnou snahou přiblížit se Alláhu Jedinému. Pocit opuštěnosti a odcizení, pocit naprosté rozervanosti, nic z toho nelze vyléčit, nežli jedině činem, který prohloubí blízkost služebníka k Alláhu tím nejosobnějším a nejtěsnějším způsobem. V osamění. V člověku dříme jistý druh smutku, který nemůže být nahrazen ničím jiným, nežli radostí z poznání Alláha.“8
- Zaznamenali Ibn Abi d-Dunjá v al-Hamm wel-huzn, str. 92; a Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, str. 209.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/136.
- Od ‘Amra ibnu l-‘Ás رضي الله عنه zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 17763; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 299; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3210 s drobnějšími odchylkami. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Ghájetu l-merámi min techrídži ahádísi l-haláli wel-harám, hadís č. 454.
- Uvádí Ibnu l-Kajjim v ‘Uddetu s-sábirín we zechíretu š-šákirín, str. 101.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/111.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 6/290.
- Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v al-Džámi’u l-achláki r-ráwí we ádábi s-sámi’, 1/112.
- Viz Medáridžu s-sálikín, 3/156