Článek pro religionistický časopis Sacra představuje stručný a kritický přehled současné situace islamologického bádání s možnými návrhy jak akademický diskurs o islámu a muslimech dále rozvíjet na poli vědeckého výzkumu. Začíná kritikou používání termínu náboženství či ideologie a jejich chybné aplikace na islám a argumentuje, zda není lepší využívat termínu diskursivní tradice. Dále se vymezuje proti snahám dopátrat se esence islámu či naopak popírat existenci islámu coby celistvého fenoménu. Islám je dle jádra argumentace celého článku nejsnáze pochopitelný jen hermeneuticky, skrze své vlastní kategorie, tak, jak dává smysl svým věřícím. Na druhou stranu nelze islamologické, tedy vědecké studium islámu a muslimů, redukovat jen na popis teologického diskursu. Islamologie musí hledat a vysvětlovat také motivace a příčiny v pozadí muslimských pohledů na islám a to vědeckou metodou, s důrazem na pravidla metodologicky správné formulace hypotéz, srovnávání a predikcí.
Limity vědeckého studia islámu
