Věz, že člověka dělají nikoli šaty a vnější zjev, ale jeho myšlenky, názory a postoje. Nechej člověka promluvit a záhy zjistíš, zda se vyplatí mu dále naslouchat, anebo s ním raději diskuzi ukončit, protože plácá páté přes deváté.
Uvádí se, že jeden člověk oděný do překrásných a navoněných šatů býval přítomen snad na každém termínu učeného kroužku imáma Abú Hanífy a takřka na každé jeho přednášce.
Pro každou příležitost se odíval do těch nejvybranějších kousků oblečení. Na hlavě nosil zdobený a vyšívaný turban, košili mu krášlily dlouhé, třpytivě zdobené rukávce a nastrojený, hrdě kráčející fešák věnoval imámovi své bedlivě upřené pohledy, kterými provázel každičký imámův pohyb.
Abú Hanífa si myslel, že onen vyšňořený muž jistojistě musí být nějaký bohatý aristokrat blízký vládnoucím kruhům a proto se snažil v jeho přítomnosti chovat co nejuctivěji. Cenil a považoval si jeho přítomnosti natolik, že ani nechtěl ulevit svým stále skrčeným nohám a protáhnout si je ve směru tohoto dotyčného.
Neuběhlo zas až tolik času a Boží předurčení poodhalilo oponu zahalující tajemství tohoto muže, kteréhož skutečná hodnota velmi záhy vyplula na povrch.
Imám zrovna rozpracovával tematiku o nahrazování promeškaných dvou rek’átů nepovinné ranní modlitby poté, co již vyjde slunce na obzor.
Fešák v bohatě zdobeném turbanu Abú Hanífu drze a neomaleně přerušil, aby mu položil otázku tak nesmyslnou, že položit nesmyslnější by snad už ani nebylo možné: “Ale jak ty dva rek’áty nahrazovat, pokud by slunce vyšlo ještě před úsvitem?”
Když Abú Hanífa uslyšel, jakou otázku onen noblesně vyhlížející posluchač položil, usmál se, protáhl se a pravil: “Tak – a teď už si Abú Hanífa může natáhnout své nohy!”1
A proto, zapamatuj si tato slova význačného učence minulého století, šejcha Mukbila ibn Hádí al-Wádi’ího:
“Jak podivuhodné je vědění! Při Alláhu, není ani nadvlády, ani přednosti či privilegií na tomto světě, dokonce ani bohatství a úspěchy v obchodu a podnikání se nedají srovnat s věděním. Proto blahopřeji. Blahopřeji každému, kdo okusil, jak je chuť vědění sladká!”2