Prezentace ke konferenčnímu příspěvku Alího Větrovce pro konferenci Československá islamologie v listopadu 2023 v Českých Budějovicích.
Outsiderovské pohledy na islám, učení islámských nauk a muslimské duchovní dědictví už dlouho oscilují mezi fascinací mrtvým textem a pečlivým studiem lokálních projevů mnohdy odtržených od základní diskursální tradice. Tento teoreticko-metodologický příspěvek se neptá, zda existuje nějaká „zlatá střední cesta,“ ale přímo se snaží na konkrétních příkladech přinést tuto kýženou syntézu. Ta vyžaduje nejen velmi dobrou orientaci v textuálním korpusu islámských nauk, ale i pohotový postřeh antropologa zároveň. Cílem je chápat jakoukoli textuální památku jako především výpověď o intelektuálním kvasu dané historické i současné komunity, živoucí součást tradice, pokračující naraci a odkazovaný vzor, jenž je nedílnou součástí diskursu a debat ať už v rámci muslimské ummy, anebo mezi ummou a jinými společenstvími, ať už ukončenou v minulosti, nebo pokračující dodnes a do budoucna. Na základě znalosti pramenných textů islámsko-naučných disciplín lze uzavřít, že žádný text nikdy nebyl psán nadarmo a všechny je možno studovat rozklíčováním základních výzkumných otázek o důvodech vzniku a šíření textu, mezilidských vztazích a motivacích autora, dobovém klimatu, mocenském pozadí a soudobé relevanci. Díky tomu z textu promluví nejen to vyřčené, ale i to, co autorem z různých důvodů řečeno nebylo.