Památky muslimské sakrální architektury se nachází i v bezprostředním okolí ČR. Jednu z nejbližších najdete v Maďarsku, těsně za slovenskou hranicí.
Město Ostřihom (v osmanských pramenech Estergon) leží 46 km severně od Budapešti, v podstatě hned na protilehlém břehu Dunaje, nadohled od slovenského města Štúrovo (dříve zvané Párkán či Parkan, z tureckého názvu pro hraniční pevnost).
Původ názvu města se obyčejně odvozuje od slovanského základu -strig- který dodnes zaznívá v českých a slovenských výrazech „vystříhat se něčeho,” „ostraha” a „striehnúť na nekoho,” existuje ovšem také etymologie spojující název města s výrazem estergin, což má být označení pro vrchní dílec stanu kočovných povolžských Bulharů (jedni z předků současného tatarského etnika, kteří jsou muslimové).
Roku 1541 obsadili Osmané vedení sultánem Sulejmánem Kanunim Budín a k tomuto území nově vznikajícího Budínského pašaluku připojili o dva roky později i oblasti měst Ostřihom a Parkan.
Obléhání Ostřihomu začalo Sulejmánovo vojsko 8. srpna 1543, samotný sultán obsadil Mlynskou baštu, odkud bylo město zásobováno vodou, čímž dobyl jak město, tak i hrad.
Od roku 1547 celá oblast vystupuje již jako samostatný sandžak. Později se moc Vysoké Porty rozšířila až za Nové Zámky (tehdy Ujvar).
Habsburkové se pokusili oblast zpět dobýt již roku 1594 ale bezúspěšně. V roce 1595 na ostřihomském hradě osmanskou nakrátko střídá habsburská, ale nevydrží dlouho, jen do roku 1605, kdy znovu přicházejí Osmané.
Na jaře roku 1683 plánuje velkovezír Kara Mustafa zasadit Habsburkům poslední ránu. Vůdce protihabsburských povstalců a křesťanský spojenec sultána Imrich Thököly, ovládající jižní část dnešního Slovenska, mu hodlá pomoci i nyní. Jenže po neúspěchu dobýt Vídeň se 7. října 1683 blíží k Parkanu jednotky polského krále Jana Sobieského (část Sobieského jízdních sborů činili polští Tataři). Poláci navzdory přímému zákazu hlavního velení podnikli samostatnou akci a Osmanům připravili léčku. V tzv. „Údolí pláče“ (maď. Siralomvölgy) jich 1 500 pobili. O dva dny později zaútočili i na samo město.
Osmané se spoléhali na pomoc Thokölyho kuruků, ale ta nikdy nedorazila, protože uzavřené spojenectví již přestalo být výhodné.
Osmané se ještě jednou pokusili města získat zpět v roce 1685, ale neuspěli.
Nejvýznamnější památkou z doby osmanského panování v oblasti Ostřihomu-Štúrova je dodnes zachovalá mešita Hadži Ibráhíma Užického (Öziçeli), kterou vidíte na obrázku. Byla postavena nejpravděpodobněji v době druhého záboru města po roce 1605. Ve své Seyahatnamě se o ní zmiňuje i slavný Evlija Čelebi jako o krásné prostorné mešitě s olověnou střechou. Patřila k ní také medresa a súfíjská tekija.
Mešita se zachovala dodnes, kromě minaretu, který je odlomený. Uvnitř na stěnách jsou ještě zbadatelné kaligrafické nápisy „Alláh,” „Muhammed” a jména čtyř správně vedených chalífů.
Dnes ovšem neslouží mešita původnímu účelu, ale jako muzeum. Otevřeno je denně kromě pondělí, od 10:00 do 20:00.