Moje umma, moje umma!

On byl nejlepší, nejmorálnější a nejsoucitnější ze všech synů lidstva. Plakal kvůli nám všem. Plakal i kvůli tobě. Ani tvůj osud mu nebyl lhostejný, protože i tebe on miloval.

‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم recitoval koránský verš, v němž Alláh navždy zachoval následující slova Ibráhíma/Abraháma, mír s ním:

وَإِذْ قَالَ إِبْرَاهِيمُ رَبِّ اجْعَلْ هَٰذَا الْبَلَدَ آمِنًا وَاجْنُبْنِي وَبَنِيَّ أَن نَّعْبُدَ الْأَصْنَامَ ‎﴿٣٥﴾‏ رَبِّ إِنَّهُنَّ أَضْلَلْنَ كَثِيرًا مِّنَ النَّاسِ ۖ فَمَن تَبِعَنِي فَإِنَّهُ مِنِّي ۖ وَمَنْ عَصَانِي فَإِنَّكَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ ‎

A hle, pravil Abraham: “Pane můj, učiň město toto bezpečným a oddal od nás, ode mne i synů mých, model uctívání, neboť, Pane můj, ony zbloudit daly již mnohým z lidí. Ten, kdo následovat mne bude, ten bude z mých jedním, však kdo se proti mně postaví… vždyť Tys věru slitovný i odpouštějící!” (Ibráhím: 35-36)

Poté recitoval i koránský verš, v němž Alláh zachoval následující slova ‘Ísá/Ježíše, mír s ním:

مَا قُلْتُ لَهُمْ إِلَّا مَا أَمَرْتَنِي بِهِ أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ رَبِّي وَرَبَّكُمْ ۚ وَكُنتُ عَلَيْهِمْ شَهِيدًا مَّا دُمْتُ فِيهِمْ ۖ فَلَمَّا تَوَفَّيْتَنِي كُنتَ أَنتَ الرَّقِيبَ عَلَيْهِمْ ۚ وَأَنتَ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ ‎

Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem – a Tys svědkem věcí všech.

Potom Posel Boží صلى الله عليه وسلم napřáhl své ruce k nebesům a zvolal:

اللَّهُمَّ أُمَّتِي أُمَّتِي

Ó můj Bože! Moje umma! Moje umma!

Posel Boží صلى الله عليه وسلم úpěnlivě zaplakal, tolik, že Vznešený Alláh na Svém Trůnu nad sedmero nebesy poručil andělu Džibrílovi/Gabrielovi:

يَا جِبْرِيلُ اذْهَبْ إِلَى مُحَمَّدٍ وَرَبُّكَ أَعْلَمُ فَسَلْهُ مَا يُبْكِيكَ

Ó Džibríle, běž za Muhammedem a zeptej se ho – a Pán tvůj nejlépe zná – co ho tolik rozplakalo.

Džibríl se tedy vydal za Poslem Božím Muhammedem صلى الله عليه وسلم. Když k němu dorazil, Prorok Muhammed صلى الله عليه وسلم ho zpravil o slovech Božích, která právě recitoval, byť je sám Džibríl velmi důvěrně znal, lépe než sám Prorok صلى الله عليه وسلم. A Vznešený Alláh, jenž jejich rozhovoru přihlížel, je ze všech nejznalejší.

Džibríl se následně vrátil k Alláhu, Pánu všech světů a pověděl mu, co mu Muhammed صلى الله عليه وسلم odpověděl, byť Alláh jeho odpověď, tak jako vše ostatní, velmi dobře znal a slyšel.

Potom Vznešený Alláh, Ten Jediný hodný uctívání, Který nemá žádného společníka, ani Sobě rovného, Džibrílovi přikázal:

يَا جِبْرِيلُ اذْهَبْ إِلَى مُحَمَّدٍ فَقُلْ إِنَّا سَنُرْضِيكَ فِي أُمَّتِكَ وَلاَ نَسُوءُكَ ‏.

Ó Džibríle! Běž za Muhammedem a řekni mu: “Věru dáme, abys nalezl ve své ummě potěšení a aby tě tvá umma nikdy nezklamala!1

Zapamatuj si, že lidé uctívali, uctívají a budou uctívat mnoho falešných model, padat na tvář před bezpočtem lživých a vymyšlených božstev, klanět se myriádám hanebných zlatých telat a brát místo Alláha Jediného za pány, bohy a zákonodárce zástupy jiných namísto Něho Jediného.

Pamatuj, že jsou modly z hlíny, kamení, dřeva, jsou falešní bohové z masa a krve, ba i ti, kteří jsou poskládaní z myšlenek a nápadů. Modlami jsou živí i mrtví smrtelníci, ba i režimy, státy, dynastie a ideologie. Neokusí pravou svobodu ten, kdo zůstává jejich otrokem a odmítá stát se služebníkem Jediného Skutečného Boha.

Ty – ať se ti Alláh smiluje – nebuď takový. Zakřič z hloubi svých plic: Alláhu akbar! Alláh je největší. Větší než všechna zlatá telata, kterým ostatní poklonkují. A učiň mottem tvého života to, co kdysi řekl tvůj praotec Ibráhím/Abrahám a co zachoval Tvůj Pán navěky věků ve Vznešeném Koránu:

قَالَ يَا قَوْمِ إِنِّي بَرِيءٌ مِّمَّا تُشْرِكُونَ ‎﴿٧٨﴾‏ إِنِّي وَجَّهْتُ وَجْهِيَ لِلَّذِي فَطَرَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ حَنِيفًا ۖ وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ ‎

Lide můj, já se zříkám toho, co k Bohu přidružujete, nýbrž obracím se – jako haníf – k tomu, jenž nebesa i zemi stvořil, a nebudu patřit k těm, kdož k Bohu přidružují!” (An’ám:78-79)

  1. Hadís o tom zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 202.