Menhedž a minhádž

Logo XXL

 Mnoho lidí dnes mluví o nejsprávnějším menhedži k následování, abychom jím dosáhli cílů mise svého života, což je získání Boží spokojenosti na tomto světě praktikováním a zasazováním se o Jeho náboženství, abychom získali Jeho spokojenost a rajskou odměnu na světě onom.

 Mnoho lidí dnes mluví o nejsprávnějším menhedži k následování, abychom jím dosáhli cílů mise svého života, což je získání Boží spokojenosti na tomto světě praktikováním a zasazováním se o Jeho náboženství, abychom získali Jeho spokojenost a rajskou odměnu na světě onom.

Nabízí se otázka: Jaký je onen skutečný menhedž?
Zvláště, když člověk následuje vlastní tužby a tvrdí, že jsou správné a v souladu s Koránem a Sunnou, zatímco se dopouští spousty inovací ve víře. Dokáže do vyčerpání číst texty a hledat v nich do úmoru a ohýbat je tak, aby odpovídaly jeho inovacím.
 
Pokud se tak děje, je pro učence Ahlu s-Sunna we l-Džema’a nezbytné, aby podtrhly určité hlavní aspekty a rámce, které mají být milníky pro jejich vlastní pochopení víry a přímou metodu. Tak se mohou stát vedením komukoli, kdo si přeje nalézt pravdu. Tato cesta se pak stává menhedžem, nebo al-minhádžem.
 
Představíme, co znamená mezi Ahlu s-Sunna we l-Džemá’a menhedž v jazyce a v terminologii. 
 
V arabských slovnících jako je al-Mu’džemu l-Mekájísi l-Lugha od Ibn Fárise[1] a v Kámúsu l-muhít od Fejrúzabádího[2], že v arabském jazyce znamená toto slovo:
Menhedž a minhádž ve svém původním významu označuje jasnou cestu (arab. taríku l-wádih), neboť Alláh říká:
وَأَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ الْكِتَابِ وَمُهَيْمِنًا عَلَيْهِ فَاحْكُمْ بَيْنَهُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ عَمَّا جَاءَكَ مِنَ الْحَقِّ لِكُلٍّ جَعَلْنَا مِنْكُمْ شِرْعَةً وَمِنْهَاجًا وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ لَجَعَلَكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَلَكِنْ لِيَبْلُوَكُمْ فِي مَا آتَاكُمْ فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ إِلَى اللَّهِ مَرْجِعُكُمْ جَمِيعًا فَيُنَبِّئُكُمْ بِمَا كُنْتُمْ فِيهِ تَخْتَلِفُونَ
I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou (arab. minhádž). Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu. (Máida:48). Zákon je náboženství a minhadž je metodou tohoto náboženství.
 
Háfiz Ibn Kesír ve svém Tefsíru uvádí:
Minhádž je jednoduchá a jasná cesta (arab. at-taríku l-wádihu s-sahl).“ Imám aš-Šewkání pravil totéž a citoval to od jazykozpytce Ibnu l-Muberrida.
 
Co se týče terminologického významu, menhedžem je míněno náboženství islámu a jeho metoda, neboť Alláh pravil:
إِنَّ الدِّينَ عِنْدَ اللَّهِ الإسْلامُ وَمَا اخْتَلَفَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ إِلا مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْعِلْمُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ وَمَنْ يَكْفُرْ بِآيَاتِ اللَّهِ فَإِنَّ اللَّهَ سَرِيعُ الْحِسَابِ
Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování. (Álu ’Imrán:19)
 
Proto je Božím menhedžem islám, který označuje čistou a jednoduchou cestu v souladu s Božími zvyklostmi. Tím se myslí především následující:
1.       Přidržování se zjevení – Koránu,
2.        Sunny a
3.       Toho, na čem byli společníci Božího Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
 
Menhedž je to, čehož neomylnost Alláh zaručil, co nikdy neupadne do bludu a nikdy se neodchýlí. Je mírou veškerých lidských slov a činů, která umí rozlišit dobré od špatného, pravdu (arab. hakk) od falši (arab. bátil). Toto je menhedž a tento menhedž je Ahlu s-Sunna we l-Džemá’a.
 
Důkazem těchto tvrzení jsou slova Alláha:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الأمْرِ مِنْكُمْ فَإِنْ تَنَازَعْتُمْ فِي شَيْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى اللَّهِ وَالرَّسُولِ إِنْ كُنْتُمْ تُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ ذَلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلا
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (Nisá´:59)
V tomto verši Alláh přikazuje držet se Koránu a Sunny a těch, kteří mají autoritu mezi námi. To je právě textuálním důkazem onoho třetího bodu v definici menhedže. Mnoho vykladačů Koránu z řad učenců vysvětlili tyto autority jako:
Následování „těch, kdo mají autoritu“ (arab. úlu l-amr) znamená následovat ctnostné předky z řad sahába a ty, kteří je následovali po nich. To na čem se shodli, je jasným důkazem a to, v čem se neshodli, se navrací zpět ke Koránu a Sunně.
 
Toto pochopení je jasně stanoveno šejchu l-islámem Ibn Tejmíjjou, když nastínil v jediné větě pilíře menhedže ahl sunna we l-džemá’a:
Náboženství muslimů se zakládá na následování Koránu a Sunny a všeho, v čem je shoda ummy (na jiném místě vysvětluje, že když užívá slovo umma, má na mysli sahába). Toto jsou tři neomylné základy a kdykoli se objeví spor v rámci ummy, budeme se vždy navracet k Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم.[3]
 
Proto musíme být, jakožto muslimové, které Alláh požehnal dobrodiním islámu, dobře pamětlivi toho, že od nás Alláh nepřijme žádné náboženství kromě islámu. Alláh učinil Svou Knihu Furkánem, dělítkem mezi lidmi Islámu a lidmi širku, nevěrectví, model, kříže apod., slovy Božími:
وَمَنْ يَبْتَغِ غَيْرَ الإسْلامِ دِينًا فَلَنْ يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِي الآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ
Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (Álu ‘Imrán:85)
 
Musíme proto dodržovat základy naší víry a spojovat se s jejími lidmi. Musíme si zachovávat odstup a distanc od nevěrectví a modloslužebnictví:
وَيَا قَوْمِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُمْ مِدْرَارًا وَيَزِدْكُمْ قُوَّةً إِلَى قُوَّتِكُمْ وَلا تَتَوَلَّوْا مُجْرِمِينَ
Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!“ (Húd:52)
 
Na jiném místě Alláh praví:
لِلَّذِينَ اسْتَجَابُوا لِرَبِّهِمُ الْحُسْنَى وَالَّذِينَ لَمْ يَسْتَجِيبُوا لَهُ لَوْ أَنَّ لَهُمْ مَا فِي الأرْضِ جَمِيعًا وَمِثْلَهُ مَعَهُ لافْتَدَوْا بِهِ أُولَئِكَ لَهُمْ سُوءُ الْحِسَابِ وَمَأْوَاهُمْ جَهَنَّمُ وَبِئْسَ الْمِهَادُ
Ti, kdož uposlechnou výzvy Pána svého, obdrží odměnu nejkrásnější, ti však, kdož Jeho neuposlechnou i kdyby jim patřilo všechno na zemi a ještě jednou tolik, se nebudou moci tím vykoupit. Špatné bude pak jejich zúčtování, neb útulkem jejich bude peklo – jak hnusné to bude místo odpočinku! (Ra’d:18)
 
Dále musíme stále kupředu a podporovat Boží náboženství, praktikovat jej a bojovat za to, aby bylo dosaženo příslibu a vítězství, protože Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِنْ تَنْصُرُوا اللَّهَ يَنْصُرْكُمْ وَيُثَبِّتْ أَقْدَامَكُمْ
Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammed:7)
 
Muslimové se shodují, bez jakýchkoli dohadů, na tom, že naše podpora Alláhu znamená, že pokud splníme všechno, co nám Alláh přikazuje, On nám zaručí vítězství nad naším nepřítelem.
Alláh praví:
وَعَدَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنْكُمْ وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَيَسْتَخْلِفَنَّهُمْ فِي الأرْضِ كَمَا اسْتَخْلَفَ الَّذِينَ مِنْ قَبْلِهِمْ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمْ دِينَهُمُ الَّذِي ارْتَضَى لَهُمْ وَلَيُبَدِّلَنَّهُمْ مِنْ بَعْدِ خَوْفِهِمْ أَمْنًا يَعْبُدُونَنِي لا يُشْرِكُونَ بِي شَيْئًا وَمَنْ كَفَرَ بَعْدَ ذَلِكَ فَأُولَئِكَ هُمُ الْفَاسِقُونَ
Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic! „A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci! (Núr:55)
 
Veškerá vítězství jsou v rukách Božích a On je jediný, kdo je může zajistit. Kdokoli smýšlí, že může dosáhnout vítězství od kohokoli a čehokoli jiného, jen klame sám sebe.
Alláh praví:
أَمْ مَنْ هَذَا الَّذِي هُوَ جُنْدٌ لَكُمْ يَنْصُرُكُمْ مِنْ دُونِ الرَّحْمَنِ إِنِ الْكَافِرُونَ إِلا فِي غُرُورٍ
A kdo je ten, jenž pro vás vojskem je, aby vám pomohl, leda Milosrdný? Však nevěřící jsou jen v zaslepení. (Mulk: 20)
 

Vítězství je jedině od Alláha a jedině pro toho, kdo si ho zaslouží. Pro toho, který následuje pravou víru a menhedž selef. Imám Málik tyto verše komentoval slovy: „Cokoli nebylo tehdy součástí víry, nemůže být součástí víry ani dnes. A pozdější z ummy nemají jiné cesty, jak se zlepšit, nežli tím, čím se zlepšily první generace.

Autor: šejch Ibnu l-‘Usejmín


[1] Ibn Fáris: Al-Mu‘džem, sv.5, str. 361.
[2] Al-Fejrúzábádí: Al-Kámúsu l-muhít, str. 266.
[3] Ibn Tejmíjja: Medžmú’u l-fetawá, 20/154.