Júnus al-Balchí vypráví o svém učiteli Ibráhímu ibn Adhemovi, který svým původem patřil k urozeným a movitějším lidem, jak začala jeho dráha islámského učence.
Ibráhímův otec byl nesmírně bohatý, další peníze mu dlužilo velké množství jiných lidí. Měl i velikánské hospodářství se spoustou dobytka, jízdních zvířat a soumarů a byl též vyhlášeným sokolníkem.
Jeho syn byl typickým příkladem místní zlaté mládeže, krátil si chvíli radovánkami a užíval si života plnými doušky.
Ibráhím byl jednou na lovu, jel na svém koni a vtom uslyšel najednou hlas, který volal: “Ibráhíme! Proč tolik plýtváš svým časem!”
Hlas pak recitoval Boží slova:
أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ
“Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?” (Mu´minún: 115)
Potom hlas řekl: “Boj se Alláha a připravuj si zásoby pro Den zúčtování!”
Mladý Ibráhím ibn Adhem vyskočil na svého koně, popohnal ho do trysku, rozjel se vpřed a od té doby se začal věnovat jen činnosti týkající se onoho světa.1
Z rozmarného synka místního aristokrata a boháče se stal vzdělaným a kultivovaným učencem vytříbených mravů, smělým, neúnavným kazatelem a poutavým vypravěčem jímajícím lidská srdce květnatností svého jazyka a horoucí upřímností svých slov, ale také zbožným a prostým uctívačem, jehož lahodná slova nebyla rozporována, ale naopak do posledního písmene potvrzována jeho činy.